XXIII

Snídaně proběhla v tichosti i po příhodu DongYoona. I po jeho otázce, jestli se na něj YuWon ještě zlobí, to které ho všichni vraždili pohledem.

„Budu odedneška ve svém pokoji." řekla YuWon, když dojedla svou porci a odešla pryč z jídelny. Jin a TaeHyung jí pozorovali dokud neodešla a pak svůj pohled přemístili na DongYoona a částečně na dojedený talíř před nimi.

„Jdu pryč. Jdeš se mnou, Tae?” zeptal se Jin a podíval se na TaeHyunga, který už dávno vstal ze židle. Společně odešli z jídelny s vraždícím pohledem DongYoona na zádech.

„Sluho, Jeon.” zavolal si DongYoo sluhu a ten k němu rychle přiskočil. „Jdi poslouchat za dveře.” přikázal mu, on přikývl a odešel pryč. DongYoo spojil ruce a na tváři se mu objevil křivý úšklebek, protože se mu v hlavě vyklubal zlomyslný plán.

„YuWon? Můžeme dovnitř?” zaklepal na dveře Jin a na to se ozvalo cvaknutí zámku. Otevřeli dveře a oba vešli dovnitř. Když Jin uviděl YuWon na posteli v slzách, tak rychle za sebou zavřel, že málem praštil TaeHyunga do nosu. Skočil za ní a přitáhl si jí hned do pevného objetí. TaeHyung se posadil na okraj postele a sledoval ty dva.

„C-chci utéct.” řekla přes slzy, které si následně utřela z tváře. To co řekla uvedlo oba dva do rozpaků a stejně tak i JungKook, který poslouchal za dveřmi.

„Jsi si jistá?” zeptal se TaeHyung a po kolenou se k nim přiblížil. Posadil se kousek od YuWon, která mu na jeho otázku přikývla na souhlas. Jin se podíval na YuWon a pak na TaeHyunga.

„Zbal si něco.” usmál se Jin. Ona se na něj s nadějí v očí podívala, aby se ujistila, že to myslí vážně. „Myslím to vážně.” ujistil jí. Okamžitě vyletěla z postele a otevřela dveře, když na ní skoro spadl JungKook, který měl přilepený ucho na dveřích. YuWon pokrčila rameny a doběhla do pokoje vedle. TaeHyung se zvedl z postele a než JungKook stačil utéct chytil ho za ruku a dovedl ho až na postel.

„Co si t-.” chtěl se ho zeptat Jin, ale on ho zastavil.

„Chci s váma. Nechci tady už být.” vyhrkl najednou a sundal ze sebe sako, který hodil na zem. „Jsem tady už dlouho a nebaví mě to tady.” povolil si motýlka.

„Můžeš s náma.” položil mu Jin ruku na rameno. JungKook se na něj podíval a skočil mu kolem krku.

„Děkuju. Děkuju. Děkuju.” poděkoval mu a vyběhl z pokoje, aby si došel zabalit těch pár věcí co tady má.

„Vážně ho sebou vezmem?” zeptal se TaeHyung. Jin se na něj vražedně podíval a TaeHyung zvedl ruce v obranném gestu. Ještě dodnes si pamatoval, jak ho Jin s ním seznámil, ale moc si nesedli. Jednoho dne si, ale našel práci a už se nikdy neviděli.

„Jsem tady.” řekla YuWon ve dveří s batohem na zádech. „Půjdem za YoonGim.” usmála se. Oba se zvedli z postele a všichni tři došli ke schodů, kde už stál JungKook.

„On jde s náma?” zašeptala, když ho uviděla. Všichni nastejno přikývli. „Dobře.” usmála se, chytla JungKooka za ruku a společně sešli schody. Za nimi hned TaeHyung s Jinem.

Došli až k zadním dveřím, které byli určeny pro sluhy. JungKook je odemkl klíčem, který měl každý sluha, proto, aby YuWon neutekla. První vyšla ze dveří YuWon a hned za ní TaeHyung.

„Rozdělíme se.” navrhl Jin, když byli všichni venku. Nikdo nechápal proč by se měli rozdělit, když je nikdo neviděl. Jejich otázka byla hned vyplněna, když uslyšeli cizí hlasy vycházející zpoza domu. „Tohle si obleč.” podal mu mikinu. Hlasy se začaly blížit, proto chytla TaeHyunga za ruku a táhla ho pryč od domu. TaeHyung si rychle oblékl mikinu a nandal kapuci.

/\/\/\/\/\
1K přečtení 😭😭😭 bože já vás miluju.
Všechny do jednoho.
Moc se omlouvám, že nejsem moc aktivní, ale budu se vám to snažit vynahradit.
Vážně vás moc miluju

🌙
24082018

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top