Večer po škole zůstala Jessie doma, zatímco její dva kamarádi vyrazili na další ztřeštěný lov nadpřirozena. V jejich městečku se již tři měsíce nestalo nic nenormálního a oba dva měli pocit, že něco obrovského visí ve vzduchu. Jessie je v tom odmítala podpořit, a proto na protest zůstala sama doma.

Jen ona a televize.

A pořádná mísa popcornu.

Netrvalo to dlouho a zazvonil ji telefon. S obavami v očích se podívala na číslo volajícího. Samozřejmě, že to byl Stiles. S hlasitým povzdechem zvedla telefon a místo obvyklého pozdravu ze sebe hned vypálila: „Nikam. Nejdu."

„Ale tohle si musíš poslechnout!"

„Poslouchám."

„Je to malý kluk, Alex - našli ho v lese, na nic si nepamatuje, neví co se stalo z jeho rodiči."

„A?"

„No,... to přece smrdí nadpřirozenem, no ne?"

„Když myslíš."

„Jessie, důvěřuj mi trochu."

„Stilesi, víš, že ti důvěřuji. Až moc. Ale dneska je prostě můj večer s televizí, jasný?"

„Takže za půl hodiny se sejdeme na vrakovišti, ano?"

Položil telefon, než se zmohla na odpověď. Tenhle trik se naučil od ní a používal ho vždycky, když chtěl vyhrát válku. Podobně, jako dneska. Jessie vypnula televizi, vyběhla nahoru do patra, přehodila přes sebe mikinu a během několika minut psala textovou zprávu: „Pokud chceš, abych někde byla, musíš mě tam nejdřív odvézt!"

Odpověď přišla během minuty: „Nejsem taxi služba."

Jessie se však usmála, protože věděla, že je jen otázkou minut, než se před domem objeví Stilesův džíp.

Když se Jessie ráno vzbudila, její bratr nebyl v posteli. Zmateně se posadila a zkontrolovala si telefon, jestli na něm nemá nějaké zmeškané vzkazy. Když však nic nenašla, pokrčila nad tím rameny.

Možná má jen ranní trénink, na který zapomněla.

S námahou se tedy vyhrabala z postele, dopřála si krátkou sprchu, převlékla se do školy a vlasy svázala do vysokého culíku. Na obličej pak nanesla jen lehký make-up a seběhla schody do přízemí. Do tašky si pak hodila svačinu, kterou si nachystala ještě včera večer a s taškou přes rameno vyběhla na autobus, který ji - už zase - málem ujel před nosem.

---

„Kde jsi ráno byl?" zeptala se Scotta, jen co jim skončila první (a zároveň poslední) společná hodina tohoto dne.

Scott zatěkal pohledem a Jessie významně nadzvedla obočí. Znali se na tolik dobře, aby věděla, kdy se ji chystá zalhat.

„Měl jsem ranní trénink."

„Ty mi lžeš!"

„Nelžu! Ale musím na hodinu. Promluvíme si doma."

„Scotte!" Popadla ho za rukáv a přitáhla zpátky k sobě. Jeho oči znovu zatěkaly po školní chodbě a usilovně se vyhýbaly jejím očím. „Kde jsi byl dneska ráno?" Zopakovala svoji otázku.

„Nebudeš mi věřit."

„Zkus to."

„Večer jsem usnul v posteli a ráno se probudil v lese."

Zůstali stát naproti sobě a Jessie pozorně sledovala rysy jeho obličeje. Jeho oči se konečně uklidnily a on se jí díval do očí s odhodlaným výrazem ve tváři. Jessie si olízla suché rty a přemýšlela, co říct. Jenže z toho mučivého ticha ji vysvobodilo zvonění na hodinu. „Řekneme si doma, ano?" Zopakoval Scott ještě jednou. Jessie jen na prázdno přikývla a podobně jako její bratr se rozběhla do třídy, kde už měla dávno být.

---

Po škole se šla znovu podívat na trénink. Chvíli zůstala stát na kraji hřiště a sledovala Stilese, jak na poslední chvíli přiběhl. Krátce mu zamávala, ale nevypadalo to, že by si ji všiml. Zuřivě se snažil cosi vysvětlit Scottovi, ale ten ho rychle odbyl a vyběhl na hřiště.

