S ostatními se potkala až během odpoledne. Celý ročník čekalo focení školní ročenky a spousta spolužáků stála ve frontě a čekala na svoji fotku. Ona si však přisedla ke stolu poblíž, kde již byla Malia s Lydií, ale i její bratr.

Netrvalo dlouho a ke stolu se přiřítil i Stiles. Vlasy mu trčely na všechny strany a vypadal, že právě vstal z postele.

A to bylo odpoledne.

„Už jsi se zapsal na focení?" zeptala se Lydie a Stiles vítězoslavně vytáhl z kapsy prázdný papír. Rozložil ho na stůl a se zmateným výrazem v obličeji si ho prohlížel.

„Je prázdný," konstatovala Malia zcela zřejmý fakt.

„Možná se jen vyrovnáváš se stresem z konce školy tím, že se vyhýbáš klíčovým milníkům." Scott zvedl pohled z učebnice, do které měl v posledních měsících zabořený nos každou volnou minutu. „Psychologie," pronesl s úsměvem od ucha k uchu a Jessie ho uznale poplácala po rameni. Od té doby, co se její bratr rozhodl jít studovat na UC Davis, jednu z nejprestižnějších univerzit s přírodovědným a medicínským zaměření, snažil se plně soustředit na svoje školní výsledky. Jessie věděla, že by rád skončil i s lakrosem, ale tohle tajemství si prozatím nechával pro sebe.

Na druhou stranu – Jessie nevěděla nic.

Netušila kam by měla jít studovat, co by měla jít studovat a jestli by vůbec měla jít studovat.

Stiles zmuchlal papír zpátky do své zadní kapsy. „Každopádně – zástupce prohledal auto a nejsou tam žádné stopy po kulkách, nebo výstřelu. A na adrese, kterou dal Alex tátovi je jen prázdný dům."

S očima plnýma naději přejel všechny u stolu sedící. Když však nikdo nereagoval podle jeho představ, rozhodil rukama a pokračoval: „Ale no tak! Pohřešování rodiče, podivní chlápci na koních, magické bulky? Nikdo?"

Jessie se natáhla a jemně jej uchopila za paži, aby ho stáhla k sobě. Chystal se ještě něco doplnit, ale zamítavý výraz ve tváří Jessie ho donutil, aby si to nakonec rozmyslel a beze slov si přisedl.

Ve stejný moment k nim přišla fotografka. „Můžu si udělat momentku?"

Nikdo z nich s tím neměl problém.

Malia seděla na stole, na tváři široký úsměv, který pečlivě trénovala před zrcadlem, aby vypadala co nejvíce opravdově. Lydie seděla pod ní a slušelo ji to stejně, jako vždy. Stiles si posadil Jessie na klín a zezadu ji objal kolem pasu. Hlavu si pak položil na její rameno a podobně jako ona se zeširoka usmál. Scott se díky tomu přisunul k oběma blíž a tak se bez problémů všichni na společnou fotku vešli.

„Aspoň nějakou fotku budeš mít v ročence, když si nevyplníš ten formulář," šeptla pak Jessie Stilesovi, ale ten se na ni místo odpovědi zamračil, což ji na tváři vykouzlilo jen další úsměv.

Ráno ji vyzvedl Stiles, protože zaspala a autobus ji ujel přímo před obličejem. Když nastoupila do auta, vděčně mu poděkovala. „Vůbec nechápu, proč to neděláme častěji."

„Jako co?"

„Proč mě prostě každé ráno nenabereš před domem a nezavezeš mě do školy?"

„Protože nejsem taxi služba."

„Ale stejně každé ráno jezdíš kolem."

„Ale nejsem taxi služba."

„Ale..."

„Udělej si řidičák, Jessie."

„Ale..."

„Kup si kolo."

„Ale..."

„Prostě vstávej včas a ten autobus ti neujede."

„Ale..."

„Mě nemůžeš přealeovat. Na každé tvoje ale mám tisíc odpovědí!" Stiles se zeširoka usmál a otočil se směrem na Jessie. Ta na něj vyplázla jazyk, protože nic jiného ji nenapadlo. „A je to tady – jde vidět, že ti došli argumenty."

„No tak jsi jednou vyhrál, no a co."

---

Na parkovišti je už čekal Scott.

Překvapivě nadzvedl obočí, když si všiml Jessie sedící na místě spolujezdce. Když vystoupila, místo pozdravu se na ni zazubil a prohlásil: „Zase ti ujel autobus?"

„Nech toho," zamumlala a chystala se zmizet těm oběma z dohledu, protože jí bylo zcela jasné, že tohle bude téma dnešního dne a oba si z ní budou dělat stranu po celý zbytek dne. A možná i zítra.

