Byl jsem vzteky bez sebe. Jak si mohla dovolit mě nejmenovat válečníkem? Mám za sebou tolik výcviku! Přemýšlel jsem. V hlavě jsem měl obraz Bluestar s pošetilým pohledem. Měl jsem chuť ten obraz rozdrásat na kusy. Měl jsem pokrk celého ThunderClanu.

A za všechno může Cloudpaw. Je to jediný učedník, kterého jmenovala. A navíc to je mazlíček.....teprve nováček. Bylo mi jasné, komu Bluestar nadržuje. Samozřejmě nikomu jinému než Fireheartovi! To byl zase mazlíček, který se pro změnu stal dokonce i zástupcem! Co bude dál....velitel?!

Zuřivě jsem zaryl drápy do země. Z keře se vynořila Brightpaw. Zrzavo bílá pěkná učednice. ,,Pitomá Bluestar, debilní Fireheart, dementní Cloudpaw!" mumlala si a ani se na mě podívala. Bylo jasné, že prožívala to samé jak já.

,,Jsou to pitomci," zasyčel jsem. Brightpaw leknutím nadskočila. ,,Nikdy by mě nenapadlo, že mi mazlíčci zabrání se stát válečníkem. A že je bude podporovat i velitelka."

,,Souhlasím!" vzpamatovala se a zasyčela. Chvilku jsem se zamyslel. ,,Mám plán.....víš jak tu řádí to, co vraždí kočky...nebo co to je. Mohli kdybychom to vypátrat!"

Brightpaw se na mě překvapeně podívala. Potom se její pohled změnil na statečný. ,,Dobře. Vyrázíme teď hned." Přikývl jsem a oba dva jsme se rozběhli k hranicím.

-

,,Cítíš něco?" zeptal jsem se. Brightpaw zavětřila a v zápětí ztuhla. ,,Jo..... něco jako psí....." ,,Smečka, smečka, zabij, zabij."  Zalapal jsem po dechu. Stoupul jsem si před Brightpaw. Otočila se dozadu. Nikde jsem niv neviděl.

Ozval se křik. Rychle jsem se otočil a uviděl jsem, jak na Brightpaw vyskočil pes. Zavrčel jsem a rozběhl se k ní. Skočil jsem ze zady na psa a zaryl mu vzteky drápy do srsti.

Za mnou se vyřítil další pes. Rychle jsem otočil hlavu. Tělem mi začala proudit bolest. Začínal jsem ztrácet zrak a sluch. Pokoušel jsem se nadechnout. ,,Miluju tě, Brightpaw!" To byly má poslední slova.