Pro Jessie bylo těch několik dní bez Scotta a jeho smečky opravdu těžkých. Všichni museli uvěřit, že jsou skutečně pryč a ona neměla, jak se s nimi spojit. Jejich vzájemná komunikace se omezila na pouhých pár textových zpráv, které ale zdaleka nemohly vyjádřit všechno, co chtěla doopravdy říct.

Nešlo ale jen o Scotta.

Chyběla ji i Lydie s Liamem.

Koneckonců i Malia.

Byla najednou... sama.

Jediný, s kým se mohla se bavit, byl Mason, který odloučení od Coreyiho a Liama nesl podobně těžce jako ona. Každý den přišel s desítkou nových plánů, jak se s nimi spojit, jak odlákat pozornost lovců, jak se vloupat do jejich skladu, jak se zbavit Gerarda a Monroeové, ...

Jessie se většině jeho plánů musela smát, protože často připomínaly spíše špatnou bondovku než reálný plán s malou nadějí na úspěch.

Ona sama se nepřestávala scházet s Argentem. Připravoval ji, i když její trénink zdaleka nebyl tak namáhavý a intenzivní jako kdysi.

Zkoušel ji.

Připravoval ji na nejhorší.

Trénoval její reflexy.

Nechoval se k ní autoritativně. Jednal s ní jako se sobě rovnou. Jako se starou známou. Jako s přítelkyní.

Jessie byla ráda za čas, který mohla strávit s Argentem.

Znamenalo to totiž, že alespoň na chvíli unikla z domu. Ubíjelo ji, když musela nečinně sedět ve svém pokoji. Když nemohla nic dělat.

A taky se bála trávit čas o samotě.

Jen ona a její myšlenky.

Jako teď.

Bylo něco málo před polednem a ona se sotva před hodinou probudila. Pohled na prázdnou Scottovu postel přiměl její žaludek ke kotoulu. Cítila, jak se její útroby sevřely, podobně jako vždy, kdy jen pomyslela na svého bratra a ostatní. Rychle zamrkala a do náruče popadla hromadu čistého oblečení, aby vyběhla ze svého pokoje, který se proměnil na její vězení. Sprchu si dopřála v koupelně v přízemí, a ještě s vlhkými vlasy se posadila ke stolu v kuchyni, aby něco málo pojedla.

Jen co lžičkou nabrala první sousto, zaslechla otevírání předních dveřích.

„Je někdo doma?"

Něco na tom, jak Rafael vyslovil doma se jí nelíbilo.

V posledních dnech se její komplikovaný vztah s otcem ještě více zkomplikoval. Už dávno mu odpustila všechno, co se přihodilo v jejím dětství a dospívání. Společně za tím vším udělali tlustou čáru a snažili se vybudovat nový vztah, který měl být mnohem pevnější.

Rafael se opravdu snažil – dojížděl za dvojčaty po každé, když měl čas a neustále je zval k sobě. Jenže práce federálního agenta byla časově náročná a volna měl jen málo. Nikdo mu to ale nevyčítal. Dokonce i Melissa se smířila s tím, že se Rafael vrátil zpět do života dvojčat, a i ona sama ho tajně obdivovala za to, s jakou vervou a odhodláním se do své staronové životní role pustil.

Dokonce to byl on, kdo se nabídl, že z velké části zaplatí dvojčatům vysokou školu.

Ukázalo se, že nikdy nepřestal šetřit a každý měsíc se své výplaty odkládal část peněz na účet, který společně s Melissou založili v době, kdy se Scott a Jessie narodili. Melissa po jeho odchodu na účet zapomněla, protože předpokládala, že i on na něj zapomněl, podobně jako na své ostatní rodičovské povinnosti.

Scott i Jessie dlouho váhali, zda nabízené peníze přijmout, ale nakonec oba dva s díky otcovu pomoc přijali.

Jenže teď, když Rafael věděl o existenci nadpřirozena, teď, když poslal Scotta a ostatní pryč, se jejich vztah znovu zkomplikoval. Jessie se svému otci vyhýbala a od toho večera na stanici šerifa s ním strávila stěží několik desítek minut. Ani jede z nich neměl čas si pořádně promluvit a vyřešit věci, které mezi nimi zůstávaly ležet.

