Temnotlapka věděl že má před sebou dlouhou cestu ale také byl rozhodnutý že proto aby se ještě někdy viděl se svým učitelem udělá cokoliv. Právě mířil směrem k mýtině na které se konají shromáždění. Už nebyl daleko ale začal mít hlad takže se snažil zachytit pach nějaké kořisti. Ucítil silný pach myši. Snažil se odhadnout odkud ten pach je a když to zjistil tak spatřil ve křoví malou hnědou myšku která tam okusovala nějaká semínka. Pomalu se přikrčil a plížil se co nejvíc potichu k myši. Když byl od ní asi tak jednu liščí délku tak skočil a myšku rychle usmrtil. Pak ji rychle zhltl a pokračoval v cestě. Už byl na mýtině kde se konalo shromáždění. Pak nasál pach listového klanu a vydal se za ním. Šel dál a dál ale zatím jejich tábor neviděl ale uviděl něco jiného- světle šedého kocoura který si ho asi také všiml protože vytasil drápy které měl neuvěřitelně lesklé. Pak Temnotlapkovi došlo že ho odněkud zná. Byl to Lesklý dráp zástupce listového klanu. " Co tu pohledáváš!? Uvědomuješ si že jsi na nepřátelském území!!?" Zasyčel Lesklý. " Mohu to vysvětlit. Potřebuju mluvit s Javorovou hvězdou. Posílá mě sem Zelená hvězda kvůli situaci která se teď u nás stala." Mňoukl Temnotlapka a snažil se nedat na jevo strach. "A co potřebuješ tak důležitého!?" Sykl znova Lesklý. " O tom budu mluvit s vaší velitelkou." Mňoukl Temnotlapka nebojácně. " Co se to tu pro nebeský klan děje?" Mňoukl někdo za křovím. Temnotlapkovi chvíli trvalo než poznal Javorovou hvězdu. " Je tu nějaký učedník z ohnivého klanu a tvrdí že chce s tebou mluvit." Sykl Lesklý. " Aha a tak tedy oč jde?" Zeptala se mírně Hvězda. " No rád bych ti to řekl v soukromí." Mňoukl Temnotlapka a čekal že ho odmítne. Po chvilce čekání dala Hvězda znamení ocasem Lesklému že má odejít a pak se usadila. " Jde o to že mého učitele zajali samotáři. Také zabili ještě Bílého ocase. V-včera se šla naše hlídka kouknout na území samotářů a tvrdí že je tam tolik koček že by nebylo možné vyhrát. Zelená hvězda mě posílá abych tě poprosil jestli by jste nám ty a tvůj klan dokázali pomoct." Mňoukl vážně. " Aha. Tak to mě mrzí. Já sama samotáře nemám ráda ale jsi si jistý že je dokážeme přemoci?" Ptala se Hvězda. " Myslím že ano." Řekl Temnotlapka. " Dobrá tedy. Nevím kdy chcete zaútočit ale já můj klan můžeme být za čtyři dny na mýtině u prostřed lesa. Možná by to mohlo vyjít. Vyřiď své velitelce že se setkáme za čtyři dny a pak společně zaútočíme. To je vše co pro tebe mohu udělat." Mňoukla Hvězda a zvedla se." Jestli je to všechno tak teď už můžeš jít." Mňoukla znova. " Děkuju ti. Moc to pro mě znamená. A ano je to vše." Řekl Temnotlapka a sklonil hlavu. Pak se otočil a odeše. Tentokrát ta cesta byla ještě nudnější. Ani se nezastavil aby si něco ulovil. Když konečně byl na svém teritoriu tak se co nejrychleji rozeběhl do tábora. Když přiběhl tak zjistil že všechny kočky jsou na mýtině. Už na něj čekali. " Temnotlapko! Si zpátky!" Křikla Černotlapka. " Ano a nesu dobře zprávy. Javorová hvězda souhlasila. Za čtyři dny by mělo dojít k bitvě. Máme se sejít u mýtiny kde se konají shromáždění." Mňoukl Temnotlapka. " Dobrá. Takže doufám že jste to všichni slyšely. Za čtyři dny vypukne bitva. Půjde se mnou: Světlý pruh, Prachovous,Zlatosrst, Liška,Černotlapka, Světlá srst, Stříbřice, Temnotlapka a Pampeliška. Tmo