I přes to, že se TaeHyung bránil nemohl se dostat ze šetření obou strážných. Celou cestu se snažil nějak utéct, ale nešlo mu to. Jediné co se mu posedlo bylo, že kopl jedno strážného do nohy, ale s ním to ani nehlo.

Došli s ním až z cele, kde měl strávit poslední dny svého života. TaeHyung chtěl normálně vejít dovnitř, ale zastavil ho ten, kterýho kopl do nohy. Škodolibě se na něj usmál a prudce do něj strčil co zapříčinilo, že se TaeHyung praštil o podlahu.

„Tohle tě naučí, jak se chovat." rozezněl hlas hrubý hlas a pak prudké zavření těžkých železných dveří. TaeHyung si utřel krve, která mu pomalu z nosu stékala po bradě a dopadla až na ledovou podlahu, a přemístil se ke stěně, o kterou se opřel. TaeHyung se snažil zadržel slzy, ale sem tam mu nějaká stekla po tváři. Nechtělo se mu věřit, že by mohl být obviněn za něco co neudělal.

Chtěl se postavit a podívat z malého okénka, když ho zarazilo zachřastění klíčů v zámku a následné otevření dveří. Pohled ani na minutu neuhl ze dveří až skoro zapomněl dýchat. Když se ve dveří objevila postava ženy trochu se mu ulevilo, ale začal být i nervózní. Nejvíc ho znervóznělo, že žena nebyla formálně oblečená, jako každá žena, ale byla oblečená v policejní uniformě.

„Těší mě TeaHyungu." věnovalo mu přátelský úsměv, jakoby se znali už dlouhá léta. TaeHyung byl stále zmatený. „Lee YuWon." znovu se usmála a podala mu ruku, aby se zvedl ze země. Chvíli váhal jestli ji má přijat, ale nakonec ji přijal.

„Proč jste tady?" musel se zeptat, aby si urovnal vše v hlavě.

„Jdu tě zachránit a..." nachvíli se odmlčela a hodila po TaeHyngovy tašku. „A tohle si obleč." řekla a vyšla z cely, aby ho nerušila při převlékání. Nejistě se podíval na taška a váhal jestli ji má otevřít nebo ne.

Zvědavost vyhrála nad strachem a odhodlal se otevřít tašku a podívat se na její obsah. Hned po rozepnutí na něj vykoukla stejná uniforma jako mají tady strážní. Vyndal vše z tašky a začal se oblékat. Sundal si ze sebe vězeňskou uniformu a tu dál do tašky.

Kalhoty a boty měl už oblečené a zrovna si oblékal poslední kus uniformy, což byla košile, vešla dovnitř YuWon. Hned jak ho uviděla nabrali její tváře růžový odstín a otočila se.

„O-omlouvám se." vykoktala a zakryla si obličej dlaněmi. TaeHyung si mezi tím doplňky poslední knoflík a nasadil si čepici, která mu zakrývala půlku obličeje. Přehodil si tašku přes rameno a lehce se dotkl YuWonina ramene. Ta se na něj následně otočila.

„To je v pořádku... A co teď?" rozhodl se na ni usmát. Usmála se taky, strhla mu tašku z ramene a vyhodila ji na chodbu, kdy splynula s ostatními taškami, které tam byli pohozené.

„Teď výjdeme hlavním vchodem a zmizíme." sáhla si do kapsy a vytáhla z ní falešnou vysačku a připla ji TeaHyngovy nad pravou kapsu. Když mu ji připla, chytila ho za ruku a táhla chodbou k místě, kde TaeHyung dlouho nebyl. K hlavnímu vchodu.

/\/\/\/\/\/\
Stala se zrada...
Wattpad mě zradil
Tuhle kapitolu nahrávám podruhé a až teď se mi to povedlo...
Hlavní je, že mi to vůbec jde

Jinak... Žijete?
Přežili jste teď tohle⬇?

A pak tohle⬇?

Já ne😂

Ale teď, když jsem psala tuhle kapitolu pořád se mi vybavovalo jedno video...
⬇Tohle⬇

No co říct... Jsem úchyl na uniformy a obleky😅

🌙

18052018