„Jsem v kuchyni!" Zavolala na otce Jessie a on se během okamžiku posadil ke stolu naproti ní.

„Jak... Jak se máš?" pokusil se začít nezávaznou konverzaci Rafael.

„Jak se mám? Vážně?"

„Já..."

„Mám se hrozně, tati. Protože musím sedět doma a tvářit se, že všechno je v pořádku, i když ve skutečnosti není v pořádku vůbec nic. Nemůžu navštívit svého bratra a nemůžu navštívit své přátelé. Nemůžu vlastně vůbec nic."

„Jessie," vydechl její jméno zaskočený Rafael, „nevěděl jsem, že..."

„Ano, tati. Nevěděl jsi. Nevěděl jsi vůbec nic," skočila mu do řeči překvapivě drsným tónem hlasu Jessie. Jako kdyby byli zase na začátku jejich vztahu.

„Chtěl jsem vás ochránit."

„Scott je vlkodlak. Myslím, že se dokáže docela obstojně ochránit sám."

„Ale ty nejsi."

„Pohybuju se v tomhle světě už dostatečně dlouho. Na rozdíl od tebe. Umím se o sebe postarat," odsekla mu tvrdě.

Rafael zůstal mlčet.

„Neměl jsi právo ho posílat pryč. A neměl jsi právo po mně chtít, abych zůstala tady."

„Jsi člověk, Jessie."

Pevně sevřela rty k sobě, ale zůstala mlčet.

„Je... Je to příliš nebezpečné." Na Rafaelovi bylo poznat, s jakou opatrností volí svá slova. „Scott... Scott umí věci, které ty neumíš. Pochopil jsem to správně? Je těžké ho zranit, je těžké mu ublížit. Dokáže se zahojit. Ty... ty jsi tak křehká, Jessie. Oproti němu jsi tak křehká."

„Raději obětuješ svého syna než mne?"

„Tak to není, Jessie. Pochopila jsi to špatně. Pro něj je bezpečné, když je pryč. Pro tebe je bezpečné, když zůstaneš tady."

„To ty jsi to špatně pochopil. Je to nebezpečné, pokud budeme každý zvlášť. Jenom tak jsme skutečně zranitelní."

Bez dalších slov se Jessie zvedla, obešla svého otce a zamířila zpět do svého pokoje.

Rafael beze slov sledoval, jak se její záda vzdalují.

Chtěl jí toho tolik říct – o tom, jak vede výslechy ve škole a s půlkou města – s těmi všemi samozvanými ochránci a bojovníky, i se samotným Gerardem. O tom, jak ho děsí to množství zbraní, které Argent štosuje ve svém skladu na kraji města.

A se všeho nejvíc o tom, jak si pomalu uvědomuje, že všechny její slova jsou pravdivé.

O tom, že možná doopravdy udělal chybu.

Že neměl dopustit, aby Scott zmizel z města.

Že neměl dopustit, aby Jessie zůstala v nevědomosti, téměř odříznutá od svého bratra a svých přátel.

Ale nic z toho už nemohl říct.

Nemohl nic jiného, než poslouchat, jak dupe po schodech, jak hlasitě práskla dveřmi a představovat si, jak leží ve své posteli a nadává na nespravedlnost lidského života, podobně jako každý puberťák...

---

Jessie bezpečí svého pokoje opustila až druhý den brzy ráno, tak aby se vyhnula střetnutí s Rafaelem ale i s Melissou. Měla se setkat s Argentem a společně vyzvednout Scotta s Lydií a Malií.

Mason měl za úkol odlákat pozornost většiny lovců tím, že je dovede na místo, kde se ukrýval Liam a Theo.

Jessie byla celé dopoledne netrpělivá a Argentovy rady pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nemohla se dočkat momentu, kdy se znovu setká se svým bratrem, ale i s oběma svými kamarádkami. Neviděla je jen pár dní, ale připadalo ji to jako celá věčnost.

