Všichni věděli, že to neskončilo.

Stále existovaly menší či větší skupiny lovců, které podnikaly brutální útoky na smečky žijící po Státech i po celém světě. Jejich útoky plnily stránky tiskovin vydávaných po celé Americe.

Většina z těch lovců nebyli profesionálové.

Byli to žoldáci, kteří uvěřili slovům Gerarda a Monroeové. Bez svých vůdců se ale stali nekontrolování. Nebylo nic a nikdo, kdo by je držel zpátky. Vpřed je nepoháněl lidský strach, ale čistá surovost.

Argent často odjížděl z domu, aby se vypořádal s těmito skupinkami. Jessie většinu času strávila po jeho boku.

Stále se měla čemu učit.

Její výcvik nikdy neskončil a ona věděla, že i nikdy neskončí.

Argent s ní už ale nejednal jako se svojí žačkou. Neučil ji, neříkal ji, co má a co nemá dělat. Netahal ji na střelnice, netýral ji tvrdým fyzickým tréninkem. Nezkoušel její znalosti a neukazoval na její slabosti.

Argent prostě byl.

A ona ho sledovala. Pamatovala si jeho slova, zkoumala jeho kamennou tvář a poslouchala každé slovo. Snažila se napodobovat jeho gesta, aby působila stejně sebejistě jako on.

V jejích očích byl Argentem stále jejím učitelem, i když pro Chrise byla Jessie rovnocennou společnicí a partnerkou na jeho loveckých výpravách.

Díky ní měl možnost předat řemeslo, které bylo v jeho rodině několik století, dál.

Často přemýšlel o své dceři i o své manželce. O svém otci a o své sestře. O tom, jak je všechny rodinné dědictví zničilo.

Přemýšlel o každém svém špatném rozhodnutí, o každém kroku vedle, který během svého života udělal. A o tom, jak ho všechny ty kroky vedle přivedly do náruče ženy, kterou miloval.

K Melisse.

Pro Jessie i Scotta bylo zvláštní vidět mámu s jiným mužem, než byl jejich otec.

Melissa je vychovávala sama, nikdy si domů nevodila své milence. Během jejích dospívání nepoznala žádného muže, který by stál za to, aby ho představila svým dětem. Nechtěla, aby si zvykali na někoho nového, kdo možná za pár týdnů zase zmizí z jejich životů.

Melissa byla šťastná.

Usmívala se, netrávila večery v práci. Zářila štěstím a každé její gesto prozrazovalo, jak moc zamilovaná je.

A to pro Jessie a Scotta bylo nejdůležitější.

Vidět mámu šťastnou.

Jako kdyby široký úsměv na její tváři bylo posledním požehnáním, díky čemuž byl odjezd na univerzitu mnohem jednodušší.

Nenechávali nikoho za sebou.

---

Několik dní před odjezdem, kdy většinu času trávila zoufalým přehrabováním svých věcí a nikdy nekončícím rozhodováním, jestli potřebuje i tenhle svetr, anebo jestli v Pensylvánii přežije jenom v těch deseti, které už ležely v jejím kufru, ji zazvonil telefon. Na druhé straně byl Deaton, který ji poprosil, aby navštívila jeho veterinární kliniku. Zmateně se vymotala ze svého pokoje, který teď byl jejím a jenom jejím, nasedla na kolo a během několik minut už klepala na skleněné dveře ordinace.

Deaton se objevil ve vteřině, na tváři široký úsměv podobně jako vždy.

Jessie se zmateně rozhlížela kolem sebe. Přes dveře se táhl červený nápis oznamující konec, po ordinaci ležely rozházené krabice a spousta dalších věcí.

„Vy... Vy někam jedete?" zeptala se místo pozdravu.

„Odjíždím, Jessie."

„A kam?"

Deaton pokrčil rameny, lehkovážný jako vždy. Na chvíli se k Jessie otočil zády a do rukou popadl jednu krabici, která nebyla nikterak označená.

„Ještě nevím. Jenom vím, že moje cesta tady už skončila a teď je čas se přesunout dál."

„Ale... To nemůžete."

„Proč?" zeptal se muž naproti ní.

„Já... Vy... Scott vás potřebuje. Jste..." Zavrtěla hlavou, vlasy svázané do vysokého culíku ji uhodily do tváří. „Jste přece emisař jeho smečky, no ne? A pro něj jste mnohem, mnohem víc. Jste jeho učitel, přítel a osoba, ke které vždy shlížel."

Deaton se znovu usmál. Koutky pozvedl ještě víc a jeho vlídný úsměv přinutil Jessie k tomu, aby ještě zatvrzeleji sevřela rty k sobě. Nechtěla se usmívat, nechtěla se s tím mužem, který pro ni a jejího bratra udělal tolik, loučit. Nikdy si k němu nevytvořila tak pevné pouto jako Scott, přesto ho obdivovala a nedokázala si Beacon Hills a Scottovu smečku představit bez něj. Odmítala připustit, že by skutečně odjel, že by je skutečně opustil.

„Jessie, já jsem nikdy nebyl Scottův emisař."

Její kamenná tvář na chvíli povolila.

Zmateně zamrkala, nic ale neřekla.

„Scott měl, má a bude mít jiného emisaře. Člověk, který je mu blízký, který mu rozumí, který ho zná. Který bude stát po jeho boku vždy, když bude potřebovat pomoc. Člověk, který vždy stál po jeho boku. Člověk, který ho vždy navede na správnou cestu a který mu dokáže poradit v každé situaci. Někdo stejně nesobecký jako je on."