Jessie si založila ruce na prsou a sevřela palce do pěstí.

Teď, nebo nikdy, pomyslela si.

Koutkem oka zaregistrovala dívku, ze včerejšího tréninku. Pohledem zkontrolovala svého bratra, kterému se rozlil spokojený úsměv na rtech, když spatřil přicházet dívku. Nezaváhala ani chvilku a zamířila na volné místo vedle ní.

„Ahoj," zazubila se na dívku. Ta se poněkud překvapeně otočila směrem k Jessie.

„To mluvíš na mě?"

Jessie jen přikývla a natáhla směrem k dívce pravačku. „Jsem Jessie."

„Allison." Přijala nataženou pravačku a zlehka ji stiskla.

„Jsi tu nová?"

Allison jen přikývla.

„Moc mluvím?"

„Ne, to je v pohodě... Já jen, že..." Zvedla pohled ze hřiště a stydlivě se usmála. „Nejsem zvyklá na tolik pozornosti. Většinou mi jako nové studentce nevěnují tolik pozornosti, většinou mě prostě nechají splynout z davem."

„Tohle je Beacon Hills. Myslím, že budeš ještě překvapená, kolik věcí je tu jinak."

Allison se krátce zasmála a pak zase stočila pohled zpět na hřiště. Jessie následovala jejího příkladu. Kouč právě zahvízdal na píšťalku a spustil cvičnou hru. Jessie znovu stočila palce dovnitř dlaní a potichu zamumlala: „Tak pojď, Scotty."

Allison se však v ten stejný moment zpříma narovnala a pořádně si ji prohlédla.

„Ty znáš Scotta?"

„Hmm," přikývla Jessie, oči připíchnuté na hřiště.

„A vy spolu...?"

Jessie stočila pohled na vyplašenou Allison po svém boku. „Ale kdeže. Je to můj bratr."

„Aha. Já..."

„Líbí se ti, že jo?"

„Mluvil o mně?"

Jessie se však jen usmála a nechala tu otázku nezodpovězenou.

Na chvilku se mezi dívkami rozhostilo ticho, které proťal až nadšený výkřik Jessie. Ta se sevřenou dlaní vyskočila z lavičky, když Scott předvedl přímo ukázkový útok, který navíc zakončil efektivním saltem.

Letos nebudeš sedět na lavičce, Scotty, pomyslela si nadšeně, když se konečně uklidnila natolik, aby si znovu sedla.

---

Po lacrossovém tréninku nezamířila domů, ale do dívčí šatny. Čekal ji ještě běžecký trénink a ona se nemohla dočkat, až si zase pořádně protáhne všechny svaly.

Po tréninku se naopak těšila domů, tak jako už dlouho ne. Po cestě málem usnula v autobuse a do patra se doplazila jen ze zbytku svých sil.

Z koupelny, která přiléhala k jejich společnému pokoji ale slyšela tekoucí vodu a tak se zaskučením skončila v posteli. Zůstala tak ležet pár minut, než voda konečně přestala téct. Věděla, že její bratr je schopný strávit v koupelně ještě pořádně dlouhou chvíli a tak z plných plic zakřičela: „Vypadni z té koupelny!" Ale jako odpověď se ji dostalo jen tlumené: „Běž dolů!"

Už se nadechovala, aby přidala nějakou kousavou poznámku, když se ve dveřích od pokoje objevila máma.

„Unavená?"

„Strašně moc."

Melissa si přisedla k Jessie na postel a ta se jen z námahou posadila.

Bylo pravdou, že s mámou moc času netrávila - Melissa trávila spoustu času v práci a brala si směny navíc, aby našetřila co nejvíce peněz. Ani Scott, ani Jessie ji to nikdy nevyčítali - ba přímo naopak - snažili se obstarat co nejvíce věcí v domácnosti sami.

„Chystáš se taky večer na tu párty?"

