Ráno je přišel vzbudit Světlý pruh." Vstávejte. Doufám že jste nezapomněli co je dnes za den?" Ptal se přísně. " Jasný že ne! Na to nejde zapomenout!" Křikla Černotlapka odhodlaně. Pak spolu s Temnotlapkou vyrazili k hromadě s úlovky. Temnotlapka mlčel. Měl z dnešního dne takový strach a taky mu došlo že je to jeho první bitva! Nemohl se dočkat. Ale také se bál- moc se bál. Z myšlenek ho vytrhlo až volání Zelené hvězdy. " Ať se všechny kočky které jsou dost staré na to aby si ulovili svou vlastní kořist, shromáždí pod vysokou skálou ke klanovému shromáždění." Křikla Hvězda. Nadešel den bitvy. Až bude slunce nejvýše na obloze tak se přesuneme na shromážďovací mýtinu. Přesličko máš připravené všechny byliny?" Ptala se Hvězda. " Samozřejmě. Ale hodila by se mi pomoc." Mňoukla Přeslička. " Není problém. Noc a Tma tu zůstanou kdyžtak můžeš požádat je." Navrhla Hvězda. Temnotlapka se otočil na Noc která seděla vedle své učitelky a všiml si že se obě dvě nenávistně podívali na Hvězdu. Raději hned odvrátil pohled. " Všichni koho jsem vybrala si teď jděte odpočinout a najezte se. Pak už na to nebude čas." Mňoukl Hvězda svým typickým autoritativním tónem.
Když skončilo shromáždění tak se všichni na mýtině rozdělili na malé skupiny a rozebírali nadcházející bitvu. Černotlapka si čistila kožíšek se svým bratrem Temnotlapkou. Oba si na moment všimli jak nenávistně je pozoruje Tma. Temnotlapkovi to nešlo do hlavy ale po chvíli na to přestal myslet. Zdálo se mu jako by se zastavil čas. Začal se hrozně nudit. Došel se zeptat Pruha jetli nemůžou jít ještě trénovat ale ten mu řekl že si má jít odpočinout- ale Temnotlapka nechtěl odpočívat. Šel do doupěte učedníků a přemýšlel čím se může zabavit. Nakonec se unavil a usnul. Zdál se mu sen. Viděl sice krev ale slyšel jásající kočky. Znamenalo to snad že vyhrají? No díval se dál. Viděl hnědého kocoura jak leží stočený v nějakém doupěti nedokázal říct přesně kdo to je ale došlo mu že je to Vichr. Trochu se zděsil. Vichr totiž vypadal jako by byl mrtvý. Ale nebyl zvedal se mu hrudník. Temnotlapka přemýšlel co to může znamenat ale nic ho nenapadlo. Pak ho náhle vylekal nějaký hlas. Patřil Černotlapce "Vstávej." Mňoukla a dloubla ho do boku. Temnotlapka sebou trhl. " Neboj to jsem jen já. Brzy vyrážíme." Řekla a ani nečekala na odpověď. Temnotlapka se protáhl a vylezl ven. Bylo celkem hezky. I když už se začínalo pomalu blížit bezlistí tak byl opravdu hezký den. Světlý pruh začal svolávat všechny vybrané válečníky a učedníky. Pak ze svého doupěte přišla i Hvězda. " Jste připravení?" Ptala se. Když všichni přikývl tak došla na začátek skupiny a vedla svůj klan ke shromažďovací mýtině. Cestou všichni mlčeli. Byla to poměrně krátká cesta. Temnotlapka díky svému snu už necítil jen pocit strachu a nejistoty. Pocítil nový pocit- odhodlání. Věděl že udělá cokoliv aby odtud samotáři odešli a aby se znova viděl se svým učitelem. Jakmile dorazili na místo tak zjistili že už tam je i Javorová hvězda a její klan. Všechny překvapilo kolik sebou má koček. Teď jich rozhodně bylo dost.