Odmlčel se a nechal Jessie o jeho slovech přemýšlet.

Ona chvíli stála naproti němu, ale najednou se její oči rozšířily poznáním. Na prázdno otevřela pusu a nechápavě zavrtěla hlavou.

„Já?"

„Vždycky jsi to byla ty, Jessie. To ty jsi Scotta vedla po správné cestě. Podporovala jsi ho, odporovala jsi mu. Díky tobě je tím, čím je teď."

„Ale... já... jak?"

Omámená jeho slovy začala koktat. Její mozek odmítal dát dohromady jedinou smysluplnou větu a ona stála naproti Deatonovi, koktala nesouvislé slabiky.

On se natáhl k ní a do rukou ji vložil krabici, kterou celou dobu držel. Spiklenecky na ni mrkl a poplácal ji po rameni.

„Někdy se věci dějí bez toho, aniž bychom o tom věděli."

„Ale já přece nejsem žádný druid, neumím čarovat, nemám žádné magické schopnosti. Nemám ani polovinu vašich znalostí a taky neumím..."

Deaton ji skočil do řeči.

„Místo toho, abys přemýšlela o tom, co všechno neumíš a nezvládáš se stačí zamyslet nad tím, co umíš a co znáš. Nepotřebuješ magické schopnosti k tomu, abys byla emisařem. Stačí mít srdce na správném místě. Umět bojovat za správnou věc, umět ochránit svou smečku. Umět se postavit, nechat slyšet svůj hlas. Umět ustoupit, když je to potřeba. A to všechno umíš, Jessie. A vždy jsi to uměla. Dal jsem ti několik knih, ze kterých vyčteš informace, které možná ještě neumíš a které ještě nevíš. Ale poradíš si i bez nich."

Znovu nechápavě zamrkala.

Krabice ji v rukou ztěžkla, snad jako kdyby si až teď uvědomila, že ji celou dobu drží.

Nadechovala se k dalším otázkám, ale než otevřela pusu, do řeči ji skočil Deaton.

„A teď už běž. Mám tu ještě spoustu práce."

---

Na letišti ve Philadelphii ji čekal Stiles. Oblečený byl neformálně, stejně jako vždy. Usmíval se a v rukou držel ceduli s jejím jménem, se kterou zběsile mával směrem k ní.

Jessie překvapeně vypískla a obtěžkaná kufrem, který byl stejně velký jako ona, se rozběhla směrem k němu. Skočila mu kolem krku, on ji zvedl do výšky a divoce s ní zatočil, snad jako kdyby byli na celém letišti sami dva.

„Co tady děláš?" zašeptala mu do ucha, když ji položil zpět na zem.

Místo odpovědi ji políbil, krátce a intenzivně.

Pak se narovnal, pustil ruce z jejího pasu a místo toho ji z obličeje oddělal zbloudilý pramínek vlasů, který se během toho šíleného přivítání našel cestu ven z jejího copu.

„Musel jsem se ujistit, že tentokrát skutečně přijedeš."

Jessie se zasmála.

„Idiote."

„Taky tě miluju, medojede."

---

Jessie seděla nad učebnicemi, když ji z myšlenek vyrušil telefon zvonící někde pod těma horami papírů. Bezmyšlenkovitě, a tak trochu s úlevou, že nemusí chvíli věnovat pozornost skriptům před sebou, ho vyhrabala a přiložila k uchu.

„Hm?"

„Jessie?"

„Scotty?" zeptala se a pohledem zavadila o hodinky na své ruce.

„Jessie... Já..." Scott šeptal zlomeným hlasem. Zprudka se narovnala, jedna nebo dvě učebnice ji přitom spadly na zemi. V pokoji byla sama, její spolubydlící už byly ve škole, zatímco její hodiny začínaly až odpoledne.

„Co se děje, Scotty?" zeptala se, hlas naplněný obavami. Jako lev v kleci pochodovala po místnosti, zatímco z druhé strany telefony se ozývalo tíživé ticho.

„Scotty!" Okřikla ho znovu a ona zaslechla jeho hluboký povzdech.

„Malia je těhotná."

Zastavila se v půlce pohybu. Telefon ji málem vypadl z ruky a ona sebou plácla do postele, která ani nebyla její. Všechna slova ji uvízla v hrdle a ona nevěděla, co říct.

„Řekni něco," poprosil ji úzkostně.

„Já budu tetička."

Zajíkla se, hřejivý pocit štěstí obklopil její tělo. Ten strach a nejistota, co cítila v momentě, kdy to vyslovil, byli najednou pryč. Potichu se rozbrečela, slzy štěstí ji sklouzávaly po tváří a ona je nechávala.

„Já budu tetička," zopakovala znovu, teď už hlasem přeplněním dojetím.

„Jessie..." zašeptal její jméno nejistě. V jeho hlase neslyšela žádné emoce, a to ji vrátilo zpět na zemi.

„Ty nejsi šťastný?"

„Já... Já nevím."

„Scotty," vydechla potichu. Hřbetem ruky setřela slzy a pomalu vstala z postele své spolubydlící. Jednou rukou narovnala pomačkanou peřinu a přesunula se ke své posteli, na kterou si lehla. Přitom všem poslouchala Scottův nervózní hlas.

