Z prázdného domu zamířili zpět do školy. Stiles zůstal v knihovně spolu s Lydií, která se sice původně chtěla učit, ale nakonec byla donucena společně s ním procházet nejrůznější knihy plné mýtů a legend, než konečně narazili na ten pravý. Když Stilesovi konečně zapadla všechna kolečka na správné místo, hned se rozběhl za Scottem a Jessie. Oba se nacházeli na školním hřišti.

Když je Stiles doběhli, sourozenci mířili zpět do šatny. Jessie si byla zaběhat a Scottovi, soudně podle toho, že byl oblečený v lakrosovém dresu, právě skončil trénink.

„Vím, co to je!" Křikl místo pozdravu a tím je donutil, aby zastavili.

„Co je co?"

„Říká se tomu Divoký hon. Podle všeho je to mýtus, ale jako všechno v tomhle městě to není jenom mýtus, ale realita."

„Ten chlap na koni?" zeptal se Scott nechápavě.

„Jo, jo! Říká se jim Ghost Rideři. Počkej, vydrž!" Stiles se zastavil téměř v půlce slova a otočil se na skupinku lakrosových hráčů, kteří právě procházeli kolem něj. Vztekle namířil prstem na hocha vepředu, který měl na sobě dres s jeho číslem. „Hej, to je můj dres, kde jsi ho vzal?!"

„Kouč mi ho dal na tréninku."

„My měli trénink?" Otočil se teď zpět na Scotta, který byl také oblečený v lakrosovém dresu. „Proč mi nikdo nic neříká?!"

„Stilesi, Ghost Rideři," Jessie se ho snažila vrátit zpět k tématu. Stiles sice prohodil ještě jednu, nebo dvě nadávky, ale rychle pokračoval dál: „Oni tohle dělají, chápete? Běhají kolem a sbírají duše. A jakmile tě unesou, jseš pryč."

„A nejenom ty, ale všechno, co se k tobě pojí," pronesla zamyšleně.

„Proto byl Alexův a vůbec celý dům prázdný."

„Ale pokud byl Alexův pokoj prázdný znamená to..." „Že je další na řadě."

Jessie si nebyla jistá, jak se to všechno událo.

Najednou se ocitla spolu se Stilesem a Scottem zavřená ve škole, Derek ležel pravděpodobně mrtvý někde před budovou školy a zlý, odporný a hrůzu nahánějící alfa rozbila kapotu Stilesova džípu, čímž zmařila všechny jejich šance se ze školy ještě někdy dostat v pořádku ven.

A mezitím, co se její bratr dohadoval se Stilesem, o tom, jestli bratrův šéf, místní veterinář, skutečně je ona hrůzostrašná alfa, která se snažila dostat k nim, aby jim rozpárala krky a Scotta dostala do své smečky, ji prostě ruply nervy. Nejdřív hlasitě zařvala, čímž upoutala pozornost obou hochů a pak se sesypala na kolena a v očích se ji leskly slzy.

Scott k ní okamžitě přiskočil, podepřel ji a pomohl ji zpátky na nohy. Ona schovala svůj ubrečený obličej do jeho ramena a on ji konejšivě pohladil po vlasech.

„Já tady nechci umřít," špitla tiše, tak aby to slyšel jen on.

„Neboj se," odpověděl ji a pak povolil sevření.

Jessie měla rozmazanou řasenku, její od přírody snědá pleť ztratila barvu, ale přesto dokázala stát na nohou. Třásla se po celém těle. Oba hoši si vyměnili pochybovačný pohled.

„Já to zvládnu," šeptla potichu, když si všimla jejich pohledu. Odhodlaně zaťala pěsti a nahlas vydechla. „Já to zvládnu," řekla ještě jednou, tentokrát více nahlas.