„Večer se chystám spát," zazubila se na mámu. Melissa se pobaveně usmála a zavrtěla hlavou. „Taky by jsi někdy mohla mezi lidi."

„Někdy, ale dneska to nebude."

To už se ale konečně otevřely dveře od koupelny a ze zamlžené místnosti vystoupí Scott, zabalený jen v ručníku.

„Je to tvoje."

„Odnes mě do sprchy, prosím!" Natáhne ruce ke svému bratrovi, ale ten jen s úsměvem zavrtí hlavou.

„Nejsem tvůj sluha."

„Ale..."

„Ne."

„Chci jen, abys věděl, že pokud cestou do koupelny zkolabuji - je to tvoje vina."

„Beru si to na vědomí," pousmál se Scott a dál ji už nevěnoval pozornost. Jessie se tedy s námahou zvedla ze své postele a z otevřené skříně popadla čistý ručník a pyžamo, které se skládalo jen z dlouhého trička.

Melissa to vše s úsměvem sledovala. „Scotte?"

„Mhm?" zamumlal zamyšleně, zatímco se přehraboval ve své skříni.

„Je to rande, nebo párty?"

„Mami!"

Jessie se zastavila v půlce kroku a otočila se zpět do místnosti, aby si celý rozhovor poslechla.

„Jen mě to zajímá," pokrčila rameny Melissa.

„Já nevím. Asi oboje," přiznal po chvilce ticha Scott.

„A její jméno?"

„Allison."

„Fajn holka," poznamenala pobaveně Jessie a za to si vysloužila vyděšený pohled. „Kdy jsi s ní stihla mluvit?"

„To je tajemství!" Zazubila se zpátky a konečně zapadla do koupelny, aby si dopřála tu vytouženou sprchu.

---

„Sluší ti to," poznamenala z kraje postele, kde seděla v tureckém sedu a sledovala zmateného Scotta, který si neustále přehraboval ve vlasech a snažil se tomu vrabčímu hnízdu dát nějaký pořádek.

„Neříkáš to jen tak?" zeptal se pochybovačně.

„Ne. Ale už si přestaň hrát s těmi vlasy!"

Scott jen přikývl a přesto ještě věnoval jeden letmý pohled zrcadlu.

„Hele, co mám!" Z kapsy pak vytáhl svazeček klíčů a zacinkal jimi těsně před obličejem své sestry.

„Teda, co jsi musel máme slíbit, když ti půjčila auto?"

„Kupodivu nic. Ale stálo mě to jednu debatu o bezpečném sexu."

„Z mého bratříčka je velkej chlap!" Dramaticky se chytla za srdce a prstem si setřela imaginární slzu.

„Ještě ty s tím začínej!"

To už ale stál ve dveřích.

Jessie padla na záda do postele, nohy však stále stočené v tureckém sedu. „Užij si to, bráško."

„Dobrou noc, sestřičko."

„Ráno mi to všechno povíš."

„To víš, že jo," se smíchem zavrtěl hlavou, ale pak už opravdu vyběhl z jejich pokoje a Jessie slyšela jak sbíhá schody z patra a nedlouho potom i bouchnutí domovních dveří. Zavrtěla se v posteli a přemístila se ke svému polštáři. Oči se ji už skoro zavírali, ale ještě nahmatala svůj telefon.

Zmateně se znovu narovnala, když spatřila, že má nejméně milion nepřijatých hovorů od Stilese. Vytočila tedy jeho číslo. Netrvalo ani dvě zazvonění, když telefon zvedl.

„Jessie?"

„Stilesi? Děje se něco?"

„Jo. Ne. Nebudeš mi věřit," mluvil až příliš rychle a Jessie měla problém udržet se v jeho tempu.

„Povídej."

„Jde o Scotta."

„Už odešel."

„Ne. O to nejde. Jde o to kousnutí. O toho vlka. On to byl vážně vlk, Jessie!"

„Stilesi," přerušila ho zmateně, „nestíhám tě."

„Ten vlk, Jessie! Studoval jsem to. Celou noc, celej den. Ten vlk. Pamatuješ na ten vtip?"

„Ne."

„Ten o úplňku?"