" Zdravím tě Javorová hvězda. Já a můj klan ti děkujeme že jsi přijmula naší prosbu." Mňoukla Zelená hvězda vděčně. " Také tě zdravím. A nemusíš mi děkovat. Moc mě mrzí co se stalo." Mňoukla Javorová soucitně. Nějakou dobu bylo ticho. Pak promluvila Zelená hvězda." Vyrazíme?" Ptala se. Když Javorová přikývla tak vyrazili. Bylo to nebezpečné protože šli přes území vodních ale na to teď nemysleli. Cestou vysvětlila Zelená hvězda Javorové že Prachovous,Temnotlapka a Stříbřice půjdou najít Vichra. Javorová ji nabídla že s nimi pošle ještě Dubové srdce- Válečníka od listových. Byl to opravdu dobrý válečník. " Pro případ že by měli problém s těmi co Vichra hlídají. Tím samozřejmě nechci nějak spochybňovat tvé válečníky Zelená hvězdo." Mňoukla Javorová. " Dobrá děkuji." Mňoukla i Zelená. Javorová hvězda si k sobě ocasem přivolala Dubové srdce a vysvětlila mu oč jde. " Půjdeš se třemi kočkami z ohnivého klanu najít Tmavého vichra. Zelená hvězda mi řekla že ho tam hlídají a proto jim pomůžeš odtud vyhnat ty strážce." Mňoukla Javorová na Dubové srdce. Ten jen přikývl a zase odešel. Za územím vodních se všichni zastavili. " Tak tady se rozdělíme. Dubové srdce,Temnotlapko,Střibřice a Prachovousi, vy půjdete kousek za námi a pak se rozeběhnete k místu kde je Vichr. Prachovousi pamatuješ si ještě kde to je?" Ptala se Zelená hvězda. " Ano. To nejde zapomenout. Bylo to strašné!" Řekl Prachovous vyděšeně. " Dobrá tak tedy půjdeš první." Mňoukla Zelená hvězda. Prachvous a ostatní z jeho skupiny se od nich oddělili a šli kousek za ně. Pak vyrazili dál. Už to bylo opravdu jen kousek. Když byly před jejich mýtinou tak ze sebe Zelená i Javorová hvězda vydali válečný pokřik a vrhli se do boje. Hned za nimi šla Prachovousova skupina. Samotáři vypadali překvapeně ale také začali bojovat. Temnotlapka už necítil žádný strach ale spíše zuřivost. Okamžitě se vrhl na velkého světle hnědého kocoura. Okamžitě ho poznal- to on zabil Bílého ocase! Stál před keřem u kterého byl i Vichr. Ten světle hnědý kocour si ho skoro ani nevšiml a proto se mu nevyhl. Temnotlapka ho přimáčkl k zemi a a začal ho drápat do břicha. Ne však moc dlouho. Ten kocour ho ze sebe odhodil a než se stačil Temnotlapka zvednout tak na něj ten kocour skočil a zaryl mu drápy do ramene. Temnotlapkou projela neskutečná bolest. Snažil se ho podrápat ale nešlo to. " Ty! To ty jsi zabil Bílého ocase." Zasyčel na něj Temnotlapka. " Ty myslíš toho ubohého a slabého kocoura? Ach tak. A co má být?" Sykl na něj na oplátku. Temnotlapkou projela taková vlna vzteku že ho dokázal pořádně podrápat. V tu dobu už v Temnotlapkovi nezbyl žádnej soucit. Skočil tomu kocourovi na záda a drápal ho tak silně že tomu ani sám nemohl uvěřit že tohle zvládl. Pak ale ztratil rovnováhu a upadl. Litoval toho že se to stalo protože ten kocour ho zase přišpendlil k zemi a teď už se Temnotlapka začal bát o život. Ten kocour ho silně podrápal a dal mu tlapu na krk. Temnotlapka se začal připravovat na smrt když v tom- někdo toho kocoura z něj shodil. Černotlapka! Stálá nad tím kocourem a zuřivě ho drápala. " Mému bratrovi neublížíš!!" Křikla na něj. Temnotlapka ji šel na pomoc. Cestou si všiml že Prachvous právě zahnal dalšího kocoura a už tam jsou jen dva.
