Stála uprostřed prázdného pokoje a jediné, na co se dokázala soustředit byl šerif, který byl přímo před ní. V očích se ji hromadily slzy a ona se je zoufale snažila udržet vevnitř. Natáhla se po svém přívěšku a jen co se prsty dotkly toho drobného, stříbrného písmenka na jejím krku, začaly se ji vracet vzpomínky.

„Panebože," vydechla překvapeně.

Rychle zamrkala a rukávem si setřela slzy.

Nebyla si jistá, jestli se ji to všechno jen nezdá.

Jako zázrakem se pokoj před jejíma očima začal proměňovat. Temné stěny bez barvy byly náhle světle modré, přesně takové, jaké by měly mít. Támhle v rohu byla velká postel, ještě rozestlaná, s několika kusy oblečení jen tak ledabyle pohozenými přes peřinu. Stěny byly polepeny milionem obrázků, které dohromady jistě dávaly smysl, jen ona ho v tom neviděla.

Pohlédla na druhou stranu místnosti, kde stál stůl z tmavého dřeva. Byl dostatečně velký, aby se na něj vlezl notebook a ...

„Panebože," vydechla znovu.

Prosmýkla se kolem šerifa a několika rychlými kroky se dostala k pracovnímu stolu. Opatrně do ruky uchopila fotku, která na stole ležela. Ruce se ji třásly a do očí se ji znovu nahrnuly slzy.

Byla to její fotka.

Seděla na pláži, ve vlasech se ji třpytily poslední zbytky letního slunce a usmívala se širokým v úsměvem. V očích ji zrcadlila něha a zamilovanost, která byla věnována člověku za objektivem. A ona nepochybovala o tom, že tím člověkem byl Stiles.

Její Stiles.

Pevně sevřela obrázek ve svých rukách a prudce se otočila zpět na šerifa.

„Jessie, jsi v pořádku?" zeptal se opatrně, když spatřil slzy v jejích očích.

Jen přikývla a pohledem zabrousila na fotku ve svých rukách.

Opatrně přejela prstem po dřevěném rámu fotky a nemohla z ní spustit oči. Nedokázala si vzpomenout na ten den, který strávila na pláži. Bylo to v létě, muselo to být léto před začátkem čtvrtého ročníku.

Čím déle se na tu fotku dívala, tím víc ji zaplavoval podivný pocit. Cítila se, jako kdyby se znovu ocitla na té pláži a jako kdyby si vzpomněla na ten den. Cítila to štěstí, cítila tu pubertální lásku, slyšela svůj smích,...

Jen...

Si nedokázala vybavit obličej toho, kdo tam byl s ní.

Zvedla pohled, jen aby se zadívala na šerifa, který stál zmatený před ní. Pohlédla na fotku a zpátky na šerifa.

„Vy to nevidíte, že ne?" zeptala se potichu.

Šerif jen zavrtěl hlavou a provinile sklopil zrak.

Jeho znovu nabitá jistota se zase jednou celá otřásla v základech. Jessie vypadala přinejmenším jako blázen. Stála jen kousek od něj, celá se třásla a v očích měla naprosto nepřítomný výraz.

Vypadala jako rozbitá panenka.

A on si najednou nebyl vůbec jistý, jestli ji může věřit...

Ze seznamu nadpřirozených bytostí v Beacon Hills se brzy stal seznam smrti. Stilesovi trvalo jen chvíli, než si spojil různé cifry za každým jménem s ukradenými penězi z trezoru Haleů. Někdo chtěl všechny nadpřirozené bytosti v Beacon Hills mrtvé a někdo byl ochotný za to zaplatit ukradenými 117 miliony dolarů.

Ten někdo si říkal Sponzor.

To on rozeslal seznam smrti, to on vyplácel peníze zabijákům.

A samozřejmě, že velké sumy přilákaly do Beacon Hills spoustu profesionálních vrahů. Scott měl hodnotu pětadvaceti milionů dolarů a Jessie to číslo nahánělo hrůzu. Bylo zdaleka nejvyšší a ona neměla jediný důvod pochybovat o tom, že její bratr je číslem jedna na tom zatraceném seznamu.