Jenže když zrychlila krok, Scott ji stáhl zase zpátky.

„Musím vám něco říct," zamumlal, zatímco Jessie i Stiles si stoupli každý z jedné strany.

„Povídej."

„V noci se mi zdál sen."

„No nekecej. Tak to jsi snad první."

„Stilesi!"

„Jo, jo. Už mlčím."

Scott ho ještě jednou probodl pohledem, aby se ujistil, že už nebude přerušovat. Pak se nadechl a pokračoval: „Já a Allison jsme se v noci dostali do jednoho školního autobusu. Bylo nám spolu krásně – povídali jsme si, ale pak... no..." Lehce se začervenal a pohledem střihl po svojí sestře, která se červenala podobně jako on. Možná spolu sdíleli většinu svého života, ale podobné zážitky si nikdy nevyměňovali. I když to bylo možná proto, že ani jeden z nich – až dosud – neměl opravdový vztah. „Každopádně, když jsme byli v nejlepším, prostě jsem se přeměnil a..." „Pokusil ses ji zabít?" Přerušil ho Stiles a Scott jen beze slova přikývl.

„Ale... bylo to tak živé. Bylo to tak strašně opravdové."

„To tyhle sny bývají," pronesl zasněně Stiles a od Jessie si za to vysloužil znechucený pohled. „Děláš, jak kdybys jsi tyhle sny nikdy neměla."

„Stilesi!"

„Už mlčím."

Společně otevřely dveře na školní dvůr, kterým chtěli původně jen proběhnout, aby se dostali do druhé budovy školy. Když se ale ocitli na vzduchu, neunikl jim školní autobusy, který byl zaparkovaný na běžném místě. Až na to, že tenhle měl vylomené dveře, které byly celé od krve.

„Je nějaká pravděpodobnost, že to včera byl jenom sen?" zeptal se Stiles opatrně.

Scott, který se už vzpamatoval po prvotním šoku, se rychle otočil a rozběhl se zpět do školní budovy. Jessie pospíchala vedle něj a očima se snažila najít Allison, protože ji bylo jasné, že přesně to dělá i její bratr. A konec konců – i Stiles.

„Scotty, no tak, uklidni se," promluvila po chvíli, když si všimla, jak moc nervózní je. Měl zrychlený dech a oči mu zběsile těkaly po školní chodbě. „Určitě je v pořádku. Tahle škola má stovky studentů. Druhou hodinu spolu máte anglickou literaturu, no ne? Uvidíte se tam." Pokoušela se přemýšlet logicky, ale na rozdíl od ní on toho nebyl momentálně schopný.

Na chvíli konečně zastavil a Jessie se už nadechovala k další rozumné argumentaci, ale Stiles ji na poslední chvíli popadl za paži a prudce s ní trhl na stranu. Jessie zavrávorala a div neupadla na zem. Ale byla to ta lepší varianta. Tam, kde ještě před chvíli byl její obličej, nyní zela obrovská rána po Scottově pěsti. Skříňka byla pochopitelně vylomená z pantu a na místě držela jen silou vůle.

Jessie zalapala po dechu a nevěřícně se zadívala na Scotta. Ten ji věnoval podobný pohled a pak ze sebe vychrlil řadu omluv. Jessie však jen zavrtěla hlavou a otočila se k nim zády. Potřebovala si srovnat myšlenky a jediný způsob, jak to mohla udělat, bylo být sama.

Na druhé straně však Scott stále zůstal stát, omámený tím, co málem udělat.

„Kámo,..." Stiles se pokusil promluvit, ale byl umlčen podobným způsobem, jak to před chvíli udělala Jessie Scottovi. Ten se prostě jen otočil a rychlými kroky se vydal pryč. Stiles zůstal na místě. Nikdy ho nepřestávalo fascinovat, jak moc jsou si obě dvojčata podobná. Měl pocit, že někdy to neví, ani oni dva.

Jen co Scott zmizel za rohem, zcela ztracen ve svých myšlenkách, cítil, jak do někoho narazil. Než se stihl omluvit, zjistil, že to byla Allison. Cítil, jak mu spadl obrovský kámen ze srdce a s úsměvem na tváři si klekl a pomohl ji posbírat učebnice, které ji před chvíli sám vyrazil z ruky.

„Jsi v pořádku," vydechl šťastně a ona se na něj usmála.

„Jen co popadnu zpátky dech," usmála se i ona něj.

Než stihlo zazvonit na hodinu, vyměnili si spolu ještě spoustu dalších slov. A on díky její společnosti měl alespoň na chvíli pocit, že svět je zase v pořádku.

