Jessie se na Vánoce strávené se svou rodinou těšila vždy od začátku nového roku. Byly to její oblíbené svátky a ona milovala, když se celá rodina sešla.

Scházeli se vždy ve vánoční ráno u Melissy, která je pohostila velkou snídaní a stromečkem, pod kterým už ležely všechny dárky.

Byl to jediný den v roce, kdy Jessie, a ani nikomu jinému, nevadilo brzké ranní vstávání. Ale i když společně se Stilesem přišli k Melisse v kteroukoliv ranní hodinu, oba věděli, že pod stromečkem najdou Kylie obklopenou tunou papíru a rozbalenými dárky.

Kylie byla možná jediný člen rodiny, který miloval Vánoce více než Jessie.

I dnes už Kylie měla rozbalenou většinu dárků a zaradovala se, když Stiles pod stromeček dodal další.

Na pohovce v pokoji už seděl jeho otec společně s Claudií, která s úsměvem sledovala Kylie. Claudie byla oblečená do červených šatů a na rtech měla rtěnku, která měla stejný odstín jako ony. Na její tváři vůbec nebyla znát únava a zářila stejně jako vždy. O to vtipněji vypadal šerif vedle ní, který měl obličej zabořený ve své dlani, zatímco v druhé ruce držel hrníček kávy, který byl už téměř prázdný. Oči měl stále slepené spánkem a každou chvíli hlasitě zíval, na což Kylie reagovala nesouhlasným mlaskáním.

Vedle nich byla Melissa spokojeně usazená na Chrisově klíně. Každou chvíli odskakovala, aby doplnila cukroví na stole, dolila někomu kávu nebo čaj, anebo upravila výzdobu na stole. Argent se jí po každé pokoušel zastavit, chvíli se nevinně kočkovali, ale Melissa si vždy dokázala prosadit svou.

Na Vánoce se do Beacon Hills vracel i Rafael, který v tom zmatku často působil zmateně. V posledních letech s ním na Vánoce přijížděla i Ashley, kolegyně jejichž původně čistě profesionální vztah se přehoupl v něco jiného. Zdálo se, že ve vysoké brunetě Rafael našel něco, co mu tak dlouho chybělo. Po jejím boku působil vyrovnaně, neustále se usmíval a vypadal opravdu šťastný.

Jen výjimečně se o vánočním ránu v domě McCallů objevil i Peter.

Kylie ale milovala svého dědečka a celý rok ho vždy přemlouvala, aby se tentokrát doopravdy zastavil. Jenže tak moc jak Peter Kylie miloval, tak stejně nenáviděl vánoční svátky. Když byla Kylie menší, jen málo kdy vynechal, ale čím byla starší o to víc se jeho návštěvy stávaly vzácnější. Nikdy ale na dárky pro svou vnučku nezapomněl, zpravidla se objevil na druhý svátek vánoční, kdy už šílenství u McCallů odeznělo.

Jessie se usadila na Stilesově klíně, zatímco v rukách svírala teplý čaj. Stiles několikrát zívnul, podobně jako jeho otec a unaveně si opřel hlavu o Jessie. Ta ho s úsměvem na rtech pohladila ve vlasech, on se ale doopravdy probudil, až když došlo na rozbalování dárků.

Jessie vyskočila z jeho klína a zpod stromečku přinesla čtyři stejné tašky, přičemž jednu věnovala Rafaelovi, druhou Scottovi, další Noahovi a tu poslední své matce. Pak se spokojeně vrátila ke Stilesovi, ten už byl taky na nohou, pohled zabodnutý na svého otce.

Ten stále vypadal, že spí, přesto z tašky vytáhl triko. Zmateně si prohlížel nápis nejlepší dědeček, zatímco Claudia vedle něj nadšeně vypískla.

Melissa držela v rukou podobné triko, zatímco se rychle zvedala ze svého místa a s uslzenýma očima schovala do objetí nejdřív svou dceru a hned po ní i Stilese. Přidal se k ní i Rafael a do hloučku se přimotal i Scott s Malií.

Jen šerif stále zůstával sedět na pohovce.