„Je mi devatenáct, Jessie. Ještě ani nemůžu pít alkohol, ale mám zvládnout být otcem? A... Jak to mám všechno zvládnout? Teprve před pár měsíci jsme nastoupili na univerzitu, mám toho zase nechat? Odejít, najít si práci. Jak... Jak je mám uživit? Jak se mám o ně postarat? Jak...?" Jeho hlas se zlomil a ona slyšela, jak se rozbrečel.

Jemně ho oslovila, ale on ji přerušil tichým mumláním. Zhluboka se nadechl a pokračoval ve svém monologu. „Jak... Jak mám být dobrým otcem, Jessie?"

Znovu ji v očích zaštípaly slzy.

Chtěla sednout na letadlo, chtěla ho schovat ve svém objetím a chtěla mu říct, že všechno bude v pořádku.

Chtěla být s ním.

Doopravdy s ním.

„Scotty, já... nevím," přiznala po chvíle ticha. Nikdy si nelhali, říkali si pravdu, jakkoliv bolestivá ve skutečnosti byla. Slyšela jeho vzlyky na druhé straně Států a její srdce se znovu sevřelo úzkostí. „Já jenom vím, že ať se stane cokoliv, budeš to děťátko milovat celým svým srdcem. Že udělám všechno, aby bylo šťastné. Že budeš milovat to malé, stejně vroucně a stejně odevzdaně, jako miluješ Malii. Vždycky budeš klást štěstí svého dítěte před svoje vlastní. A myslím si... A vím, že budeš dobrý otec. Protože jestli budeš alespoň z poloviny stejně dobrý táta jako jsi bratr, vím, že to dítě bude nejšťastnější na celém světě."

„Mám tě rád, sestřičko."

„Já tebe taky, bráško."

---

Když se malá Kylie, jak Malia se Scottem svou dceru pojmenovali, narodila, celá smečka se po několika měsících odloučení znovu sešla v Beacon Hills.

Melissa přesvědčila Malii, aby se nastěhovala do jejich domu. Slíbila ji pomoc, kterou jako mladá a nezkušená matka, potřebovala. Scott chtěl skončit se studiem, ale obě dvě ho přemluvily k tomu, aby pokračoval ve splnění svého snu.

Obě věděly, že obětoval spoustu, aby mohl být tam, kde právě byl.

A že další oběť by byla zbytečná.

Jessie stála mezi Stilesem a Scottem, ve tvářích slzy, pohled zabodnutý do pomačkané tváře své neteře, která se před chvíli narodila. Jednu ruku měla přehozenou přes Scottova ramena, kolem pasu ji pevně držel Stiles, který byl stejně naměkko jako ostatní.

„Je nádherná, Scotty," zašeptala potichu Jessie.

„Já vím," zamumlal potichu Scott, který byl stále ztracený. Jeho srdce mu divoce tlouklo a on věděl, že přestalo tlouct pro to, aby ho udrželo naživu. Každý úder teď patřil Kylie.

„Nemůžu uvěřit tomu, že je z tebe táta!" Stiles se natáhl a přes záda Jessie ho sevřenou pěstí udeřil do ramene.

„Já taky ne."

„Je tak maličká," zamumlala potichu Jessie. „Stilesi, podívej, jak je maličká. Ty malé ručičky a nožičky. A ten nosánek..." Udělala drobný krůček dopředu a opatrně pohladila svou neteř po vláskách.

„Jessie, nedělej to," napomenul ji Stiles.

„Co nemám dělat?" zeptala se ublíženě, stále skloněná nad postýlkou, kde malá Kylie spala.

„Nesnaž se v sobě probudit svoje mateřské pudy."

„Já žádné pudy neprobouzím," ohradila se zprudka.

„To vidím," odpověděl ji a znovu se postavil vedle ní. Ruku ji znovu položil kolem pasu a do vlasů ji věnoval letmé políbení. Palcem ji pak setřel slzy, které ji stékaly po tváří a ona se opřela hlavu o jeho hrudník, pohled stále upřený na malou Kylie před sebou.

„Je nádherná," zašeptala znovu Jessie.

„Jessie, jenom ti musím říct jednu věc, tak mě dobře poslouchej. Nemusíš být ve všem jako tvůj bratr, ano?"

Nechápavě nakrčilo obočí a zaklonila hlavu, aby se podívala přímo na Stilese.

„Cože?"

„My nebudeme mít žádné miminko."

Protočila oči, pohledem střihla po Scottovi, který se neubránil úsměvu.

„Ty jsi občas takový idiot, víš to, Stilesi?"

„Hej, pozor na pusu! Žádné klení před mou dcerou!"

---

„Jessie!"

Liamův hlas, který se rozléhal skrz celý dům, ji překvapil. Seběhla schody, pod kterými ji čekal Liam. V ruce držel nějaký papír, kterým ji divoce mával před očima. Na tváři měl široký úsměv a neustále poskakoval, jako kdyby chvíli nevydržel stát na místě.

„Co se stalo?"

„Vyšlo to!" Vypískl nahlas, téměř holčičím hlasem.

„Co vyšlo?"

„Podívej, podívej!"

Vrazil ji papír do rukou, aby si ho přečetla.

Jessie se zájmem zadívala nejdříve na logo Eastonské univerzity a poté očima rychle přejela řádky psaného textu.