---

Až do oběda neměli společnou hodinu. Stiles ji ale stihl SMS zprávou informovat o tom, že našli řidiče autobuse, který byl v kritickém stavu převezen do místní nemocnice. Ale aspoň byl živý.

Jessie si nebyla jistá, jestli už bratrovi odpustila, ale když ji na stůl položil její oblíbenou čokoládovou tyčinku, věděla, že mu odpustila.

„Jestli to uděláš ještě někdy, jedna tyčinka tě nezachrání," informovala ho předem a on jen s úsměvem přikývl.

„Víš, říkal jsem si, že bych měl zajít za Derekem..." „Za tím Derekem, co jsme nechali zatknout?" „Za tím Derekem, co jsme nechali zatknout. Myslím si, že mě může něčemu naučit." „Jako čemu?" „Byl se mnou za úplňku a dokonale se ovládat. Minimálně tohle by mě mohl naučit. A vůbec – nevím, jestli můžu jít večer na rande s Allison. Zvlášť potom, co jsem ti málem udělal..." Pohledem znovu sklouzl na Jessie. Ve výrazu jeho obličeje bylo jasně patrné, že se tím vším stále trápí. Jessie však jen zavrtěla hlavou a chystala se otevřít pusu, aby něco namítla, ale k jejich překvapení si k jejich stolu přisedla Lydie.

Krásná, zrzavá – a hlavně oblíbená Lydie.

Po ní následovalo ještě několik členů lakrosového týmu, včetně Jacksona – týmového kapitána, který se nikterak netajil nenávistí ke Scottovi, a vlastně i ke Stilesovi. Nakonec si vedle Scotta přisedla Allison, která mu hned věnovala jeden zamilovaný úsměv.

Jessie s pobaveným výrazem sledovala Stilese, který nemohl uvěřit Lydiině přítomnosti u jejich stolu. Byl do ní zamilován již od třetí třídy, ale až do dnes to nevypadalo, že by si ona někdy všimla jeho existence. Ostatně, okatě ho ignorovala i teď.

Jessie si mezi těmi lidmi nepřipadala cizí. Pár lidí znala, měla s nimi společné hodiny, s některými měla společné tréninky přespolního běhu, který ostatně lakrosoví hráči běhali povinně.

„Táááákže, kam zítra vyrážíme?"

Scott se nechápavě podíval na Lydii a Jessie mohla z druhé strany stolu sledovat i výraz Allison, která vypadala stejně zmateně, jako Scott.

„Vy... Vyrážíme?" Vykoktal ze sebe po chvíli ticha Scott.

Lydia protočila oči a na tváři se ji usadil povýšený výraz. „Slyšela jsem, že zítra spolu s Allison trávíte čas?"

Allison zaskočilo jídlo, které si před chvíli vložila do úst a poté, co si důkladně odkašlala (a poté, co ji Scott věnoval jeden z mnoha nechápavých pohledů), konečně promluvila. „Jo,... Jo. Přemýšleli jsme o tom, co zítra budeme dělat."

Scott vytřeštil oči ještě víc a pohled tentokrát zabodl do Stilese s Jessie, kteří seděli naproti němu a zoufale u nich hledal pomoc. Ale ani jeden z nich ho z tohohle nedokázali vytáhnout a tak mohli jen sledovat, jak se jejich kamarád propadá stále níž a níž.

„No, já nehodlám další večer sledovat lakrosová videa," zrzka pohledem sjela Jacksona, kterému to však bylo viditelně jedno, „takže jestli chceme my čtyři trávit čas společně, měli bychom raději dělat něco zábavného."

„Trávit čas?" zeptal se po další vlně trapného ticha Scott. Natočil se směrem k Allison. „Ty chceš trá... trávit čas dohromady? Jako... my... a oni?"

„Jo," Allison byla viditelně stejně nervózní, jako Scott, ale na rozdíl od něj se ji to dařilo mnohem lépe maskovat. „Jo, mohla by to být sranda."

„Víš co z ní taky jako sranda? Píchat se touhle vidličkou do obličeje," pronesl z druhé strany stolu Jackson. Lydia vztekle mlaskla, uchopila ho za zápěstí a jemně ho donutila položit vidličku zpátky na stůl.

„Co třeba bowling? Miluji bowling!" zeptala se nakonec nevinným hlasem.

---

Doma se potkali až večer. Jessie si četla knihu, převlečená již v pyžamu, s vlasy ještě vlhkými ze sprchy.

„Jedeme se Stilesem do školy, jedeš s námi?"

„Kam?"

