Tony se s leknutím probral. Divoce rozběhnuté srdce vyslalo do přístroje signál a ten se naléhavě rozpípal. V duchu si povzdechl, to neustálé pípání a otravování všemi lidmi ho už neskutečně štvalo. Chtěl domů nebo kamkoliv, kde by měl aspoň chvíli klid. Avšak věděl, že domů se už zřejmě nepodívá. Byl se svým stavem celkem smířený, někdy se i těšil, až to všechno skončí a on přestane být na obtíž. Ale když se Loki vrátil, všechno jako kdyby najednou bylo vzhůru nohama.

„Tak jaký to bylo?" rýpl si Clint, když se Tony asi po dvou hodinách vrátil a usadil zpět ke stolu.

Usrkl skotskou, kterou si cestou objednal u baru. „Blbá jak tágo, ale kozy měla pěkný a roztáhnout nohy jí šlo taky dobře," pobaveně zhodnotil svou další sexuální zkušenost, načež se téměř všichni u stolu zasmáli.

„Já nechápu, že ti ty ženský pořád lezou do kalhot." Barton vrtěl hlavou. „Jsi snad nejznámější děvkař ve Spojených státech. Musí jim bejt jasný, že je jen ošukáš a maximálně zaplatíš taxi."

Tony se zasmál a po očku sledoval Lokiho. Zdál se mu zaražený, jak seděl naproti němu, upíjel své pivo a měl zarudlé oči. Dokud Tony neodešel, bavil se normálně. Všiml si už několikrát, že když byl u toho, jak se kolem něj točily ženy, bůh se vždy nenápadně stáhl a moc nekomunikoval. V hlavě mu začalo blikat podezření.

„Taky jsem nejbohatší děvkař a jsem zatraceně dobrej v posteli." Pokrčil rameny a samolibý úsměv se usadil na jeho obličeji. „A pořád není žádná paní Starková, tak proč si neužívat?" položil řečnickou otázku.

„Vždyť já ti to přeju." Poplácal ho po zádech. „Až tě nějaká klofne, budeš mít po prdeli."

„Ještě jsem nepotkal žádnou, která by nebyla úplně blbá." Zadíval se na Lokiho, který uhnul pohledem. „Nedokážu si představit, že by se mnou žil někdo, kdo by se mi nevyrovnal." Zasmál se a dopil skleničku. „Asi mi nezbyde nic jinýho, než trávit noci jen s občasnejma záležitostma." Propaloval Lokiho pohledem a bavil se nad tím, jak je z něj nervózní. „Jdu si pro pití, chcete někdo?"

Steve, Bruce a Coulson přikývli. Tony to zaznamenal, zvedl se a vysoukal se od stolu. Šel schválně tak, aby musel projít okolo zaraženého boha. „Nechceš mi pomoct?" zeptal se tiše. Jeho rty se téměř dotýkaly Lokiho ucha a pod rukama, které mu položil na ramena, ucítil, jak se zachvěl. „Sám to všechno neunesu." Tentokrát se záměrně o jeho ucho svými ústy otřel. Jen lehce, byl to sotva dotyk jemný jako pohlazení motýlími křídly, ale trhnutí rameny a křečovité sevření prstů ho utvrdilo ve svém úsudku.

„Jasně." Skryl svou nervozitu tak, že se napil piva. „Taky jsem dopil." Chtěl se otočit a zvednout, Tony však zůstal tak, jak byl. Loki se zastavil v pohybu těsně před tím, než by ho políbil. Dívali se jeden druhému do očí, a jako kdyby čas a okolí pro ně neexistovalo.

„Hej, Tony, dneska už máš splníno, nech si něco na jindy," zasmál se Steve a s Clintem si plácli. Loki se chtěl rychle odtáhnout, cítil, jak rudne. Tonyho ruce ho však držely přikovaného na místě.

„Nejsem jeho typ," odpověděl Tony nenuceně. „Jinak bych ho dávno sbalil." Ušklíbl se a konečně povolil svůj stisk.

Loki nabral rychle zpět svou ztracenou rovnováhu. Zvedl se, postavil se za Tonyho a chytil ho za pozadí. „Zadek špatnej nemáš." Pořádně ho přes něj plácl, až menší muž nadskočil leknutím. „Ovšem abych mohl pořádně zhodnotit, jestli jsi, nebo nejsi můj typ, tak bych napřed musel vidět, co máš tady." Poklepal ho, za hlasitého smíchu od stolu a se širokým úsměvem, jemně přes rozkrok.

Drze se zašklebil. „Chceš se o tom přesvědčit?"

„Možná někdy jindy, až nebudu jen další v řadě," odfrkl Loki. „Pojďme pro to pití."