„Liame!" Vypískla nakonec překvapeně a hned ho schovala ve svém objetí. Papír ji přitom vyklouzl z rukou a dopadl někam pod jejich nohy. Oba v tom podivném hloučku několikrát poskočili, naplněni štěstím a radostí, jaké jim rozhodnutí o Liamově přijetí na vysokou školu přineslo.

Liam se pokoušel získat sportovní stipendium, usiloval o to, aby si ho všiml nějaký lovec talentů a nabídl mu místo v univerzitním týmu. Agenti ho dlouho odmítali, jako důvod uváděli především jeho drobnou postavu.

Na univerzitu se dostal na poslední chvíli, poté co rozeslal všechny odvolání, trpělivě čekal a každý den kontroloval schránku. Když mu konečně přišel dopis o přijetí, rozběhl se nejdřív za Masonem, který celou dobu čekal před domem McCallů, a poté za Scottem s Jessie.

„Štěně, já mám takovou radost!" Zaúpěla ještě jednou a znovu se nahlas rozesmála.

„Jo, to já taky. Easton hraje divizi, kdyby mě trenér nasadil..." Úsměv mu náhle pohasl a on se odmlčel. Jessie věděla, jak moc je pro něj lakros důležitý a jak moc ho ranila všechna ta slova, které o něm trenéři a hledači talentů pronesli.

Věděla, že Liam je speciální a byl speciální i před tím, než získal své schopnosti. Nikde je ale nevyužíval na hřišti, ani při tréninku. Vždy, když se ocitl na hřišti, byl člověk a svoje vlkodlačí já měl pod dokonalou kontrolou.

„Nasadí tě, Liame. Všem ukážeš, co umíš," pronesla a prsty mu pocuchala vlasy.

Liam se nepatrně usmál a ona mu ten nervózní úsměv oplatila.

„Vím, že to dokážeš," utvrdila ho ještě jednou. „Všem vytřeš zrak."

---

Jessie byla ve třetím ročníku, když se v jejích dveřích objevila Lydie. Nebylo to zvláštní, její kamarádka studovala jen šest hodin cesty autem a jednou do měsíce se objevila ve dveřích do jejího pokoje.

I dnes byla oblečená do krátké sukně, a přestože za sebou měla několik hodin za volantem, její tvář se leskla, neměla žádné kruhy pod očima a růž na rtech jen podtrhoval jejich plnost a šťavnost.

Jessie na druhé straně, měla několik dní nemytou hlavu, oblečená byla do vytahaného trika a kalhot od pyžama. Když ji Lydie zaklepala na dveře, probudila se ze spánku nad učebnicí patologie.

Prudce sebou trhla a pomalu se vydala ke dveřím.

„Dnes ne," zaúpěla místo pozdravu, když spatřila rusovlásku postával na prahu dveří.

Lydie se ale jen pousmála a vkročila do pokoje, zcela ignorujíc všechny protesty Jessie.

„Tady to smrdí, Jessie. I když možná... to smrdíš ty?" Lydie se rozhlédla kolem sebe. Jessie teď měla na koleji pokoj sama pro sebe, a protože bylo zkouškové období, vypadalo to tam jako po výbuchu atomové bomby. Na zemi se válelo oblečení hned vedle učebnic a spousty papírů, které byly většinou zmuchlané do kuličky a zahozené se vztekem.

„Je zkouškové, Lydie."

„To neznamená, že se nemusíš sprchovat," ohrnula zrzka nos a ráznými kroky napochodovala k oknu, aby jej otevřela. Pak Jessie dotlačila do koupelny, kde ji přes všechny její protesty a tiché i hlasité nadávky přiměla k tomu, aby si dala sprchu, umyla si vlasy a udělala ze sebe zase člověka.

Mezitím si sundala boty na vysokém podpatku a pustila se do úklidu. Oblečení poskládala na dvě hromádky, vytřídila čisté a špinavé. Papíry naházela do odpadkového koše, ustlala postel a ze skříně vyhrabala šaty, do kterých plánovala Jessie obléct.

Z koupelny zaslechla zvuk fénu a spokojeně se usmála, zatímco se posadila na kraj postele a počkala, dokud její kamarádka nevyleze ven.

---

Bylo po půlnoci a Jessie, i když nerada, musela přiznat, že se doopravdy baví. Lydie neustále nosila další a další panáky a ona už dávno ztratila všechny zábrany. Tančila na hudbu, boky divoce pohazovala ze strany na stranu a vlasy pohazovala ve vzduchu.

Lydie stála naproti ní, smála se a tančila stejně divoce jako ona.

Jenže když dohrála píseň, popadla svou kamarádku za ruku a odtáhla ji do jednoho z boxů.

„Jessie, musím ti něco říct!" Křikla Lydie, aby přehlušila hlasitou hudbu, která se rozléhala klubem.

„Ale ne, Lydie, ne!"

Jessie věděla, že každá věta, která začíná slovním spojením musím ti něco říct, nikdy neznamená nic dobrého. Zvrátila hlavu a nahlas zaskučela. Lydie si přisedla vedle ní, popadla ji za ruku a přinutila ji, aby se na ni podívala.

„Hej, Jessie, poslouchej mě!"

„Poslouchám tě," zamumlala a lehce přivřela oči. Pohled měla rozmazaný alkoholem, přesto se snažila zaostřit na Lydiiny oči.