---

„Scotty!" Vyjekla okamžitě, když spatřila svého bratra. Seděla v autě na sedadle spolujezdce vedle Argenta, který měl všechny tři vyzvednout na veterinární klinice v době, kdy si byli jistí, že Masonův plán skutečně funguje. Auto ještě ani pořádně nezastavilo a ona už se hrnula ven, aby svého bratra sevřela v pevném objetím. Hned na to objala i Lydii s Malii a široký úsměv ze své tváře nemohla sundat až do doby, kdy společně dojeli na místo, kde se nacházel Gerardův sklad zbraní.

Jejich plán byl odvážný a nebezpečný. Chtěli se vloupat do Gerardova skladu a zničit co nejvíce jeho zbraní. Porozhlédnout se po jeho základně a možná zjistit něco nového, co by jim mohlo poskytnout potencionální výhodu.

A i když Masonův plán fungoval, před skladištěm stále zůstávalo až příliš aut na to, aby se jim podařilo nenápadně vklouznout dovnitř. Jessie byla zaklíněna na sedadle mezi Scottem a Malií, a i ona mohla cítit, jak je dívka vedle ní nervózní.

Netrpělivě uchopila kliku, aby se vydala do skladu, ale Scott ji na poslední chvíli zastavil. Natáhl se přes Jessie a uchopil kojotí dívku za ruku.

„Počkej!" Řekl jen a Malia se zastavila v půlce pohybu.

„Taky to slyším," zamumlala po chvíli netrpělivého ticha.

„Slyšíš co?!"

„Tlukot srdcí," odpověděl Jessie Scott.

„Kolik?"

„Deset?" Odvětil nejistě Scott.

„Víc," opravila ho Malia.

Z předního sedadla se ozval hluboký povzdech Argenta, na který téměř okamžitě zareagovala Lydie. „Vloupeme se tam nebo ne?"

Jessie zavrtěla hlavou a její gesto hned potvrdil i Chris. „Ne. Zbrojnice by teď měla být prázdná. Jenže není."

„Tak prostě cestou sundáme pár lovců," odfrkla si Malia, jako kdyby to byl ten nejmenší problém, který jim stál v cestě.

Jessie se zamračila. Střihla po dívce vedle sebe pohledem a hned opáčila: „Jednáme tu s minimálně tuctem dobře ozbrojených a vytrénovaných lovců, kteří mají rozkaz vás zabít na místě."

Koutkem oka zahlédla odraz ve zpětném zrcátku, jak Argent jejím slovům přikývl. Malia se zatvářila vyděšeně. Jen na chvíli. Na prázdno otevřela ústa, jako kdyby se chystala něco říct, ale všechna slova ji uvízla v hrdle. Pohledem zatěkala na Scotta a zase zpátky na Jessie.

„Tak jak se pak máme dostat dovnitř?" Položila po chvíli otázku, která všechny svrběla na jazyku.

Nikdo Malii neodpověděl.

Alespoň ne hned.

Argent si nahlas povzdechl a místo zbytečných slov otočil klíčky v zapalování. Auto potichu nastartovalo, ale než se stihl rozjet, Malia znovu zasáhla. Natáhla se přes Jessie a přes přední sedadlo rychleji, než stihl kdokoliv z nich zareagovat. Otočila klíčem v zapalování, motor zaškytal a zase utichl.

„Je to dobrý plán. Gerard si myslí, že jsme pryč."

„Je to náš jediný plán," souhlasila s jejími slovy Lydie.

Jessie prudce zavrtěla hlavou, ale než stihla promluvit, předběhl ji Argent. „A nefunguje."

„Ale pořád to můžeme udělat! Pojďme hlasovat, nebo tak něco. Stačí, když dáme Liamovi s Theem více času."

„Nemáme více času. Máme sotva deset minut. Deset minut, než si Gerard a jeho lidi všimnou tohoto auta. Než si ho označkují. Než se o něj začnou doopravdy zajímat. A pak co? Pak nás poctí svou návštěvou. Měli bychom tuhle misi odvolat." Když Argent mluvil, jeho hlas byl autoritativní, nepřipouštěl žádné námitky.

Přesto...

„Brett a Lori jsou pryč. Jiang a Tierney se pohřešují. Gerard je vždy krok před námi. Musíme to udělat teď!" Oponoval mu Scott.

