Jessie s tím plánem nesouhlasila, ale stejně ji nezbývalo nic jiného než to všechno odkývat.

A tak se stalo, že stála v nemocniční márnici a nemohla spustit oči ze svého bratra, který ležel před ní. V obličeji byl nezvykle bílý, jeho hruď se nezvedala a úsměv na jeho tváři zcela zamrzl.

Jessie ten pohled naháněl hrůzu a stálo ji velkou sílu, aby se nesesypala.

Věděla, že ve skutečnosti není mrtvý.

„Pořád s tím plánem nesouhlasím," zamumlala Melissa, která stála vedle ní. Tváře měla napuchlé od pláče a to i přesto, že byl jen předstíraný. „Vypadá to vážně strašidelně. Vypadá to jako kdyby... byl doopravdy mrtvý."

Jessie se natáhla a chytla svoji mámu za ruku. Ta se na ni vděčně podívala a jemně ji stiskla.

Nad Scottovým nehybným tělem se pak ještě jednou ujistili, jestli všichni rozumí plánu.

Kira, Liam i Stiles jen kývali hlavou, zatímco ona znovu a znovu procházela všechny detaily. Společně s nimi tam byla i Kiřina matka, Noshiko. Když se Kiřiny schopnosti kitsune začaly hlásit o slovo, její moc pomalu upadala. Přesto ale pořád měla spoustu zkušeností a dostatek sil, aby jim byla nápomocná.

A jako jediná uměla pracovat s Kiřinou schopností ovládat elektriku, která byla tolik potřebná nejen k zastavení Scottova srdce, ale především k tomu, aby ho znovu vrátila do života.

---

Jessie pak společně s Chrisem Argentem rozmístila potřebné kamery na nemocničních chodbách. Když měla vše hotové, rozběhla se zpět do prázdného pokoje, kde u několika počítačů stál Stiles s Liamem a Kirou a kontrolovali, jestli všechno funguje tak, jak má.

Pro vyplacení pětadvaceti milionů dolarů byla nutná vizuální konfirmace, a právě na tu teď spoléhali. Argent požadoval peníze za vraždu Scotta McCalla a někdo musel přijít zkontrolovat tělo.

Obraz z jedné z kamer se náhle rozostřil a nakonec se ztratil úplně.

„Něco je špatně," zamumlala Jessie a ostatní s ní mohli jen souhlasit.

„Někdo to musí jít zkontrolovat."

„Já půjdu."

Kira a Jessie promluvily téměř ve stejný okamžik. Obě dívky si vyměnily letmý pohled.

„Já půjdu," trvala na svém Jessie. Stiles se tvářil, že by chtěl něco namítnout, ale ona ho nenechala. „Kira tady musí zůstat. Jako jediná může přivézt Scotta zpátky. Kira tady musí zůstat. Půjdu já."

Kira poraženecky přikývla, protože Jessie měla pravdu. V jejich plánu měla nenahraditelnou roli a každá minuta byla důležitá.

„Jessie, víš, že to nemusí být jen porucha..." začal Stiles váhavě.

Ona ale jen přikývla.

„Zvládnu to."

Nezdálo se ale, že by ho přesvědčila o své pravdě. Kira ji však do rukou vložila svoji katanu. Jessie nebyla nejlepší v boji s mečem. Pořád to ale byla zbraň a rozhodně bylo lepší být připravená, než vyběhnout na střechu neozbrojená.

„Půjdu s tebou," ozval se náhle Liam.

A než stihl kdokoliv další cokoliv namítnout, nebo se k nim snad přidat, oba vyběhli ze dveří.

---

Jessie brala schody po dvou a Liam byl jen krok za ní. Když doběhla na střechu, byla celá udýchaná a snažila se zklidnit svůj dech. Liam stál vedle ní zcela klidně a obezřetně se rozhlížel kolem nich.

Jedna z trafostanic, která byla umístěna na střeše nemocnice, explodovala v mraku jisker.

„Do háje!" Ulevila si Jessie a tasila Kiřinu katanu. Vedle sebe slyšela Liamovo vrčení.