Stiles se vymotal z chumlu McCallů a posadil se vedle něj.

„Ty nemáš radost, tati?"

„Z čeho?"

Stiles protočil oči a s pobaveným výrazem na tváři poplácal svého otce po rameni.

„Ty vážně ještě spíš, že jo?"

„Kolikrát vám mám říkat, že by se Vánoce měli začít slavit později, aby se normální lidé mohli vyspat?"

„To nevím, ale myslím si, že příští rok budeš Vánoce slavit mnohem radši."

„Proč?"

„Přečetl sis ten nápis? Ten na tom tričku?"

Šerif zmateně přikývl a pohledem zabrousil na svoje kolena, kam triko položil.

„Budeš dědečkem, tati. Budeme mít miminko. Budu táta."

---

Stiles skončil u FBI a nastoupil k policejnímu sboru v Beacon Hills. Přestěhoval se zpátky domů, doopravdy domů.

Pro oba to bylo jedno z nejšťastnějších období jejich života.

Stiles miloval, když se mohl o Jessie starat. Rozmazloval ji, ještě víc než kdykoliv předtím.

Když večer leželi v posteli, Stiles ji něžně políbil na rty, zatímco jednu ruku měl položenou na jejím bříšku.

„Víš, ještě jsme se nebavili o jménu pro našeho malého medojeda."

„Nebudeš říkat našemu dítěti medojed! Naše dítě není žádná africká kuna! Vždyť to zvíře není ani hezké, pro boha!" vystartovala po něm Jessie okamžitě. Stiles se nahlas rozesmál a ona se vymanila z jeho objetí, uraženě se otočila zády k němu.

„Nikdy bych našemu dítěti neříkal medojed," pokusil se ji usmířit a ona se váhavě otočila zpět. Stiles si hned ukradl jeden polibek. „Ve svém životě mám jenom jednu africkou kunu, kdyby vás tady bylo víc, nevím, jestli bych to zvládl," pronesl s úplně vážnou tváří a Jessie nad jeho slovy jen protočila očima.

„Jsi vážně idiot, Stilesi," zamumlala ublíženě.

„Jo, ale tvůj idiot. Váš idiot," opravil se okamžitě. Stejně jako vždy, když mluvil o jejich dítěti, něco v jeho hlase se změnilo. Byl něžný, laskavý a už teď zamilovaný. Zprudka se narovnal na posteli a sklonil se k bříšku Jessie, aby ho zlehka políbil. „Viď hrášku, že jsem taky tvůj idiot?"

„Přešel jsi na zeleninu?" zeptala se ho s úsměvem a na prsty své ruky namotala několik jeho vlasů. Stiles si opatrně položil hlavu na její bříško, oči přivřené spokojeností.

„Tobě není nic dobrého," zamumlal.

„Hrášek je roztomilý," pověděla mu s úsměvem. „Určitě lepší než medojed. Ale myslím si, že nejlepší místo pro naše dítě bude Noah."

„Noah?" zeptal se překvapeně Stiles. Oči zprudka otevřel a nazvedl se na loktech. Hlavu přitom lehce natočil na stranu, podobně jako pes, který se snaží porozumět povelům svého pána.

„Nedělej překvapeného, už dávno jsme se bavili o tom, že se naše dítě bude jmenovat po tvém otci."

„Ale... já myslel... Já myslel, že to nebylo doopravdy."

„Myslel jsi, že to bylo ve snu?" popíchla ho se smíchem.

„Jessie, vždyť nám bylo šestnáct, sedmnáct, nikdy jsem nemyslel, že by tohle všechno," rozmáchl rukama kolem sebe, „že tohle všechno bude jednou doopravdy. Dělal jsem si srandu, jako vždycky."

Ona ale zavrtěla hlavou. „Ale jo, myslel. Vždycky o všem přemýšlíš, analyzuješ, přehráváš si v hlavě možné scénáře. A navíc, mě se Noah líbí, doopravdy líbí."

Beze slov ji políbil, dlouze přitiskl svoje rty na ty její.

„Děkuji," špitl nakonec a ona se jen usmála.

