Petunie pomáhala matce se slavnostní večeří, Lily pomáhala svému otci se zdobením vánočního stromu. V obývacím pokoji hrál gramofon. Petunie neměla vánoční náladu, ale občas sama sebe přistihla, jak si podupává do rytmu. Vždy si za to v duchu vynadala a okamžitě s podupáváním přestala. Nechtěla si svátky užít, chtěla dávat ostentativně najevo, jak je nespokojená kvůli přítomnosti mladší sestry - a brzy i jejího kamaráda.

,,Běžte ho přivítat, děvčata," řekl otec, když uslyšeli zaklepání.
,,Já? Proč já? Je to její host," pravila Petunie.
,,Protože se tím naučíš být správnou hostitelkou," odvětil otec. Petunie si zakládala na tradicích a klasickém pojetí světa. Ženy měly být vskutku správnými hostitelkami. Ona přece byla správnou ženou. Uměla to přetrpět, dokázala se přece přetvařovat a nedělat zbytečné scény. Zhluboka se nadechla a následovala svou mladší sestru, která už mířila ke dveřím.
,,Vítej, Severusi," pravila Lily a objala svého kamaráda. Petunie viděla, že ji chtěl objímat déle, ale Lily se odtáhla. Lily ho pustila dovnitř a zavřela za ním. Vstoupil do předsíně. Vypadal upraveně, nejspíš si na tom dal záležet, aby neměl mastné vlasy a aby bylo jeho oblečení vykartáčované. Jindy bývaly jeho svršky umazané a plné prachu. Petunie měla pocit, že se mu dokonce něčím podařilo trochu zakrýt modřiny. Skutečně se snažil udělat dojem - na Lilyiny rodiče a samozřejmě na Lily. Petunie si nebyla jistá, jestli Lily jeho city opětuje. A nechtěla se těmito dětskými dramaty zabývat. Nebyla to její věc. Petunie netušila, co by řekla. Kývla proto hlavou na pozdrav a pak pravila: ,,Můžeš si půjčit ty černé pantofle." Tím byla její úloha u konce, vrátila se do kuchyně.

U stolu seděla Petunie vedle své sestry, Severus seděl naproti dívkám, v čele stolu seděla matka a naproti ní otec. Petunie tušila, že na sebe ti dva kouzelníci strhnou všechnu pozornost. Domnívala se, že je na to připravená a smířená. Avšak každá zmínka o kouzlech ji bodala do srdce jako osten.
,,Pověz mi, Severusi, jaké to je být kouzelníkem?"
,,A co tam máte za předměty?"
,,Chodíte na stejné hodiny, i když nejste ve stejné koleji?"
,,A jaký je ten Zmijozel?"
,,Máte tam nějaké olympiády a soutěže?"
Rozličné otázky, které v Petuniině hlavě znamenaly jediné: Oba jste lepší než Petunie.
 Nejen že si to mysleli její rodiče, Josh, kouzelnické duo, ale začínala už o tom být přesvědčená i samotná Petunie. Všichni jsou kouzelní, dokonalí, perfektní... 
Petunie hleděla na jídlo, které uvařila, a přemýšlela, jestli by se něco změnilo, kdyby zmizela z povrchu zemského. Všimli by si toho? Jednoho dne by prostě Petunie Evansová nepřišla k snídani, neodešla do školy, neudělala domácí úkoly a nevytřela podlahu. Stalo by se něco? Chyběla by někomu? Silně o tom pochybovala. Pravděpodobné bylo, že by se nikomu nestýskalo. Byla zbytečná, ať už se snažila jakkoli - a ona se neuvěřitelně snažila! Všechno jí to najednou přišlo líto. Nebylo to fér. Nezasloužila si vyrůstat po boku krásné kouzelnice! Proč zrovna Petunie musela být tou, která musela přihlížet životu čarodějky?
,,Lily je nejlepší z celého ročníku," říkal zrovna Severus.
Petunie odložila příbor a vstala od stolu. ,,Kam jdeš, Petunie?" zeptala se matka.
,,K sobě. Nemám hlad."
,,Petty, vždyť nás ještě čeká moučník," řekla Lily.
Petunie se na ni podívala přísně, ale její hlas se třásl smutkem. ,,Nechci moučník, nechci tu být ani jedinou minutu. Nenávidím tebe, nenávidím tvýho pošahanýho kamaráda," šeptala Petunie a z očí se jí řinuly slzy.
,,Petty, to nemyslíš vážně... Já vím, že to nemyslíš vážně. Vždyť jsme sestry," říkala Lily sladkým hlasem, který drásala Petuniinu duši ještě víc.
,,Myslím to smrtelně vážně. Nenávidím tě." Rozběhla se pryč, vyklusala schody a zamkla se ve svém pokoji. Zalezla si pod peřinu a rozvzlykala se. Mohla si to nalhávat, jak jen chtěla, ale ve skutečnosti Petunie věděla... Ach ano, věděla to. Ve skutečnosti nenáviděla sama sebe, ne svou sestru, ne nějakého Severuse Snapea.

Lily podstrčila pode dveřmi dopis. Petunie pro něj po špičkách  došla a neotevřený ho vložila do šuplíku k ostatním neotevřeným dopisům. Už ovšem neplakala tak moc. Usnula vyčerpáním.