Před nimi stála ohromná postava. Výškově byla bytost větší než normální muž, měla i mohutná ramena, která prozrazovala sílu berserka. Hlava byla schovaná za zvířecí lebkou, podobně jako hrudník, který vypadal, jako kdyby byl chráněný brněním z kostí.

Jessie pevně sevřela rukojeť meče a nervózně o krok ustoupila.

To Liam na nic nečekal. Zaútočil na obrovského berserka, který byl téměř dvakrát tak velký jako on. Poháněly ho jeho zvířecí instinkty, a i přesto, že se mu podařilo zasadit několik dobře mířených ran, netrvalo dlouho, než jej berserk sevřel pod krkem a odhodil několik metrů daleko.

Jessie slyšela tupou ránu a tiché zaskučení. Neodvážila se ale spustit oči z nepřítele před sebou.

„Liame!" Křikla jeho jméno a on ji slabým hlasem odpověděl.

Jessie věděla, že jeho vlkodlačí léčivé schopnosti už dávno hojí všechny zranění, které si během krátkého souboje přivodil. A tak znovu upřela pozornost na berserka, který stál nehnutě před ní.

Neodvážila si zaútočit jako první. Čekala na první ránu. Věděla, že proti tvorovi před sebou nemá nejmenší šanci na úspěch. Chtěla se jen bránit – chtěla se bránit tak dlouho, jak to jen bude možné. Potřebovala získat čas pro svého bratra a jeho smečku.

Berserk už ale na nic nečekal. Zaútočil a Jessie neměla problém jeho první ránu odrazit. Několika dalším zásahům se pak obratně vyhnula. Kiřinu katanu používala jen minimálně a raději se spoléhala na své vlastní schopnosti. Byla mnohem rychlejší a obratnější, než mohutný tvor před ní a ona brzy zjistila, že v tom spočívá její výhoda.

Netrvalo ale dlouho, než ji berserk zasáhl.

Na poslední chvíli chtěla uskočit, ale její pohyb přišel příliš pozdě. Rána dopadla na její rameno a ona se neubránila tomu, aby bolestivě vykřikla. Katana ji vypadla z ruky a ona se zhroutila na kolena.

Další ráně se vyhnula jen tak, tak. Rychle se stočila do klubíčka, přesto cítila závan větru, těsně nad svojí hlavou.

Neobratně se snažila vydrápat zpět na nohy.

V rameni ji pulsovalo, ale byla přesvědčená o tom, že berserk nezpůsobil zlomeninu.

Z druhé strany nemocniční střechy se ozval nelidský výkřik. Byl to Liam, který se znovu vrhl na berserka a poskytl tak Jessie dostatek času na to, aby se postavila na nohy a znovu se dostala ke kataně, která ji vylétla z rukou.

Sledovala, s jakou zuřivostí Liam bojuje.

Byl vlkodlakem jen chvíli, a přesto dokázal bojovat stejně, nebo možná i lépe, než Scott. Její bratr totiž na rozdíl od něj dokázal své zvířecí já vždy držet pod kontrolou. Nenechal vlka v sobě, aby plně převzal kontrolu nad jeho tělem.

Ale Liam byl úplně jiný.

Poháněl ho vztek, který naopak toho vlka v něm jen přiživoval.

Jessie ten úder zaregistrovala dříve, než se stal. Chtěla po Liamovi křiknout varování, ale bylo již příliš pozdě. Jednou dobře mířenou ránou ho berserk poslal k zemi a znovu se vrhl po Jessie.

Ta teď držela katanu v levé ruce, protože v druhé ruce neměla dostatečnou sílu. Rameno ji navíc nedovolilo zvednout zbraň do dostatečné výšky. Snažila se tomu úderu vyhnout, ale věděla, že nemá žádnou šanci. Proto jen zavřela oči a čekala, až berserkova sevřená dlaň dopadne na její tvář.

Jenže...

Nic.

Nechápavě otevřela oči a zjistila, že berserk zmizel.

Zmateně se rozhlédla po střeše, aby se ujistila, jestli se ji to celé jen nezdá.

Ale on byl opravdu pryč.

