Následoval ho až do úplně zadní části vily, která patřila služebnictvu. Po celou cestu mi ukazoval kde co je. TaeHyung sice netušil na co mu bude, že ví kde je spíž nebo skříň, ve které jsou věci na uklízení.

„Tady bude spát.” řekl a otevřel dveře od pokoje. Podíval se dovnitř a uviděl malý pokojík, do kterého se jen tak vešla postel. „Oblečení máš pod postelí. Převleč se a pak přijď zpátky do obýváku.” postrčil ho do pokoje a zavřel za ním.

„To si dělá srandu.” řekl si sám pro sebe, když se procpal mezi postelí a zdí, aby mohl vytáhnout oblečení z pod postele. Vytáhl krabici a podíval se na její obsah. Odfrkl si, když uviděl, že obsah krabice byla oblek, který tady nosili sluhové. Uvěznil ho jeho nepřítel a on ještě chce, aby byl jeho sluha. DongYoo se nejspíš zbláznil.

„No to je nádhera.” řekl ironicky, když už byl oblečený a podíval se na sebe do malé zrcadla, které bylo u obleku v krabici. Vylezl z pokoje při čemž málem trefil služebnou, které v slzách utíkala z obýváku do jejího pokoje. TaeHyung se jen za ní ohlédl a vydal se do obýváku.

„Konecně výměna.” oddechl si sluha, který už chtěl odejít. Přetáhl TaeHyunga na místo, kde před tím stál a už se chystal odejít, když ho zastavil.

„Co mám tady dělat?”

„Nováček. Stůj tady a počkej si až uslyšíš zvoneček budeš muset být pořád po ruce. Jo. A všechny tady oslovuj pane Han nebo paní Lee. To vše. Žádná věda.” vysvětlil mu to ve spěchu a rychle odešel pryč. TaeHyung se posadil na své místo a pozoroval tichý obývák.

„TaeHyungu?” řekl Jin, když vešel do obýváku a uviděl TaeHyunga v obleku. Dost ho to šokovalo v čem ho uviděl oblečeného. „Co to máš na sobě?” prohlédl hlavy k patě.

„Oblek, pane.” odpověděl mu až by se na něj podíval. Pořád sledoval vchod do obýváku, jestli se v něm neobjeví DongYoo.

„Proč mluvíš tak divně? On z tebe udělal sluhu?” chytil ji za ramena a začal sním trochu třást. Chtěl, aby s ním mluvil normálně.

„Přestaňte se mnou třást.” sundal ze se jeho ruce a koutkem se na něj podíval. Když Jin mluvil, ozval se zvonek a tím TaeHyunga zachránil před návalem otravných otázek. Právě teď neměl náladu na to, aby si s ním povídal.

Následoval zvuk zvonečku, který ho dovedl až k ložnici. Zaklepal na dveře a počkal než se ozve povolení vstoupit. Nemohl uvěřit, že tohle vážně dělá. Vážně dělá sluhu člověku, kterého z celého svého srdce nesnáší? Tohle už bylo dno.

„Dále.” ozvalo se za dveřmi a na to povolení vstoupil do ložnice. Hned ho zaskočila velikost místnosti a počtu nábytku v něm. Z jeho prohlížení ho vyrušilo odkašlaní DongYoona. „Prej ti pomohla z vězení.” ukázal na YuWon a pokračoval. „Je to pravda?”

„Ano. Je to pravda, pane.” jemně kývl a podíval se na YuWon, která se koukala z okna a brečela. Při pohledu na ní měl nutkání jí hned obejmout, ale nemohl, bál se co by udělal DongYoo.

„Dobře. Takže moje budoucí manželka ti pomohla vem z vězení.” stoupl si a začal se procházet po místnosti. „Pak tě vzala do svého tajného domu a tam si tě nechala.” došel až ke dveřím, které s hlasitým prasknutím zavřel. „Další den vás přepadl policista a odvezl YuWon, když si něco udělala s nohou. Ty si utekl za Jinem a tam dorazila i YuWon s tím policistou, kterýmu jste všechno vysvětlili.” chytl TaeHyunga za loket a posadil ho na postel. „A díky němu jsem tě našel. Neměl si prohlížet spisy přede mnou.” ušklíbl se a TaeHyung uslyšel za sebou jak YuWon propukla v hysterický pláč.

„Zrůdo.” zašeptala, aby to nikdo neslyšel, ale přes ticho to slyšeli oba dva. TaeHyunga zarazilo oslovení, které vypustila z úst. Měl nutkání se zeptáte, i když by neměl.

„Proč vás takhle nazvala, pane?” podíval se na něj, když se znovu procházel po pokoji.

„Náš milý NamJoon se setkal s tvými rodiči.” usmál se a vytáhl nějakou obálku, kterou hodil vedle TaeHyunga. „Otevři si to až večer ve svém pokoji. A teď jdi.” přikázal mu. On ho hned poslechl. Vzal si obalku, kterou se hned schoval za opasek pod sako a odešel pryč.

Zavřel za sebou dveře ložnice a několik slz mu steklo po tváři. Cítil teď hodně emocí, ale nejvíce cítil vztek a smutek. Nejraději by mu vážně srovnal ten jeho úšklebek, ale nemohl to udělat. Musí to tady přežít s tím vrahem.

/\/\/\/\/\/\
Za tuhle kapitolku se nesnáším.

Jinak... Připravuju pro vás novou knížku ^^