„Bruci, potřebuji pomoc."

Byl jeden z těch lepších dnů, kdy měl celkem dobrou náladu a Loki ho mohl s klidným svědomím na několik hodin opustit. Potřeboval na Ásgard, zanechal ho tedy v péči doktora se slovy, že se brzy vrátí.

Bylo to divné, Tony si tak zvykl na jeho neustálou přítomnost, že se po něm každou chvíli nervózně ohlížel. Nicméně to, co s Bannerem potřeboval probrat, před Lokim nemohl. A věděl, že další příležitost už mít nebude. Měl trochu špatné svědomí, protože opět něco před bohem tajil, ale odsunul to do pozadí. Chtěl to pro něj.

„Co pro tebe můžu udělat?" zeptal se doktor, pohodlně usazený na sedačce vedle něj.

„Potřebuju, abys mi něco dal." Řekl to tak nenuceně, jak dokázal, ale pohled měl upřený na film běžící na interaktivní obrazovce. Děj absolutně nevnímal.

„Co máš na mysli?" zpozorněl. „Zhoršuje se to? Potřebuješ něco na bolest?"

Zavrtěl hlavou. „Ne... ne na bolest. Ta se dá zatím vydržet."

„Tak co tedy?" Narovnal se a čekal.

„Chci něco silnějšího," zamumlal potichu.

Nesouhlasně se zamračil. „Proč? Chceš se sjet a bejt v rauši?"

„Ne tak docela," namítl a zvrátil hlavu na opěrku. Strop mu dnes připadal jako velmi záživné místo na pozorování. „Chci... jen jeden normální den. Nic víc." 

„Tony, vyklop, o co ti jde."

„Teď jsem ti to řekl. Prostě chci jeden jedinej zkurvenej den, kdy budu moct normálně fungovat, kdy se nesložim z rychlejšího pohybu. Jeden den, kdy se nebudu dusit z toho, že mi dá Loki pusu. Jeden den, kdy nebudu tak unavenej, že nevstanu z postele." Přestal se dívat do stropu a složil hlavu do dlaní. Jeho zoufalství se dralo na povrch a on už to nedokázal udržet uvnitř sebe. Musel pustit ven aspoň něco ze všech myšlenek, které ho ničily a stahovaly na dno.

„To –"

„Dokážeš si vůbec představit, jaký to je, každej posranej den jít spát a nevědět, jestli se probudíš a budeš to ty? Jestli z tebe nebude kvůli bolesti někdo jinej? Jestli se vůbec vzbudíš?"

Bruce se nadechl k odpovědi, ale Tony ho nepustil ke slovu. Nemohl.

„Každý ráno doufat, že to bude jeden z těch lepších dnů, abys byl schopnej si sám dojít aspoň na hajzl a nemusel žádat o pomoc. Někdy si připadám jak batole, akorát naštěstí nepotřebuju plíny."

Chtěl mluvit dál, ale dlouhý monolog mu podráždil hrdlo a on se rozkašlal. Předklonil se a pokoušel se mezi jednotlivými záchvaty o sípavé nádechy. Bruce mu mlčky podal sklenici s vodou, kterou s povděkem přijal. Po pár minutách se uklidnil natolik, že mohl pokračovat, ale už neměl sílu dát do svých slov rozhořčení. Čelo měl pokryté slabou vrstvou potu a cítil, že nejinak je tomu na jeho zádech.

„Nejvíc mě mrzí to, že jsem Lokimu neřekl pravdu hned a přišli jsme tak o spoustu času. Navíc jsem ho od sebe odehnal, aniž bych chtěl." Oči se mu proti jeho vůli zalily slzami a on bojoval, aby je nepustil ven. „A teď je zpět," řekl potichu. „Je zpět, jako kdyby se nic nestalo, a já mu nemám co nabídnout. Už to nejsem já. Nedokážu mu dát to, co potřebuje. Chci jeden den, kurva. Jeden zasranej den."

„To tě zabije, Tony," upozornil ho Bruce laskavým hlasem.

„Stejně umřu. Tak to bude o pár dní dřív a aspoň se s ním pořádně rozloučím." Slané potůčky už nepokrytě stékaly po jeho tvářích. Bylo mu to fuk. Jeho hrdost byla pošlapána už dávno a on si zbytky uchovával pro důležitější okamžiky, než pláč před přítelem, který ho viděl v mnohem horších situacích. „Prosím..." Sepjal ruce na břiše a obrátil na něj slzavý obličej. „Všechny záležitosti mám vyřešené. Pokud umřu, nebudete muset téměř nic dělat. Jarvis má instrukce."