Vrhla se tedy k Liamovi, aby mu pomohla zpátky na nohy. Zkoumavým pohledem zkontrolovala jeho stav. Neunikly ji krvavé šrámy na jeho obličeji.

„Jsi v pořádku, štěně?" zeptala se ochranářsky, a přitom mu jemně stiskla rameno.

„Jo... Asi jo... Hádám, že se to všechno rychle zahojí."

„Hádáš správně." Věnovala mu úsměv a trpělivě počkala, než se postaví zpátky na nohy. Pak už ale nečekala ani vteřinu a rozběhla se zpět do budovy. Neustále se přitom ohlížela, jestli ji Liam následuje.

Nejdřív zamířila do místnosti, kde se skrývali společně s počítači. Ta byla ale prázdná a ona ještě přidala do kroku. Sbíhala schody do márnice v suterénu. Ignorovala zmatek kolem sebe a dokonce zapomněla i na Liama, který ji byl ale stále v patách.

Do slova rozrazila dveře do místnosti, čímž na sebe upoutala pozornost všech.

Kromě jejího bratra, který něžně líbal Kiru.

---

I když se zdálo, že jejich nebezpečný plán nebyl úspěšný, opak byl pravdou. Jednoduchou dedukcí přišli na to, že Sponzor musí být banshee, podobně jako Lydia. Jenže jediná další banshee kterou znali, byla Meredith, a ta byla mrtvá.

Lydia navíc nalezla další část kódu, který byl schovaný na tom nejméně pravděpodobném místě – v urně, kde měla být pohřbena její babička. Jenže místo jejího popelu byl v urně popel z jasanu horského, ve kterém byla schovaná podivná zpráva.

--

Během útoku na nemocnici byla zraněna Kiřina matka. Ta postupně ztrácela své schopnosti kitsune a nedokázala se již uzdravit. Musela být tedy převezena do nemocnice ve vedlejším městě a Kira odjela společně s ní.

Obě byly na seznamu smrti a Kira dokázala svoji matku ochránit jen tehdy, pokud bude s ní.

---

Seznam smrti se rychle šířil.

Už to nebyli jen profesionální zabijáci, ale i obyčejní lidé, kteří ve vraždě viděli příležitost si přivydělat. Obětí takového člověka byl i strážník Parrish, který sloužil na šerifově stanici. Jeho jméno bylo sice na seznamu, ale on sám nevěděl o žádných nadpřirozených schopnostech.

Až do té doby, než se ho jeho kolega pokusil zapálit ve služebním autě.

Z ohořelých zbytků se dostal zcela v pořádku a nikdo z nich pro to neměl žádné vysvětlení.

Společně s Derekem se snažili vyřešit záhadu kolem Parrishe. Derek měl s nadpřirozenem mnohem větší zkušenosti, než kdokoliv z nich a jeho pomoc se přímo nabízela.

Jenže velkým problémem byl Derek samotný.

Jeho schopnosti se postupně ztrácely. Ocelově modré oči ztratily svoji barvu a změnily se na nevinnou jantarově žlutou. Ztrácel svoji sílu, ztrácel svůj čich a sluch a ztrácel i schopnost rychlého uzdravení.

Byl nyní více člověkem než kdykoliv předtím.

---

Malia s nimi přestala komunikovat.

Vyhledala Petera a snažila se od něj získat odpovědi na otázky z její minulosti. Jenže to byly otázky, na který ji Peter nedokázal odpovědět. On sám byl překvapený z toho, že má dceru. Talia Hale – Derekova matka – vymazala veškeré jeho vzpomínky na Malii i na její matku.

A právě její matka bylo to, co ji zajímalo ze všeho nejvíce.

---

Jessie dostala od Melissy nařízený odpočinek a ona výjimečně neprotestovala. V rameni stále cítila tupou bolest, která ji nedovolila s rukou cokoliv dělat. Smečce nebyla k ničemu a chtěla se dát co nejrychleji do pořádku. Proto strávila téměř celý den v bezpečí své postele a ve společnosti prášků proti bolesti.

