Zpět domů přišli až večer. Temnotlapka se okamžitě rozeběhl do Přesličinna doupěte. Tmavý vichr spal. Všude na svých ranách měl dané pavučiny. " Jak je ne tom?" Ptal se Temnotlapka Přesličky. " No abych pravdu řekla tak na tom není nejlíp. Ta cesta zpět domů pro něj byla hrozně vyčerpávající. Když dorazili tak se zhroutil na zem. Dala jsem mu maková semínka a to je momentálně vše co pro něj můžu udělat." Mňoukla Přeslička. " Ty taky nevypadáš dobře. Ty tvé rány jsou hluboké dám ti na ně pavučiny. Chceš i maková semínka?" Ptala se dál Přeslička. " Ne. Ty pavučiny mi budou stačit." Mňoukl Temnotlapka. Přeslička už nečekala a začala mu na ty rány dávat pavučiny. V tom tam vtrhla Zlatosrst se slzami v očích. " Přežije to?" Ptala se vyděšeně. "Nevím. Ale myslím že jo. Avšak nemůžu vyloučit nebezpečí infekce. Když dorazili tak se zhroutil na zem." Mňoukla Přeslička. " Potřebuješ dát něco na rány? Nebo na uklidnění?" Ptala se Přeslička." Možná jestli nemáš něco na ty rány. Celkem to začíná pálit." Ozvala se po chvilce Zlatosrst. " Dobrá tak jdi počkat ven. Já tam zachvíli přijdu." Mňoukla Přeslička. Zlatosrst se otočila a stále ještě se slzami v očích odešla. Mezitím už měl Temnotlapka na všech ranách pavučiny. " Mohu tu s ním zůstat?" Zeptal se Temnotlapka a podíval se na Vichra. " Samozřejmě.Po tak dlouhé době ho zase vidíš." Mňoukla Přeslička s pochopením. Pak odešla aby se postarala o klan. Temnotlapka si přisedl k Vichrovi a smutně na něj koukal. V duchu ho prosil aby se co nejdřív vrátil. Pak ho ale vyčerpala únava tak se stočil do klubíčka a během chvilky spal. Potěšilo ho kdo za ním přišel. " Zdravím Temnotlapko." Mňoukl Noční pruh. " Ahoj." Odpověděl trochu sklesle. " Je úžasné že jste zvítězili. Já to viděl. Mám pro tebe ale vzkaz." Řekl Pruh a Temnotlapka nastražil uši. " Temnota  se stává temnější. Někdo kdo je ti hodně blízký je nebezpečnější a nebezpečnější. Stále se ohlížej a dávej na sebe pozor." Mňoukl Pruh a začal se vytrácet. " Ne počkej! Já nevím co to znamená! Na koho si mám dát pozor?" Ptal se ale odpovědi se už nedočkal. Vzbudil se a zjistil že je ještě pořád u Přesličky. Skoro zapomněl že tam včera usnul. Věděl však že ten vzkaz co mu jeho otec řekl něco znamená. A že to něco, je nebezpečné. Rozhodl se že si o tom promluví s Černotlapkou. Odešel z Přesličinna doupěte a zamířil do doupěte učedníků. Černotlapka seděla na svém pelíšku a o něčem přemýšlela. Noc stále ještě spala- teda aspoň vypadala že spí. " Kde jsi byl?" Ptala se Černotlapka. " Včera jsem se šel podívat na Vichra a asi jsem tam usnul." Mňoukl Temnotlapka. " Aha. To nevadí." Ujistila ho Černotlapka. " Musím ti něco říct. Včera mě zase navštívil otec a řekl mi něco ve smyslu: temnota se stává temnější. Někdo kdo ti je blízký je nebezpečnější a nebezpečnější." Řekl Temnotlapka. " Aha. Co to asi může znamenat?" Ptala se Černotlapka. V tom Noc vstala a odešla. Temnotlapka se zmateně podíval na Černotlapku. Ta mu pohled oplatila. Pak společně vyšli také ven. Temnotlapka si všiml že k ním kráčí Světlý pruh. " Děkuju ti. Zachránil si mi život. Bylo to od tebe velice statečné." Řekl Pruh když k nim došel. " Neděkuj mi. Nemohl jsem toho kocoura nechat aby tě zabil." Odpověděl prostě Temnotlapka. " To je jedno. Zachoval si se úžasně, jako pravý válečník." Řekl mu pyšně Pruh. " Moc chvály na mě." Mňoukl Temnotlapka humorně. " Ještě něco. Uvolňuji tě na nějakou dobu z tréninků. S Krémo tlapkou už jsem mluvil. Nevadí