„Jsme moc na ráně, Scotty," zamumlala Jessie.

Nedokázala se na to dívat se stejného odstupu jako Argent. Ale taky neměla oči upřené jen na jednu věc jako Scott. Její cíle taky byly mnohem nižší než cíle jejich dvou kamarádek. Samozřejmě, že chtěla získat výhodu nad Gerardem. Ale ještě víc chtěla udržet svého bratra a přátelé v bezpečí.

Malia si nahlas povzdechla.

„Říkal jste, že máme deset minut. Můžeme ještě chvíli počkat."

„Máme devět minut," opravil ji Argent okamžitě.

„Mohla bych jít já," zamumlala do ticha Jessie.

„V žádném případě." „Je to příliš riskantní." „Nedává to smysl." „Proč ty můžeš a my ne?"

Všichni v autě promluvili zároveň a Jessie jen stěží rozuměla čemukoliv, co každý z nich pronesl. Nechala jejich slova zaznít, nereagovala na ně. Když znovu promluvila, měla hlas klidný a vyrovnaný.

„Chrisi, říkal jsi, že je příliš nebezpečné, aby tam šel Scott a Malie. Ne já. Já jsem pořád člověk. Mohla bych proklouznout dovnitř, a kdybych na někoho narazila, můžu tvrdit, že jsem se přišla přidat na jejich stranu. Nezabijí mě. Budou o tom přemýšlet. Budu jejich výhoda proti Scottovi, ale nezabijí mě."

Argent vypadal, že o jejích slovech přemýšlí. Stejně jako Malia.

„Jessie, to je nesmysl!" Okřikla ji Lydie a Scott s jejími slovy nemohl více souhlasit. Ona se ale nadechovala, aby přihodila další argumenty, když z budovy před nimi vyběhlo hned několik mužů. Všichni byli oblečení v černém, přes ramena přehozené velké zbraně a těsně za nimi kráčel Gerard se svým typickým povýšeným úsměvem na tváři. Muži ve spěchu naskákali do auta a odjeli.

Jako kdyby nikdo v autě nedokázal uvěřit tomu, že skupina lovců skutečně odjela, zůstali ještě chvíli sedět potichu v autě. Nakonec Argent jako první vyklouzl z auta ven a všichni ostatní ho následovali, dle domluveného plánu, který se jen o pár minut (a o několik zbytečných hádek) posunul...

---

Hned při vstupu do skladiště se rozdělili.

Scott s Malií dostali dostatek výbušnin na vyhození do povětří Gerardovy zbrojnice, zatímco Chris s oběma dívkami se vydali dále do budovy, aby se zbavili všech mužů, kteří zůstali na místě. Nakonec se dostali do místnosti s kamerovým systémem, kde se všichni tři usadili. Nezbylo jim nic jiného, než sledovat postup Scotta s Malií skrz obrazovky.

„Slyšeli jste výstřel?" zeptala se Lydia z ničeho nic.

Jessie i Argent současně zavrtěli hlavou a drobná rusovláska se zamračila.

„A předpokládám, že padající nábojnice taky nikdo z vás neslyšel?" zeptala se znovu.

Tentokrát to byla Jessie, kdo se zatvářila znepokojivě. Otočila se na svou kamarádku, ale Lydie měla upřený pohled na Argenta. Ten pomalu zavrtěl hlavou a rusovláska si nahlas povzdechla.

„Když jsme byli v autě, viděla jsem vaše čelní sklo prasknout a poté jsem slyšela, jak se rozbilo." Lydie se zapřela rukama o stůl před sebou a sklopila pohled. Když znovu promluvila, šeptala. „Myslím, že jste měli pravdu. Měli jsme to odvolat." Zrzka sebou znovu cukla, jak se v jejích uších rozlehl další zvuk výstřelu. Pevně sevřela oči k sobě, jak se snažila sama sebe uklidnit. „Musíme je dostat ven. Teď hned."

„Teď je pozdě," špitla potichu Jessie. „Pokud to teď odpískáme, přijdeme o naši jedinou šanci."

„Scott a Malia můžou umřít, Jessie. Je to tvůj bratr. Nestojí... Nestojí to za to riziko," zaprosila úpěnlivě Lydie, ale Jessie přesto zavrtěla hlavou, rty pevně sevřené k sobě.

