Tak opět o víkendu další část 😄 Enjoy

Podkrovní pokoj, kam se všichni čtyři přátelé nouzově uklidili a zamknuli, byl až překvapivě prostorný. Luke někde našel zaprášenou lékárničku a s pomocí vody v koupelně vyčistil a ošetřil Richardovi kousance na rukou. Tvářil se přitom vážně a pracoval mlčky, s přísně semknutými rty. Mladík sykal bolestí.
,,Skočil po mě z ničeho nic. Vůbec jsem jej neprovokoval. Vrhnul se na mě zezadu a šel mi po krku. Kdybych se nekryl rukama, byl bych mrtvý, to ti přísahám. Co se to tu děje, Luke? Proč jsou ti psi tak naštvaní?" Richard se odmlčel a zvažoval, zda to vyslovit nahlas. Nakonec se rozhodl. Věděl, že se pohybuje na tenkém ledě, ale podezření už bylo příliš silné, než aby si jej nadále nechával pro sebe.
,,Luke?" promluvil do nastalého ticha, jelikož mu jeho kamarád dosud neodpověděl.
,,Ty nám něco tajíš, viď?"

Matt, který se dosud nedokázal vyrovnat s tím, že zabil psa a přecházel sem a tam s rukama vraženýma v kapsách, strnul uprostřed pohybu. Kate, která se tiskla k Richardovi a upravovala mu obvaz, ti všichni ustali ve svých činnostech a upřeli na Lukea, který seděl naproti nim a jehož tvář se odrážela v plamenech zapáleného krbu, zvědavé a vyzývavé pohledy. Mladík sklonil hlavu, krátce zavřel oči a několik vteřin mlčel. Nakonec však těžce vydechl a obrátil se přímo ke svým přátelům, ve tváři se mu zračila vážnost a vína. Místností proběhla vlna napětí. Všichni věděli, že pravda je blízko. Luke promluvil nejistým, třesoucím se hlasem.
,,Našel jsem papíry." začal neochotně, s pohledem upřeným do země vyprávět:
,,Vojenské a veterinární záznamy, které měly už dávno shořet. Víceméně potvrzují to, co jsem věděl - nebo si myslel, že vím. To, že tady měli vojáci psy, je všeobecně známo. Co ale nikdo nevěděl je, že tady v lesích ještě před jejich příchodem žily lišky, dokud je nevystříleli myslivci. Ty lišky měly vzteklinu a slinami ji nejspíše zanesly do dřevěných kotců, kam byli ubytováni psi. Nikdo netušil, že se to mohlo stát. Jednou při výcviku popadl jednoho z belgických ovčáků amok a napadl svého psovoda, strýcova blízkého přítele Taylora. Bylo to zničehonic, bez jakéhokoliv varování. Byl úplně nepříčetný, nereagoval na povely. Stihl Taylora docela slušně potrhat, než ho další vojáci zastřelili. Později se zjistilo, že - že ten pes měl také vzteklinu. A že se to rozšířilo mezi ostatní." Luke na chvíli zmlkl. Věděl, že toho ví mnohem víc, než kdy řekl svým kamarádům. Lhal jim a ohrozil jejich životy. Přesto pokračoval, stále však nenašel odvahu podívat se jim do očí.
,,Standardní a správný postup by byl nechat všechny ty psy okamžitě utratit a prostory dezinfikovat. Jakmile jakékoliv zvíře jednou chytí vzteklinu, není naděje na jeho vyléčení. Ale vojenské velení nejspíše zpanikařilo a tak se všichni muži sbalili a - odjeli pryč. Ty psy ponechali osudu. Každý ví, že by byli do několika měsíců mrtví tak jako tak. Ale ... to není to nejhorší."
Richard položil kamarádovi ruku na rameno. Luke se třásl a bojoval se slzami. Připadal si jako největší blbec pod sluncem. Lhář a hazardér, který vědomě ohrožuje životy svých přátel. Trvalo dlouho, než dokázal pokračovat.
,,Mezi těmi psy bylo také několik březích fen, myslím tři nebo čtyři. Vojáci křížili psy mezi sebou, aby dostali ještě ostřejší hlídače. Štěňata se nejspíše narodila v době, kdy už byla nemoc v plné síle, a nakazila se slinami a mlékem svých matek. Jenže - právě ony přežily. Asi deset nebo dvacet mladých psů získalo pomalým přivykáním viru, který dostávali s mateřským mlékem, odolnost. Kdyby na ně některý pes zaútočil, zemřeli by také, ale právě díky prostředí se u nich vzteklina neprojevila a proto přežili. Nicméně - stále nosí virus v sobě. Jsou přenašeči a - a teď jdou po nás!"