„Tony, já –"

„Nech mě, prosím, zvolit si způsob. Já nechci umírat v bolestivých křečích a s vymytym mozkem."

Lítostivě vrtěl hlavou. „Tím bych za tvoji smrt byl zodpovědný já. S tím se nemůžu smířit."

„Ne. Budeš zodpovědný za to, že jsi mně a Lokimu věnoval jeden den v ráji. Zbytek stejně přijde." Usmál se na něj a utřel si slzy. „Nenuť mě to shánět jinde," nakonec zašeptal.

Bruce na něj chvíli hleděl a přemýšlel. Tony by rád věděl, co se mu honí hlavou, ale trpělivě čekal, až si to srovná v hlavě. Byl unavený, chtělo se mu spát a Lokiho nepřítomnost už byla dlouhá. Chyběl mu a pociťoval neurčitý strach, který nedokázal definovat.

„Dobře," hlesl doktor tiše po chvíli, která nemocnému připadala jako věčnost.

„Děkuji." Úlevou zavřel oči. „Řekl bych, že ti budu do smrti vděčný, ale na to asi není teď ta pravá chvíle," cynicky se zašklebil.

„Debile," odfrkl si Bruce. „Nechápu, jak to s tebou může Loki vydržet," utrousil o něco laskavějším způsobem.

„Protože ho miluju," vysvětlil mu bůh, který se zrovna vrátil. Naklonil se nad Tonyho a políbil ho na čelo. „Jinak bych toho zmetka už dávno zabil," uculil se a posadil mezi ně.

***

„Jak bylo doma? Vyřídil sis, cos potřeboval?" zeptal se Tony, když večer ležel v Lokiho objetí a hřál se o jeho teplou pokožku. Pořád se nad tím musel pozastavovat – Loki míval oproti Tonymu vždy chladnější kůži. Tonyho nemoc však oslabila i jeho termoregulaci a bývalo mu často chladno. Nasál jeho vůni a potěšeně se zavrtal do jeho ramene.

„Musí být přece nějaká možnost!" Loki zoufale přecházel po matčiných komnatách. „Nemůžu se koukat na to, jak umírá a nic nedělat!" vykřikl, prohrábl si vlasy a zatahal se za ně v náhlém afektu.

„Je mi to líto, drahý." Frigga smutně sklonila hlavu. „Cestu přes Bifröst by nepřežil."

Usmál se v náhlé naději. „Mám i jiné cesty, matko. Nemusím ho nutně vláčet přes Duhový most."

Zavrtěla hlavou. „To nepůjde, synu."

„Proč?"

„Při průchodu bariérou působí velmi silná magie. Stejně silná, ne-li silnější, jako působí v Bifröstu. Kdyby měl jen fyzická zranění, pak by to přežil a já bych ho zde mohla v Ódinově loži vyléčit, ale jeho nemoc není zlomenina nebo rána mečem. Nedonesl bys ho sem živého." Frigga nešťastně přihlížela, jak se její slova do Lokiho zabodávají jako otrávené šípy. Věděla, že každý míří k jeho srdci a bezchybně zasahuje svůj cíl, po kterém zbydou jen rány, jež se nikdy nezacelí. Litovala, že to musí být právě ona, kdo mu takto ubližuje, ale nedokázala v něm živit plané naděje.

„Nemůžeme to lože přenést na Midgard?" navrhl zkroušeně a dopadl na křeslo, v němž se schoulil s rukama v klíně.

„Nemělo by tam větší smysl, než jakákoliv jiná postel, co už tam je..."

„A kdybych Tonyho magicky uspal, přenesl ho ve stavu podobném smrti?" zkoušel poslední možnost, která ho napadala.

„Je mi líto, drahý. Ani já mu nemohu na Zemi pomoci, i když bych to ráda pro tebe udělala. Ničí mě, když vidím, jak trpíš. Avšak opravdu není žádná možnost," vyslala poslední šíp, po kterém se zhroutil a plakal, dokud mu všechny slzy nedošly.

„Všechno je v pořádku, Tony. Zdraví tě Thor," zalhal hladce, políbil ho do vlasů a snažil se opět nerozplakat, ale to už jeho milenec spal.

„Naval ten ovladač!" Tony netrpělivě natáhl ruku a čekal, až mu ho Loki vrátí.

„Ne! Odmítám se dívat na tu sračku, cos tam pustil!" Pohodil hlavou, až mu vlasy poskočily kolem očí.

„A na co by ses asi tak chtěl koukat? Tohle je aspoň detektivka." Zamračil se. „Dej to sem."

„Cokoliv je lepší než tahle pitomost. Stejně vraha poznáš v prvních pěti minutách a pak se jenom nudíš zbytek hodiny, než na to ti idioti přijdou." Začal přepínat kanály a hledat něco lepšího v televizi.