„Někdo se mi líbí," přiznala rusovláska. Jessie pozvedla obočí a gestem vyzvedla svou kamarádku, aby pokračovala. „Ten někdo se mi líbí už dlouho a ten někdo... hm, ten někdo naznačil, že se mu taky líbím. Políbila jsem ho, možná jsme spolu něco měli. Víckrát."

„A ten problém?"

„Je starší. O hodně starší."

„Hm," zamumlala se zájmem Jessie a natočila hlavu na stranu. Pokynula hlavou a Lydie znovu pokračovala.

„Víš, ono to už delší dobu trvá. Já... Já jsem se do něj asi zamilovala."

„A on?"

„On mi řekl, že mě miluje."

Jessie pustila její ruku a nadšeně zatleskla. Lydie neměla štěstí v lásce a ona věděla, že už je to dlouho, co byla naposledy zamilovaná. Jenže každý chlap, kterého milovala, ji zklamal a ona měla dlouho strach se znovu zamilovat. Na vysoké škole se vrátila její středoškolská natura královny školy a ona často vyrážela na večírky, ze kterých se vracela nad ránem. Měla každého muže, na kterého jen ukázala prstem, přesto nebyla šťastná. Chybělo ji to něco víc. To něco víc, co viděla u Scotta s Malií.

To něco víc, co viděla u Jessie a Stilese.

To něco víc, co viděla u Chrise a Melissy.

„To je přece dobře, no ne?"

„Já nevím."

„V čem je problém, Lydie?"

Pokrčila rameny a zvedla pohled.

„Je starší, Jessie. Je o hodně starší."

Jessie protočila oči a máchla rukou.

„To přece ničemu nevadí!"

Lydie si zkousla spodní ret a sklopila zrak.

„Je to Parrish, Jessie," šeptla pak potichu, ale Jessie ji slyšela.

„Lydie, když jsi říkal, že je to někdo starší, myslela jsem, že mluvíš o někom, jako je Stilesův táta. Parrish přece není žádný staroch. Přestaň se bát a přestaň hledat výmluvy. Jestli ho máš ráda, tak mu to řekni!"

Lydie se nervózně usmála a pomalu přikývla.

„Máš pravdu."

„To jo. Já vždycky, znáš mě. A teď pojď vytančit ten alkohol z krve, ať nemám zítra kocovinu."

„Ráno budeme mít strašnou kocovinu."

„To nevadí, stejně pojď tancovat!"

---

Když měl Stiles promoci, cítila se tak pyšná, jako ještě nikdy v životě. Sama byla oblečená do černých šatů, vlasy vyčesané do vysokého drdolu a na rtech měla nanesený lehký růž. Stála v první řadě, hned vedle Stilesova táty, který se ani nesnažil zadržet slzy.

Pevně svíral Jessie za ruku a ona mu ten stiskl oplácela.

Někde za jejich zády seděl i Scott se svou rodinou a Melissou. Kylie byli už čtyři roky a byla to překvapivě tichá holčička. Po svých rodičích zdědila jejich nadpřirozené schopnosti a byla kojotodlakem stejně jako Malia.

Scott i Malia ji od malička trénovali, aby udržela kojota uvnitř sebe pod kontrolou. Pomáhal jim i Derek s Peterem, kteří jako jediní z nich věděli, jaké to je vyrůstat jako vlkodlak.

Petera narození Kylie změnilo ze všech nejvíc.

Trávil se svou vnučkou co nejvíce času, neustále navštěvoval domácnost McCallů, kupoval Kylie nesmyslné dárky. Rozmazloval ji, hrál si s ní, bral ji na dlouhé procházky. Trénoval ji, stejně jako její rodiče.

Miloval Kylie, ale Malii pohled na ty dva bolel. Když je viděla dohromady, uvědomovala si, o kolik toho ve svém dospívání přišla. Neustále si kladla otázku, proč Peter nemohl být dobrým otcem i pro ni. Přemýšlela o své matce, o té skutečné i o té adoptivní.

Když Stiles přebíral diplom, Jessie neuniklo, jak si v publiku našel její pohled. Usmála se na něj a on jí ten pohled oplatil.

Její srdce se znovu nadmulo pýchou.

---

Po konci školy začal Stiles pracovat v San Francisku pod vedením Rafaela. Většinou měl na starosti kancelářskou práci, přesto se občas dostal i do terénu a Jessie z toho byla po každé stejně nervózní.

Snad poprvé pochopila, jak se Stiles musel cítit, zatímco ona s Argentem cestovala po kontinentu a bojovala proti skupinám lovců, kterých ale bylo stále méně a méně.

Mnohem více bylo opuštěných vlkodlaků, kteří potřebovali jejich pomoc a oni jim ji, společně se Scottem a jeho smečkou, poskytovali.

---

Když Jessie dostudovala, nastoupila na praxi do Beaconhillské nemocnice, zatímco Stiles stále zůstával v San Franciscu a domů jezdil jen na víkendy.

Scott si otevřel vlastní veterinární ordinaci.

Deaton, i když byl několik let pryč, znovu zasáhl do jejich života. K překvapení všech odkázal Scottovi jeho starou kliniku, kterou dostal v momentě, kdy odpromoval na univerzitě. Scott si vzal půjčku, aby rodičům splatil část peněz za školné a především na to, aby dokázal kliniku opravit a přizpůsobit obrazu svému.

Kylie bylo šest let, když se přestěhovali od Melissy.

