Matt seděl nepřipoutaný za volantem svého černého Citroëna a hlavou se mu honil průběh posledních týdnů. Ještě před nedávnem byl obyčejným studentem, měl bezstarostný život, soukromí, rodinu - a bratra. Události posledních dnů mu však převrátily život naruby. Když se totiž bůhvíjakým způsobem o tragédii dozvěděla bulvární média, začala do Matta šťourat. Poté, co se v týdeníku Střela objevily dohady, zda celá tragédie nebyla "pečlivě promyšleným zločinem mladého muže s úmyslem získat peníze z dědictví" se Matt psychicky zhroutil, jeho sebevědomí dostalo smrtelný zásah přímo do černého. Několik dní chodil na terapii, poté ale veškerou odbornou pomoc striktně odmítl, bolest začal tišit alkoholem a prášky. Poté, co jej rodina zavrhla, si pronajal garsonku s postelí a malou televizí, kde trávil většinu času zpytováním svědomí a bolestnými vzpomínkami a myšlenkami, zda přece jen nemohl pro bratra udělat více. Stmívalo se.
Z rádia se zvolna linul hlas zpěvačky Mamma Cass a její písnička It's getting better, ale Matt věděl, že už není nic, co by se mohlo v jeho životě zlepšit. Když písnička skončila a začala díky automatickému přehrávání hrát znovu, nastartoval. Byl sám, vysoko v horách, kudy často jezdíval s bratrem v rámci přátelských "rallye", kdy proháněli motorky po těch nejkrkolomnějších a nejnebezpečnějších stezkách, jaké byly v okolí k mání. Sám tam jezdíval také po oné tragédii - adrenalin z divoké jízdy mu alespoň na několik minut dovoloval zapomenout na tragédii, která jeho rodinu postihla. Bral antidepresiva, chodil na terapie a pomalu se s traumatem vyrovnával. Snad by se mu i časem podařilo zmírnit tu nejhorší bolest, nebýt televizních zpráv, které onoho večera jen několik minut předtím pustil, aby se alespoň na chvíli zbavil děsivého ticha, které v domě panovalo.

... Zohavená a částečně sežraná mrtvola mladého Lucase H., bohatého dědice a majitele doposud nepojmenovaného exotického ostrova byla nalezena na zmíněném místě záchrannými týmy dnes asi v deset hodin dopoledne. Přesnou příčinu smrti určí až pitva, mladý muž byl ale podle mluvčí záchranných složek zamčen s několika mrtvými psy ovčáckého plemene v jednom z pokojů chaty, jež se na ostrově nachází. Policie událost vyšetřuje jako vraždu, neboť zmiňovaný Lucas H. byl údajně v pokoji zamčen a dveře byly zapřeny trámem. Z trestného činu vraždy policie podezírá Richarda G. a Matthiase G., bratry, kteří byli podle svědectví člena pobřežní stráže viděni ve společnosti pana Lucase a dosud neznámé mladé ženy krátce předtím, než se vydali na motorovém člunu směrem k ostrovu, odkud se nešťastný mladík již nevrátil. Policie dosud nikoho neobvinila, vše ale nasvědčuje tomu, že mladý dědic byl na místo vylákán a akce byla předem naplánována. Z ostrova bylo také odvezeno asi dvacet psů, kteří vykazovali známky až zuřivé agresivity a napadali policisty, budou proto podrobeni testům na přítomnost vztekliny. O vývoji případu vás budeme informovat - "

Mattovi trvalo několik vteřin, než se vzpamatoval ze šoku a rázným stiskem tlačítka ovladače televizi vypnul. Krabičkou poté vší silou mrštil proti stěně, až se jistě rozbila, ale nestaral se o to. Chvíli jen tak seděl, zhluboka dýchal a zatínal a uvolňoval pěsti. Obsah zpráv mu dokonale vyrazil dech. To, co v novinách vyznívalo jen jako snůška nesmyslů, jejichž jediným posláním bylo navnadit čtenáře a donutit je zvýšit prodejnost bulvárního tisku, v televizi dostalo konkrétní podobu. Matt se cítil na dně. Prožil nejhorší dny svého života plné strachu o život, přišel o bratra i o přítele, a teď byl nějakým senzacechtivým paparazzi, který jej v životě neviděl, veřejně a dokonce i s mrtvým bratrem, který se už nemohl nijak bránit, otevřeně označen za vraha.
,,Do prdele, vždyť to Luke nás tam vzal!" zařval Matt. Jeho hlas se odrazil od stěny a vrátil se mu s ozvěnou. Lživé nařčení médií pro něj bylo poslední ranou. Dobře věděl, že ve městě žijí lidé, kteří tomu ochotně uvěří, a on už nikdy nebude mít klid.
Vzal si z věšáku bundu a klíče od auta a vyjel do hor.

Levá ruka opětovně otočila klíčky v zapalování a zařadila rychlost, nohy sešláply spojkový a plynový pedál. Auto se dalo do pohybu a nabralo rychlost. Matt věděl, kam pojede. Asi po půl kilometru se cesta ostře stáčela nahoru, zatímco po obou stranách neoznačené silnice zela prudká strž.
V místech, kde musí ostatní řidiči i za dobrého počasí a viditelnosti zpomalit, aby zatáčkou bezpečně projeli, Matt naopak přidal plyn. Auto poslušně a prudce zrychlilo.

"It's getting better every day, better every day... "

Citroën vyletěl ze zatáčky a čumákem napřed proletěl volným pádem do hloubky asi dvaceti metrů. Co nedokázala vzdálenost, vynahradila rychlost a razance nárazu.

Havarovaného a dýmícího auta si všimli až první ranní běžkaři. K houkání vozů záchranné služby, hasičů a policejních důstojníků se brzy přidal i pohřební vůz. Matt byl mrtvý na místě, jen několik vteřin před výbuchem silně poškozeného motoru. Nenechal žádný dopis na rozloučenou, psychické problémy tajil. Jeho smrt byla brzy uzavřena jako nešťastná náhoda, nehoda byla totiž podle oficiální verze policie a lékařů zaviněna nepřehlednou zatáčkou, ve které mladý muž ztratil kontrolu nad svým autem. Případ byl odložen.

Touto kapitolou bych se s příběhem ráda rozloučila, ačkoliv v sobotu vyjde ještě epilog se závěrečným poděkováním. Nesmutněte, prosím, příběh skončil tak, jak skončit měl, myslím si, že kdyby to všichni zvládli a koupili si dům někde na samotě u lesa, kde by žili jako velká šťastná rodina bez ohledu na to, čím si prošli, nebylo by to uvěřitelné.
Děkuji za všechnu vaši podporu,
SimGas