„Jo, jasný. Tak pojď." Stiles k ní natáhl ruku a ona si vděčně propletla jeho prsty s těmi svými. Když se rozběhl, cupitala za ním, i když normálně by oba měli problém s ní udržet krok. Nechala se vést a Stilesovy ruky se pustila teprve v momentě, kdy doběhli do pánské šatny.

„Máme nějaký plán?"

„Plán?!"

„Copak si myslíš, že jsme tohle naplánovali?"

Jessie sklopila pohled a zavrtěla hlavou. Scott si všímal detailů, které jeho lidskému kamarádovi bezpochyby unikaly. Její srdce bylo rychleji, než by mělo. Po čele ji stékal proužek potu a v očích měla vyděšený výraz. Přesto se ale snažila ovládat a nedat na sobě nic znát. Scott by ale i bez svých vlkodlačích smyslů dokázal rozpoznat, že není ve své kůži. A i Stiles ji znal natolik dobře, že z ní nespouštěl oči.

„Musíme... Musíme se dostat ven," pronesla po chvilce ticha a oba hoši jen přikývli. Pak se slova ujal Stiles: „Myslím, že jediná šance jak se dostat pryč je Derekovo auto. Prostě mu vezmeme klíče a odjedeme pryč." „A vezmeme i Derekovo tělo," doplnil ho odhodlaně Scott. Stiles se chystal něco namítnout, ale Scott ho umlčel rychlým gestem.

„Děje se něco?"

„Něco slyším."

Na čele mu naskočil malé vrásky. Chvíli se usilovně soustředil a pak se rychle otočil zpátky ke Stilesovi s Jessie. „Rychle, schovejte se!"

„Cože? K-?" Jessie překvapeně vypískla, když ji Stiles strčil do otevřené skříňky, kterou měla za zády. Slyšela ještě bratrův hlas, který protestoval, ale brzy i on utichl a Jessie slyšela jen dvojité zaklapnutí dvířek.

Tak jo. Dýchej. Mluvila sama k sobě a snažila se uklidnit zrychlený dech. Když se otevřeli dveře, podvědomě se ve skříňce ještě více přikrčila, takže přes průzory už neviděla vůbec nic. Kousla se do rtu, ale teplý pramínek krve, který ji stékal po bradě, nevnímala.

Náhle se však dveře od její skříňky otevřeli a ona z ní téměř vypadla.

„Co to sakra?"

Zvedla pohled, ale místo hrozivého vlkodlaka na ni mluvil jen školník.

„Co tady sakra děláš?!" Křičel, celý naštvaný. V momentě z vedlejších skříněk vyrazili i hoši a zatímco Scott zvedal Jessie ze země, Stiles se mu svým překotným vyprávěním pokusil vysvětlit vážnost situace. Školník ho ale přerušil v půlce slova a všechny tři doslova vyhodil ze šatny.

Slyšeli jeho nadávky i krátce potom, co zabouchl dveře. Všichni tři si vyměnili rychlý pohled, ale než stihl podniknout další krok, ticho, které mezi nimi panoval, prořízl školníkův výkřik. Skleněné okénko na dveřích se náhle zbarvilo rudě a Jessie překvapeně vyjekla.

Scott se vrhl zpět ke dveřím, ale Stiles ho popadl za paži a odtáhl ho od nich. Pak oba dva podepřeli Jessie, která znovu vypadala, že každou sekundu omdlí, a rozběhli se školní chodbou pryč.

Po chvíli se ale museli zastavit, protože Jessie byla přílišná zátěž. Potřebovali ji normální. A ne tuhle podivnou napodobeninu jejich kamarádky. Stiles se bez přemýšlení napřáhl a vlepil ji pohlavek. Jessie překvapivě zamrkala, ale přestala brečet.

„Ty jsi mi dal facku?"

„Prober se!"

„Ty jsi mi dal facku?!"

„Ty jsi mi rozbila nos, když nám byli čtyři!"