Peter Malii věnoval peníze, které ona dlouho urputně odmítala, za které si společně se Scottem koupili dům na kraji Beacon Hills, protože jejich dům začínal být příliš malý, a to i přesto, že se Jessie neoficiálně přestěhovala do domu Stilinských. Některé její věci stále zůstávaly v jejím pokoji, ona ale víc času strávil v domě společně s šerifem. I díky tomu se jako první dozvěděla o nové známosti, kterou si šerif po letech dlouhého odmítání našel.

Jeho vyvolenou byla nová doktorka, která se před několika měsíci přestěhovala do Beacon Hills. Byla mladší než šerif a oplývala nezvyklou energií, která se k šerifově pohodlnému stylu života zdánlivě nehodila.

Chodili spolu na večeře, ona u něj často přespávala. Přijala Jessie jako svou dceru a obě ženy spolu trávily rána nad hrnkem kávy, zatímco šerif vyspával. Každý den připravovala šerifovi zdravá jídla, přednášela mu o zdravém životním stylu. Tahala ho do společnosti, odjela s ním na dovolenou na karibské ostrovy a Jessie se musela smát, když si představila šerifa na pláži poklidně ležícího na lehátku, zatímco Claudie kolem něj poskakovala a vymýšlela svoje šílené nápady.

Stiles měl dlouho problém přijmout Claudii do rodiny.

Často se kvůli tomu s Jessie hádali a byla to ona, kdo ho nakonec přesvědčil k tomu, aby změnil na Claudii názor.

---

Scott dlouho váhal, jak a kdy požádat Malii o ruku. Chtěl, aby to všechno bylo perfektní, aby všechno dávalo smysl. Chtěl se oženit až v momentě, kdy si bude jistý, že svou rodinu dokáže zabezpečit. Až bude mít splacenou půjčku, kterou si vzal kvůli studiu na vysoké škole.

Jenže nakonec to všechno trvalo až příliš dlouho a netrpělivá Malia už to déle nevydržela. Při jedné z jejích hádek, po něm zlostně křikla, jestli si ji vůbec někdy vezme, nebo jestli vedle sebe budou žít už navždy.

Scotta její slova překvapila.

„Ty mě žádáš o ruku?" zeptal se Malie.

„Tohle je hádka, to není romantické vyznání lásky," odsekla mu vztekle.

„A vezmeš si mě?" odpověděl ji Scott další otázkou. Vše se odehrálo v ten nejméně vhodný okamžik, přesto Malia nakonec souhlasila. Chvíli jeho slovům nevěřila, stále se dohadovala, ale když ji Scott donesl prstýnek, který schovával ve svém prádelníku, konečně souhlasila. V slzách a omluvách mu padla kolem krku a on ji místo dalších zbytečných slov políbil na usmířenou.

---

Ani jeden z nich nechtěl velkou svatbu.

Scott měl za svého družbu Stilese, zatímco Malia si vybrala Lydii.

Jessie seděla vedle Melissy, která usilovně tiskla Argentovu ruku, slzy ji tekly po tváři ještě předtím, než obřad vůbec začal. Po její druhé straně seděl Rafael, který se pokoušel vypadat hrdě, ale ve skutečnosti měl na krajíčku, stejně jako Melissa.

Když do uličky vběhla Kylie, aby rozházela okvětní lístky před nevěstou, rozbrečela se i Jessie.

Malia vypadala jako nevěsta krásně. Měla jednoduché šaty, které splývaly kolem jejího těla. Vlasy měla dlouhé a ve volných loknách ji padaly na záda, i když je měla zakryté závojem. V ruce nesla kytici růží a na tváři měla úsměv, který byl jejím nejkrásnějším doplňkem.

Se Scottem si vyměnili svatební sliby a Jessie se už ani nepokoušela skrýt svoje slzy. Na klíně ji seděla Kylie, která netrpělivě vyhlížela konec celého ceremoniálu, aby se mohla rozběhnout za svými rodiči a schovat se do Maliiných sukní.

Když nevěsta odhazovala kytici, Jessie postávala u baru a nebýt Lydie, která ji přitáhla do davu vdavekchtivých žen, málem by to celé prošvihla. Přesto, když Malia odhazovala květinu, věnovala svým kamarádkám spiklenecké mrknutí. Jenže Lydie už na prstu snubní prsten od Parrishe nosila, a tak v poslední okamžik odběhla. Jessie tak zůstala stát v davu žen sama a po kytici, která letěla jejím směrem se natáhla spíše instinktivně, než že by ji chtěla doopravdy chytit.

S růžemi v ruce a s úsměvem na tváři pak zamířila ke Stilesovi a zamávala mu kyticí před nosem.

„Hele, co mám!"

„Tak to ti gratuluji, kdo bude ten šťastný?"

„To ještě nevím, asi si budu muset toho šťastného vybrat tady, abych to do roka a do dne stihla," odpověděla mu s vyplazeným jazykem.

On se k ní natáhl, pevně ji chytil kolem pasu a něžně ji políbil. Přitom polibku se sotva dotkl jejích rtů a ona cítila, jak ji přejel mráz po zádech.

„Tak hodně štěstí s hledáním," zašeptal ji do otevřených úst a ona se neobratně vyhoupla na špičky a přitiskla svoje rty na ty jeho.

„Možná jsem toho šťastného už našla," pověděla mu a on ji přivinul k sobě do náruče. Jemně ji políbil do vlasů a ona se pod tím dotykem zavrtěla. Schoulila se více do jeho náručí a se zakloněnou hlavou ho políbila na špičku brady.