„Ještě před chvíli bych souhlasila. Ale teď už jsme tady a musíme pečlivě zvážit riziko proti odplatě. Když zůstaneme, mohli bychom uspět. Když půjdeme, víme, že už žádnou další šanci nedostaneme. Jestli je jedno riziko známé a druhé neznámé..."

„Držíme se toho známého," dořekla Lydie její větu a Jessie jen beze slov přikývla.

Sama si nebyla svými slovy jistá.

Možná to byla jen ukolébavka, kterou sama sebou potřebovala ukolébat do bezpečí. Že neudělala chybu. Že nevystavila Scotta nebezpečí.

Odvrátila pohled od strachem rozšířených očí své kamarádky a místo toho se zadívala na obrazovku před sebou. Scott a Malia právě bez větších problémů pronikly do zbrojnice.

Ale Gerard byl zase krok před nimi.

Na polici neležela ani jedna jediná zbraň.

„To... to není možné," zašeptala Jessie potichu. Mezi prsty sevřela svůj přívěšek na krku a nechápavě se zadívala vedle sebe na Argenta s Lydií. Oba vypadali stejně překvapeně jako ona sama.

Scott a Malia ještě chvíli pokračovali v prohledávání místnosti. Ani jeden z nich nechtěl uvěřit, že to celé bylo zbytečné.

Argent jako první z nich pochopil, že nemá smysl se déle zdržovat v budově.

„Lidi, zmizte z tama," zavelel do mikrofonu před sebou a Jessie na obrazovce mohla sledovat, jak se Scott s Malií okamžitě rozešli zpět ke dveřím. Jenže její bratr se najednou zarazil, zprudka se otočil a vydal se hlouběji do zbrojnice.

„Co to dělají?" špitla Jessie zmateně.

„Nějakou hloupost," zavrčel nepříjemně Argent. Nahnul se dopředu k mikrofonu a znovu zopakoval svou předchozí výzvu. „Okamžitě z tama vypadněte!"

Jenže ani Scott ani Malie jako kdyby ho neslyšeli.

Společnými silami se pokoušeli otevřít dveře, které zdobili jednu ze stěn. Jakmile zámek jen trochu povolil, na stole před Argentem se rozblikala jedna z kontrolek. Jessie zmateně zatěkala pohledem a Argent znovu pevně uchopil mikrofon. „Ne, ne, ne, ne! Neotevírejte ty dveře!" Zakřičel na oba vlkodlaky v místnosti.

Ale ani jeden z nich neposlechli.

Znovu a naposledy zatáhly za dveře a ty se skřípěním otevřely.

Kontrolky na ovládací desce se zběsile rozblikaly.

„Všechno je vypnuto," oznámil dívkám Argent, pohled zapíchnutý do obrazovky před sebou.

„Jsou tam zamčení a my s tím nemůžeme nic dělat?" Jessie šeptala, jako kdyby ji vlastní hlas děsil.

Chris jen přikývl.

Jessie ustoupila krok od ostatních. Panika se znovu zmocnila jejího těla a ona cítila, jak se nemůže nadechnout. Jako kdyby se její tělo uzamklo a neposlouchalo ji. Cizí hlas uvnitř její hlavy křičel cosi o špatném rozhodnutí, zatímco ona potichu a naprázdno lapala po dechu. Pohledem přitom těkala po místnosti. Jen neurčitě slyšela slovy Lydie a Argenta o senzoru pohybu a o nedostatku kyslíku.

Věděla, že neexistuje žádný způsob, jak ty dva dostat bezpečně ven.

Jak se s nimi spojit.

Jak jim říct o hrozícím nebezpečím.

Nemohli nic.

Ona nemohla nic.

Udělala chybu.

Ohromnou chybu.

Vina.

Cítila tu vinu.

Měla slzy na krajíčku, ale panika prostupující jejím tělem ji ochromila na tolik, že nebyla schopná se ani rozbrečet.

Stála na místě.

Jen stála na místě.