„Stilesi, sakra...!" Chystala se říct ještě něco dalšího, ale do řeči ji skočil Scott se svým tichým: „Musíme zmizet." Pohled přitom upíral z okna, kde na protější straně školní střechy všichni tři uviděli černý obrys podivně velkého vlka se zářivými, rudými očima. Scott popostrčil Jessie, ale ta se rychle rozběhla sama.

---

Utíkali k východu ze školy, ale když k němu doběhli, zjistili, že z druhé strany jsou dveře zablokované.

Uvízli ve škole.

Chvíli zmateně pobíhali po budově a nakonec se zastavili až ve sklepení.

Za sebou slyšeli kroky a ty je nutili nezpomalit a nezastavit. Když však skončili v suterénu, překvapeně zjistili, že už nemají kam jinam se schovat. Schovali se tedy za vyřazenými skříňkami a čekali jen na to, jestli je stvůra odhalí, nebo ne.

Když se jim zdálo, že se kroky vzdalují, vykoukli ven. Vlkodlak je skutečně hledal na druhé straně místnosti a oni se pokusili co nejtišeji se odplížit pryč. Jenže to by mezi sebou nesměli mít Stilese, kterému při každém kroku zacinkaly klíče v kapse.

Nakonec je vytáhl, dlouze si je prohlédl a pak - bez jakéhokoliv vysvětlení - s nimi hlasitě zacinkal a nakonec je odhodil do prázdné místnosti po straně. Jessie a Scott se překvapeně schovali za roh, podobně jako Stiles. Netrvalo snad ani jednu sekundu, než se do místnosti s klíči dostal vlkodlak a Stiles vyběhl ven, aby zabouchl dveře.

„Ten stůl!" Křikl pak na Scotta, který s námahou dotlačil těžký stůl před dveře a tím se, aspoň na chvíli, dostali do bezpečí.

---

Když opadla prvotní vlna adrenalinu, ve Stilesovi se probudilo jeho jedinečné já. I přes všechny protesty vyskočil na stůl a okýnkem nahlédl dovnitř. „Nemám z tebe strach!" Křikl pak, i když z druhé strany dveří se ozývalo neurčité vrčení.

„Měli bychom jít," šeptla tiše Jessie, stále viditelně vyděšena a otřesena tím vším, co se během pár minut stalo.

„Nemám z tebe strach, protože se nemůžeš dostat ven!"

Stiles pokračoval ve svém monologu.

„Nemůž-..."

Jenže jeho monologu již měl dost i uvězněný vlkodlak a s hlasitou ránou opustil místnost, když se dostal do školní ventilace. Jessie se s obavami přikrčila ke svému bratrovi, který ji ochranitelsky schoval do své náruče. Stiles - pochopitelně - seskočil ze stolu a přiskočil k dvojici. Všichni tři zvedli hlavu, protože nad nimi se ozýval ničím nezaměnitelný zvuk. Škrábání a vrčení byl dostatečný důkaz vlkodlačí přítomnosti nad jejich hlavami, ale kdyby to náhodou nestačilo, viditelně se prohýbal i celý strop.

Scott znovu zavelel k útěku, ale po pár krocích se zastavil.

„Slyšíte to?"

„Ne!"

Scott znovu nakrčil čelo a za chvíli z jeho úst vyklouzlo jediné slovo: „Allison."

---

A skutečně - ona i Lydie s Jacksonem byli ve školní budově. Všichni společně se srazili na školní chodbě a Allison se dožadoval vysvětlení. Divoce gestikulovala svým telefonem před očima Scotta a Jessie i Stiles mohli rozeznat zprávu od údajného Scotta, která blikala na jejím telefonu. Jenže před pár dny Scott telefon ztratil a tak zprávu skutečně nemohl poslat.

