„Vezmeš nás sebou?" zeptala se se zkříženýma rukama na hrudi. Jin jí dal rukou kolem ramen a dovedl jí na gauč, kde jí posadil. Sedl si vedle ní a pohladil jí rameno.

„Nechci, aby se ti něco sta-.

„Jinnie, už nejsem malá. Už nepotrebuju, aby si mě chránil." řekla a sundala si jeho ruku z ramene. „Kdysi jsem tvojí pomoc potřebovala, ale teď se dokážu ochránit sama." chytla jeho ruku a podívala se mu do očí.

„Jsi si jistá?" zeptal se a palcem jí pohladil hřbet ruky. YuWon přikývla na souhlas. „Fajn. Ale jestli se ti něco sta-." rychle ho objala, aby už přestal mluvit.

„Ty, ale umíš přemlouvat." zasmál se NamJoon, který je celou dobu pozoroval. Hned na to se zasmáli i Jin a YuWon.

„Slib mi, že budeš v pořádku." odtáhl se od ní a vztyčil malíček.

„Slibuju." chytila jeho malíček tím svým. „Budeš se mnou ty, NamJoon a YoonGi. Nic se mi nestane." usmála se a podívala se jednotlivě na jmenované.

„A kdo má hlad?" zeptal se najednou Jin.

„Já!" vykřikli jedno hlásně NamJoon a YuWon. YoonGi se nad tím zasmál a klekl si před skříňku, kde měl schovaný náhradní notebook. Naštěstí tam byl, vyndal ho a posadil se s ním do křesla.

„Ty nemáš hlad, YoonGi?" zeptal se Jin, když byl na půl cesty z obýváku. YoonGi záporně zavrtěl hlavou a dál se věnoval svému notebooku. Jin pokrčil rameny a zmizel z obýváku.

„Kdy pojedeme?" zeptala se najednou YuWon a tím upoutala YoonGiho pozornost. Ten jako odpověď jen mávl rukou a stále se věnoval notebooku. „Ale tohle já neberu jako odpověď." zkřížila ruce na hrudi. NamJoon, který to celý sledoval, chytl YuWon za ruku a zvedl se s ní z gauče. „Pusť m-." přiložil jí prst na rty.

„Už budeš mít klid." usmál se na YoonGiho a odtáhl ji pryč. YoonGi se nad jeho gestem pousmál aniž by zvedl pohled od notebooku.

Odvlekl jí až k koupelně. Aniž by YuWon promluvila vešla dovnitř a posadila se automaticky na vanu. NamJoon za sebou zamkl, aby je nikdo neslyšel, a posadil se do dřepu na ledovou zem před ní.

„Jak jsem říkal. Mám plán." spojil ruce a zvedl pohled. YuWon záporně zavrtěla hlavou. Nechtěla ztratit Jinovu důvěru, kterou před chvílí získala. Najednou se mu na obličeji objevil naštvaný výraz. Rychle jí chytil za ruku a stáhl jí z vany, takže mu spadla přímo na hruď.

„Co to děláš?!" vykřikla a rychle se z něj postavila. Až teď si uvědomila, že byl špatný nápad s ním být osamotě v uzavřené místnosti. Odběhla ke dveřím aniž by věděla, že je zamknutu, chytla za kliku a snažila se otevřít. „Kde je klíč?" vyděšeně se zeptala a podívala se sebe na NamJoona.

„Tady." zamával klíčemi nad hlavou. Přimělo jí to situaci před několika lety a začala hlasitě křičet a bouchat do dveří.

„Kde jsou?" zeptal se Jin, když vešel do obýváku. YoonGi se podíval na gauc, kde si myslel, že sedí, ale nikdo nikde. Vyděšeně se podíval na Jina a odložil notebook na stůl. Najednou se ozval křik a oba věděli, kde jsou. Oba se okamžitě rozeběhli až ke koupelně. Jin začal cloumat klikou, ale dveře se neotevřely.

„Máš náhradní klíč?" rychle zeptal se zeptala YoonGiho, který okamžitě tě odběhl do vedlejší místnosti. Pochvíli vyšel i s náhradními klíčemi. Jin odstoupil, aby mohl YoonGi odemknout.

Hned jak otevřeli dveře se jim vyskytl pohled na NamJoona, který se skláněl nad YuWon. Jin okamžitě chytl NamJoon za ruce a odtáhl ho od ní. YoonGi okamžitě přiskočil z YuWon a vzal jí do náruče.

„Co to sakra děláš?" zeptal se Jin, když přišpendlil ze zdi. Bez odpovědi začal NamJoon brečet.

„O-omlouvám se." dostal ze sebe. Teď měli v jedné místnosti dva plačící lidí.