„Chápu, že chcete být spolu, ale nezapomínejte na své povinnosti.” stihla jim ještě říct Natasha.

Wanda kráčela s lidskou podobou Visiona po boku. Nemohla uvěřit tomu, co všechno se to semlelo.

Vision k ní vždycky něco cítil. Věděla to. Snažil se k ní být opatrný, ale i upřímný. Někdy to byla trnitá cesta, ale nikdy to nevzdával. A teď se ukázala pravda: Wanda to cítí stejně.

Od ztráty jejího bratra Pietra má konečně někoho, kdo je jen její. A doufá, že Vision to cítí stejně.

„A co teď?” zeptala se Wanda.

„Teď se musíš přece stěhovat.”

„Ale já tu zůstat můžu.”

„A chceš?” usmál se. Wanda chvíli přemýšlela. Nechtěla žít svým starým životem. Chtěla dál od těch problémů.

„Ne, nechci.” přiznala.

„Tak spolu odjedeme. Někam daleko... Třeba do Skotska.”