A vzhledem k tomu, že seznam smrti do města nalákal takové vrahy, jako byl Němý, muž bez tváře, nebylo se čemu divit, že Jessie v noci pronásledovaly špatné sny a neustále se ohlížela přes rameno.

Lydia trávila spoustu hodin v domě u jezera, kde seděla před starým přehrávačem a neustále pouštěla znovu a znovu prázdnou desku v naději, že hlasy v její hlavě znovu promluví a prozradí ji heslo, kterým mi dokázala odšifrovat další část seznamu smrti.

Do města se vrátil zpět Argent, kterého sem přivedla jeho sestra.

Kate Argentová byla v mnoha směrem dcera svého otce a nikdy nebyla dobrým člověk. Gerard v ní už od útlého věku dokázal rozpoznat všechny potencionální schopnosti a trénoval ji na schopnou a nelítostnou lovkyni. Chris si celý život vyčítal, že nedokázal ve své malé sestřičce rozpoznat všechen ten hněv, který přerostl v samolibou radost, když se ji podařilo zabít vlkodlaka. Kate však překročila pomyslnou hranici, když založila požár v domě Haleů. Derek ten den ztratil celou rodinu, jenže ne všichni upálení v domě byli vlkodlaci. Ten den zahynulo spoustu nevinných lidí, včetně dětí.

Peter po požáru strávil spoustu let v kómatu, protože ani jeho vlkodlačí schopnosti ho nedokázaly vyléčit z tak početných a těžkých popálenin. A když se mu před rokem Kate znovu dostala pod ruky, nemilosrdně ji zabil.

Alespoň to si všichni mysleli.

Jenže Kate byla zpět a rozhodně nebyla člověkem. Ztratila i poslední zbytky své lidskosti a protože forma, do které se člověk po proměně přemění, je jen odrazem jeho vlastní duše, Kate se stala jaguárodlakem. Zvířetem s ohromující silou, bez soucitu, a ještě více nemilosrdnější než kdykoliv předtím.

---

Jessie se snažila radovat z maličkostí, ale šlo jí to jen ztěžka.

Výjimku však bezpochyby představoval Scottův nový vztah s Kirou. A pokud večer netrávili v debatách nad seznamem smrti, všechny Scottovy myšlenky patřily Kiře, která si bezpochyby získala jeho srdce.

Jessie za něj byla ráda. Opravdu ráda.

Byla šťastná, že se mu konečně podařilo zaplnit tu obrovskou díru v jeho srdci, která tam byla po rozchodu s Allison. Samozřejmě, že ta díra se nikdy nemohla naplnit znovu. Vždycky to bude bolet. Jen už to nebude bolet tak moc...

Častěji se usmíval, byl uvolněnější a jeden okamžik dokonce přemýšlela, že by mu konečně prozradila její velké tajemství o vztahu se Stilesem.

Jenže v hlavě ji okamžitě naskočil velký vykřičník a raději svoje slova polkla, než aby je řekla nahlas. Nebyla si jistá, co přesně drží Stilese od toho, aby si promluvil se svým nejlepším kamarádem, ale chtěla jeho rozhodnutí respektovat.

I když ji to stálo více sil, než by bylo zdrávo...

---

Opravdový problém představoval Liam.

Ukázalo se, že Scott si jako svoji první betu „vybral" malé výbušné zařízení. Liam měl už jako člověk obrovské problémy se zvládáním vzteku, a právě ony byly i důvodem k vyhození z jeho předchozí školy.

O to horší bylo, že právě z jeho předchozí školou se měl sehrát první zápas lakrosové sezóny, i když se zatím jednalo jen o zápas přípravný.

Scottovi vrásky na čele přidělával i fakt, že jeden z nájemných vrahů byl podle všeho součástí lakrosového družstva.

Jessie věděla, že neexistuje nic, co by zabránilo Liamovi odehrát jeho první lakrosový zápas v novém týmu. Scott býval úplně stejný.

