Při cestě autem vládlo ticho. YoonGi sem tam bříšky prstů zaťukal do volantu, občas si potichu zanadával, když mu na semaforu blikla červená nebo se na přechodě objevili chodci.

„Takže.." snažil se nejstarší z mladíků přerušit trapné ticho. „Kam teď půjdeš?" pokračoval.

„Sám nevím. Počítal jsem s tím, že u někoho budu moct zůstat." mírně zaváhal. Doufal, že se nabídne YoonGi sám.

„Fajn." odfrkl si. TaeHyung mírně poskočil, když to jeho hyung vyslovil. Jakmile se uklidnil, podíval se podiveně se na něj podíval. „Můžeš u mě bydlet dokud si něco nenajdeš."

„Doopravdy?" rozzářili se mu očka. YoonGi mu na jeho otázku jen kývl. TaeHyung měl chuť mu skočit kolem krku, ale nemohl kvůli tomu, aby ho nevyrušil od řízení.

„Už jsme tady." řekl, když zastavil před svým domem. TaeHyung vyskočil z auta a rozhlédl se po ulici. Konečně nemusel utíkat a snažit, aby ji nikdo neviděl. Konečně byl volný. Ještě chvíli počkal na YoonGiho a pak spolu vyšli do domu.

•o tři roky později•

„Pane Kime?" ozvalo se zpoza dveří. Oslovený pokynul rukou, aby osoba vešla dovnitř. Nevěnoval ani pohled osobě, která právě vešla do jeho kanceláře. Byl až příliš zaneprázdněn papíry, které letěly na stole. Od té doby co ho propustili z vězení si našel práci jako detektiv. Nechtěl, aby další lidé byli obviněni jako on.

„Přinesla jsem vám složku, kterou vám posílá pan Shin." oznámil mu ženský hlas. Hlas mu přišel povědomí. Donutilo ho to zvednout hlavu od papíru.

„Dlouho jsme se neviděli YuWon." usmál se a odložil papíry na stranu. Naposledy se viděli před rokem a šesti měsíci.

„To ano." přikývla a posadila se na židli před stolem. „Můj šéf mě poslal, abych ti donesla tuhle složku." rozhodla se po jeho kanceláři.

„To jsem rád, že poslal tebe a ne nikoho jiného." vzal si složku, která ležela na kraji stolu. Jakmile to vyslovil YuWon se přestala rozhlížet do kanceláři.

„Proč si rád?" zeptala se ho a zandala si pramen za ucho. TaeHyung se na ní podíval a okamžitě se mu na tváři objevil úsměv.

„Ty určitě víš proč." řekl jí a zavřel složku, kterou následně položil. Záporně zavrtěla hlavou. Neměla ani tušení.
„Od první chvíle co se známe si mi přišla strašně sympatická." postavil se a přešel k ní blíž. Nahnul se nad ní a jednou rukou se opřel o opěrátko.
„Už víš co tím myslím?" zeptal se jí. Tentokrát souhlasně přikývla. Její srdce začalo být o mnohem rychleji.

„To jsem, že mi rozumíš." usmál se a přiblížil se k ní o trochu blíž. Jejich rty byly kousek od sebe, když někdo vešel do místnosti.

„Pane Kime, nech-." osoba se zarazila, když je uviděla. TaeHyung se narovnal a upravil si sako. „O-omlouvám se. N-nevěděla jsem, že jste tady se svojí ženou. Moc se vám omlouvám." ve stálých úklonách odešla z místnosti a zavřela za sebou dveře.

„Moje žena. To zní dobře." podíval se na YuWon, která seděla s celým rudým obličejem. Nedívala se na něj. Neměla odvahu. TaeHyung si chytil za paže a zvedl ji ze židle. „Co ty na to? Změníš si příjmení na to mé?" mile se usmál.

„Já-." přerušil jí prstem na rtech.

„Beru to jako ano." sundl jí prst z rtů a políbil jí.

Myslím, že tady tohle je absolutní konec.
Moc děkuju všem co si tuhle knížku četli.
Miluju ju vás