„Nemáš za co, hlupáčku."

---

Když se Noah Stilinski narodil, Stiles s překvapením zjistil, že se jeho srdce nafouklo a zároveň rozpadlo na dvě části. Stalo se to ve stejný okamžik, kdy spatřil vyčerpanou Jessie s jejich novorozeným synem položeným na hrudníku.

Jedna jeho část milovala Jessie – stejně a ještě víc než předtím.

Druhá část propadla bezmezné a bezpodmínečné lásce k malému Noahovi.

A on si nebyl jistý, jestli je vůbec možné, někoho tak moc milovat.

---

Noahovi byli tři roky, když se to stalo.

Šerif Stilinski už byl v té době v důchodu, užíval si každý okamžik strávený ve společnosti Claudie a svého vnuka. Stiles ho snad nikdy neviděl takhle šťastnějšího.

Jenže i on si všiml té náhlé změny v jeho chování, které dlouho nepřikládal žádnou váhu.

Šerif s Claudií je pozvali na oběd a když Noah zmizel ve Stilesově bývalém pokoji, který se proměnil na jeho dětský pokojíček, šerif náhle zvážněl. Nejistě se natáhl po Claudii, která pevně stiskla jeho ruku. Nepatrně přikývla a usmála se na něj, snad jako kdyby mu tím gestem chtěla dodat odvahy.

„Děje se něco, tati?" zeptal se nejistě Stiles, kterému napětí u stolu neuniklo.

Noah Stilinski váhavě přikývl a znovu sjel pohledem na ženu vedle sebe. „Musím ti něco říct," řekl pak jen a z jeho hlasu najednou zmizely všechny emoce.

Stiles zůstal mlčet a jeho otec znovu promluvil: „Víš, Stilesi, asi nemá cenu to natahovat. A asi neexistuje způsob, jak to říct rychle a bezbolestně. Mám rakovinu, Stilesi."

Jessie překvapeně zalapala po dechu.

Pohledem zkoumala jeho unavenou tvář, snažila se tam najít něco, co by ji přesvědčilo o nepravdivosti jeho slov. Natáhla se po Stilesově ruce, jemně ji stiskla, ale ona zůstala ochable ležet v té její. Cítila Stilesovu bolest, jako kdyby její vlastní, a přitom nikdy nemohla být její vlastní.

„To není pravda," oponoval překvapivě tvrdým hlasem Stiles, když konečně prolomil to tíživé ticho u stolu. „Ne, tati, ty nemáš rakovinu. Doktoři se museli splést. Nemáš rakovinu, neumíráš. Ne." V závěru se jeho hlas zlomil a on zprudka vstal od stolu. Otočil se zády k ostatním sedícím u stolu a Jessie viděla, jak se zlomil v tichém vzlyku. Rychle jim zmizel z očí a ona se rychle zvedla, aby se vydala za ním.

Šerif Stilinski ji ale zastavil.

Ona se i přesto zvedla a místo za Stilesem zamířila za svým synem. Z očí ji tekly slzy a ona se je stále snažila stírat, aby je malý Noah neviděl. Popadla ho ze země, na což on zareagoval nesouhlasným zamručením. V ruce stále svíral jeden z vláčků, se kterým si ještě před chvíli hrál. Přitiskla ho pevně k sobě, zlehka po políbila do vlásků a pak ho položila zpět na zem.

„Co to děláš, mami?" zeptal se nesouhlasně.

„Ale nic. Jenom jsem ti chtěla dát pusinku," odpověděla mu s hraným úsměvem na rtech. Posadila se na okraj postel a hřbetem ruky si setřela slzy, které si znovu našly cestu ven z jejích očí.

„Tak příště mi ji dávej, když si nebudu hrát, ano?"

„To víš že jo, zlatíčko."

---

Rána na Stilesově srdci, která tam po smrti jeho otce zůstala, se nikdy nemohla doopravdy zahojit. Po jeho odchodu se na dlouhou dobu uzavřel do sebe, odmítal pomoc od Scotta i od Jessie. Trávil spoustu času se svým synem, šeptal jeho jméno, jako kdyby to bylo nějaké magické zaříkadlo, které mohlo vrátit jeho otci život.