Společně s Černotlapkou se vrhli na toho kocoura který se před chvílí pokusil Temnotlapku zabít. Začali ho hodně drápat a nakonec to ten kocour vzdal a utekl. Společně se rozhlédli po mýtině. Teď už viděli jen Dubové srdce jak má pod sebou nějakého samotáře a pořádně ho drápe. Dubové srdce očividně pomoc nepotřeboval a proto vyrazili k Vichrovi. Když k němu Temnotlapka došel tak se na něj podíval. Po těle měl hrozně velké rány a byl hrozně hubený. " Temnotlapko! Co tu děláš? Je to tu nebezpečné já-" neodpověděl Vichr. " To nic. Přišli jsme vyhnat samotáře a také osvobodit tebe. Stříbřice s tebou půjde do tábora. Můžeš chodit?" Ptal se Temnotlapka. " A-ano asi jo. " Zakoktal Vichr. " Dobrá. My vás budeme krýt. Šťastnou cestu." Popřál jim Temnotlapka. " Ale-" zase nedopověděl Vichr. " Popovídáme si v táboře." Mňoukl Temnotlapka. Pak už se otočil a mávl jim ocasem na rozloučenou. Ještě se ujistil že odešli a pak se vrhl zpět do boje. Všiml si že už je tu míň samotářů. Zelená a Javorová bojovali se dvěma velkými samotáři které Temnotlapka neznal. V tom do něj někdo narazil. Byla to nějaká zrzavá kočka která byla sotva velká jak on. Neměl s ní vůbec žádné slitování. Chvíli ji drápal a pak už to vzdala a utekla. Temnotlapka uviděl Světlého pruha jak se snaží vykroutit velkému šedému kocourovi. Temnotlapka toho kocoura znal- byl to vůdce samotářů. Pomalu se skláněl ke krku Světlého. Temnotlapka to tak nemohl nechat okamžitě se rozeběhl a srazil toho kocoura ze Světlého. " Dík." Mňoukl udýchaně Světlý a hned se vrhl zpět do boje. Temnotlapka se rozhlédl po mýtině. Bylo tam zase o něco míň samotářů. Na chvilku ho to potěšilo ale pak uviděl něco co nečekal. Dubové srdce ležel na zemi a nehýbal se a u něj stál velký černý kocour který se smál. Temnotlapka sice Dubové srdce moc neznal ale věděl že je to opravdu hodný válečník. Ještě před chvílí jim pomáhal dostat pryč Vichra. Okamžitě tam přiběhl a nebyl jediný. Uviděl Lesklého drápa jak skočil na toho černého kocoura. Temnotlapka mezitím přispěchal k Dubovému srdci. " Ne to ne!! Neumírej prosím!" Prosil ho Temnotlapka. " Temnotlapko? To jsi ty?" Zeptal se Dubové srdce. " Ano." Odpověděl mu Temnotlapka a z očí mu začaly kapat slzy. " Bylo mi ctí že jsem vám mohl pomoct a nějak toho nelituji. Sbohem Temnotlapko." Mňoukl slabě Dubové srdce. Pak se rozkašlal a najednou bylo ticho- byl mrtvý. Temnotlapka ho nemohl dlouho oplakávat. Jedno věděl jistě- dokuď nezabijí toho šedého kocoura tak bitva jen tak neskončí. Šel ho co nejrychleji najít. A pak ho uviděl. Stál kousek od něj a s úsměvem pozoroval jak Dubové srdce umírá. Temnotlapku ten jeho smích tak naštval že mu bylo jedno co právě udělal. Skočil mu přímo na záda a povalil ho. Ten kocour ho však odhodil ale Temnotlapka byl dost rychlý. Hned se postavil a čekal na další útok. Věděl že má dost velkou šanci protože ten šedý kocour už byl celý od krve a další boj by už nemusel přežít. Ale on