„Ten o vlkodlacích?"

„Jo! On to asi nebyl vtip, Jessie. Co když je Scott vážně vlkodlak."

„Stilesi..."

„Ne! Nepřerušuj mě! Zamysli se! Viděla jsi, co dneska předvedl na hřišti - to přece nebyl náš Scott. A to všechno, co povídá - jak lépe slyší, jak lépe cítí věci. A už ani nepotřebuje inhalátor, všimla sis toho? A taky...!"

„Stilesi. Jsem unavená. Jdu spát."

„Ale..."

„Dobrou noc, Stilesi." Slyšela, že do telefonu ještě mluví, ale rozhodla se to ignorovat. Položila hovor, ztlumila si zvuky, protože si byla jistá, že ji bude ještě volat a pak odložila telefon zpět na stolek. Zavrtala se pořádně do peřiny a během několika málo okamžiků usnula tvrdým spánkem.

---

Ze spánku ji probudil až podivný hluk v pokoji.

„Scotty?" Zamumlala z polospánku a zmateně si protřela obě oči, zatímco se narovnala v posteli.

Jenže v místnosti se kromě hlasitého a těžkého oddechování někoho druhého ozývalo ticho.

„Scotte?" Zkusila to znovu, tentokrát ráznějším a odhodlanějším hlasem.

„Jestli jsi tak strašně opilý, že nemůžeš říct půl slova, tak si mě nepřej!" Zahuhlala naštvaně a natáhla se k nočnímu stolku, aby rozsvítila lampičku.

Když se pokojem roznesly první paprsky světla, překvapivě vyjekla.

Její bratr, celý zpocený, se opíral o dveře jejich pokoje. Hlavu měl schovanou v dlaních, hlasitě a s námahou oddechoval.

Jessie okamžitě vyskočila z postele a vrhla se ke svému bratrovi. Ten ji však hrubě odstrčil, ona zavrávorala a skončila na zemi. Překvapeně se narovnala na loktech a s úst ji vypadlo bolestivé zasyčení. Scott se mezitím odplazil do koupelny, kde se i zamkl.

Netrvalo však dlouho a Jessie byla znovu na nohou a s pěstí sevřenou bušila na dveře od koupelny. „Scotte! Co se děje?! Otevři! Scotte!"

„Běž pryč!"

„Scotte!"

„Běž pryč!"

K tomu všemu klepání se ozvalo i klepání na dveře od pokoje a než ho stihla zaznamenat, do pokoje vpadl Stiles.

„Jessie! Jsi v pořádku?" Položil ji ruce na ramena a ona zmateně přikývla.

„Co se děje?!"

Stiles však jen zavrtěl hlavou a odstrčil ji za sebe.

„Scotte, to jsem já!" Zabušil na dveře od koupelny, podobně jako před chvíli Jessie. A podobně jako před chvíli se ozvalo jen hlasité: „Běžte pryč!"

Stiles však nepřestával bušit do dveří. Na druhé straně se rozeznělo ticho. Scott otevřel dveře, jen na malou štěrbinu. „Allison?"

„Je v pořádku. Derek ji odvezl domů."

„Derek Hale?"

„Jo. Derek Hale. Scotte, otevři ty dveře!"

„Stilesi, Derek Hale je ten vlkodlak, co mě kousl. Allison, ona..."

„Scotte, o čem to mluvíš?" Jessie až do teď stála uprostřed pokoje a sledovala vše jen z povzdálí. Ale i když promluvila, vypadalo to, že ji ani jeden z hochů neposlouchá.

„Stilesi! Allison!" Křikl Scott rozzlobeně těsně předtím, než znovu práskl dveřmi od koupelny. Stiles však nečekal na nic dalšího. Popadl Jessie za paži a vytáhl ji z pokoje. Držel ji pevně, i když ji táhl ze schodů. Do džípu už s ním šla téměř dobrovolně. Stále totiž doufala, že když nastartuje motor, dočká se nějakých odpovědí.

Jenže v autě panovalo ticho.