Jediné, co mohlo jeho bolest utlumit, byl čas.

---

Oblíbeným svátkem malého Noaha byl Halloween.

Miloval se převlíkat za superhrdiny a miloval, když mohl chodit koledovat společně se svým otcem.

Co ale na Halloweenu miloval ze všeho nejvíc, byl strýček Scott. Ten vždy chodil koledovat společně se Stilesem a malým Noahem, ale na rozdíl od Stilese, který miloval převlíkání do kostýmů téměř stejně jako Noah, on většinou přicházel v civilu. Jen jeho oči vždy zářily červeně, a to byla věc, která od jakživa Noaha fascinovala.

Když býval menší, vydržet sedět na Scottově klíně celé odpoledne a prsty se snažil prozkoumat oči svého milovaného strýčka. Scott vždy trpělivě sedět, i když oči mu slzely bolestí. Noah nedokázal pochopit, jak je možné, že jeho oči září rudě a po každé se překvapeně zajíkl, když Scott zamrkal a jeho oči byly zase karamelově hnědé, podobně jako jeho vlastní oči.

Jessie vždy svého bratra probodávala pohledem.

Nadpřirozeno z jejich života nikdy úplně nezmizelo. Jednou za čas se objevil zatoulaný vlkodlak, kterého do Beacon Hills přilákalo volání nemetonu. Jessie několikrát za roka mizela do Jižní Ameriky, kde se situace s lovci stávala stále vyhrocenější. Bez sebemenších zábran brutálně lovili vlkodlačí smečky, snad jako kdyby pokračovali v Gerardově pláně. Argent už zůstával doma a ona cestovala jen se svým bratrem. Někdy se k nim přidala Malie, někdy se k nim přidal Peter, někdo to byla Lydie a pokud se jim podařilo sehnat hlídání, jezdíval s nimi i Stiles.

Jessie nechtěla, aby malý Noah věděl o nadpřirozenu, i když věděla, že čím bude starší, tím více otázek jim bude pokládat. Jednou přijde čas, kdy mu budou muset prozradit, že jeho strýček je vlkodlak a jeho tetička se sestřenicí jsou kojotodlaci.

Zatím si ale Noahovu nevědomost užívala a chránila ji tak dobře, jak bylo v jejích silách. Ale protože jejich syn byl v mnohém celý Stiles, věděla, že je jen otázkou času, než získá podezření a začne se ptát.

Doopravdy ptát.

Teď ale kolem ní proběhl oblečený v superhrdinském převleku a zamířil hned za Scottem, který se na něj usmíval už ze dveří. Jeho oči zase zářily rudě a ona si zase založila ruce na prsou a nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Strýčku Scotte, strýčku Scotte, udělej to kouzlo!" Vyzval ho Noah, zatímco ho Scott popadl do své náruče a položil si ho na ruce. Se smíchem zamrkal a pokaždé, když otevřel oči, jeho oči změnily barvu.

Malý Noah se zamračil a soustředěně sledoval Scottův výraz, snad jako kdyby doufal, že se mu podaří přijít na trik, kterým Scottovy oči měnily barvu.

To už se ale v pokoji objevil Stiles, který výjimečně nebyl oblečený v žádném ze svých složitých kostýmů. Na hlavě měl čelenku s liščími ušima a na tváři namalovaný zvířecí obličej.

„A ty jdeš za co?" zeptala se ho Jessie, když se objevil v přízemí.

„To je přece liška, mami!" Poučil ji Noah vševidoucím hlasem.

„Liška, aha."

Jessie jemně přivřela oči a probodla Stilese pohledem.

Ten se zatvářil jako ztělesnění nevinnosti a zlehka ji políbil na tvář.

„Moc brzo?" optal se Stiles a Jessie jeho slovům jen přikývla.

---

Když Kylie dospěla do puberty, začala mít problémy se svou přeměnou. Nedokázala se ovládat a začala mít problémy ve škole. Její známky se prudce zhoršily a začala chodit za školu. Ať dělal Scott s Malií cokoliv, jejich dcera je neposlouchala, stále utíkala a trvala si na svém.