Pohnul hlavou a viděl ho, jak tiše sedí na křesle, které přesunul od okna k posteli. Byl pořád tak krásný, jak si ho pamatoval. Vysoký a štíhlý, s tváří jako vytesanou z nejčistšího mramoru, ve které svítily dva nejdražší smaragdy, ověnčené vějířky dlouhých klenutých řas. Plášť už odložil, seděl ve světlých džínách a úzkém bílém tričku, ve kterém vynikala jeho vypracovaná postava. Černé vlasy, nyní nezvykle rozcuchané, rámovaly jeho dokonalý obličej a dodávaly jeho tváři exotický nádech. Cítil se lépe, když ho viděl vedle sebe. Ale i když je dělilo jen pár decimetrů, bylo to příliš daleko. Potřeboval hmatatelné ujištění, že je skutečně zde, že není jen iluze a zbožné přání.

„Loki," zašeptal a viděl, jak oslovení s druhým mužem trhlo. Zastyděl se, protože ho zřejmě vzbudil.

Bůh si protřel oči a zvedl se z křesla. „Proč nespíš?" zeptal se laskavě, přisedl si k němu na postel a vzal jeho ruku do své.

„Nejde to." Pokrčil rameny. Zadíval se na něj pozorněji. „Tys plakal?"

„Jen jsem nevyspalý," uklidňoval ho. „Jak tě můžu zabavit? Musí to být šílená nuda, jen se tady válet," pokusil se změnit téma, ale Tony se nedal.

„Nelži mi, prosím." Unaveně zavřel oči. „Poznám to na tobě. Sice jsem svojí blbostí přišel o tři roky něčeho, co mohl bejt nádhernej život, ale některé věci se nemění a nezměnil je ani čas, kdy jsem tě neměl." Tonyho hrdlo protestovalo nad délkou proslovu a on se opět rozkašlal.

Loki mu mlčky podal čaj a napolohoval postel, aby se nemusel tolik namáhat. „Neměl bys tolik mluvit. Vysiluje tě to," napomenul ho jemně.

„Ještě jsem neskončil." Podal mu sklenici, kterou bůh vrátil na stolek a přivřel oči, když mu navlhčeným hadříkem otřel orosené čelo. „Tvoje tvář vždycky ukazovala tvý pocity. Možná sis myslel, jak je umíš perfektně skrývat, ale to ti šlo tak možná před někým, kdo tě neznal," upozornil ho a hřejivě se usmál.

„Nikdy jsem neměl potřebu před tebou něco skrývat. Zvlášť po tom, co jsme se dali dohromady," pohladil ho po ruce, „ale nechci ti přidělávat starosti."

„Vím, že jsi plakal kvůli mně. A je mi to líto. Ublížil jsem ti. Byl jsem slabý..." Odvrátil tvář, ve které byl dobře patrný smutek.

„Tony, nech to být. Jsem tady. To je podstatné. Zůstanu tu s tebou." Zarazil se. „Tedy, jestli budeš chtít."

„Budu moc rád."

„Jak fungují kouzla?" zeptal se Tony jednoho večera, kdy spolu leželi pod dekou, oddechovali po prožitém aktu a vnímali jen jeden druhého při poslechu uklidňujících melodií od Beethovena, linoucích se v něžných tóninách z reproduktorů na zdech.

Zavrtěl se a pohodlněji se uvelebil na polštářích. „Jak to myslíš?"

„No, co vše lze s magií dokázat?" upřesnil otázku a zavrtal se do černých vlasů, rozprostřených okolo tváře. Zhluboka nasál jeho specifickou vůni, nyní umocněnou fyzickou aktivitou. Tonyho ta vůně přiváděla do extáze, mnohokrát mu se smíchem říkal, že je jako jeho osobní značka heroinu.

„Toho je spousta. Můžeš s ní tvořit, zabíjet, přenášet předměty, vytvářet iluze, plácnout někoho po zadku, léčit –"

Se zájmem zvedl hlavu a skočil mu do řeči: „Plácnout někoho po zadku?"

„Nebo štípnout," zašklebil se, když Tony vyjekl, jak ucítil krátkou bolest na svých hýždích.

Tony si na citlivé místo položil ruku a promnul ho prsty, pak se rozesmál, neboť bůh ho stále objímal okolo ramen. „Sadisto." Kousl ho do ramene. „To bolelo."

Nakrčil nos. „To tvoje hryznutí taky."

„Lepší?" zeptal se Tony poté, co ho na místě kousnutí políbil.

„Lepší," souhlasně zavrněl.

Vrátil se k nasávání božské vůně a pokračoval ve vyptávání. „Můžeš někoho přimět, aby se do tebe zamiloval?"

„Myslíš, že jsem tě oblbnul kouzlem?" pobaveně odpověděl otázkou.