Pozdě v noci, nebo možná brzo ráno ji probudil Scott. Nevěděl, že Jessie spí, jinak by se určitě choval tišeji. Byl celý mokrý a hlavně – strašně smrděl. Jessie se pomalu narovnala na posteli a nakrčila nos.

„Co to je?"

„Benzin."

„Be-...? Benzin?" zeptala se nechápavě a překvapeně vyvalila oči. Nebyla si jistá, jak dlouho vlastně spala a jestli je vůbec vzhůru.

Scott si přetáhl přes hlavu mokré tričko a pohlédl na Jessie. Pak ji ve stručnosti vysvětlil, co se ten večer vlastně událo. Tradiční večírek před začátkem nové sportovní sezóny se nečekaně zvrhl, když se někdo pokusil Scotta, Malii i Liama upálit. Nejdříve je omráčil hlasitou hudbu, poté je skupina zabijáků polila benzínem, a když už to vypadalo beznadějně, na poslední chvíli je zachránil Derek.

Ten možná ztratil většinu svých schopností, ale neměl v povaze se vzdávat. Braeden, lovkyně na volné noze, která minulé léto zachránila Isaaca před smečkou alf a málem za to zaplatila životem, se ho snažila naučit ovládat lidské zbraně a jak bojovat bez všech nadpřirozených schopností.

Jessie byla okamžitě na nohách.

V rychlosti si oblékla kalhoty a zatímco její bratr zmizel v koupelně, aby z vlasů a vůbec z celého těla dostat zbytky benzínu, seběhla schody do přízemí, kde na pohovce seděl Liam.

V obličeji byl nezvykle strhaný a vypadal jako malé dítě, kterým ve skutečnosti pořád byl.

Jessie chvíli odolávala pokušení ho bez dalších slov obejmout, ale nakonec si jen odkašlala, aby na sebe přilákala jeho pozornost. Liam sebou překvapeně trhl a Jessie neunikla hrůza v jeho očích.

„Jsi v pořádku, štěně?"

Liam přikývl, ale nepodíval se na ni. Ruce měl složené v klíně a pohled stočený k zemi.

„Štěně?"

„Jmenuji se Liam."

Jessie se pousmála a přisedla si k němu. Opatrně mu položila ruku na rameno a jemně jej stiskla. Pak se zhluboka nadechla a promluvila tichým a klidným hlasem.

„Nemusíš to dělat, Liame."

Zmateně zvedl pohled a nechápavě na ni pohlédl.

„Nemusím co?"

„Nemusíš to dělat, Liame. Nikdo to po tobě nechce. Je v pořádku jít domů."

„Ale..."

„Běž domů, Liame."

„Jak... Jak to zvládáš ty?"

„Já?"

Přikývl a ona se musela na okamžik zamyslet, aby našla ty správná slova.

„Je to můj bratr, štěně. Nikdy bych ho nemohla nechat samotného. Je mi jedno, jestli je vlkodlakem, nebo neschopným klukem s astmatem. Udělala bych pro něj cokoliv a jsem si jistá, že on by pro mě udělal to samé. Ze začátku to nebylo snadné, jasně, že to nebylo snadné. Ale... nikdy jsem nebyla sama, víš. Byl tu Scott a byl tu Stiles. A všechno jsme to zvládli spolu."

Liam zůstal mlčet a dlouho přemýšlel, jak odpovědět. Po chvíli ticha však znovu promluvila Jessie.

„Nemůžeš na to být sám, štěně. Musíš si najít někoho, kdo ti to pomůže celé překonat. Komu můžeš věřit."

„Ty...?" zeptal se s nadějí v hlase. Ona ale překvapivě zavrtěla hlavou.

„Já tu pro tebe jsem a vždy tu pro tebe budu. Ale já nejsem tvůj nejlepší kamarád, Liame. Co třeba Mason?"

„Ale..."

„Uleví se ti, Liame, věř mi. A pokud je to tvůj kamarád, jakože vím, že je, tak ti bude věřit. On má o tebe strach. Neví, co se v tvém životě děje. A tím, že se uzavíráš sám do sebe... Tím nikomu nepomůžeš. Ani sobě, ani tvým kamarádům."

