YoonGi zvedl YuWon do náruče a pomalým krokem, protože nebyl zvyklý někoho nosit, jí donesl do obýváku, kde se s ní posadil na gauč. Začala jí hladit po vlasech a jemně se pochybovat, aby jí utěšil.

„Bude to v pořádku.” snažil se jí uklidnit, ale moc se jí to nedařilo. Tričko, které měl právě na sobě, bylo už celé mokré. „Už tě nenechám samotnou. Neboj.”

„Můžeš mi to vysvětlit?” zeptal se Jim NamJoon, který sjel po zdi na zem. Klekl si před něj a mírně mu zvedl hlavu za bradu.

„J-já ji pořád miluji, Jine.” chytl jí za paže a podíval se mu do očí. „Nemohl jsem si pomoc. Chci ji zpátky.” objal ho a to donutilo Jina si sednout.

„Já vím.” pohladil ho po vlasech a snažil se najít nějaká další slova, která by ho uklidnila. Nemohl žádná najít, proto se rozhodl, že mu řekne pravdu. „YuWon tě už nemiluje. Ublížil si jí. Teď miluje někoho jiného.” při poslední větě se od něho NamJoon odtáhl.

„Koho teď miluje?” zeptal se ho s vykulenýma očima. Jin to chtěl nechat být a proto jen mávl rukou, ale NamJoon chtěl znám odpověď. Chytil ho za límec a jemně s ním zatřásl, jako se sněžítkem. „Koho?” zopakoval tu samou otázku.

„Nebudu ti na to odpovídat.” vzal mu ruce z jeho límce a položil mu je na zem. „Musíš jít dál.” usmál se na něj. NamJoon mu úsměv oplatil a sklopil hlavu.

„Můžu se ti s čímkoliv?” zeptal se najednou NamJoon, když chtěl Jin odejít a nechat ho tam samotného.

„Můžeš.” otočil se na něj a čekal, že se ho na něco zeptá, ale NamJoon mlčel a koukal se do podlahy. Čekal ještě pár minut v tichosti než opustil koupelnu a nechal ho konečně osamotě.

Jin byl docela rád, že odešel. Teď už mohl odejít za YuWon, která se jemně třásla v YoonGiho odjetí. Mrzelo ho, že nebyl v její blízkosti. Srdce mu vynechalo pár úderu, když ji viděl v hysterickém pláči. Okamžitě jak si YuWon všimla, že Jin vkročil do obýváku, vyskočila z YoonGiho objetí a rozeběhla se k němu.

„Jsem hloupá.” řekla a zabořila mu hlavu do hrudi.

„Ty ne. To já.” opravil ji a pohladil ji po vlasech. „Už tě nikdy nepustím.” pomalu se s ní přesunul na gauč, kde si společně sedli. Chvíli takhle seděli v objetí než si Jin uvědomil, že má rozvařený oběd. Chtěl se postavit, ale nedovolalila mu to YuWon, která byla obmotaná kolem jeho pasu.

„Nikam tě nepustím.” zabručela a zpevnila stisk kolem něho. Jin věděl, že její stisk jen tak nepovolí, proto si trochu poposedl dopředu a poklepal si na záda, jako znamení, aby si na ně vlezla. Ona ho ihned poslechla a vlezla si na jeho záda.

„Už můžeš.” zašeptala, když se ho držela, jako koala. Jin přikývl a pomalu se zvedl z gauče. Ujistil se, že se YuWon drží dost pevně a odešel s ní do kuchyně.

„Vypadáte dost komicky.” zasmál se YoonGi, když si všiml, jak to vyřešil. Jin vnímal jen napůl a se vztyčeným prostředníčkem odešel z obýváku. „Moc vtipné.” nadzvedl pravý koutek a vzal si počítač, který ležel na stole.

„Budeš se takhle držet pořád?” zeptal se, když ho začala omezovat v pohybu v kuchyni. Ona jako odpověď zpevnila stisk kolem jeho krku. Jin se trochu zakuckal a chtěl něco říct, ale vyrušil příchod NamJoona do kuchyně.

„Jine?” zeptal se a přistoupil blíž k oslovenému. „Můžu ti něco říct?” zeptal se aniž až by zvedl hlavu z podlahy a díky tomu si nevšiml, že tam není jen on a Jin.

„Možná později.” řeklu mu a nachvíli se na NamJoona, který záporně vrtěl hlavou. Chtěl mu to říct okamžitě.

„Teď.” odsekl mu a začal si mnout ruce, které se mu pomalu potily.

„Vážně teď n-.” skočil mu do řeči a nenechal ho domluvit.

„Já můžu za to, že TaeHyunga zatkli!” vyhrkl najednou a zvedl hlavu na což si všiml proč to teď Jin nechtěl slyšet. „Sakra.”

/\/\/\/\/\/\
Jsem zpět~ ^-^