Ještě před tím, než stihla Allison dostat vysvětlení, vlkodlačí alfa se konečně propadla stropem, jen několik metrů za skupinkou studentů. Scott popadl Allison za ruku a rozběhl se školní chodbou na další zběsilý útek. Jackson s Lydií a ostatně i Stiles s Jessií je následovali. Když konečně zapadli do jedné z mnoha prázdných učeben, Scott a Jackson začali zabarikádovat dveře všemi věcmi, které se v místnosti nacházeli, zatímco Stiles se je snažil upozornit na více než metrovou stěnu, která byla celá prosklená.

Atmosféra v místnosti byla napnutá a brzy vypukla otevřená hádka. Allison a Jackson se dožadovali odpovědí, zatímco Lydie měla zeširoka otevřené oči naplněné až po okraj strachem. Jessie seděla beze slova na zemi a snažila se uklidnit sama sebe.

Byl to Stiles, kdo to už celé nevydržel a na další dotaz vykřikl: „Někdo zabil školníka."

„Cože?"

„Školníka?"

„Scotte!" Allison nepřestávala vykřikovat jeho jméno. Nervózně přešlapovala na místě a podobně jako Jessie ji chybělo jen málo k tomu, aby se rozbrečela.

„Ne, ne, ne, ne. Měl to být konec. Ta puma... Ta puma je mrtvá." Lydie se o poznání více přitiskla k Jacksonovi. Ten ale nevypadal, že by jakkoliv vnímal její přítomnost.

Jessie se konečně postavila na nohy, ale zůstala mlčet.

„Scotte! Můžeš mi... Co se to... Co se děje?" pokračovala zoufalá Allison.

A Scott už to nevydržel: „Byl to Derek Hale."

„Cože?" zeptali se všichni, včetně Jessie a Stilese dohromady.

„Školníka zabil Derek Hale. Viděl jsem ho."

Jessie a Stiles si vyměnili nechápavé pohledy, ale nechala Scotta pokračovat v jeho monologu.

„Vždycky to byl Derek. To on... zabil všechny. Začal jeho vlastní sestrou, ten řidič autobusu..."

„Ale ta puma," skočila mu zmateně do řeči Lydie. Ta puma byla výmluva, kterou používalo místní policejní oddělení, aby zakrylo všechny zvířecí útoky, kterých bylo v poslední době ve městě více než dost. Jenže ta puma byla před několika dny zastřelena a zdálo se, že by se všechno mohlo vrátit do pořádku.

Kdyby to ovšem všechno nebyla puma, ale vzteklý vlkodlak.

„Žádná puma nikdy nebyla, jasný. Byl to Derek. Vždycky to byl Derek," uzavřel celou debatu Scott a vyčerpaně se opřel o stůl, naproti celé skupince.

První, kdo prolomil ticho, byl Jackson. „Zavolej policii."

„Ne."

„Cože?"

„Ne, jasný. Chceš to slyšet ve španělštině? Noh."

Stiles měl překvapivě vážný a odhodlaný obličej. Když šlo o jeho tátu, choval se, jak kdyby celý jejich vztah byl obrácený. To on byl táta a jeho otec zlobivý syn, kterému se nesmí nic stát. A pokud to něco byl naštvaný vlkodlak, byla si Jessie jistá, že Stiles udělá cokoliv, aby zabránil příjezdu jeho otce.

Jenže Lydie už stála s telefonem u ucha. Po krátkém telefonátu se nechápavě otočila k celé skupince. „Oni... mi to položili."

„Policie ti to položila?"

„Prý dostali varování, že dnes někdo anonymně nahlásí vloupání do školy. Když jim zavolám znovu, zatknou mě."

„Proč nás chce Derek zabít?" Vykřikla náhle do ticha Allison. „Proč někoho vůbec zabíjel?" Schovala si obličej do dlaní a párkrát se hlasitě nadechla. Zoufale se snažila nerozbrečet a Jessie ji dokonale rozuměla. Opatrně k ní přišla a položila ji ruku na rameno. Chtěla pronést nějakou uklidňující větu, ale Allison její ruku ze svého ramene rozhněvaně shodila. Strach a úzkost vystřídala nová emoce - vztek.