A navíc – pro Scotta bylo mnohem jednodušší ochránit svoji mladou betu na hřišti než na tribunách, nebo snad v bezpečí jeho vlastního domova. Jessie mu chtě, nechtě musela dát za pravdu. I přesto neodolala nutkání si s Liamem promluvit ještě před začátkem zápasu.

„Štěně, hej, štěně!" křikla na něho a on se otočil po zvuku jejího hlasu.

„Co je?"

„Liame, poslouchej, já vím, že už jsi to dneska slyšet hodněkrát, ale..."

„Dneska budu hrát."

„Já vím, že budeš, ale..."

„Musím jít na hřiště."

„Liame!" Křikla po něm náhle. Snažil se ji utéct a ona se ho snažila za každou cenu zastavit. Stačilo ji, aby lehce zvýšila hlas a on se poraženecky zastavil a otočil se zpátky na ni. Z očí mu sice létaly blesky a vypadal, že každou chvíli exploduje pod náhlým výbuchem vzteku. Jessie ale měla svoje metody a jen málo kdo byl imunní proti jejímu pohledu.

„Já vím, že se ti každý snažil dnešní zápas rozmluvit. Věřím tomu, že už jsi slyšel všechny pro a proti, a jestli ses rozhodl dneska hrát, je to jen na tobě. Nebudu ti to vymlouvat. Ale musíš si uvědomit jednu věc, štěně."

Liam se při vyslovení její přezdívky zamračil a snažil se něco namítnou, ale ona ho zastavila jedním gestem.

„Já ti věřím, Liame. Vím, že je to těžké udržet v sobě všechnu tu zlost, zvlášť teď. A taky vím, že nejsi zlý člověk. Věřím, že když půjde do tuhého, dokážeš v sobě potlačit ty zvířecí instinkty a dokážeš se včas dostat do bezpečí. Věřím ti a vím, že to dneska zvládneš."

Liam překvapeně zamrkal, překvapený slovy Jessie. Stála před ním, usmívala se a on nemohl najít slova, kterými by ji odpověděl. Místo toho se beze slov otočil a ona sledovala jeho záda, jak mizí ve skupince dalších spoluhráčů.

S povzdechem tedy vyběhla na tribuny, kde se usadila mezi Melissu a šerifa Stilinského.

---

Hra byla brutální a násilná, ostatně jako vždy. Kluci z Devenfordské přípravky si nenechali ujít jedinou příležitost, aby poslali Liama k zemi. Zhruba v půlce zápasu posadil kouč Liama na lavičku po dalším brutálním útoku. Vysoký protihráč ho poslal k zemi tak šikovně, že to celé vypadalo jako Liamova vina. Kouč už nechtěl riskovat další zbytečné zranění.

Jessie nevěřícně kroutila hlavou a pod nos si breptala tiché nadávky, když ji zazvonil telefon.

„Lydie, děje se něco?"

„Jessie, poslouchej mě – není to Liam, po kom jdou!"

Zprudka se napřímila, díky čemuž si vysloužila nechápavý pohled od své matky i od šerifa. Ona je však ignorovala a neobratně se snažila dostat z tribuny pryč, zatímco poslouchala Lydiin neklidný hlas.

Za pomoci Meredith, dívky, která už jim jednou pomohla, se ji podařilo rozluštit další třetinu seznamu smrti. Liamovo jméno na něm sice nebylo, za to tam byl někdo jiný, kdo se právě nacházel na hřišti.

Brett Talbot.

Právě on byl ten vysoký hráč, který poslal Liama k zemi.

Jessie přeběhla pohledem po hřišti, ale viděla už jen jeho záda, jak společně se zdravotníkem mizí vevnitř školní budovy.

Zamumlala několik slov na rozloučení a položila telefon. Stále ho držela v ruce, když nešikovně sbíhala tribuny dolů a neustále se omlouvala, když už po několikáté nabrala někoho kolenem, nebo snad někomu stoupla na nohu.