„Musíme najít způsob, jak se s nimi spojit." Argentův hlas ji rezonoval hlavou. V ozvěnách se stále vracel. A ona se ho rozhodla sledovat. Nahlas se nadechla, mezi špičky prstů pevně sevřela kořen svého nosu a pevně stiskla víčka k sobě.

Když je znovu otevřela, cítila se jinak.

Ten úzkostný stav pomalu odezníval a ona zase stála pevně nohami na zemi.

Znovu se rozhlédla kolem sebe, a nakonec zvedla prst.

„Ty trubky," šeptla potichu. Odkašlala si, aby dodala svému hlasu jistotu a pokračovala: „Jedna z nich musí vést i ke Scottovi s Malií. Když... když jednu z nich rozbijeme, možná nás uslyší."

Argent nezaváhal ani chvíli. Obešel Jessie a vyskočil na jednu z židlí. Ze své zbraně vyndal nábojník, který podal Lydii a začal poklepávat na všechny trubky nad jejich hlavami. Lydie mezi tím sledovala reakci Scotta a Malie. Jakmile se při jednom zaklepání oba překvapeně zarazili, hlasitě vykřikla. Argent pak tloukl do zrezivělé trubky tak dlouho, dokud ji hlavní pistole neprorazil. Do vzniklého otvoru pak zakřičel: „Buďte mimo ty senzory!"

Nikdo z nich nemohl udělat nic víc.

Pro Jessie bylo obzvláště těžké sledovat Scotta s Malií.

Seděla na křesle naproti televizi, která vysílala kamerové záznamy z uzamčené místnosti.

Lydie se postavila za ni a položila ji obě ruce na ramena. Ani jedna z nich neměla sílu udělat cokoliv jiného. Sledovali Argenta, který se přehraboval v drátech a mumlal něco o restartu celého systému, ale vše mělo nejistý výsledek a ani jeden z nich si netroufal riskovat porušení oběhu, které by mohlo mít za následek spuštění poplachu, jež by rychle vysál veškerý kyslík z místnosti.

„Co to dělá?" zamumlala Lydie zmateně.

Nemusela prstem ukazoval na Malii, která se malátně postavila. Obě dívky sledovaly její snahu o útěk. Držela se střešních trámů a snažila se najít cestu ven skrz střešní okno.

I Argent na chvíli přestal a s obavami v očích sledoval snahu kojotí dívky.

Natahovala se po zámku, když jejich pozornost upoutal pohyb ve spodní části obrazovky. Nebyli ve skladišti sami – Gerardovy jednotky se vrátili.

Jessie těkala pohledem mezi oběma záběry.

Malia se znovu natáhla po zámku. Jenže tentokrát byla úspěšná – drápy se ji podařilo zachytit za zámek a ten teď padal k zemi.

A s ním i Malie.

Při dopadu musel zámek zasáhnout jeden ze senzorů a ze stropu se spustil bílý dýmu halonu, chemické sloučeniny, která sloužila k hašení požárů. Dokázala se vzduchu vysát všechen kyslík a za pomocí toho rychle uhasit hrozící požár.

Jenže teď...

Jessie sledovala, jak i Scott přistál na zemi a jak se pomalu a namáhavě plazí k Malii, aby se ujistil, že je po velkém pádu v pořádku. Schoval ji do své náruče a oba zůstali ležet na zemi v místnosti.

Lapali po dechu, a to uteklo sotva pár vteřin.

„Kolik času jim zbývá?" Vydechla Jessie okamžitě.

„Minuty."

„Musíme... musíme něco udělat."

Argent rázně přikývl.

Nic neřekl, jen Jessie do rukou vložil velkou brokovnici. Zmateně zvedla zrak, ale na otázky neměla čas. Vyrazila za svým učitelem, který pronesl jen jednu jedinou větu. „Nestřílej, pokud to nebude nutné. Hlaveň té zbraně je dostatečně těžká, aby při správném použití poslala každého muže do bezvědomí."

A Jessie přikývla.

Víc slyšet nepotřebovala.

Před dveřmi, za kterými byl Scott i Malie, stálo několik mužů. Všichni měli tasené zbraně a všichni představovali nebezpečí.