„Scotte!" znovu řekla její jméno, jenže tentokrát znělo úplně jinak.

„Já nevím, jasný! Nevím, proč se všichni díváte na mě!"

„Tak jo, to stačí," Stiles se rozešel směrem ke Scottovi a spolu si vyměnili několik tichých vět.

Jessie byla na půl cesty k nim, ale zaslechla jenom konec konverzace, než je přerušil Jackson: „Prostě zavolej svému idiotskému otci, Stilesi, ať vyzvedne ten tvůj idiotský zadek a přijde nás zachránit."

„Ne!"

„Dej mi ten telefon!" Jackson se začal sápat po Stilesovi, ale ten se rozmáchl a dobře mířenou ránou do obličeje ho poslal k zemi. Lydie zůstala překvapeně stát na místě, ale k Jacksonovi se sklonila Allison, která se hned začala starat o to, jestli je v pořádku.

Stiles však z povzdechem vytáhl telefon z kapsy.

„Ahoj tati, to jsem já. A to je tvá hlasová schránka. Tati, potřebuji, abys mi hned zavolal, ano?"

Jako na důkaz jeho slov se vlkodlak na druhé straně začal znovu dobývat do místnosti, kde byli schovaní. Lydie hlasitě vypískla a stejně jako zbytek skupiny začala couvat na druhou stranu místnosti. „Tati, jsme ve škole, ano? Jsme ve škole. Zavolej." S těmi slovy Stiles položil telefon a popadl Jessie za paži. „Musíme se dostat pryč," pronesl a stiskl ji silněji, pak ji postrčil směrem od sebe a ona si dobře všimla dveří, které vedli pryč.

Rozběhla se k nim. Cítila, jak ji v krvi pumpuje adrenalin a dodává ji dlouho ztracenou kuráž a odhodlání. Brala schody po dvou a v hlavě přemítala o rozložení patra. Když se konečně dostala na chodbu, rozběhla se až na její konec. Za běhu se několikrát ohlédla, aby se ujistila, že zbytek skupinky běží za ní. Nejblíže k ní byl Jackson, následovaný Stilesem, děvčata se držela vzadu, ale ty kontroloval Scott. Jessie konečně zatáhla za kliku jedněch z mnoha dveří, kolem kterých proběhla. S úlevou zjistila, že jsou otevřené a vpadla dovnitř.

Za jejich úkryt zvolila kabinet chemie. Nebyla si přesně jistá, co ji vedlo k tomuto rozhodnutí, ale tušila, že to bude nejlepší možnost. Kabinet pochopitelně navazoval na třídu, která jim mohla umožnit únikový východ, ale i samotná místnost nabízela spoustu úkrytů.

Když byli všichni bezpečně uvnitř, opřela se o stehna a zhlasita oddechovala.

Scott mezitím zapřel jednu z židlí o kliku.

Pak se všichni přimáčkli na stěnu a s obavami čekali, co bude dál. Zdálo se, že vlkodlak nezachytil jejich pach a kolem dveří jen prošel.

„Jacksone, kolik lidí se vleze k tobě do auta?"

„Na parkoviště se nikdy nedostaneme bez toho, aby si nás nevšiml!"

„A co tohle?" Scott hlavou pokynul na dveře, které vedli na střechu.

„Jsou zamčené."

„Klíč má školník."

„Myslíš - tělo školníka?"

Scott zavrtěl hlavou a pak ztišil hlas, tak, že ho slyšel jen Stiles. Jessie si ale dokázala živě představit, o čem ti dva spolu debatují - díky jeho vlkodlačím smyslům by pro něj nebyl problém najít školníkovo tělo a donést klíč zpět do kabinetu. Ale ať se na to podívala ze všech stran, pořád to byl jen neuvěřitelně pitomý nápad.