Scott už byl zoufalý, opravdu zoufalý a vyhledal pomoc u Jessie.

Ta se teď plížila po lese, volala jméno své neteře a doufala, že kojotí dívka vyslyší její volání. V ruce měla připravenou zbraň, pro všechny případy. Nechtěla ji použít, ale taky se nechtěla nechat zabít. Pokud Kylie zdědila svou divokost po Malii, Jessie věděla, že zastavit ji bude obtížné.

I když si dřív s Kylie byly opravdu blízké, v posledních týdnech a měsících se z nich staly cizinky. Ona musela řešit problémy v severní Americe, více času trávila na cestách než v Beacon Hills. Dokonce si musela vzít neplacené volno a i když ji krvácelo srdce, z více než dvoutýdenní cesty se vrátila teprve před několika hodinami. Pod očima měla tmavé kruhy způsobené nedostatkem spánku, ale pomoc svému bratrovi neodmítla nikdy.

Zvlášť teď, když se zdálo, že se jí konečně podařilo vyřešit problémy se severoamerickými loveckými rodinami. Promluvila si s hlavami rodin, důrazně jim pohrozila, snad se i několikrát vystřelilo.

Její jméno v loveckém světě něco znamenalo. Ostatní lovci věděli, že bývala Argentovou chráněnkou, stejně jako věděli, že její bratr je pravý alfa. Znali její příběh a věděli, že její výhrůžky nejsou jen planá slova.

„Kylie!" Zakřičela znovu a unaveně se zastavila. Ruce stočila do kornoutu a znovu křikla jméno své neteře.

„Nechci si povídat," zavrčel známý hlas za jejími zády.

Jessie překvapeně naskočila a otočila se po zvuku hlasu.

Kylie vypadala jinak.

„Já jsem si nepřišla povídat," odpověděla ji odměřeně Jessie.

„Poslal tě můj otec, že jo?"

Něco na tom, jak vyplivla slovo otec ji zabolelo. Jako kdyby všechny ty dobré vzpomínky zapomněla a nahradila je čerstvými, které nebyly tolik růžové jako ty původní. Jessie nevěděla, co se mezi Scottem a Kylie stalo, a ani to vědět nechtěla.

„Neposlal mě sem jako tvoji tetu, abych ti promluvila do duše, Kylie. Pořád jsem emisařka jeho smečky a pokud je s tebou něco v nepořádku, musím to vědět. Nemůžu dovolit, abys celé dny pobíhala po lese a strašila lidi. Nemůžu dovolit, abys vrčela ve škole na své učitele, stejně jako nemůžu dovolit, aby ses o úplňku přeměnila a navždy zmizela."

Kylie se na okamžik zarazila. Něco v jejích očích Jessie přesvědčilo o tom, že o jejích slovech přemýšlí. Jenže ten přívětivý a zamyšlený pohled, který tolik připomínal starou Kylie, hned zase zmizel. Postavila se zpříma proti Jessie a její vnitřní bitvu prozradilo i to, že její oči na okamžik změnily barvu. Zazářily zlatou barvou, tou stejnou barvou, která ji vždy přišla tak kouzelná a nevinná.

„Já nemám žádnou smečku."

Jessie zaváhala. Její slova ji doslova vyrazila dech, na druhou stranu ji Kylie prozradila, co stálo za všemi jejími problémy.

„Tvoje rodina je tvoje smečka, Kylie. Vždycky byla a vždycky bude."

Ona ale zavrtěla hlavou.

„Proč si myslíš, že nejsou tvojí smečkou?"

„Jsou jenom moje rodina."

Jessie se snažila pochopit její slova. Scott i Malia milovali svou dceru, milovali ji celým svým srdcem, stejně hluboce a stejně bezpodmínečně jako ona milovala Noaha. Jenže něco na slovech Kylie byla pravda. Scott i Malia si od své dcery vždy drželi určitý odstup. Nikdy se nebavili o své minulosti a od všech věcí, které jen trochu souvisely s nadpřirozenem, se jí pokoušeli držet stranou. Dělali to po její dobro, ale Kylie to viděla jinak. Díky tomu všemu se cítila jako ztracená omega, která zoufale hledala smečku.

