Vztah, který vyšel na povrch ve velké síni po vánočních prázdninách, se okamžitě stal hlavním diskuzním tématem celé školy - studentů, duchů i vyučujících. Obzvláště dva profesoři na toto téma vedli dlouhé rozhovory poměrně často. Jejich názory se v této věci značně rozcházely. Až nakonec jednou, téměř tři týdny po provalení té novinky, jejich rozkoly vyvrcholily otevřenou hádkou a to přímo v ředitelně během porady, před očima ředitele Dippeta i jejich kolegů. 
Oblíbený profesor přeměňování požadoval, aby byl vztah mezi Elizabeth Grindelwaldovou a Tomem Raddlem neprodleně ukončen rázným zásahem vedení školy. Tvrdil, že toto spojení je nemorální a navádí studenty k nepřístojnostem. Jeho hlasitým projevům nesouhlasu oponoval profesor lektvarů a ředitel zmijozelské koleje Hiracio Křiklan, který své nejmilejší a nejlepší studenty bránil ze všech sil. Podporoval jejich vztah už jen proto, že to uklidnilo bouřlivou situaci v jeho koleji a ukončilo ten pomyslný válečný stav. Zmijozelové si navzájem nejdou po krku a dokonce spolu příslušníci obou táborů i mluví, aniž by se navzájem uráželi.  Mimo jiné také zastával názor, že na mladé lásce přece není nic špatného ani nepochopitelného.  Svá slova dokládal mudlovským rčením, že co se škádlívá, to se rádo mívá.
"Nemůžete jim v tom bránit, Brumbále!" obořil se Křiklan na vzteky rudého kolegu.

"Jsou zamilovaní, i když jim to zakážete, stejně si najdou způsob, jak být spolu," vmísila se do toho profesorka Merytothová.
"Něco takového ale nemůžeme dopustit!" stál si Brumbál pořád za svým. Mluvil rázně, zatím však ještě nekřičel.

"Proč jste proti tomu vztahu?" připojil se otázkou, směřovanou na vousatého profesora, do rozhovoru ředitel Doppet.

"Elizabeth Grinde- Lewisová," zarazil se, "létá v černé magii. Obávám se, že má na Toma i jejich spolužáky špatný vliv."

"To je hodně vážné obvinění, Albusi. Budu po tobě muset chtít nějaký důkaz, který by podpořil tvé tvrzení," dožadoval se Křiklan.

"To přece není potřeba."
"Právě, že to je potřeba. Obvinil jste jednu z nejlepších studentek v ročníku z nezákonného užívání černé magie. To není něco, co byste mohl udělat jen tak bez jakéhokoliv důkazu, Brumbále. Obávám se, že váš zdravý úsudek je až příliš ovlivněn zkušenostmi s Gellertem Grindelwaldem, coby údajným otcem slečny Lewisové," Křiklan narážel mimo jiného i na jeho přeřeknutí, během vyyslovení jejího jména, "a nejste tedy v této věci objektivní, když jde o její osobu. Hledáte zlo tam, kde  není," obvinil ho Křiklan.

"Obávám se, Albusi, že musíme souhlasit s Horaciem. Pokud nemůžeš svá tvrzení nijak dokázat, pak nevidím důvod bránit slečně Lewisové a panu Raddlovi v jejich vztahu," podpořil ředitel lektvaristu. Ostatní vyučující jen tiše přikývli. Brumbál už se nadechoval k dalšímu odporu, ale Dippet ho zarazil.

"Stačilo, profesore! Nebudeme bránit studentům v ničem, dokud mi nedokážete, že jejich činy mají demoralizující účinky." Brumbál polkl další námitku. Otočil se, až za ním zavlál fialový hábit, a naštvaně opustil ředitelnu, nehledě na to, že porada ještě neskončila. Dveře se za ním s hlasitou ránou zavřely. Ředitel si povzdechl.

"Pořád ho to trápí. Brání mu to v tom být spravedlivý," konstatoval Křiklan smutně.

"Byl to přeci jeho dlouholetý přítel," přitakal ředitel. Křiklan se omluvil řediteli i kolegům za způsobené nepříjemnosti a také opustil ředitelnu, kde nechal svého nadřízeného popřemýšlet o důvodech, proč vlastně Brumbál podezřívá Elizabeth z praktikování černé magie. Dát to za vinu její rodině, hlavně tedy jejímu otci, by mohl být zbytečně ukvapený závěr. Činy jejího otce nejsou její, nemůže za ně tedy nést zodpovědnost. A on měl pocit, že Brumbál se je pokouší hodit oba do jednoho pytle a to nebylo správné. Obzvláště, když nebylo jisté, zda je skutečně jeho dcerou. 

Brumbál procházel svižným krokem chodbami a mířil ke svému kabinetu. Při své cestě okolo velkého sálu si všiml Toma Raddla, jak postával u vchodu do sálu a rozhlížel se po studentech, kteří nejspíše mířili do Prasinek. Vypadalo to, že v davu někoho hledá. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, a vykouzlil na své tváři pro něj typický hřejivý úsměv. Když se mu to podařilo, zamířil si to ke svému studentovi. 
"Co ty tady, Tome? Čekáš na někoho?" zeptal se ho zvesela. 
"Ano, pane profesore. Čekám na Elizabeth, chceme si udělat pěkné odpoledne v Prasinkách," usmál se na něj Tom překvapivě upřímně, i když nebyl z nápadů své přítelkyně na loudání se sněhem až do vesnice zrovna nadšen. Brumbálovi při zaznění toho jména zacukalo obočí vzteky. Popřál Tomovi přiškrceně příjemnou zábavu a raději svižným krokem pokračoval ve své cestě.