Drobná hnědovlasá dívka v černém oblečení a černým deštníkem nad hlavou už podruhé za poměrně krátkou dobu postávala mezi řadami bílých pomníků a hrobů. Dívala se na dva totožné náhrobní kameny stojící těsně vedle sebe, lišící se pouze křestními jmény nešťastných mladíků. 

Richard a Matt.
Bratři, kteří bez sebe nedokázali žít. 

Zdravím čtenáře.

Tímto považuji tento příběh/můj první horor za definitivně ukončený. Především bych chtěla Vám všem moc poděkovat nejen za to, že jste tento příběh četli a mohu tak říct, že má ještě před ukončením více než 1 000 přečtení, čehož si nesmírně vážím. Když jsem začala publikovat první kapitoly, trochu jsem se bála, že toto téma nebude nikoho zajímat, že tento příběh skončí někde bez povšimnutí s pár přečteními.  Děkuji především své věrné čtenářce @Sixteenka za její komenty a hlasy u téměř každé kapitoly - bylo fajn vědět, že je někdo, kdo čeká na další kapitoly tohoto příběhu. Trochu egoisticky musím také říct, že jsem pyšná sama na sebe, že se mi, až na několik málo výjimek při náročném studijním období podařilo dodržovat termíny vydání. 

Co se týče tématu této knihy, jejího děje a konce, nebudu to dlouze okecávat. Napíšu jen, že tento příběh vznikl skloubením mé velké lásky ke psům a zálibě v hororových filmech a knihách, což jsem tady dala dohromady. Je mi jasné, že se v knize možná objeví několik ne úplně perfektních pasáží, ale nejsem žádná profi spisovatelka, k tomu mě čeká ještě velmi dlouhá cesta a bůhví, zda někdy dojdu na konec.

Ještě jednou děkuji všem, co tuto knihu četli a kterým se líbila. To je to nejlepší, co čtenáře může potkat - vědět, že jeho kniha možná dělá někomu radost.

Děkuji vám všem.

SimGas