„Loki, jak to můžeš říct? Vrať to tam. Kvůli tobě jsme těch prvních pár minut prošvihli, tak nebudeme vědět, kdo je vrah." Překřížil si ruce na hrudi a začal podupávat rozčileně nohou. Bůh chvíli pozoroval jeho rozhořčení a pak se zhroutil do sedačky v záchvatu smíchu. „Čemu se jako tlemíš?" odfrkl Tony, uraženě se zašklebil a zamračil se na něj.

„Měl by ses vidět," smál se, „vypadáš jako nějaká nasraná ženská." Začal si utírat slzy, které se mu objevily v koutcích.

„Ženská?" vyjekl nezvykle vysokým hlasem, což v bohu vyvolalo neméně bouřlivou odezvu. Smál se, až ho začínaly bolet břišní svaly. Tonymu začaly cukat koutky, ale s velkým sebezapřením se udržel.

„Takhle se tvářila matka, když jsme s Thorem jako malí něco provedli." Přikývl a trochu se zklidnil. Široký úsměv ale jeho tvář neopustil, odhaloval jeho dokonalé zuby a oči mu jen zářily.

„Zahráváš si," naoko nebezpečně zavrčel Tony.

„Och, a co mi uděláš? Ty, ty, ty a naplacáš mi?" bezostyšně ho provokoval a zdvihl jedno obočí.

„Jo, to bych mohl. Dej sem ten ovladač jinak řeknu Jarvisovi, aby mi to pustil sám, a tobě zakážu přístup."

„To neuděláš, to by byl podvod," Vytřeštil oči v úžasu. Hned na to je zúžil. „To bych musel naplácat já tobě." Provokativně se uculil a Tony měl co dělat, aby se nerozesmál.

„Na to nemáš, štěně," zašklebil se.

„Tak nemám? Štěně?" V očích se mu objevil nebezpečný lesk, který druhého donutil nasucho polknout.

„Ne, nemáš," řekl ostře, ale velká dávka drzosti mu v hlase chyběla. V mžiku byl Loki na něm a držel mu ruce. Svázal mu je magickými pouty, aby se nemohl vysvobodit. Vytáhl mu je nad hlavu a jednou rukou držel. Tony vyděšeně koukal do jeho náhle tvrdých smaragdů a tep se mu zrychlil. Polkl. „Loki..."

„Ticho, Starku," přikázal. „Tak já nemám na to, abych tě potrestal?" ptal se s ústy u jeho ucha. Tonyho zamrazilo a vyjekl, když ho bůh kousl. „Myslíš si, že ti všechno projde?" zapředl a opět ho kousl, tentokrát do krku.

„Já –"

„Řekl jsem ti, abys byl zticha. To nevydržíš držet chvíli jazyk za zuby?" Posunul se na jeho klíně blíž a díval se mu do očí z několika centimetrů. Tony zavrtěl hlavou. Nechápal, co se to děje. Co to do něj vjelo. Vždyť šlo jen o pitomej film. „Tak tě musím umlčet já."

Nepěkně se usmál a pak ho z ničeho nic tvrdě políbil. Jednu ruku mu dal za krk a druhou mu stále držel svázaná zápěstí nad hlavou. Tlačil se na jeho ústa a dožadoval se vstupu. Tony po počátečním šoku začal polibek oplácet se stejnou vervou. Jazykem si razil cestu k tomu jeho a prudce vydechl, když ho Loki stiskl za krkem tam, kde věděl, že to má rád.

Bůh se odpojil a putoval k jeho krku, který dráždil svými zuby. Kalhoty se mu v rozkroku nepříjemně napínaly a spíše pod sebou cítil, než viděl, že je na tom Tony stejně. Přesunul mu svou ruku do klína a přes kalhoty pevně stiskl tvrdý úd, čímž si od něj vysloužil zakňučení.

„Teď se hezky zvedneš a pomalu se svlíkneš, mazlíčku," vrněl mu do ucha a sem tam se ho dotkl rty nebo jazykem, což v Tonym vyvolávalo vzrušený třas. „Potom si tě vezmu. Ošukám tě tak, že si tejden nesedneš. A ty mě budeš prosit, abych ti ho tam vrazil. Jasný?" Znovu stiskl jeho přirození, až Tony slastně vykřikl souhlas.

***

„Netušil jsem, že jsi takový zvíře," zamumlal Tony unaveně a uznale pokýval hlavou, když zpocený a uspokojený oddechoval vedle stejně zmoženého boha.

„Já?" zasmál se Loki. „Já jsem přece roztomilé štěňátko."