Hermiona hodila tašky s nákupem na zem, boty nechala ležet uprostřed předsíně, s kabelkou doslova flákla o zeď. Bolela ji záda, bolely ji ruce. Chtěla se opláchnout v koupelně, ale při pohledu na sebe samotnou se musela zhnuseně otočit zády. Zamířila do kuchyně, sedla si ke stolu a schovala tvář v dlaních.
,,Asi bych se neměl ptát, jaký jsi měla den," odtušil Sirius. Hermiona neodpovídala, tiše oddechovala a zaháněla pláč. ,,Tohle není správné, Hermiono."
,,Bude mi líp," slíbila tiše. ,,Dej mi čas, já se seberu. Už jsem s tebou, už to bude v klidu. Trochu jsem to nezvládla, ale už to bude lepší. Udělám nám kafe." Otřela si slzy a vstala od stolu. Stála u varné konvice a poslouchala bublající vodu. Otočila se k Siriusovi a chvíli uvažovala, jestli mu má svěřit své tajemství. ,,Na vteřinu jsem zapomněla tvůj hlas," zašeptala a oči se jí v mžiku zalily slzami.
,,To se stává," řekl Sirius.
,,Ne," opáčila Hermiona a zavrtěla hlavou. ,,To jsem neměla vůbec dopustit. Na chvíli jsem se ztratila a byla jsem hrozně sama. Když jsem se rozvzpomněla, dostala jsem vztek - na sebe, na svět, na tebe... Tím hněvem se bráním, ale vyčerpává mě to. Potřebuju tě mít u sebe, neustále, pořád... Musíš mě udržovat při životě."
,,Naopak, ty udržuješ při životě mě," opravil ji Sirius.
,,Tak mi to oplať," požádala Hermiona. ,,Buď se mnou všude a napořád." Sirius zavrtěl hlavou.
,,Zvládáš to, Hermiono. Byl by to krok zpátky, a ty musíš kupředu."
Hermiona položila na stůl dva hrnečky a sedla si. Sirius se pousmál.
,,A vždycky mi uděláš kávu, i když ji nebudu pít," řekl, ale neznělo to vyčítavě.

Hermiona si četla v křesle, když se ozvalo zaklepání. Vzhlédla od knihy a vyděšeně se podívala na Siriuse. Stál u okna, nic neříkal. Hermiona zapřemýšlela, jestli může předstírat, že není doma. Nakonec ale přece jen vstala a došla otevřít. Ve dveřích stála Ginny.
,,Ahoj, Mio," pozdravila ji a usmála se. ,,Přišli jsme tě navštívit." Množným číslem myslela sebe a dítě, které nosila pod srdcem. ,,Můžu dál? Přinesla jsem ti koláč." Hermiona stála před těžkým rozhodnutím. Nenáviděla návštěvy, ale nemohla svou kamarádku vyhodit. Pustila ji k sobě.
,,Jdu pro talířky," řekla Hermiona. ,,Posaď se." Došla do kuchyně a kromě talířků připravila i čaj.
,,Ukaž, pomůžu ti," ozvalo se jí za zády. Ginny přistoupila k Hermioně a vzala jí talířky z rukou. Na chvíli se zarazila a hleděla na kuchyňskou linku.
,,Ty jsi tu někoho měla?" zeptala se Ginny.
,,Ne," odpověděla Hermiona.
,,Máš tu dvě skleničky s vínem," řekla Ginny. Sakra, pomyslela si Hermiona. ,,Ty někoho máš?"
,,Ne," řekla znovu Hermiona.
Ginny položila talířky a odešla rychlým krokem do ložnice. Hermiona za ní doběhla.
,,Ach, Mio," špitla Ginny a natáhla se pro košili, která ležela na posteli. ,,Je to už spousta let."
Hermiona přistoupila k Ginny a vytrhla jí košili.
,,Nic ti do toho není!" pravila rázně Hermiona.
,,To teda je. Jsi moje kamarádka. A jestli žiješ tak, že předstíráš, že je tu Sirius stále s tebou, tak potřebuješ pomoc," řekla Ginny.
,,Nepotřebuju pomoc," trvala na svém Hermiona. Ginny nevěřícně zakroutila hlavou.
,,Vím, jak se cítíš..."
,,Nevíš!" skočila jí do řeči Hermiona. ,,Nikdo to nevíte! Ztratila jsem muže, kterého jsem milovala! Osud mi dal jen pár let, kdy jsem mohla být šťastná! Nelži, nevíš nic! Máš manžela, máš děti!"
,,Dobře," řekla mírněji Ginny. ,,Je pravda, že si to nedokážu představit," uznala. ,,Ale chci tu být pro tebe, porozumět ti." Hermiona pevněji chytila košili, jako kdyby z ní přebírala všechnu sílu.
,,Ginny," začala Hermiona a z očí jí tekly slzy, ,,nechci, abys mi rozuměla, nechci, abys tu byla. Nech mě na pokoji. Odejdi a nestarej se o mě." Ginny na Hermionu hleděla dlouhou chvíli, pak napětí opadlo a Ginny sklonila hlavu.
,,Dobrá," zašeptala. ,,Ale kdybys kdykoli potřebovala, víš, kde mě najdeš." Ginny odešla. Hermiona si sedla na postel a tvář zahrabala do Siriusovy košile.
,,Udělala jsi velikou chybu," řekl Sirius.