nezaútočil. " Tebe si pamatuju! Ten tvůj kamarád to nepřežil když jsme se poprvé viděli." Křikl s úsměvem. Toho už měl Temnotlapka plné zuby. Ten kocour vypadal už tak slabě a proto na něj skočil a hned ho přišpendlil k zemi. Začal ho zuřivě drápat a pak mu zaryl jednou tlapou drápy do ramene. Položil mu tlapu na krk a sekl. Vytrskla krev. Konečně se Temnotlapka dočkal. Pomstil smrt Bílého ocase. To kvůli tomuto kocourovi je mrtvý. Ten kdo Ocase zabil plnil příkaz svého velitele. Hodil na vůdce samotářů nenávistný pohled a všiml si že se na něj všichni ostatní samotáři dívají. Pak jeden bolestně zavyl. Najednou začali samotáři utíkat. Během chvíle tam bylo prázdno. Temnotlapka viděl jak Lesklý dráp stojí nad Dubovým srdcem a tiše pro něj truchlí. Temnotlapkovi bylo Lesklého drápa hrozně líto. Usoudil že asi museli být velcí přátelé. Nejednou se u něj objevil nějaký kocour z listového klanu. Šedá tlapa. " Oni byly asi velcí přátelé že?" Ptal se Temnotlapka Tlapy. " Nejen přátelé, oni byly bratři." Mňoukl smutně Tlapa. " Aha to jsem nevěděl." Řekl Temnotlapka. Pak už nic neříkal. Věřil že listový musí brát tuhle ztrátu opravdu těžce. Pak si vzpomněl na svůj sen. Viděl přece že vyhráli ale také viděl krev. Znamenalo to že se mu zdálo že někdo zemře? Z myšlenek ho vytrhla až Zelená hvězda. " Listový klan přišel o Dubové srdce. Je mi to opravdu líto. Byl to úžasný válečník." Mňoukla Zelená hvězda. " Ale mi vyhráli. Jsem moc vděčná listovému klanu za pom-" neodpověděla Zelená hvězda. " Za to můžete vy že je můj bratr mrtvý!! To vy jste k nám přišli se žádostí o pomoc!! Jen a jen ohnivý klan za to může!!" Prskl na ně Lesklý dráp. " Drápe já chápu že tě to zasáhlo. Ale nemůžeš kvůli tomu vynit ohnivý klan." Mňoukla Javorová hvězda chápavě. Na to už nic Lesklý neřekl. " Měli bychom vyrazit. Ještě jednou vám moc děkuji." Mňoukla Zelená hvězda. Javorová na to přikývla a dala svým kočkám znamení ocasem že už mají jít. Lesklý dráp uchopil tělo Dubového srdce a zařadil se k ostatním. Pak se k nim přidali i ohnivý a společně odešli zpět domů. Cestou všichni mlčeli. Temnotlapka měl takový divný pocit. Poprvé někoho zabil a hlavně ten koocur se skoro vůbec nebránil. Vypustil to z hlavy. Když dorazili na shromáždovací mýtinu tak se tam Javorová hvězda a Zelená hvězda ještě rozloučili a pak už šli každý svou cestou. Když odcházeli tak se k Temnotlapkovi připojil Světlý pruh. " Díky zachránil si mi život. Jsi opravdu šikovný učedník. Budeš velký válečník." Mňoukl pyšně Světlý. " Za málo. Nemohl jsem ho nechat aby tě zabil." Řekl mu Temnotlapka. " Konečně se zase uvidím s Vichrem a- ale co když to přeci jen nepřežije. Může v těch ranách mít infekci a ještě k tomu je hrozně hubený." Mňoukl Temnotlapka ustaraně. " Neboj se. On to zvládne." Mňoukl na něj Světlý povzbudivě. Pak se protlačil k Hvězdě.
Brzy dorazili do tábora. Temnotlapka na nic nečekal a rozeběhl se k Presličce. Konečně zase uvidí svého učitele.