Trvalo nějakou chvíli, než si Stiles všiml, v jakém stavu ji vytáhnul z domu. Neposlušné vlasy se ji v nepravidelných kudrlinách točily kolem obličeje, na sobě měla jen vytahané triko, které ji jen s velkou námahou zakrývalo spodní prádlo. Nohy měla bosé.

„Není ti zima?"

„Idiote!" zamumlala vztekle. „Co se to děje?"

Obrátila k němu svoje čokoládové oči. Měla na krajíčku a doufala, že minimálně tenhle pohled ho rozmluví. On si však jen sundal sako a podal ji ho. S povzdechem si zakryla holá stehna a zapadla do sedadla ještě hlouběji, než do teď.

---

„Allison je v pořádku. Je doma."

Stiles práskl dveřmi od svého starého džípu a posadil se zpátky na sedadlo řidiče. Jessie po něm hodila další nabroušený pohled. Než stihl nastartoval, vytrhla klíče ze zapalovaní. „Nikam nepojedeme, dokud mi neřekneš, co se děje!"

Stiles si hlasitě povzdychl a natočil se tak, aby se díval přímo na Jessie.

„Víš co je dneska za den?"

Zavrtěla hlavou.

„Je úplněk."

„No a?"

„Víš co to znamená?"

Znovu zavrtěla hlavou.

„Tvůj bratr je zatracenej vlkodlak!"

Vyložil ji u sebe doma. Jessie si přes sebe přehodila sako a zamířila rovnou do Stilesova pokoje. Ten ji byl těsně v patách. Znala jeho dům podobně jako svůj vlastní - trávila v něm zhruba stejný čas, jako u sebe v pokoje. Vztekle odhodila Stilesovo sako na zem a zamířila do koupelny, kde ze sebe smyla veškerou špínu, která se na ni uchytila během toho, co bosky vyběhla z domu, do domu.

Když vyšla ven, zabalená jen v ručníku, Stiles ji podal jedno ze svých trik a ona se do něj oblékla. Pak z jeho skříně vyhrabala i jedny kalhoty, které působily na tolik čistě, že si do nich oblékla.

„Spíš na gauči," oznámila mu prostě a on beze slova přikývl, popadl svůj polštář a odešel do dalšího pokoje.

Jessie ještě chvíli koukala do stropu a v hlavě si přehrávala události dnešní noci. Nakonec usoudila, že jediná možnost, jak se z toho nezbláznit, bude to celé zaspat. A tak se přetočila na stranu, zavřela oči a po chvilce usnula.

---

„Jessie." Někdo z ní lehce třásl a ona se zmateně probudila. Okamžik ji trvalo, než ji došlo, že není ve svém pokoji. A ještě další okamžik ji trvalo, než ji došlo, že ten, kdo s ní třese, je Stiles.

„Ozval se ti?"

Jen přikývl a ona byla v okamžiku na nohou. Podal ji jednu ze svých mikin, ale ona ji odmítla. Pobídla ho k rychlejšímu tempu a během několika málo minut, už oba seděli v džípu a jeli vyzvednout Scotta.

Čekal na ně na kraji rezervace. Byl oblečený jen v džínách a viditelně se třásl zimou. Jessie okamžitě zalitovala toho, že si Stilesovu mikinu nevzala. Scott beze slova zapadl na zadní sedadlo džípu a ještě chvíli trvalo, než se rozpovídal.

„... Byli tam lovci a Derek se mě před nimi snažil ochránit."

„Lovci?"

„Evidentně existují lidi, kteří loví vlkodlaky."

„Kámo, ty jsi vlkodlak."

Scott však jen zavrtěl hlavou.

„To zvládneme," Jessie vykouzlila na tváři úsměv a otočila se na zadní sedadlo. „Uvidíš, že to zvládneme."

„I kdybych to měli při příštím úplňku svázat."

„Což dělat nebudeme."

„Když to bude potřeba..."

„Stilesi! Nebudeme ho svazovat!"

„Dobře... Dobře..."

„A víte, co je nejhorší?"

„Allison?"

„Allison."

Jen ze zajímavosti - vadí vám takové dlouhé kapitoly, nebo by jste raději chtěli kratší? :))