,,Šmíráku," ozval se ženský hlas. Severus Snape sebou mírně trhl a otočil se za hlasem. Petunie se tvářila přísně, ale na vteřinu jí přes obličej přeběhl pobavený (až škodolibý) úsměv.
,,Taky šmíruješ," konstatoval Snape. Měl pravdu. Byla jen tajnou přihlížející. Petunie lehce posmutněla. ,,Nebyla jsi snad pozvaná?"
,,Manžel řekl, že bude lepší, když tam nepůjdu." Vernon ji velice chránil, možná až příliš. Když přišla pozvánka, řekl jí: ,,Jen by ti znovu ublížila. S takovými jako je ona se nebav, je to pod tvou úroveň." Petunie mu musela dát zapravdu. Možná jeho reakce ohledně čarodějů bývaly přehnané, ale měl k tomu důvod. Jeho žena měla pochroumané sebevědomí a trvalo mu léta, než ji skutečně přesvědčil o jejích kvalitách.
,,Gratuluju," pravil Severus, když zmínila svého manžela, ale neznělo to nijak vřele. Pak si ji prohlédl a dodal: ,,A gratuluju."
Petunie si pyšně pohladila své těhotenské bříško a odvětila: ,,Děkuju. Bude to chlapec."
,,Uvažovali jste o jméně Severus?" zavtipkoval Severus vážným hlasem.
Petunie se skoro zasmála. ,,Dudley. Bude to Dudley."
Severus znechuceně ohrnul horní ret. ,,To už by byl lepší Severus."
,,Řekni Lily, třeba ona po tobě pojmenuje svého potomka."
Severus Snape strčil ruce do kapes a sklonil hlavu. ,,Myslíš, že bych stál tady, kdybych se s ní bavil?"
Petunie nevěděla. Možná by stejně čekal venku. Třeba by nesnesl pohled na svou tajnou lásku, jak se vdává za jiného. ,,Znáš ho?" zeptala se.
,,Jistě."
,,Jaký je?"
Severus lhostejně pohodil rameny, ruce stále v kapsách. Vypadal uboze. ,,Je to idiot," řekl nakonec.
,,A má ten idiot mou sestru rád?"
Severus Snape se zadíval Petunii do očí a pak tiše přiznal: ,,Ano. Má ji rád." Petunie kývla hlavou místo toho, aby řekla, že je to dobře. Ze zahrady, kde se svatba konala, se ozval jásot a potlesk.
,,Už jsou svoji," poznamenala, i když věděla, že to Severus taky ví. ,,Už bych měla jít." Couvla. Věděla, že se může každou chvíli někdo objevit. Nechtěla, aby ji viděli. Taky tušila, že Severus ještě chvíli zůstane. Byla si jistá, že si přál Lily aspoň letmo zahlédnout.
,,Měj se, Severusi," rozloučila se ne zas tak chladně.
,,Sbohem, Petty."

Po té největší bolesti, kterou Petunie kdy zažila, přišla ta největší radost na světě. Po pár vteřinách, kdy jen napjatě vyčkávala, se ozval křik. Zavřela oči a usmála se, unavenou hlavu na chvilku položila na lůžko, ale hned ji zase zvedla.
,,Je nádherný, bože, Petunie, je nádherný," říkal Vernon a líbal svou ženu na zpocené čelo. Zatímco rodila placentu, pozorovala, jak jejího nádherného syna omývají a nasazují mu pletenou čepičku. Teprve, když nemusela mít nohy do praku, jí došlo, jak vyčerpané její tělo je. Únavu však překonala, aby si mohla svého synka pochovat. Vernon jí ho předal jako to nejcennější, co kdy v rukou drželi. Vernon měl pravdu, Dudley byl skutečně nádherný. Stále si prohlížela ty maličké prstíčky a nemohla uvěřit, jakého požehnání se jim dostalo. ,,Nedovolím, aby ses kdykoliv cítil obyčejný," zašeptala Petunie a myslela to smrtelně vážně.

Lily Potterová chovala svého syna v náručí. ,,Řekni jí to, Tichošlápku, jen jí to pověz," řekl James.
Sirius Black se ošil. ,,Já do toho nechci nijak zasahovat."
,,Budeš kmotr, tak zasahovat musíš," odvětil James.
,,Jak mi Náměsíčník povídal," začal Sirius, ,,tak bych ji nezval." Lily vzhlédla od malého chlapečka.
,,Jsou to křtiny mého syna," řekla Lily.
Sirius pohlédl na Jamese, James na Siriuse. ,,Snažíme se tě chránit," vysvětlil James jemně.
,,Navíc... Ona tě taky nepozvala, ani ti nenapsala, že má dítě," dodal Sirius.
,,Jste najednou všichni daleko chytřejší než já, co?" opáčila Lily nazlobeně, ale nezvýšila hlas, aby nepolekala Harryho.
,,Nemá tě ráda, Lily. Někdo jako je ona není schopný soucitu. Nechci, aby ses kvůli ní trápila. Už je na čase ji nechat být," pravil James.

Petunie v rukou držela bleděmodrou knihu Můj první rok. ,,Proč bys jí to posílala? Ani tě nepozvala. Nikdy jsi ho neviděla."
,,Ona taky neviděla Dudleyho," odvětila Petunie. Vernon k ní přisedl na pohovku a objal ji kolem ramen.
,,Nechci tě od toho zrazovat, ale snažím se ti pomáhat. Tvá sestra ti nerozumí. Nezná tvé pocity. Nikdy nepřemýšlela o tom, jak věci vnímáš ty. Nech ji jít, ať si žije s tím svým kouzelnickým pomatencem. Zapomeň na ni."
Petunie se znaveně pousmála a chytila svého manžela za ruku. ,,Asi máš pravdu."

Lily Potterová byla celé dny šťastná. Petunie Dursleyová byla celé dny šťastná.
Usmívaly se na své malé syny, zpívaly jim ukolébavky a dělaly na ně vtipné grimasy. Když však Petunie osaměla, třeba v koupelně při rychlé večerní sprše, plakala. Když Lily jednou za čas byla sama, stírala ze svých tváří slzy.

Stýskalo se jí po sestře.