Argent jako první do chodby hodil kouřový granát, který ji celou zahalil do téměř neproniknutelného dýmu. Dvakrát naprázdno vystřelil, ale ani jednou neminul cíl. Po každém z jeho výstřelů praskla jedna ze žárovek a celá chodba se najednou ocitla ve tmě, navíc zahalená do dýmu.

Jessie následovala jeho kroků.

Prvního muže bez problémů udeřila do spánku a ten se okamžitě zhroutil pod její nohy.

Druhý muž se natáhl po její zbrani a ona po chvíli přetahování usoudila, že bude mnohem lehčí, zbraň pustit. Brokovnice se ocitla v mužových rukách a ona zahlédla vítězný úšklebek na jeho tváři. Rychleji, než si stihl všimnout ho patou zasáhla do kolena a muž se překvapeně zřítil k zemi. Využila chvilky překvapení, zbraň mu znovu vytrhla z rukou a těžkou pažbou ho udeřila tak, aby muže okamžitě uspala.

Bez větších problémů pak pokračovala v Argentových stopách, než všichni muži zůstali ležet pod jejich nohami.

Teprve tehdy zavolal Chris na Lydii, která vyběhla zpoza rohu.

„Říkal jste, že ty dveře jsou z pevné oceli!" Vyjekla Jessie.

Tělem ji proudil adrenalin a ona se nedokázala přimět k tomu, aby uvažovala racionálně.

Argent jejím slovům jen přikývl. Ale... „Říkal jsem, že zastaví kulku. Neříkal jsem, že zastaví banshee."

Lydie nezaváhala ani za okamžik.

Argent musel zatáhnout Jessie za rukáv, aby ji dostal co nejdále od křiku banshee.

Jessie se bránila, ale i ona se musela sklonit před hlasitým křikem, který se ji pomalu zarýval do ušních bubínků. Snažila se zvuk ztlumit tím, že si dlaně přiložila na uši, ale ani to nemohlo zastavit ohromující sílu, jakou Lydiin křik měl.

A pak...

Pak bylo ticho.

Malátně se snažila rozejít vpřed, ale hlava se ji motala. Udělala sotva pár kroků, když se na chodbě před ní objevil nový obrys lidské postavy.

„Scotty?!"

„Jsem v pořádku, sestřičko. Já i Malia."

---

Večer se většina z nich sešla u McCallů. Scottovi se podařilo ukradnout z Gerardova skladu mapu, kterou teď Argent rozprostřel na jídelní stůl. Melissa, která měla na sobě stále sesterskou uniformu, protože se z práce vrátila teprve před pár minutami, Lydie a Mason se společně s Argentem nakláněli nad mapou.

Jessie seděla na židli a po textových zprávách se dohadovala se Stilesem, který ji vyčítal, že několik posledních dní je odtažitá a nemá na něj čas. Jessie někde uvnitř věděla, že je to pravda. Ale zároveň věděla, že...

Věděla, že mu nemůže mu říct pravý důvod své odtažitosti.

Měla plnou hlavu problémů v Beacon Hills a pomalu se začínala ztrácet ve svých lžích. Bylo pro ni jednodušší Stilesovy zprávy prostě ignorovat, než se snažit vymyslet smysluplnou odpověď.

On jí to vyčítal.

A ona mu to nemohla mít za zlé.

S povzdechem odložila telefon, na kterém se znovu objevil Stilesův obličej společně s jeho číslem, jak se jí snažil zoufale dovolat. Poslechnout si její hlas. Všechno si vyříkat. Ukončila hovor a místo něj napsala stručnou zprávu.

Teď nemůžu.

Telefon raději vypnula a zastrčila si ho do zadní kapsy od kalhot.

Myšlenkami byla ztracená někde jinde, když Argent vysvětlovat, co objevená mapa znamená.

„Jsou to Nemetony."

„Co chce s nimi Gerard udělat?"

„Pokud jsou stejné jako ten tady, jsou to majáky pro nadpřirozeno. Pokud bys chtěl zabít všechny nadpřirozené bytosti na celém světě, tohle jsou místa, na kterých bys začal."

„Potom... to znamená, že Gerard nezůstane jen u Beacon Hills, že ano?"

„Chce celý svět," odpověděl Chris Melisse po pravdě.

