Kola auta kvílející na asfaltu, vrzání součástek a divoké euforické výkřiky mladých lidí opilých divokou, mírně nebezpečnou jízdou ve starém autě se ozvěnou nesly liduprázdnou přírodou. Jakmile vyjeli z města, zatočil Luke na dálnici, která se po dvou stech kilometrech stočila na polní cestu, která vedla skoro až k jezeru. Těsně před břehem zabrzdil tak prudce, až se cadillac málem převrátil do vody.
Zatímco Matt sedící na předním sedadle musel pohotově natáhnout ruce před sebe, aby si nezlomil nos o čelní sklo, stejně se ale uhodil. Richard vzadu klidně objímal Kate kolem ramen a jen se pochechtával, ne však urážlivě nebo zle. Luke vypnul motor.
,,Bože, promiň, Mattie, jsi v pořádku? Ta rachotina je šílená." omlouval se. Blonďák přikývl, promnul si nos, a když se ujistil, že mu opravdu nic není, otevřel dveře. Spolu s ostatními vytahali své tašky a batohy z kufru a Luke si po zamčení auta strčil klíčky do kapsy. Obtěžkáni zavazadly se tři mladíci a jedna dívka vydali k vodě, kde byl k dřevěnému molu uvázaný motorový člun.
Richard se rozhlížel kolem. Hladina jezera se leskla ve slunečních paprscích. Vzadu, na druhém břehu, se daly tušit obrysy korun mohutných listnatých stromů.
,,To je účel." vysvětlil Luke.
,,Dědeček mého strýce tam ty stromy vysázel před padesáti lety. Nekácí se, nechává se vždy jen prostor pro vstup. Bývala tam kynologická základna, když strýc ten ostrov za nemalé peníze pronajal armádě, která tam měla své psy. Nic o tom ale nevím. Vrchní důstojník mi asi před rokem napsal dopis, že ostrov opouštějí, neřekl mi ale proč. Bylo to podivné, ale pravdu jsem se nedozvěděl. Od té doby na ostrově nikdo nebyl. Všechny klíče mám u sebe. Celý prostor je automaticky zavlažován, takže se nemusíte bát, že bude neobyvatelný. My tam můžeme." zasmál se a uchopil již odvázaný provaz. Všichni mladí lidé si sedli do člunu a složili batohy a tašky na dřevěnou podlahu. Luke se chystal škubnutím za startovací šňůru nahodit motor.
,,Okamžitě zastavte! Kam chcete jet a na jak dlouho? Tam v dálce je přece ostrov starého Johna Harpera!" Přísný hlas příslušníka pobřežní stráže všechny vyděsil. Obtloustlý muž v modré košili nebezpečně mával holí v ruce. Na pravé straně blůzy se mu zaleskla policejní hvězda. Došel až k nim a žádal legitimaci. Všichni mu ochotně podali občanské průkazy. Nad Lukeovou průkazkou se policista zarazil a přimhouřil oči.
,,Luke Harper? Kdo jste, mladíku?" podivil se. Luke přikývl.
,,Jsem synovec Johna Harpera. Tento ostrov jsem zdědil, beru na něj přátele na několik dní studijního volna. Do týdne budeme zpátky." říkal mírně. Nechtěl policistu nijak vyprovokovat, strýcovu závěť ani darovací listiny u sebe neměl. Tyto komplikace nemohl předpokládat a kromě dokladů neměl jak svá práva dokázat. Muž zákona přejel očima celou skupinku. Zcela normální mladí lidé, slušně oblečení, s plnými batohy věcí. Nezdálo se, že by měli nějaké nekalé úmysly, například zakopat tam nějakou mrtvolu nebo peníze z loupeže. Položil Lukeovi několik obecných otázek z oblasti dědického práva, na které mladík bez váhání správně odpověděl. Bezradně se podrbal na bradě.
,,Je mou povinností vás ale varovat, že všichni lidé z ostrova před rokem odešli za přísných hygienických manévrů, dokonce na něm byla vyhlášena karanténa, prý je na něm něco nebezpečného. Naložte s tím, jak chcete. Nevím, co se tam děje." dodal. Luke se usmál.
,,Ale to je v pořádku, pane. Víte, strýc nikdy nechtěl, aby se o našem ostrově dozvěděla veřejnost. Než zemřel, slyšel jsem jej telefonovat s právníky, pobřežní stráží a policií, aby v žádném případě nikoho nepouštěli do vod v okolí ostrova. Všem okolo mě říkal, že je nebezpečné se tam byť jen přiblížit. Podle mě doufal, že tím dokáže odradit novináře a turisty, kteří by se po jeho smrti slétli na ostrov jako hejno hladových supů, odpusťte mi ten výraz. Chtěl zachovat rodinnou tradici toho ostrova. Celá naše rodina do toho dala hodně peněz."
Policistovy nesmlouvavé rysy v obličeji změkly.
,,To jsem netušil, pane Harpere. To se ovšem mnohé vysvětluje." promnul v prstech mladíkovu občanku a poté stejných způsobem prověřil totožnost Kate, Matta i Richarda. Poté poodstoupil, dlouze mluvil s několika lidmi pomocí vysílačky, něco zařizoval a nakonec Lukeovi podal čtyři kartičky z tvrdého papíru, na kterém byla napsána jejich jména, policejní razítko a nápis pověřené osoby. Poté jim zasalutoval a bez dalších otázek sledoval, jak čtyři vysokoškolští studenti nastupují do člunu a vydávají se na cestu na širé moře.

Vstříc smrtelnému nebezpečí.

Vážení čtenáři,
omlouvám se za dlouhou prodlevu mezi kapitolami. Vysoká škola je něco docela jiného než střední a času na psaní je méně. Snad to teď mezi svátky alespoň trochu napravím  :-)
SimGas