„Taky si myslím, že jsem tu šťastnou už našel," pošeptal ji odpověď a ona cítila, jak se ji žene červená do tváří. Sklonil se a políbil ji s takovou intenzitou, která ji zaskočila. Ponořila se do toho polibku, více než by bylo vhodné. Vlasy mu vjela do vlasů, a když se jejich rty na okamžik rozpojily, aby se oba mohly nadechnout, neubránila se tichému vzdychnutí, které ji vyklouzlo z úst.

„To je fakt nechutné, tetičko," pronesla Kylie jakoby nic, když kolem nic procházela. Oba od sebe uskočily jako při zásahu elektrického proudu, ale Kylie mezitím zmizela v davu příbuzných a kamarádů jejích rodičů.

---

Jako každé poslední letní dny i tyto strávili Stiles a Jessie na jedné z kalifornských pláží.

Byla to jejich tradice už od střední školy. Poslední víkend trávili u moře, sledovali západ slunce, opékali nad ohněm a spali ve stanu postaveném na pláži. Ráno se probudili celý od písku a aby ho ze sebe dostali, vběhli do studeného moře.

Jessie milovala moře.

A trvala na to, aby se jejich tradice dodržovala.

Už dávno nebyli děti a už dávno ztratili většinu svých zvyků, bez kterých si na střední škole nedokázali představit svůj život. Už nepořádali šílené maratony špatných filmů, nechodili společně do kina, kde jim schválně kupovala sladký popcorn, který tak nesnášeli.

Vyrostli, změnili se.

Nikdy ale nepřestali být kamarádi.

Nikdy nepřestali být smečkou.

Poslední letní den strávený na pláži byla jedna z posledních tradicí, které jim zůstali.

S láskou vzpomínala na jejich první noc strávenou u moře. Bylo to před nástupem do prvního ročníku na střední školu, všichni tři seděli tehdy poprvé na pláži a sledovali slunce, jak zapadlo za obzor. Scott byl tehdy ještě obyčejný kluk s astmatem, Stiles hyperaktivní kluk, který vydržel seděl necelou minutu a Jessie byla dívkou s velkými sny.

Byli na té pláži každé léto, i když už přestali chodit na střední školu. Scházeli se před odjezdem na vysokou školu a když dostudovali, brali si v práci dovolenou.

I proto Jessie tolik bolelo, že byli na jejich pláži poprvé o samotě jen se Stilesem.

Z Beacon Hills vyjeli pozdě, protože je oba zdržela v kanceláři realitní agentka. Společně kupovali dům, i když Stiles stále pracoval v San Francisku a doma v Beacon Hills trávil jen víkendy. Jessie jeho nepřítomnost vadila, ale věděla, že s tím nemůže nic dělat. Stiles miloval svou práci federálního agenta a ona milovala svou práci jako dětská lékařka v místní nemocnici. Oba se míjeli, ale i díky tomu dokázali ocenit každou minutu, kterou společně strávili.

„Vypadá to, že dneska budeme spát pod širákem," zamumlala Jessie, když vystoupili z auta. Rychle se stmívalo a Stiles popadl Jessie za ruku, aby společně na poslední chvíli doběhli na pláž.

Poslední paprsky slunce se třpytily na hladině moře a Jessie cítila, jak z ní postupně vyprchává všechen vztek a zklamání, které cítila celou cestu v autě.

Když je obklopila tma, Stiles si propletl prsty s těmi jejími a zatáhl ji směrem k moři.

„Co to děláš?" zeptala se smíchem a stále ještě vyhřátým pískem klopýtala za ním.

„Půjdeme se koupat!"

„Teď?" Vykřikla překvapeně a téměř se zastavila. „Vždyť je tma a zima a vůbec..."

„Ale můžeme se koupat nazí! Vždycky jsem to chtěl zkusit, no tak, Jessie, nenechej se přemlouvat!" Znovu ji zatáhl a ona ve svitu měsíce rozeznala široký úsměv na jeho tváři. Protočila oči a znovu se vydala v jeho stopách.

Když ji studená mořská voda přejela po špičkách palců, vypískla.

„Je to studené!"

„Nedělej se a pojď!"

Stiles pustil její ruku, aby si svlékl kalhoty a rozběhl se do vody. Zastavil se, až když byl po pás ve vodě a znovu Jessie pokynul, aby ho následovala.

„Nesnáším tě!" Křikla do tmy před sebou a sama se svlékla, podobně jako on. Nechala si na sobě triko a opatrně vklouzla do vody za ním. Téměř okamžitě se ponořila a přitom hlasitě křičela.

„Je to strašně studený!"

„Tak se pojď zahřát," natáhl se k ní a pod vodou ji uchopil za ruce, aby ji přitáhl k sobě. Položila mu ruce na ramena, mokré oblečení měla přilepené na sobě, i když jim voda sahala sotva do pásu. Hladově ji políbil a ona mu ten polibek oplatila.

„Myslel jsem, že se budeme koupat nazí," zašeptal zklamaně, když se jejich rty odlepily. Opřel si svoje čelo o to její a ona cítila jeho teplý dech na své pokožce.

„To ty jsi ten, kdo vběhl do moře v triku," ohradila se, s úsměvem na tváři.