Trvalo několik nekonečných okamžiků, než se konečně dostala ke Scottovi a Stilesovi s Kirou, kteří v dresech Beaconhillské střední školy stáli nad Liamem a snažili se vymyslet další taktiku.

„Není to Liam!" křikla po nich a oni se po ní nechápavě otočili. „Lydia rozluštila další část toho seznamu a Liam na něm není. Je to Brett! Ten..." zalapala po dechu, ale další slova už byla zbytečná. Scott se rozběhl do školní budovy a Stiles ho následoval.

Jessie se chtěla rozběhnout za nimi, ale Liam se po ní natáhl a na poslední chvíli ji zastavil.

„Co...?"

„Takže tam nejsem?" zeptal se vystrašeně.

„Ne, štěně, nejsi tam. Ale... ještě pořád chybí jedna třetina. A..."

Liam přikývl, nepotřeboval slyšet zbytek jejich slov. Je jen otázkou času, než se jeho jméno objeví na to seznamu.

---

Přítomnost sériových vrahů ve škole samozřejmě upoutal pozornost policie, ale i FBI.

A zatímco Violet, dívku, která zabíjela termodrátem, se podařilo dopadnout ještě ten večer, její společník Garrett zmizel.

Oba byli Liamovi spolužáci a Garrett byl i součástí lakrosového družstva.

Brett skončil na veterinární klinice, kde mu Deaton dokázal ulevit. Ukázalo se ale, že Scott a Derek nejsou zdaleka jediní vlkodlaci v Beacon Hills a kromě nich ve městě existuje ještě jedna smečka, vedená starou vlkodlačicí Satomi. Skrývali se v lesech a jen málokdo věděl o jejich existenci. Vynikali dokonalou sebekontrolou, jež byla spojená se starou buddhistickou mantrou.

---

Jessie trávila následující odpoledne s Argentem.

Nepředpokládala, že po jeho návratu bude pokračovat v jejím tréninku a on to po ní ani nechtěl. Přesto – když se nabídl volný den, nemohla odmítnout jeho nabídku.

Jediné na co se soustředila byly dobře mířené rány Argenta a její obranný postoj. Dokázala se vyhnout téměř každému jeho úderu, ale pokud zrovna nezvládla pokrýt některý z nich, dostala vždy tvrdou ránou. Argent ji nic neodpustil a ona věděla, že z tréninkového tempa přešel na normální.

Nebyla si jistá, kolik času uběhlo, ale když Argentovi zazvonil telefon, naprosto vyčerpaná dosedla na tvrdou zem, celá šťastná, že má alespoň chvíli na odpočinek a regeneraci.

Bolel ji každý sval v jejím těle a nebyla si jistá, jestli se ještě někdy zvedne.

Když se ale vrátil, téměř okamžitě věděla, že se něco stalo. Že něco není v pořádku.

„Co...?"

„Musíme jít."

„Musíme jít kam? Co se děje?"

Neodpověděl ji, jen směrem k ní natáhl ruku a pomohl ji zpět na nohy. Mátožně se postavila a nepřestávala na něj naléhat.

„Jde o tvého bratra."

„Co se mu stalo?!"

„Kate se mu stala..."

„Je v pořádku?"

„Bude v pořádku."

Rázně přikývla, ale z jeho pohledu dokázala rozeznat, že to není všechno.

„A?"

Argent tiše vydechl. Neměl jediný důvod před ní cokoliv tajit. Právě naopak.

„Tvůj otec."

„Co je s mým tátou?"

„Byl ve špatný čas na špatném místě."

Jessie překvapeně zamrkala, další otázky ji uvízly v hrdle.

Bez dalších slov se nechala odvézt do nemocnice a posadila se na příjem, kde ji vyzvedla Melissa. Vysvětlila ji, co přesně se s Rafaelem stalo a ujistila ji o tom, že by měl být v pořádku. Jessie zůstala sedět na nemocniční chodbě, zcela ztracená ve svých myšlenkách.

I když se v posledních týdnech její vztah s otcem zlepšil, stále mu nedokázala odpustit.

Až do teď.