„Jdu pro ten klíč," pronesl odhodlaně Scott.

Tentokrát to byla Allison, kdo ho zastavil. „Nemůžeš tam jít neozbrojený," pronesla s obavami v hlase.

Scott se rozhlédl kolem sebe a nakonec popadl do ruky ukazovátko.

„Jo, tím mu ukážeš," procedila skrz zuby Jessie.

„Máš něco lepšího?" odsekl ji však vztekle její bratr.

„Co třeba tohle?" Lydie hlavou poukázala na skříň, kde bylo velké množství chemikálií.

Stiles nechápavě vytáhl obočí směrem k vzhůru. „Hodíme po něm kyselinu?"

„Něco lepšího," Lydii se po tváři roztáhl vítězoslavný úsměv, „Molotovův koktejl." Všichni v místnosti ji věnovali nechápavý pohled a tak po chvilce ticha pokračovala: „Bude to fungovat jako ohnivá bomba. Všechny chemikálie tady jsou."

Po další chvíli ticha pronesla s povzdechem: „Někde jsem to četla."

---

Jessie si již několikrát všimla, že Lydie je ve skutečnosti mnohem chytřejší, než vypadá. Na první dojem působila jako typická královna školy - krátká sukně, dlouhé nohy, vždy perfektně upravené vlasy, kabelka přehozená přes ruku, výrazné rty a jejím nejlepším doplňkem byl kapitán lakrosového týmu Jackson. Jak se zdálo, tak inteligence k této vizáži zkrátka nepasovala a Lydie často hloupoučkou a naivní holku.

Teď však Jessie fascinovaně sledovala s jakou přesností Lydie míchá chemikálie mezi sebou. Vypadala, jako kdyby to nedělala poprvé, ale každý den.

Když už bylo vše hotovo, podala nálevku s namíchaných koktejlem Scottovi.

Těsně před odchodem ho ale ještě zastavila Allison.

„Nechoď."

„Allison," tiše šeptl její jméno.

„Scotte, pamatuješ si, jak jsi mi jednou řekl, že jsem hrozná lhářka? Ty taky. Scotte, jsi ten nejhorší lhář na celém světě. A lžeš celý večer. Nevím, co se děje, ale prosím... nechoď." U posledních slov se ji zlomil hlas a ona tiše zavzlykala. Scott se ale beze slova otočil. Než se stihl natáhnout po klice, Allison ho popadla za ruku a stáhla k sobě. Věnovala mu dlouhý polibek, po kterém už Scott definitivně odešel.

Jen co zaklaply dveře, Allison se hlasitě rozplakala.

---

Po několika nekonečných minutách absolutního ticha se místností roznesl zvuk. Někdo je z druhé strany zamknul.

Allison okamžitě vystartovala ze svého místa a vrhla se ke dveřím.

„Scotte!"

Lomcovala klikou, bušila na dveře a nepřestávala křičet Scottovo jméno.

Jessie se nechápavě podívala na Stilese, ale ten byl náhlou změnou událostí stejně zmatený jako ona.

„Allison!" Okřikla ji Lydie po chvíli, ale ona nepřestala. Stále bušila na dveře a stále opakovala jeho jméno. „Allison!" Okřikla ji znovu. „Buď potichu!"

Jessie k černovlasé dívce přiskočila a než její pěst stihla znovu dopadnout na dveře, popadla ji za zápěstí. Allison se na ni nechápavě podívala, ale aspoň se utišila.

„Slyšíte to?" řekla pak Lydie.

Všichni v místnosti se zaposlouchali.

„Sirény," špitla tiše Jessie.

---

„Takže říkáte, že to byl Derek Hale?"

