Vyprahlou krajinou vířil vítr a do vzduchu zvedal písek. Pod oblohou z ocelově šedých mraků se procházela původkyně bouře, tak nespoutaná a svobodná. Čerstvý chladný vzduch dýchala z plných plic. Rusé vlasy jí divoce vlály a s jiskrou v tmavě zelených očích uvolnila ještě víc své energie. Oblohu křižovali větvící se blesky. Se zesilujícím větrem a duněním hromů hráli vášnivou melodii, která Černé Luně na rtech vykouzlila úsměv.

Hluboké snění zvolna začalo ustupovat. Byl to velice zvláštní pocit. Jako procitnutí po té nejtemnější noční můře. Zmatené myšlenky vířili její myslí neschopná zachytit, byť jen jedinou z nich. Jemně zasténala, pomalu otevřela tmavě zelené oči a svraštila obočí. Shlížel na ní muž tak ve středních letech s černými na krátko ustříhanými vlasy a hustým plnovousem. Ačkoliv se tvářil starostlivě v jeho modrých očích bylo cosi chladného z čeho dívce běhal mráz po zádech. „Kde to jsem?", zeptala se s úzkostí v hlase. Nedokázala si vybavit ani své jméno.

„Přeci v ráji Lilith", odpověděl muž s milým úsměvem.

Opatrně se posadila a protřela si bolavé spánky: „Lilith?", převalovala jméno v ústech, „Tak se jmenuji?", zeptala se a pozvedla pravé obočí. Jakoby, jí něco velmi vzdálené napovídalo, že to tak není. „A kdo jsi ty?"

„Můžeš mi říkat Hospodin", odpověděl s úsměvem a podal jí hliněnou misku s vodou. Lilith opatrně usrkávala chladnou vodu drobnými doušky a stále si muže prohlížela. „Už je ti lépe? Prvních pár chvil po stvoření může být nepříjemných".

Lilith se jemně usmála a přikývla: „Myslím, že ano."

Muži, který se jí představil jako Hospodin očividně spadl kámen ze srdce. Obrátil se k malému stolku a podal jí složenou lněnou tuniku zdobenou červeným lemováním a pomohl Lilith se obléknout. „Tak a teď ti ukážu tvůj nový domov.", řekl a pomohl jí z lůžka na nohy. Po pár nejistých krocích vyšli ven před malou dřevěnou chatku.

Lilith zalapala po dechu. Stáli uprostřed nádherné upravené zahrady. Všude kolem kvetly překrásné květiny roztodivných barev a tvarů. Zahrada dále přecházela v ovocný sad stromů obsypaných ovocem. Kolem sadu zurčel potůček s průzračnou vodou a o kus dál na pláži se vléval do azurového moře. Vdechla v němém úžasu a otočila se kolem do kola.

Muž stojící opodál se usmíval. Konečně jeho dlouholetá snaha začala nést ovoce. „Pojď za mnou Lilith", zavolal na unesenou dívku, „Představím tě Adamovi."