Jessie se teprve teď postavila a nepřítomně se zadívala na mapu před sebou. Stála na opačné straně stolu a mapu měla vzhůru nohama. Snažila se soustředit na mapu před sebou, ale myšlenky ji stále utíkaly ke Stilesovi.

Trhla sebou, když se otevřely zadní dveře vedoucí na verandu. Na prahu jejich domu stanul Rafael a Jessie rychle sklopila zrak zpět k mapě. Od jejich ranního rozhovoru v kuchyni se svému otci vyhýbala a neměla v úmyslu to měnit ani teď.

Rafael na Jessie krátce pohlédl.

Zdálo se, že chce říct něco úplně jiného, ale nakonec ze sebe dostal jen: „Kde je Scott?"

„Nahoře, proč?" odpověděla mu Melissa odměřeně.

„Nemůže odejít. Nikdo z vás nemůže odejít."

„Pěkné, že jsi změnil názor, ale bojím se zeptat proč," opáčila znovu Melissa.

„Jde o ty Gerardovy zbraně." Jessie teprve teď zvedla zrak z mapy a zadívala se na Rafaela. Ten jen krátce zatěkal pohledem jejím směrem. To už ale do přízemí sešel i Scott s Malií a oba se přivítali jen krátkým pokynutím hlavy. Rafael mluvil roztržitě a rychle. Zdálo se, že ho nově zjištěné informace velmi rozrušily. „Ty zbraně byly všechny rozděleny občanům Beacon Hills. Všechny, bez poplatku."

„To... to je jenom tak rozdal?"

„Ne," odpověděl Jessie Argent a Rafael jen přikývl.

Argentova slova rychle sám doplnil. „On... On ozbrojuje svou armádu."

A než stihl kdokoliv z nich znovu promluvit, Lydie hlasitě vykřikla.

„Dolů!"

Její hlas se zabodl Jessie do uší.

Svět před jejíma očima jako kdyby zpomalil.

Viděla Lydii, jak uchopila Masona za paži a prudce ho stáhla k zemi.

Viděla Chrise, jak se snaží chránit Melissu celým svým tělem.

Viděla svého otce, jak ho jeden z výstřelů zasáhl do nohy.

A ona...

Ona byla uprostřed toho všeho.

Slyšela nad tucet výstřelů, slyšela, jak prázdné nábojnice dopadají na zem. Viděla bolest v očích své matky i svého otce. Viděla zmatení ve Scottově pohledu. Cítila Lydiinu bolest. Chtěla se natáhnout po Masonovi a ošetřit mu jeho bránu.

A ze všeho nejvíc chtěla říct, že je v pořádku.

Jenže to by byla lež...

---

Je teprve pár minut po půlnoci, ale to už se počítá jako pátek, že jo? A proto jsem tady s novou kapitolou. 

Je tu hodně dialogů mezi hodně postavami, doufám že se v tom všem neztrácíte. Bylo pro mne opravdu těžké to napsat tak, aby to celé dávalo smysl a aby bylo poznat, kdo vlastně mluví. V poslední době je pro mě vůbec těžké něco pořádně napsat, a to i přesto, že se na psaní po každé těším a je to pro mě nejlepší formou relaxace. Ale... každý den nemůže být posvícení, no ne? 

Jak jsem slibovala už kdysi dávno, od této kapitoly se lehce odliším od seriálu. Jak a proč, na to si budete ještě muset týden (snad) počkat.

Jsem zvědavá na vaše názory na tuhle kapitolu a budu ráda za každý váš komentář. Stejně jako si vážím každého přečtení, hvězdičky a komentáře.

V dnešní podkapitolovým bonusu mám pro vás ještě jednu otázku. Zatímco minule jsem se ptala na váš názor na Lydii, dneska tu mám Malii. Seriálovou Malii mám opravdu ráda, o to těžší je pro mě psát ji jako relativně "zápornou" postavu. Jejich vztah s Jessie byl vždy napnutý díky Stilesovi, ale zdá se, že obě dívky si to už mezi sebou vyříkaly. Otázkou je, jak teď Jessie zareaguje na nově se rodící vztah mezi Mal a Scottem.