„Do školy. Chci... musím... se vrátit do toho autobusu."

„A na to jsi přišel jak?"

„Byl jsem odpoledne u Dereka."

„Prosím?" Jessie konečně zaklapla knihu a odložila ji na noční stolek.

„Já tam musel, Jessie. Slíbil mi, že mě naučí se ovládat. Dokonce i během úplňku. A taky mi řekl, že pokud se chci skutečně dovědět, co se v noci stalo v tom autobuse, musím se tam vrátit."

„A ty mu věříš?"

„Znáš snad v okolí jiného vlkodlaka, kterého bych se mohl zeptat na vlkodlačí věci?"

„Ne," přiznala nakonec.

„A jedeš s námi?"

„Jasně, že jo."

Jen s námahou se zvedla z postele a vytahané triko vyměnila za džíny a tmavou mikinu, která ji byla o číslo větší. Neposedné vlasy, které se ji vlnily všemi směry, zkrotila do velkého drdolu, ale několik pramínků si přece jen našlo cestu ven. Zrovna když sbíhala schody do přízemí zaslechla před domem troubení Stilesova džípu.

---

„Jsem zasranej Robin," zamručel Stiles, když se vrátil zpátky do auta, zatímco její bratr se obratně dostal přes plot, který byl kolem školního parkoviště.

„Cože?"

„To je jedno," zamručel pro jistotu ještě jednou a otevřel dveře na řidičovo místo, kde seděla Jessie. Měla držet hlídku, zatímco ti dva se společně měli vypravit k autobusu. Jenže místo toho tady byl nabručený Stiles. Protočila oči a přesunula se na sedadlo spolujezdce.

Chvíli byli oba dva po tichu – hlavně proto, že on byl mrzutý a ona věděla, že nemá cenu rýpat do něj, když je tak nabručený jako teď.

„Stilesi," zamumlala tiše jeho jméno a loktem ho nabrala do žeber. Prudce sebou trhl a bolestivě si třel naražené místo.

„Co je?!"

Pokynula hlavou k místu, ze kterého se jen několik sekund potom vynořilo policejní místo.

„Sakra, sakra, sakra," zaklel Stiles a přitiskl ruku na klakson. Netrvalo dlouho a oba spatřili Scotta, jak uhání od autobusu směrem k nim. Jessie spěšně přelezla na zadní sedadlo, zatímco její bratr, otevřel dveře a nasoukal se na sedadlo spolujezdce. Jen co se dveře znovu zavřely, Stiles sešlápl plyn a předvedl téměř ukázkovou závodní otočku a rozjel se pryč.

„Tak co, pomohlo to? Vzpomněl sis?" Zajímala se Jessie, opřená o přední sedačky, aby ji nic neuniklo.

„Jo, byl jsem tam včera v noci. Vlastně – spousta té krve je moje."

„Takže jsi na někoho zaútočil?"

„Ne, myslím si, že ne. Byl tam ještě někdo – viděl jsem zářící oči, ale moje nebyly. Myslím,... myslím, že to byl Derek."

„Proč by Derek chtěl, aby sis vzpomněl, že jsi zaútočil na řidiče autobusu?" zeptal se Stiles nechápavě, oči ale upřené na silnici před sebou.

„To je právě to, co nechápu."

„Třeba je to věc smečky. Musíte spolu někoho zabít."

„Protože rozsápat někomu hrdlo je tak spojující zážitek?"

„Divím se, že jsme to ještě neudělali," zamumlala Jessie zezadu, ale od svého bratra dostala jen nepěkný výraz.

„Ale ty jsi to neudělal," Stiles pokračoval tam, kde Scott před chvíli skončil. Jessie ale neušlo, že má na tváři úsměv. „Takže to neznamená, že nejsi vrah. A taky to znamená..."

„... že můžu jít ven s Allison."

„Chtěl jsem říct, že je nás dva nezabiješ, ale jo... Taky můžeš jít ven s Allison."

---

„Kdyby brácha zůstal s námi, udělal by asi tak milionkrát líp," prohlásila Jessie se širokým úsměvem na rtech. V ruce nesla misku čerstvě udělaného popcornu, který brzy provoněl celou místnost. I Stilese to donutilo se narovnat a hned si nabral plnou hrst, kterou si pak poněkud neobratně nacpal do pusy.

„A vůbec – kdy se z mýho bráchy stal oblíbený hráč lakrosu, který randí s krásnou dívkou a hraje bowling, který mimochodem vůbec neumí, s Lydií a Jacksonem? Nejoblíbenějším párem školy?"

Stiles pokrčil rameny. „Asi ve stejný moment, kdy se z něho stal vlkodlak."

