Je sobota a s ní další díl Vztekliny :-) Užijte si čtení a děkuji za vaši podporu, už má téměř 1 000 přečtení :-) 

Kate utíkala jako první, Matt táhl Richarda za ruku a snažil se s ní udržet krok. Zatímco byl pryč, objevil Richard v křoví skrytý motorový člun - Nathanův člun. Tušil, že záchrana je blízko. Museli však překonat ještě poslední překážku, a to zbytek psů, kteří se rozhodně nehodlali smířit s jejich útěkem. Když se však studenti hbitě proplétali křovím, podařilo se jim získat náskok a psy - alespoň na několik málo minut či vteřin - setřást.

Matt se rychle opřel do zádě člunu a společně s Kate jej začali strkat k moři. Richard se snažil jim pomáhat, ale brzy mu došly síly a zhroutil se do písku. Kate mezitím rychle naskočila a ucítila, jak si s dnem loďky už pohrávají vlny. Matt se sklonil ke svému bratrovi a přehodil si jeho ruku přes ramena.

,,Neblbni, Richie! Vstávej!" zvolal pevným hlasem a pomohl mu na nohy. Cítil, jak je Richard zesláblý, a tak jej jen postrčil přes okraj do člunu a rychle se rozběhl vodou, aby se dostali co nejdále od břehu, mohli nastartovat a konečně odsud zmizet. Jakmile všichni tři bezpečně seděli a mohli vyrazit na širé moře, objevili se na břehu psi, kteří se se zuřivým vrčením a štěkotem rozběhli za člunem, který se mezitím s tichým vrčením vzdaloval od břehu.

Matt seděl u startovací šňůry, Richard svíral Kate v náručí. Běsnění a štěkot psů na břehu, kteří se však kvůli hluku, který člun vydával, báli skočit do vody a pokračovat v pronásledování, pozvolna slábl. Studenti byli v bezpečí.

Matt zatočil člun. Museli obeplout polovinu ostrova, aby se dostali do proudu, který loďku nasměruje k pevnině, a zároveň se vyhnuli větru, který by je zahnal zpátky. Dával přitom pozor, aby se držel dostatečně daleko z dosahu psů. Kate hladila Richarda po vlasech a byla šťastná, že se s ním po tolika hodinách nevědomí a strachu setkává. Otočila hlavu, aby se naposledy podívala k ostrovu, a zbledla. Na skalisku sedělo štěně, které si zamilovala a které tak důvěrně znala, které při prvním vniknutí vzteklých psů do domu uteklo rozbitým oknem a které se teď dívalo jejím směrem.

,,To je přece Lucky!" vykřikla s hrůzou a vstala, až se člun kvůli nečekané změně těžiště naklonil na stranu.
,,Musíme se pro ni vrátit!" Matt se s obavou podíval na Richarda, který rychle zakročil a sevřel Kate opětovně v náručí, aby z náhlého popudu neskončila ve vodě, nedbajíc přitom na znovu probuzenou bolest v ranách. Matt přidal rychlost a člun vyrazil po hladině jako šipka. Ostrov se rychle vzdaloval, až se nakonec ztratil z dohledu.

,,Lucky, ne! Lucky!" křičela dívka a strach jí opět sevřel útroby.

,,Matte, obrať ten člun! Nemůžeme ji tam přece nechat!" obrátila se na mladíka, který ji přišel zachránit do pokoje, kde byla zabarikádovaná. Ten však jen smutně zavrtěl hlavou, aniž by jí vyhověl nebo zpomalil.

,,Je mi to líto, Kate, ale nemůžeme se pro ni vrátit." řekl tiše, když k ní obrátil hlavu a podíval se jí do očí.
,,Karanténní opatření na ostrově jsou velmi přísná, Luke mi to před smrtí řekl. Pokud bys odsud Lucky odvezla, úřady by ti ji hned zabavily a daly by ji utratit. Bez ohledu na to, že je ještě štěně." dodal vážně.
Kate sklopila hlavu. Měla o fenku strach. Byla tak malá a bezbranná! Ale kolem ní už byla jen nekonečná vodní masa. Smutek nad ztrátou štěněte tak brzy vystřídal po dlouhé době příjemný pocit. Konečně jedou domů.
Richard vedle ní dřímal. Infekce v ranách jej oslabovala a vyčerpávala čím dál víc.
Matt při jeho letmé kontrole zjistil, že má zvýšenou teplotu, ne-li přímo horečku. Věděl, že musí okamžitě do nemocnice a tak ždímal z motoru, co se dalo. Doufal jen, že jim vystačí palivo a nepotká je žádná nehoda. Smůly zažili za uplynulý týden až dost.