„Tak to není, Kylie. Tvoje máma i tvůj táta tě doopravdy milují. Nejsi jenom jejich dcera, jsi součást jejich smečky. Víš, Scott i Malia si během svého dospívání prošli peklem, stejně jako my všichni. Chtějí tě ochránit, nechtějí tě vystrnadit ze smečky. I když ty to tak možná vidíš, zkus se nad tím zamyslet. Zkus se na to podívat z jejich úhlu pohledu."

„Nechtějí mě ve své smečce. Odhání mě," zavrčela Kylie v odpověď.

Jessie udělala krok blíž, Kylie naopak couvla. Měřila si ji odměřeným pohledem a Jessie měla pocit, že si teprve teď všimla, jak moc její neteř dospěla a vyrostla. Stejně jako každý puberťák měla pocit, že nikam nezapadá, že nikam nepatří. Bojovala sama se sebou a během toho boje zraňovala všechny kolem.

„Chceš říct, proč tě rodiče chrání?"

Nepatrně přikývla.

Jessie měla ostrý hlas a mluvila odměřeně.

„Když nám bylo šestnáct, z tvého táty se stal vlkodlak. Jeho alfa se ho pokoušela zabít. Nejen jeho, ale i nás všechny ostatní. Scott málem zabil nejen Stilese ale i mě. Bojovali jsme proti kanimě a mě tehdy postřelili. Později do Beacon Hills přišla smečka tvořená jen samými alfa vlkodlaky, všichni z nich nám šli po krku. Každý den se proměnil na boj o přežití a každý den se mohl objevit jeden z nich. Stilese posedl zlý duch, nogitsune. Unesl mě, vydíral ostatní. Když se mnou nogitsune skončila, měla jsem silný otřes mozku, obličej pokrytý modřinami a zlomený nos. Musela jsem ležet v nemocnici, když nogitsune unesla Lydii a držela ji ve vězení. Týrala ji, vydírala a přesto si s námi hrála. Naše nejlepší kamarádka nám tehdy zemřela před očima. V náručí tvého otce." Jessie se na okamžik odmlčela, aby se zhluboka nadechla. Bolelo ji otevírat staré rány, ale věděla, že je Kylie musí slyšet. „Pak přišly berserkové, Derek tehdy umřel. Jeho srdce se doopravdy zastavilo a my jsme mysleli, že jsme ho ztratili. Už navždy. Hrůzní doktoři, paravědci, kteří vzkřísili monstrum, jež bylo více než dvě století mrtvé. Rozdělili nás, nikdo nikomu nevěřil. Corinne, tvoje babička, se pokoušela zabít tvoji mámu. Ty jizvy co mám na zádech? Jsou od ní, když se mě pokoušela zabít. A pak, když přišel poslední ročník, místo toho, abychom si užívali, někdo unesl Stilese. Trvalo nám několik týdnů si vůbec vzpomenout na jeho jméno. Na to, že někdy existoval. Než jsme ho dostali zpět, uběhlo spoustu času a stálo nás to spoustu sil. A místo nástupu na vysokou? Znovu jsme museli bojovat. Proti šílené lovkyni, která si myslela, že dokáže vyhubit všechno nadpřirozené. Málem jsem tehdy umřela, mým tělem prošlo několik kulek. Nesnažili se dostat Scotta nebo Malii. Tehdy šli po nás, po obyčejných lidech bez schopností. Jen proto, aby ublížili ostatním. Aby je oslabili."

Když Jessie domluvila, pohledem znovu probodla Kylie.

Ta mlčela, její pohled se rozšířil překvapením a poznání.

„To jsou věci, před kterými tě tvoji rodiče chrání. Protože to jsou věci, které tvoje smečka dělá. Stará se o tebe. Chrání tě. Miluji tě. Tvoje rodina je tvoje smečka. Musíš s nimi mluvit. Musíš jim říct o svém strachu a musíš je nechat mluvit. Musíš se jim snažit porozumět, nemůžeš jen neustále bojovat. Nikdo ti nechce ublížit."

