Začalo se stmívat, ale TaeHyung stále stál v tmavé místnosti u okna a doufal, že uvidí auto přijíždějící s YuWon. Uběhly už dvě hodiny od jejího odjezdu, ale pořád nestrácel ději, že se ještě dnes vrátí.

Po chvíli se odtrhl od okna a přešel ke kuchyňské lince, odkud si vzal mobil. Odemkl ho a rozklikl kontakty. Nachvíli se zarazil. Rozmýšlel se nad tím jestli má zavolat YuWon nebo radši Jinovy.

Po nějaké době jeho přemýšlení se rozhodl zavolat Jinovy. Sjel níž do kontaktů a až najel na J. Nenašel žádný kontakt, který by se jmenoval 'Jin-hyung', ale zato tam bylo mnoho jiných kontaktů. Až teď mu došlo, že tohle není jeho mobil, ale YuWonin.

I přes to, že to nebyl jeho mobil, sjel níž až P a klikl na kontakt 'Pink Oppa'. Přiložil si mobil k uchu. Když začalo vyvolávat, podíval se znovu k oknu, ale pořád nezahlédl nic. Jeho naděje se už ztratila.

„Ahoj YuWonie nebo TaeHyungu. Co potřebuješ?” usmál se nad jeho přizpůsobený pozdrav.

„Jine mám menší problém.” poškrábe se na zátylku, i když to nemohl vidět.

„Co si udělal?”

„Nic co bych udělal?” nachvíli se odmlčel při čemž si odkašlal. „Byl tady Nam-. Joon a odvezl ji někam...” při vyslovení jeho jména se zarazil. Věděl, že mu Jin zakázal vyslovovat tohle jméno.

„Cože?!” vykřikl až málem TaeHyung ohluchl. „Kam?!” zas vykřikl. TaeHyung stále mlčel, protože neznal odpověď. „Odpovíš?!”

„Já nevím!” křikl TaeHyung na Jina. „Celou dobu co tady byl jsem byl schovaný v její tajné skrýši. Nic nevím.”

„Aghh... Jedu tam.” řekne jako poslední a ukončí hovor. TaeHyung si odfrkl a odložil mobil na linku. Sedl si na gauč a chtěl si zapnout televizi, když ho z jeho činnosti vyrušily dálková světla, která se ukázala na zdi za televizí. Prudce se otočil na okno a trochu se zvedl, aby viděl kdo přijíždí na příjezdovou cestu. Ztuhla mu krev v žilách. Na příjezdovou cestu zastavilo policejní auto.

Vyskocil ze sedačky a podíval se pořádně jestli se mu to jenom nezdálo. Ale bohužel se mu to nezdálo. Rychle popadl mobil a mikinu, která ležela na opěradle gauče, a vběhl do ložnice, kde otevřel okno. Chvíli ještě počkal jestli uslyší hlasy.

„On ji vážně vzal do nemocnice místo toho, aby se podíval jestli ho tady neschovává.” ozval se mužský hlas. Hned jak se hlad ozval vylezl TaeHyung z okna a potichu zavřel okno. Teď už vědět kam ji odvezl. Natiskl se na stěnu a potichu se po ní doplatil až k rohu. Náhlédl přes roh na příjezdovou cestu jestli tam ještě někdo nestojí. Naštěstí tam už nikdo nestál.

Narovnal se a oblékl si mikinu. Nandal si kapuci a došel na chodník. Napadlo ho, že radši přejde na druhou stranu a půjde Jinovy naproti. Rozhlédl se kolem sebe, počkal než přejede jedno auto, a pak když nic nejelo přešel přes silnici.

Zrovna když byl v půli silnici vyjelo ze zatáčky auto, které prudce zastavilo kousek od TaeHyunga. Zakryl si oči, protože ho oslepila světla auta.

„Co mi lezeš do cesty?!” zakřičela osoba, která do něj málem vrazila. Osoba vystoupila z auta a přišla k němu blíž. „TaeHyungu?” poznal Jinův hlas. Hned jak se k němu přiblížil rychlé ho objal. „Tak pojď.” řekl a rozdrbal mu vlasy. Nastoupili si oba do auta, Jin za volant a TaeHyung na sedadlo spolujezdce.

/\/\/\/\/\/\
Omlouvám se, že to vyšlo až dnes.
Od začátku prázdnin jsem nemocná a málem jsem skončila v nemocnici. Jsem ráda, že jsem tam nemusela.

🌙
11072018