Samozřejmě, že to byl Stilesův táta, který je ve škole vyzvedl. Zatímco pro Jacksona s Lydií a Allison si dojeli vlastní rodiče, šerif Stilinski se rozhodl, že sourozence McCallovi odveze domů sám. A samozřejmě i svého syna. Cestou k autu je ale ještě hodlal podrobit drobnému výslechu.

„Já ho taky viděl!" Přisadil si Stiles a Jessie s ním hned souhlasila. „Já taky."

Šerifovi se celá ta situace nelíbila. Instinkt mu napovídala, že pravda leží někde jinde. Jenže nedokázal přijít na to, kde.

„A zabil školníka, říkáte?"

„Jeho tělo je pod tribunami. Dívali jste se tam?"

„Stále ho hledáme."

„A dívali jste se pod tribuny?"

Šerif Stilinski Scottovi neodpověděl. „Prohledáme celou školu a najdeme ho, jasný?"

„Ale..." Scott už se nadechoval k další větě, ale jeden ze strážníků zavolal na svého nadřízeného. Ten si prstem změřil všechny tři a nařídil jim, ať se nehnou z místa. Pak se vydal znovu vykonávat svoji práci.

„No, přežili jsme! Přežili jsme Alfu!" Stiles nadšeně gestikuloval rukama, zatímco Jessie postávala na místě, pohled sklopený k zemi. „Pořád je to dobrý být naživu, no ne?"

„Když jsme byli zamčení v kabinetu chemie, šel kolem nás. Myslíš, že nás neslyšel? Nemyslíš, že přesně věděl, kde jsme?" Vyjel po něm Scott. Jessie překvapeně zvedla pohledem ze země, ale zůstávala potichu.

„No a?"

„Chce mě ve své smečce, jasný. A myslím si, že nejdřív se musím zbavit své staré smečky."

„Jako nás?" zeptala se překvapeně Jessie. Stilesovi se po obličeji rozlil výraz pochopení a pak tiše vydechl: „On nás nechce zabít." „Chce, abych to udělal já," dořekl za něj Scott. „A nejhorší na tom je, že když mě donutil, abych se přeměnil... Já... Chtěl jsem to udělat. Vážně jsem vás chtěl zabít."

Po těch slovech se mezi nimi rozprostilo ticho. Jessie nervózně přešlápla z nohy na nohy a objala se rukama kolem těla. Na rozdíl od kluků na sobě měla jen triko a v chladnou únorovou noc, jako byla ta dnešní, ji zkrátka byla zima. Scott ji beze slova podal svoji bundu a ona si ji vděčně přehodila přes ramena.

„Díky."

„Musím mluvit s Allison," pronesl pak, bez toho, aby se na ně podíval. Rozběhl se směrem k ní a nechal Jessie a Stilese o samotě.

Jessie zvedla pohled k Stilesovi. „Zvládneme to, že jo?"

„Jasně, že to zvládneme," pronesl s úsměvem. Ale ona ho znala tak dobře, že přes tu masku snadno prohlédla. Nevěřil tomu, stejně jako tomu nevěřila ona. Všechno bylo náhle tak komplikované a zdálo se, že z toho není cesta ven.

Z přemýšlení ji vytrhl šerif, který je vyzval, aby si šli sednout do jeho auta.

Oba dva se nasoukali na zadní sedadlo a za chvíli si k nim přisedl i Scott.

„Jak to dopadlo?" zeptala se zájmem.

„Ona... rozešla se se mnou."

Extrémně dlouhá kapitola, která mě něco přes tři tisíce znaků. Předem se omlouvám za tu délku a jen doufám, že vás to neodrazuje od čtení :D

A pak - čistě se zajímavosti - baví vás více části z přítomnosti, nebo z minulosti? Já vím, že zatím je to dost jen popis děje ze seriálu, ale časem tam určitě přibude i pár vlastních scének, o to se určitě nemusíte bát. Snažím se vymýšlet vždy něco trochu jiného a nového :))

Doufám, že vás příběh baví, hvězdička i komentář potěší! :))