Na prázdno otevřel ústa, ale v tom aby něco řekl ho vyrušil Scott, který sbíhal ze schodů.

„Kira našla Bretta a zbytek smečky Satomi, musíme jít!"

„Liam pojede domů," odpověděla mu a on se zastavil v půlce pohybu. Nechápavě přejel pohledem ze své sestry na svou betu, ale nakonec jen přikývl. Podal Liamovi přilbu a on ji od něj přijal. Celou dobu však hypnotizoval špičky svých bot a neřekl ani půl slova.

„A co ty, Jessie?"

Scott se obrátil na svoji sestru, která ale věnovala veškerou pozornost svému telefonu. Několikrát musela zkontrolovat krátký text na jeho displeyi, aby si byla jistá, že těm slovům rozumí.

„Jessie?"

Trhla sebou při zvuku svého jména.

„Co se stalo?"

„Stiles."

„Co se stalo?"

„Já... nevím. Jen... přišla mi zpráva. Já... nevím, Scotty, já nevím. Můžeš...?"

Scott se podíval na Liama, který už natahoval přilbu směrem k Jessie.

„Počkám tady."

„Promiň, Liame. Jsem zpátky během několika minut, ano?"

---

Scott Jessie vyhodil před nemocnicí.

Nejraději by se společně s ní rozběhl chodbou a zjistil, co je v nepořádku s jeho nejlepším přítelem, ale nemohl si to dovolit. Musel odvézt Liama do bezpečí a postarat se o smečku Satomi.

Jessie zamumlala několik rychlých slov na rozloučení a ujistila ho, že se ozve hned jak bude vědět víc.

Na příjmu ji čekala Melissa, která ji ve stručnosti přesvědčila o tom, že Stiles je v pořádku. Ona ale zůstávala rozrušená a jediné, co ji dokázalo uklidnit byla až jeho přítomnost. Vyčerpaně mu padla do náruče a on ji vděčně přitiskl k sobě.

Melissa měla službu a nechala je o samotě, aby se mohla věnovat pacientům, kteří to potřebovali.

Jen co se za ní zaklapli dveře, Jessie nedočkavě přitiskla svoje rty na ty jeho.

„Jsi v pořádku?" vydechla nakonec.

„Jsem v pořádku."

„Co... co se stalo?"

„Nic mi není, nechápu, proč mě tady drží."

„Máma říkala, že máš otřes mozku."

„Jo... však říkám. Nic mi není."

„Ach bože," šeptla tiše a pevněji ho k sobě přitiskla. Hlavu přitom zabořila do jeho hrudi a on ji nepřestával hladit po vlasech. Najednou se od něj odtáhla a prudce ho udeřila do ramene.

„Au! Co to...?"

„Už to nikdy nedělej!"

„Cože? Co?"

Stiles překvapeně vytřeštil oči a bolestivě si mnul místo, do kterého ho před chvíli udeřila.

„Víš, jak jsem se bála? Nemůžeš jen tak napsat jsem v nemocnici! Víš, kdo píše takové zprávy? Jenom naprostej idiot! Málem jsem měla infarkt!"

„Příště ti nafotím kompletní lékařskou zprávu a pošlu ti ji zprávou, ano?"

Vrhla po něm jeden ze svých pohledů a tiše zamumlala něco o tom, že žádné příště už nikdy nebude. On se neubránil úsměvu a věnoval ji polibek na špičku nosu.

Pak se společně posadili na nemocniční lůžko, aby ji konečně pověděl celý příběh, který stál za jeho zraněním.

Visela mu na rtech a ani jednou ho nepřerušila.

Vyprávěl ji o šifře, které Lydii zanechala její babička a o tom, jak společně strávili téměř celý den, než se jim podařilo společně přijít na klíč. Byl to seznam jmen, jenže všichni na něm už byli téměř deset let mrtví, a to včetně Lydiiny babičky. Všechno to byly sebevraždy, které se staly v Eichen House. Stiles s Lydií se tedy vypravili na návštěvu do psychiatrické léčebny, kde se za menší úplatek dostali k lékařským spisům. Jenže právě v místnosti s archivem pacientů je překvapil jeden z ošetřovatelů – nepříjemný Brunski, který je rychle přemohl a svázal k sobě. Stiles se snažil bránit, jenže dostal od něj tak silnou ránu, že skončil v nemocnici s otřesem mozku.

