Rozsvítil a pomalu se rozhlédl po pokoji, kde by mohlo být nějaké jiné oblečení, kdyby mu nebylo. Všude byly nějaké skříňky a zásuvky a samozřejmě i velká postel. TaeHyung neměl ponětí, kde by jiné oblečení, o kterém se psalo v tom dopisu.

Chtěl se podívat do první zásuvky, ale neudělal to. Radši si sundal uniformu a oblékl si oblečení. Potom co se oblékl poskládal a nechal ho položené na posteli. Podíval se na hodiny, které byl na stěně naproti postele. Bylo půl osmé. Bylo sice už na večeři pozdě, ale bylo mu to jedno. Pro něj byl teď čas večeře.

Opustil ložnici a šel se podívat, jestli je v kuchyní něco k jídlu. Otevřel lednici a z toho co v ní bylo mu málem vyskočili oči z důlků. Bylo to tam skoro nic. Trochu už pomalu plesnivějící zeleniny, máslo a nějaký alkohol, ale jinak nic.

Zavřel ji a začal se bát u koho doma je. Přemýšlel jestli tady nebude bydlet s tím klukem z dvojčat na fotce v chodbě. Nechal to být a posadil se na gauč a zapl televizi.

Zrovna běželi zprávy, které byli o TeaHyngovy. Přepl na jiný program, ale tam taky byl on. Tohle se opakovalo několikrát. TaeHyung zjistil, že je teď nejhledanější v čele Koreji. Zatřepal hlavou a vypl televizi.

„Co bych teď mohl dělat." zeptal se sám sebe a rozhlédl se po obýváku. Nemohl si nič moc tady toho prohlédnout, protože je tenhle dům docela malý, ale za to útulný. Malá kuchyňka spojená s obývákem vedle nich ložnice na druhé straně obýváku koupelna a chodba.

Povzdechl si a lehl si na gauč. Pozoroval malinkou puklinku na stropě, když ho vyrušilo zabouchnutí dveří. Sedl si do pozoru a sledoval stín, který se blížil z chodby k němu.

„A-ahoj." řekla YuWon, když vešla do obýváku. TaeHyungovo srdce se zklidnilo a pooddechl si.

„Ahoj." věnoval ji milý úsměv. „Tak jak si se dneska měla?" zeptal se, aby tady nebylo takové ticho. YuWon se na něj nepodívala a přešla přes obývák do kuchyně.

„N-nemáš hlad?" zakoktala a položila tašku, kterou nesla, na linku. TaeHyung kývl a stoupl si ze sedačky, sedl si na barovou židličku a podíval se co je v tašce. YuWon vytáhla z tašky krabičku a otevřela ji. Uvnitř krabičky bylo kimchi jjingae. (Mám na to chuť jen to píšu)

„A ty nebudeš?" zeptal se, když si všiml, že toho je jen pro jednoho. YuWon záporně zavrtěla hlavou a podala mu hůlky. „Vážně ne? Budeš mít hlad." chtěl se ujistit jestli doopravdy nechce.

„Nechci. M-měla jsem už." usmála se a odešla do ložnice. TaeHyung chvíli pozoroval dveře kam vešla a pak se pustil do jídla.

„Nechceš se na něco dívat?” zeptala se YuWon, když viděla, že dojedl. TaeHyung kývl a odnesl na linku, aby to tam nepřekáželo.

„A nechceš mi prvně říct jak to teď bude?” zeptal se a sedl si vedle ní.

„To bych ti mohla říct.” řekla a trochu si poposedla od TaeHyunga. „Teď, když si na útěku mám pár pravidel, která ochrání jako tebe tak i mě. Za prvé. Nesmíš vylézat z tomu. Teda. Můžeš, ale jen s tím co jsem ti dala a nespíš na nikoho promluvit. Ale pokud budeš  něco potřebovat tak  řekni  mě. Za druhé. Neotevírej dveře a nekoukej se z oken.” ukončila svůj proslov a přepla na jiný program.

„Něco bych potřeboval.” řekl nejednou TaeHyung až vylekal YuWon a ta trochu poposkočila. Nechtěl ji požádat o dvě věci, ale jedna z nich mu byla hloupá. „Nemohla by si jít nakoupit zítra?” zatubil se.

„J-jasně. Promiň. Nevěděla jsem, že tady budeš tak jsem nestihla nakoupit.” usmála se a trochu jí zčervenaly tváře.

/\/\/\/\/\/\/\
Tahle kapitola měla vyjít včera, ale neměla jsem jaksi čas ani sílu na to.

🌙
02062018