„Jo, to bude ono," zamumlala unaveně a posadila se na pohovku, vedle svého nejlepšího přítele. Pátek večer obvykle patřil k filmovým večerům a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Až s tím rozdílem, že poprvé tu byli jen oni dva, bez Scotta.

„Vybral jsi film?"

„Ty jsi měla vybrat film."

„Já jsem měla udělat popcorn."

„A přitom vybrat film."

„Jak můžu přitom vybrat film?"

„Jednoduše..."

„Tak když je to tak jednoduchý, proč jsi sám nevybral film?"

„Prostě si pustíme televizi, třeba tam něco bude."

„Super nápad," zamumlala ironicky, ale byla si jistá, že ji slyšel.

Po několika minutách přepínání mezi programy a nekonečného dohadování se nakonec přece jen shodli na jednom filmu a bez dalších slov se pustili do sledování. Zhruba v půlce filmu se Jessie smotala do klubíčka a ustlala si na Stilesovi. Bylo pak už jen otázkou minut, než zavře oči a propadne spánku.

Vzbudila se, až když domů přišla máma. Na sobě měla sesterskou uniformu a pod očima obrovské kruhy z nevyspaní, ale jistě i z přepracovanosti. Snažila se kolem těch dvou neslyšně proplížit do ložnice, ale její snaha skončila ještě dříve než začala, když ještě v předsíni zakopla o Stilesovi tenisky a nahlas zaklela.

Oba se rázem probudili a zmateně se rozhlíželi kolem sebe.

„Nechtěla jsem vás vzbudit," zamumlala omluvně Melissa. Úsměv ji ale brzy zmizel ze rtů, když si všimla, že místo jejího syna sedí na pohovce Stiles.

„Kde je Scott? A co tady dělá Stiles? Cožpak jste všichni zapomněli, že je vyhlášený zákaz nočního vycházení?"

„Já jsem doma."

Melissa ji zpražila pohledem a Jessie provinila sklopila pohled.

„Kde je Scott?" zeptala se ještě jednou, ale ve stejný moment se otevřeli domovní dveře a v nich stál hledaný. Na tváři měl široký úsměv a Jessie věděla, že bude trvat ještě dlouho, než ho schová.

„Můžeš mi říct, kde jsi byl? Když je zákaz vycházení?"

„Venku."

„Scotte,..."

„Mami..."

„A dost!" Melissa rázně zvedla ruku a zavrtěla hlavou. „Pro dnešek mám rodičovství dost." S těmi slovy zmizela ve své ložnici.

Jessie se hned po jejím odchodu obrátila na svého bratra a hned vypálila otázku, která zajímala všechny přítomné v místnosti: „Jaké bylo rande?"

„Jessie!"

„Ježíš, co děláš? Nemusíš nám říkat detaily,..." „Musíš!" „... ale aspoň nám řekni, jaké to bylo s Lydií a Jacksonem." „Hlavně s Lydií!"

Stiles nikdy nezapomněl využít příležitosti dozvědět se něco o své dlouholeté platonické lásce Lydie. I když spolu v reálném životě promluvili jen málo slov, nebylo pochyb o tom, že v jeho myšlenkách figuruje jako jeho budoucí manželka a matka jeho dětí.

Scott už se nadechoval, aby něco odpověděl, ale kupodivu ho přerušil Stiles.

„Přišla mi zpráva od táty."

„A?"

„Ten řidič... podlehl svým zraněním."

„Podlehl svým zraněním?" zeptal se nechápavě Scott.

„Scotte, on... umřel."

Přes bratrův obličej se prohnala vlna emocí a Jessie měla problém je všechny rozeznat. Jistá si byla až tím posledním výraz – byl to vztek a odhodlání. Než stihl kdokoliv z nich cokoliv udělat, zvedl se a vyběhl z domu. Stiles se bezmocně otočil směrem na Jessie a ta jen potvrdila jeho obavy.

„Šel za Derekem," šeptla potichu. „Šel si pro odpovědi."

Děkuji všem za hvězdičky k příběhu! :))))

Přesto bych ale měla takový klišoidní dotaz ohledně toho, jak se vám příběh líbí/nelíbí. Já vím, že z větší části je to "jen" opisování děje seriálu a obávám se, že v tomhle se moc nezlepším. Samozřejmě - plánuji napsat i nějaké části, které v seriálu rozhodně nebyly, ale nebude jich asi mnoho. Nicméně, mě psaní (zatím) nesmírně baví a tajně doufám, že i vás baví čtení. Budu ráda za každý názor! (A předem za něj děkuju :))