jí to. Pochopí když budeš chtít být u Vichra. I já to chápu. Všichni to chápeme." Mňoukl na něj Pruh povzbudivě. " Děkuju. Zajdu se tedy zeptat Přesličky jestli nepotřebuje pomoc." Mňoukl Temnotlapka a odešel. Cestou ještě přemýšlel nad tím jak se zachovala Noc. Myslel snad otec jí? Říkal si v duchu. To ne. Ona přece nemůže být nějak nebezpečná nebo jo? Temnotlapka tomu nerozuměl. Zahnal ty myšlenky z hlavy. " Temnotlapko? Potřebuješ něco?" Ptala se Přeslička. Temnotlapka si všiml že u Vichra je teď i Zlatosrst. " Vlastně ne. Jen jsem se přišel podívat na Vichra. A taky mě Světlý pruh na nějakou dobu uvolnil z tréninků a takže mě napadlo jestli nechceš s něčím pomoct." Mňoukl Temnotlapka. " No tady mi moc nepomůžeš. Ale mohl by si něco nalovit. Všem by to moc pomohlo." Navrhla Přeslička. " Dobrý nápad. Tak já teda zase jdu." Mňoukl a odešel. Vydal se směrem k prašnému dolíku a pak dál k zářícím skalám. Zdálo se mu jakoby všechna kořist najednou opustila les když vtom- králík! Temnotlapka se přikrčil do lovecké pozice a snažil se nebýt po větru. Zřejmě si ho ten králík moc nevšímal. Toho Temnotlapka využil. Přiblížil se k němu ještě blíž až byl od něj jen na dvě délky ocasu. Připravil se a pak skočil. Králík zapištěl ale Temnotlapka ho hned zakousl. Pak svůj úlovek schoval pod hlínu a pokusil se ještě něco najít. Našel už jen dvě myši. Posbíral všechny své úlovky a odešel zpět do tábora. Rozhodl se že toho králíka donese Přesličce. " Jej děkuju. Konečně čerstvý úlovek." Mňoukla Přeslička. " Nemáš zač. Už se Vichr vzbudil?" Ptal se Temnotlapka. " Je mi líto. Zatím ještě ne." Povzdechla si Přeslička. " Nikdy bych nevěřila že můžou být samotáři takhle krutí. Vsadím se že kdyby tam Vichr zůstal ještě pár dní tak by umřel na hlad." Mňoukla Přeslička a Temnotlapka při představě že by Tmavý vichr zemřel sebou trhl. V tu chvíli Vichr otevřel doširoka oči v kterých byl vidět strach, smutek a bolest a křikl: " To kvůli mě je Bílý ocas m- mrtvý!" Křikl vyděšeně. Temnotlapka se zvedl a došel k Vichrovi. Přisedl si k němu a podíval se mu do jeho modrých očí. " To není pravda. Ty za to nemůžeš. Nemohl si nic udělat. Víš já tě neposlechl. Nemohl jsem utéct a nechat vás tam. Velitel samotářů je mrtvý a ten kocour co zabil Ocase to taky neodnesl zrovna dobře." Mňoukl na Vichra povzbudivě." Temnotlapko! J-já mys- myslel že tě tam z-zabili. " Mňoukl slabě. " Ne nezabili. Věděl jsem že musím Bílého ocase pomstít a udělal jsem pro to vše co jsem mohl." Odpověděl Temnotlapka a podíval se znova na Vichra. " Donesu ti něco z hromady s úlovky." Ani nečekal na odpověď a odešel. Popadl ty dvě myši které před chvílí ulovil a odešel zpátky k Přesličce. " Tady máš." Mňoukl když položil před Vichra myši. Vichr na něj jen kývl. Temnotlapka odešel zase zpátky ven a zahlédl Zlatosrst jak sedí u doupěte válečníků a smutně kouká na své tlapky. Sem tam ji ukápla i slza. Temnotlapce jí bylo líto a proto se rozhodl za ní zajít. " Vichr už se vzbudil. Viní za smrt Bílého ocase. Nevím jak mu říct že za to nemůže. Už jsem mu to říkal ale on si to stále myslí. Můžeš s ním promluvit ty?" Zeptal se Temnotlapka. " On je vzhůru? Tak to je skvělé. Chvíli jsem myslela že... no to je jedno. A ano klidně s ním promluvím." Mňoukla Zlatosrst a ukápla ji další slza. Pak se otočila a odešla k Přesličce.

Vím že tahle kapitola byla taková nudnější ale přiznejme si že se nemůže vždy dít něco zajímavého xdd doufám že vám líbila🙂🙂