„Jo, a ty jsi ta, co vběhla do moře triku a skočila pod vodu, takže stejně vypadáš, jako kdybys žádné neměla," oplatil jí to okamžitě.

„Svleču se, když se svlečeš!"

„Vydíráš mě?"

„Možná," přiznala se smíchem.

„Víš, že bych tě za to mohl poslat do vězení? Vydírání agenta FBI je federální zločin."

„Škoda, že jsi svůj odznak nechal ležet na posteli," odpověděla mu se smíchem.

Místo dalších řečí, popadla okraj svého promočeného nátělníku za okraj a přetáhla si ho přes hlavu. Na chvíli zavřela oči, a když je znovu otevřela, její zorničky se rozšířily překvapením. Zalapala po dechu a nechápavě se zadívala na drobný prsten, který držel Stiles ve svých prstech. Triko ji vyklouzlo z prstů a skončila na mořském dně někde pod jejími nohami.

„Co...?"

„Jessie," oslovil ji jménem, ale ona mu skočila do řeči.

„Ano!" 

„Ještě jsem se na nic nezeptal!"

„To nevadí! Totiž... Promiň. Ptej se!" Třásla se nadšením, oči se ji zalívaly slzami. Pohledem těkala ze Stilese na prsten v jeho ruce a nemohla se přestat usmívat. Houpala se na špičkách, poskakovala na místě jako malé dítě.

Chtěla křičet štěstím, ale zůstala mlčet.

A poslouchat.

„Změnila jsi mi život ve stejný okamžik, jako jsi mi zlomila nos. Jsi moje nejlepší kamarádka. Jsi žena, kterou miluji. Zachránila jsi mi život, dostala jsi mě z Divokého honu. Nikdy jsi nepřestala ve mně věřit, vždy jsi za nás bojovala. Podporovala jsi mě, milovala jsi mě. Nedokážu si představit život, ve kterém nejsi a ani si takový život nechci představovat. Chci, abys byla moje a chci abys byla moje celý život. Chci tě milovat, chci s tebou sdílet každý okamžik svého života. Chci tě udělat šťastnou, chci s tebou mít rodinu. Chci zestárnout po tvém boku. Chci tě, chci tě se vším, co k tobě patří. Miluji tě Jessie McCallová, miluji tě od prvního dne a bude tě milovat do toho posledního."

Nepatrně se usmál a zvedl prsten ve svých rukách směrem k ní.

Nebyl to obyčejný prsten, i když Jessie jeho příběh zatím neznala. Stiles si prsten vyprosil od otce, který ho před spousty lety dostal od svého otce. Byl to snubní prstem, který věnoval Claudii a který Claudie vždy schovávala pro jejich syna.

Jessie tekly po tváři slzy.

Kousala se do spodní rtu, usilovně přikyvovala hlavou celou dobu jeho monologu.

„Vezmeš si mě, Jessie McCallová?"

---

* Kylie je jméno Maliiny sestry, která zemřela po střetu s Pouštní vlčicí, když se Malia poprvé přeměnila

* Liama jsem nakonec nechala ve třetím ročníku, proto na vysokou nastupuje o rok později, než by správně měl. Otázkou stále zůstává, co je a co není správně, že jo :D

* Claudia se kterou skončil šerif Stilinski je "stejná" Claudia, kterou můžete znát z příběhů "You will not be alone again" a "We are planning a supernatural wedding" od NinaLomeli. A pokud je neznáte, víte co máte dělat, že jo? :D

Na krku mám odevzdání asi tak tuny esejí a termíny zkoušek, ale protože prokrastinace je moje nejlepší kamarádka, trávím dny psaním posledním kapitol Vzpomínek, které si užívám. Některé příběhy mám naplánované už... už několik měsíců a já jsem se prostě nemohla dočkat, až je hodím na "papír". 

Tak co říkáte na první z kapitol života potom a na životní osudy a překážky, které jsem pro Scottovu smečku připravila? Která scéna se vám líbila nejvíc, která vám naopak chyběla a co byste si třeba chtěli přečíst příště? 

Mrzí mě, že se nemůžu pořádně věnovat všem postávám, že je tam málo Lydie a Liama... Ale kdybych se měla věnovat všem, pravděpodobně by to bylo ještě na dalších deset kapitol. A protože tenhle příběh byl vždycky hlavně o Scottovi, Jessie a Stilesovi, chtěla jsem se věnovat hlavně jim.

No a jednu z posledních kapitol bych chtěla věnovat už zmiňované NinaLomeli. Je snad první pravidelnou čtenářkou Vzpomínek, která se mnou vydržela až do konce. A já ti za to moc děkuji, každého komentáře od tebe si vážím a nad každým se usmívám jako malé dítě. A taky jsem si trochu půjčila "tvoji" Claudii, protože jsem prostě musela udělat šerifa šťastným (a kdo jiný než Claudie ho udělá šťastným, že jo, hehe?) a taky proto, že jsem ty dvě prostě chtěla vidět dohromady. Takže ještě jednou - děkuji!

No a v neposlední řadě děkuji i vám všem ostatním za přečtení, hvězdičku anebo případný komentář.

https://youtu.be/jktCMnB_DfU

(Uvědomuji si, že to ve výsledku vůbec není vtipné, ale Victoria /aka Jessie/ zpívající o zamilovanosti do nejlepšího kamaráda svého bratra? A co třeba sestra nejlepšího kamaráda, hm? :D)