„Samozřejmě! Jak jinak bys dokázal sbalit mě?" rýpl si do něj se smíchem. „Ty sám jsi kouzelný a něčím jsi mi učaroval," pokračoval už vážněji, „ale nemyslím to tak, že bys udělal nějaké ‚čáry máry' a bylo to." Zamyslel se, aby si v hlavě srovnal slova. „Tvýmu kouzlu jsem propadal postupně, nenápadně ses mi dostával pod kůži, až ses tam zabydlel a já tě už nemůžu vystrnadit." Pohladil ho po břiše. „Takže je mi jasný, že kdybys měl na mě použít kouzlo, působilo by nejspíš hned a ne, že bych se do tebe postupně zamiloval."

„Magie nedokáže způsobit lásku, Tony. Láska samotná je nejmocnější a nejvzácnější forma magie." Zaposlouchal se do měkké melodie. „Ale ano, jinak předpokládám, že by to fungovalo asi nějak tak, jak jsi to popsal. Takové kouzlo by působilo ihned, nemělo by žádný postupný nástup. Avšak nemyslím si, že by mělo nějaké dlouhé trvání. Ovlivněná osoba by se po čase tomu kouzlu jistě začala podvědomě bránit."

„Proč myslíš?" Pokračoval v jemném kroužení po Lokiho svalech.

„Tak si představ nás dva. Znali bychom se třeba pár měsíců, ale nijak zvlášť bychom se spolu nebavili, neměli bychom spolu nic společného. Nic, co by nás mohlo nějakým způsobem svést dohromady. A zničehonic bych se rozhodl, že tě chci pro sebe. Seslal bych na tebe zaklínadlo lásky. Co by to s tebou udělalo?"

„Já nevím," připustil. Překulil se na záda, ale Lokiho paži si nechal pod krkem a opíral se o ni. Druhou jeho ruku držel ve své a nepřítomně palcem hladil její hřbet. „Asi bych šílel, toužil bych po tobě, nic jiného by pro mě neexistovalo, jenom ty." Poškrábal se na hlavě. „Na druhou stranu by mě to asi děsilo, protože bych nechápal, jak je to možný, jak k tomu došlo." Otočil k němu pohled a pousmál se. „Ale to nechápu pořád, takže by to nebyla až taková změna."

Loki nakrčil čelo, až se mu na něm vyrýsovala ostrá linka. „Co nechápeš?"

„Jak jsem se do tebe zamiloval."

„Tak to ti můžu říct naprosto přesně," řekl kysele. „Strašně pomalu."

„To asi ano. Trvalo mi dlouho, než jsem si připustil, že bych mohl vůbec myslet na muže. Ale pak už to šlo rychle, ne?" Zazubil se. „A navíc se ten ztracený čas snažím dohnat."

„To jo, to ti celkem jde," souhlasil něžným hlasem.

„Je ještě něco, co magie nesvede?" zajímal se dále.

„Nedokáže vyléčit příliš rozsáhlá zranění, léčit některé nemoci. A nemůžeš oživit mrtvé lidi."

„Tak to jsem nějak předpokládal. A jak to funguje? Prostě na něco ukážeš, nevím, třeba na svíčku a přikážeš jí, aby se zapálila?"

„Velmi zjednodušeně řečeno, ale skoro ses trefil."

Opatrně se vyprostil zpod jeho těla a zatřásl se náhlým chladem. Posadil se a naznačil, ať udělá totéž. Když tak učinil, vyčaroval dvě svíčky. Tony vyklenul obočí a pozorně ho sledoval. Loki jednu svíčku zahodil.

„Dám ti příklad. Potřebuji světlo, ale nemám nic, čím bych si posvítil. Takže mě napadne vyčarovat svíčku, jak jsi před chvíli viděl." Mrkl na něj a ujistil se, že ho poslouchá. Když viděl, že má jeho plnou pozornost, pokračoval: „Mám několik možností, jak to provést. Buď ji vyčaruju z ničeho," zvedl svíčku, kterou měl v ruce, „nebo o nějaké vím, ale nedosáhnu na ni, tedy si ji přivolám." Natáhl ruku a svíčka, kterou zahodil, mu připlula do dlaně. „Třetí možnost je kouzlem změnit podstatu jiné věci, například kamene, a přetvořit ji na svíci." Usmál se nad jeho zaujatým výrazem. „Druhý a třetí způsob je jednoduchý, první je poměrně složitý."

Tony se zamračil. „Nevypadals, že s tím máš problém."

„Je to jen svíčka. Malé předměty jdou z ničeho vykouzlit poměrně lehce, ale stejně mi ubírají magickou sílu a dělám to nerad. Kdybych chtěl vykouzlit dům, pravděpodobně mě to zabije." Vložil mu voskovici do ruky. „No, a když už máme tu svíčku," luskl prsty, „chtělo by to i ten oheň."

Plamínek se blikavě zatřepotal na knotu a Loki se zářivě usmál nad dětskou radostí v Tonyho očích.