ty a Noc tu budete hlídat. Nesmíme nechat tábor úplně bez ochrany. Končím shromáždění." Mňoukla Hvězda a slezla ze skály. Bylo poledne a Temnotlapka se nesmírně nudil. Proto zašel za Černotlapkou. " Ahoj nechceš jít na lov?" Ptal se Temnotlapka. " No dobrá ale musím se zeptat moji učitelky" Mňoukla Černotlapka a odešla za svou učitelkou- Zelenou hvězdou. Zachvíli se vrátila. " Můžeme." Mňoukla a během chvilky vyrazili. " Zajímá mě co je to s Nocí. Vždy když mě vidí tak na mě hází pohledy plně nenávisti." Mňoukla Černotlapka smutně. " No jo no. Ale co s tím mužem dělat? Jestli se s náma nechce bavit tak to nezměníme." Mňoukl Temnotlapka. Dále už pak pokračovali mlčky. Nalovili toho opravdu hodně. Když se vraceli tak všichni obdivovali kolik toho donesli. Začínalo se schylovat k večeru a oba dva zahlédli Noc jak si jde lehnout. Neřekla ani slovo. Uvelebila se na svém pelíšku a během chvíle spala. Jako každou noc se objevila v Temném lese. " Zdravím tě Noci." Mňoukl Zrzoocas chladně. Během chvilky tam byla i Tma. " Už ses tu toho naučila dost. Dnes si tě chci vyzkoušet. Tvým úkolem bude- zabít Zrzoocase!" Křikla Tma. " Cože! To ne to já ne-nedokážu." Křikla vyděšeně Noc. " Tmo? To myslíš vážně!? Ty si opravdu myslíš že by mě ta tvá učednice dokázala zabít!? To je vtip ne!?" Křikl Zrzoocas a div se nesvalil smíchy k zemi. " To není žádnej vtip!  A ty Noc ho zabiješ protože touhle zkouškou si zjistím jak moc si silná. Zatím to vypadá že si ta nejslabší kočka kterou jsem kdy viděla!! Copak chceš abych ti to předvedla sama!?" Sykla Tma a vytasila drápy. " Dobrá tedy.. udělám to!" Řekla teď už nebojácně Noc a připravila se ke skoku. Odrazila se zadníma nohama a dopadla Zrzoocasovi na záda. Začala ho zuřivě drápat do zad. Zrzoocas se však převrátil a drtil Noc pod sebou. Pak náhle vyskočil na všechny čtyři a přišpendlil Noc k zemi. Ona ho rychle kopla zadníma nohama tak silně až ho ze sebe odrazila. Pak co nejrychleji vstala a skočila na něj. Zrzoocas  měl vyřazený dech. Začal se pod ní kroutit ale moc to nešlo. I přesto to jí Zrzoocas kopl do břicha. Noc bolestně zakvílela a na chvíli ztratila rovnováhu. Toho Zrzoocas využil a postavil se. Krvácel z mnoha ran ale i tak se znova vrhl do boje. Noc ho však předběhla. Skočila na něj a přišpendlila ho znova k zemi. Zrzoocas se jí snažil víc a víc drápat ale už to nedokázal. Noc ho kopla do břicha zadníma nohama. Pak mu položila tlapu na krk a sekla- vyvalila se krev. Jednou v životě udělal chybu a to tu že odhalil krk a to se mu stalo osudným." Výborně." Mňoukla Tma. Noc ji ale ignorovala. Rychle přišla ke Zrzoocasovi. " Promiň mi to. Já musela." Zašeptala smutně." Já vím. Jednoho dne z tebe bude dobrá válečnice. Nikdy neudělej stejnou chybu jako já- že odhalíš krk a nebo břicho. Neměl jsem Tmě věřit." Řekl a začal zavírat oči. Byl mrtvý. Noci bylo jasné co se teď stane. Kočka nemůže umřít dvakrát a proto se začal Zrzoocas vytrácet až zmizel úplně. Noc se ještě chvíli smutně koukala na místo kde před chvílí ležel Zrzoocas. Bylo pro ni těžké vědět co právě způsobila. Málem bolestně zakvílela" Přestaň tam jen tak sedět!" Štěkla po ní Tma. Najednou Noc zmizela. Probudila se na svém pelíšku. Co jsem to udělala. Řekla si v mysli. Ale musela jsem to udělat. Jinak by mě Tma zabila. Řekla si znova.