Takže... Hurá, stihla jsem to 🥳 A ať jsi kdo jsi ty, co tohle čteš - je super, že jsi ještě tady. Něco málo pro ty, kdo se příběhem prokousali a ještě jsem je nezačala nudit (nebo začala a stejně pokračovali 😏)

Moc děkuju, že jste si našli čas zrovna na můj příběh. Doufám, že jste si čtení užili aspoň z půlky tolik, jako já psaní a neměli kvůli němu tendenci zanedbávat povinnosti jako někdo... (ale náhodou, nakonec se všchno zvládlo🙃) Jsem vážně vděčná všem, kdo můj příběh přečetli, někteří pro něj dokonce hlasovali a ještě o něco víc těm, kdo si našli čas napsat mi k němu i nějaký komentář.

Ráda bych tu zmínila tři dobré duše, které si už teď během psaní našly čas číst, hlasovat i komentovat, což mi pokaždé udělalo velkou radost 🤗 Za prvé MiriaPol, která mi nechávala komentáře ke každé kapitole už skoro od začátku psaní Prvočísla, za což jsem jí ohromě vděčná 😊 Enthes, protože i když tady u příběhu nekomentuje zdaleka tak často, tak v realitě patří mezi těch pár lidí, se kterými se o něm můžu bavit, což he super 😉 A nakonec Hell2134, protože i když příběh objevila z těhle tří jako poslední, od té doby byla pokaždé mezi prvními, kdo si přečetl novou kapitolu a poslední dobou k nim často přidala i několik slov v komentářích 😊 Takže ještě jednou díky moc 🤗

Hmm, a taky díky sestře, protože i když jsem ji často pomlouvala, že příběh neopravuje, a musela jsem ji k tomu občas nutit, nakonec si našla čas na všechno se podívat a vychytat aspoň část chyb, které mi unikly. A uznávám, že teď, když jsem příběh potřebovala dokončit před prázdninami, to se mnou neměla zrovna snadné 😏

Heh, tak nevím, možná už vás ten seznam začíná nudit, takže asi dál. Schválně, kdo mi aspoň na chvíli uvěřil, že Atrin nepřežije? Nehlašte se všichni... Každopádně ne, já mám toho kluka celkem ráda, i když to tak možná nevypadalo 😁 Jen to na něj zkrátka padlo...

Ukončila jsem to těsně před tím, než mohl začít vyprávět o svojí minulosti. Proč? Protože to zkrátka radši napíšu, než abych ho to nechala jenom ve zkratce převyprávět 😋 Takže, co se týče pokračování, bude se jmenovat Chlapec z Gletu a vypráví o tom, co zažil poté, co se dozvěděl, že je prvočíslo. S jeho vydáním nějakou dobu počkám, hlavně proto, že příštích šestnáct dnů, tedy asi do dvanáctého července, budu na táboře a bez přístupu k Wi-Fi, což byl taky důvod, proč jsem poslední kapitoly vydala tak rychle (takže se předem omlouvám i za chybějící odpovědi na případné komentáře - eh, možná si trochu moc věřím... 😏)

Co víc k příběhu? Pokud tohle ještě někoho zajímá, tak mám hotovou třetí a čtvrtou povídku a pracuju na páté, i když tam to teď trochu drhne. Ale chci to dokončit a doufám, že se vám to bude líbit.

Jedna úžasná věc mě ale dostala - Prvočíslo se už pěkných pár dní drží na třetím místě ve sci-fi a já za to hrozně moc děkuju 🙊 (P.S. teď jsem to kontrolovala a je druhé - páni, jak??? To je... 🥳🙊🙀)

Tak a nakonec... Budu moc vděčná, když si najdete čas na nějaké konečné zhodnocení (vím, že jsem o to prosila už o pár kapitol zpátky, ale to mě zkrátka přepadla trochu divná nálada a najednou jsem si vůbec nebyla jistá, jestli se na to nevykašlat, navíc jsem to chtěla dát dalšímu člověku k přečtení a nevěděla jsem, jestli je to dobrý nápad...) Mě osobně tenhle příběh bavil a doufám, že i vás. Ještě jednou díky - a snad se setkáme i u další povídky. Teď už jenom zveřejnit poslední kapitolu, označit jako dokončené, dobalit pár věcí a zítra už mimo civilizaci (i když jenom tak trochu... 😏) Tak zatím 🙋