Udělala opatrný krok vpřed a Kylie tentokrát zůstala stát na místě. Jessie dalším krokem překonala vzdálenost mezi nimi a schovala drobnou dívenku do svého objetí.

„Ty nejsi omega, Kylie. Nikdy jsi nebyla a nikdy nebudeš. Máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě milují. Ale my všichni děláme chyby, snažíme se udělat dobrou věc, a přitom jen ubližujeme ostatním a tím i sami sobě."

Ona v jejím objetím přikývla, obličej přitom stále zabořený do jejího oblečení. Jessie ji pohladila ve vlasech a vtiskla ji polibek na vršek hlavy, podobně jako to dělala, když byla Kylie ještě malou holčičkou. Pod tím dotykem se nesouhlasně zavrtěla, ale Jessie se jen usmála. Ještě pevněji ji přivinula k sobě a Kylie tentokrát neprotestovala.

„Máme tě rádi, holčičko. Nikdy o tom nepochybuj."

---

„Jessie! Jessie! Jessie!" Stiles rozrazil dveře od jejich domu, jako kdyby měl za sebou stádo býků. Křičel její jméno a ona ho slyšela, i když byla v prvním patře společně s malým Noahem. Ostražitě se napřímila, zašeptala svému synkovi pár slov o tom, ať zůstane v pokoji a vyběhla ven.

Zastavila se až na schodech.

„Stilesi?" zavolala zpět do domu.

„Jessie!"

Objevil se před ní a ona zareagovala tak, jak ji radil instinkt. Sevřenou pěstí jej udeřila ze spodu do čelisti, zaskočená jeho náhlou přítomností.

V okamžiku, kdy její pěst dopadla na jeho čelist, uvědomila si svoji chybu. Hlasitě vyjekla, mnohem hlasitěji než on úpěl bolestí.

„Jsi v pořádku?! Já jsem nechtěla, vážně ne. Promiň mi to, promiň mi to!"

Zlehka ho políbila na čelo, zatímco on se svezl na židli.

„Proč jsi to udělala?!"

Ona měla hlavu strčenou v ledničce, ze které vytáhla pytlík zmražené zeleniny. Opatrně ji položila na místo, kde ho před chvíli zasáhla a znovu ho zlehka políbila. Přitom se posadila na jeho klín, a obličej si schovala do jeho košile. Hlas pak měla tlumený, jako kdyby se za sebe styděla.

„Strašně jsi křičel, bála jsem se, že se něco děje. Myslela jsem, že tu někdo je, nebo tak něco. Byl to instinkt, nechtěla jsem tě uhodit, vážně jsem tě nechtěla uhodit."

Volnou rukou ji pohladil ve vlasech a objal ji kolem pasu, aby z něj nespadla.

„Křičel jsem, protože jsem měl radost."

„Z čeho?" zeptala se se zájmem.

„Protože..." Prstem si poklepal na odznak, připnutý na své uniformě. Jessie se snažila natočit hlavu, tak aby viděla na místo, kam poklepával. Když koutkem oka zahlédla šerifskou hvězdu, po tváři se ji rozlil široký úsměv.

Podivným způsobem si přesedla, takže teď na něm seděla obkročmo. Pevně uchopila jeho obličej do svých dlaní a políbila ho.

„Šerif Stilinski," oslovila ho, prsty ho jemně pohladila ve vlasech.

Nechtěla se ptát, co se stalo s Parrishem, který vykonával funkci až do teď. Nechtěla si kazit náladu, i když uvnitř sebe věděla, že kdyby byly se ziskem šerifské hvězdy problémy, Stiles by z toho nikdy nebyl tak nadšený.