Protože Lydia a Stiles odhalili jeho tajemství – a sice, že se nejednalo o žádné sebevraždy, ale důmyslně zakryté vraždy – měl je čekat stejný osud jako jeho předchozí oběti.

A protože si myslel, že má všechny trumfy ve svém rukávu, pouštěl Lydiinu tu nejstrašidelnější nahrávku jejího života – tu, kterou pořídil jen pár minut před smrtí její babičky.

Na poslední chvíli se ale v Eichen Housu objevil strážník Parrish, který Brunskiho zastřelil.

A když už si mysleli, že je nemůže nic překvapit, objevila se Meredith, kterou měli všichni za mrtvou.

Meredith, která se k překvapení všech přiznala k tomu, že je Sponzorem.

Jessie po celou dobu jeho vyprávění zůstala po tichu.

„Jsi v pořádku?" zeptala se ještě jednou, když konečně domluvil. Místo sebevědomé odpovědi, kterou čekala, ale dostala jen nervózní pokrčení ramenou. Jemně ho líbla na hranu obličeje a pomalu se zvedla z postele. Nechápavě ji sledoval a natáhl svoje ruce směrem k ní, protože nechtěl, aby odešla.

„Skočím do automatu pro čokoládu, ano?"

„S burákovým máslem?"

„S burákovým máslem," přikývla a na tváři vykouzlila drobný úsměv.

---

Když se vracela zpět do Stilesova pokoje, zastavila se těsně před dveřmi.

Vevnitř slyšela hlasy a nebyla si jistá, jestli se nejedná o lékařskou kontrolu. Proto opatrně nakoukla dovnitř, tak aby ji nikdo neviděl.

Místo doktorů v bílém plášti se ale uvnitř nacházela Malia, v těsném objetí se Stilesem. Neslyšela, co si mezi sebou povídají a vlastně to ani slyšet nepotřebovala.

Zůstala stát před dveřmi a počkala, dokud kojotí dívka pokoj neopustí. Hned za dveřmi překvapenou dívku zatáhla za rameno a ona se prudce otočila směrem k ní.

„Stiles je můj," zavrčela Jessie nepříjemně a Malia zůstala nechápavě stát na místě.

„Cože?"

„Stiles je můj přítel, ano? On je můj přítel. Můj."

Nechala překvapenou Malii stát na chodbě a bez dalších slov zamířila zpět do Stilesova pokoje.

---

Nebyla si jistá, jestli udělala dobře.

Ale někde hluboko uvnitř sebe věděla, že kdyby ji ty slova neřekla před chvíli v afektu na nemocniční chodbě, udělala by to brzy a někde jinde. Možná by tak nekřičela a možná by to řekla lépe. Ale řekla by to.

Protože nemohla vystát ten pohled v jejích očí.

Dívala se na něho s takovou něhou a zamilovaností...

Malia musela vědět, že Stiles patří Jessie. A jen ona se na něj mohla takhle dívat.

Uch. Tak první kapitola bez přítomnosti. Doufám, že mi to pro jednou odpustíte :)

Jsem zvědavá na vaše názory na kapitolu - protože se toho v ní stalo opravdu hodně. Snažila jsem se tam dovysvětlit některé věci, a proto je tam pár krátkých odstavců, které mají vyloženě jen "vycpávkovou - vysvětlovací" funkci.

A taky se mi tam konečně podařilo dostat Parrishe!

(A já se nemůžu rozhodnout, jestli mám raději části s Liamem, nebo se Stilesem :D)

Do konce čtvrté série mi zbývají ještě tři díly - sama nevím, jestli se mi to podaří napsat do jednoho dílu. Spíš se přikláním k tomu, že to budou ještě dvě kapitoly. 

Děkuji za každé přečtení, za vaše hvězdičky a komentáře. Mám radost, že vás příběh pořád baví. 

P.S. - ve wordu se blížím už skoro k 250 stránkám textu.