Znovu ho jemně políbila, ruce tentokrát opřené o jeho ramena. Od svých středoškolských let zmohutněl, díky tvrdému výcviku v FBI shodil několik kilo a nabral svalovou hmotu. Kondičku si udržoval i ve svém úřadu na policejní stanici v Beacon Hills, i když zdaleka nemusel vyrážet tolikrát do akce. Jessie byla mnohem šťastnější, když ho měla doma. Policejní práce byla v jejích očích mnohem bezpečnější než práce federálního agenta. Navíc ho měla stále doma, a kdykoliv se jí zastesklo po jeho přítomnosti, mohla ho navštívit na stanici.

Než se ale stihla nadát, než se stihla doopravdy ztratit v tom polibku, zacvakl její ruce do pout. Překvapeně sebou trhla, div z jeho klína nespadla. Nechápavě zvedla svoje ruce do úrovně jeho očí a nakrčila nos, podobně jako vždy, když se jí něco nelíbilo.

„Co to děláš?!"

„Zatýkám tě za napadení šerifa," odpověděl ji s kamennou tváří.

„Cože?!" Hlas ji vyskočil a ona vyskočila na nohy. „Co to je za vtip, Stilesi? Sundej mi to!"

„Napadla jsi mě, nebo ne?"

„Jo... Ale... Stilesi!"

„Tak pojď," pokynul ji, ona ale zůstala stát na místě. Stále se tvářila nechápavě, ruce v poutech svěšené u těla.

„Kam mám jít?" zeptala se, jako kdyby stále doufala, že to je všechno jen dalších z jeho hloupých vtipů.

On se k ní sklonil a do ucha ji zašeptal několik věcí, které všechny měly společný jeden rys. Obsahovaly pouta a jejich ložnici. Jessie cítila, jak se červená a díky všem těm slovům, která ji nenechaly klidnou, ani nepostřehla, že ji sundal pouta.

Zmateně zamrkala, když se rozešel pryč a nechal ji stát v jejich drobné kuchyňce. Byl už v půlce schodů a sháněl se po Noahovi, když se Jessie znovu vrátila myšlenkami na zem. Zvedla ruce do výšky, jako kdyby se chtěla ujistit, že jsou skutečně bez pout. Hřbet ruky si pak přiložila na svoje tváře, které stále hořely vzrušením. Naprázdno polkla a rukou si prohrábla vlasy. Z kuchyňské linky si pak vytáhla skleničku, kterou napustila vodou a naráz vypila.

Pak se opřela zády o stůl a nechápavě zavrtěla hlavou.

„Idiot," zavrčela sama pro sebe.

Až když si byla jistá, že se nečervená, vydala se znovu do dětského pokoje, ze kterého se ozýval Noahův divoký jásot. A ona si byla jistá, že Stiles neprovádí hlouposti nejen s ní, ale i s jejich synem.

Beze slov se postavila do dveří a s úsměvem na rtech sledovala, jak si oba její muži hrají.

A v ten moment nemohla být šťastnější.

---

Já vím, že tahle kapitola je na rozdíl od všech "potom" epizod trochu pochmurná. Ale... v životě není všechno jenom krásný růžový. A nezáleží na tom, jak moc si to přejeme. Už několikrát jsem říkala, že jsem chtěla jejich život vylíčit doopravdy. A bohužel, i takové momenty k životu patří. A nikdo z nás s tím nemůže nic udělat...

Ale tahle kapitola obsahuje i spoustu pěkných okamžiků, no ne? Např. malý Noah, který má povahu po tatínkovi, takže Jessie musí mít doma veselo, hehe.

Gif nahoře v médiu je od victoria_never. Čímž ji ještě jednou moc děkuji!

No a já už si chystám kapitolu dopředu. Takže zatímco teď ještě ležím v posteli a snažím se nemyslet na zítřek, v době vydání této kapitoly už sedím v autobuse, někde na cestě mezi Prahou a Londýnem. Aneb moje anglické dobrodružství začíná, hehe.

V neposlední řadě ještě rychloinfo. Přemýšlela jsem o tom, co bych teď chtěla psát a v hlavě mám ještě jednu krátkou povídku ze světa TW. Do psaní se ale pustím, až dopíšu Vzpomínky.

(malý Noah a Scott, poklady a zlatíčka)