Najednou se zdálo všechno tak... bezvýznamné.

---

Nebyla si jistá, jak dlouho tam seděla, musela dokonce na chvíli usnout. Probudila ji až Melissa, která ji něžným pohlazením po vlasech vzbudila.

„Mami?" zeptala se ospale Jessie.

„Zlatíčko, měla bys jít domů..."

„Ale..."

Melissa si olízla suché rty a přemýšlela, jak správně začít novou větu. Nakonec se rozhodla pro citově nezabarvené oslovení, kterým prostě nemohla nic zkazit. „Rafael má po operaci, je pod prášky, ale bude v pořádku. Nakonec to zranění nebylo tak vážné, jak to na první pohled vypadalo."

Jessie se na ni zadívala, ale zůstala mlčet.

Nevěděla, jestli by dokázala slovy popsat, jak se ji ulevilo.

Když ji Argent oznámil, že Kate se svým berserkery přepadla policejní eskortu, jejíž součástí byl i šerif s jejím otcem, jeho srdce vynechalo jeden úder. Celou tu dobu byla nervózní a neposedně poposedávala. Nakonec se ji nějakým zázrakem podařilo usnout, ale i ve spánku ji pronásledovaly zlé sny.

Až teď, když věděla, že bude v pořádku, se mohla konečně svobodně nadechnout.

Doslova cítila, jak ji spadl velký kámen z hrudi.

„Dobře."

„Zavezu tě domů, ano?"

Jessie jen přikývla a nechala svoji mámu, aby ji zavezla domů.

---

Myslela si a doufala, že tím dobrodružství pro dnešní den skončily, ale ukázalo se, že to byl jen začátek.

Doma ji čekal Scott se ztrápeným výrazem.

„Co...?"

„Lydia rozluštila poslední část seznamu."

„A?"

Scott jen zavrtěl hlavou. Zdálo se, že toho dneska prožil až příliš a ona si nebyla jistá, jestli je připravená to všechno slyšet. Odevzdaně se posadila na svoji postel, zkroutila nohy pod sebe a zadívala se na svého bratra.

„Dneska... dneska bylo všechno špatně, Jessie."

„Pověz mi to," vyzvala ho s nepatrným úsměvem.

A on ji všechno pověděl.

O tom, jak Garrett unesl Liama a on si myslel, že už ho nikdy neuvidí. Jak mu vyhrožoval jeho smrtí. Jak na té opuštěné silnici potkali Kate s berserkery a zraněného šerifa s Rafaelem. Jak se probral až v u Deatona. Jak se společně s Argentem pokusili najít Violet, ale místo toho je překvapila Kate. Jak našel Violet mrtvou a jak si myslel, že tím ztratil poslední naději na to, aby nalezl Liama. Jak ale na poslední chvíli zaslechl jeho zoufalé vytí a jak se mu podařilo ho na poslední chvíli zastavit. Jak Derek s Malií našli mrtvou téměř celou smečku Satomi. Jak Stiles s Lydií rozluštili poslední část seznamu. Šifrovacím klíčem, který zněl Derek. Jak Meredith spáchala sebevraždu v Eichen Housu.

Najednou se zdálo, že celý svět stojí proti nim.

Ostatně jako vždy.

Jessie si poposedla a zkoumavým pohledem přejela Scotta. Vypadal unavený, ještě více než normálně.

„Měl by ses vyspat, bráško."

„Jo..." Unaveně schoval obličej do dlaní a hlasitě si povzdechl. Nakonec padl zády do postele a dlouho dobu tak zůstal beze slov ležet. Jessie se potichu vykradla ze svého místa (i když nepochybovala o tom, že ji musel svým citlivým sluchem slyšet) a skočila za ním.

S předstíraným smíchem ji od sebe odstrčil, ale ona se nenechala. Jeho poštouchnutí mu oplatila a chvíli se jen tak nevinně kočkovali na posteli. Nakonec se Scott dostal přes její obranu a povalil ji tak nešikovně, až přepadla přes okraj postel.

Ze země se ale ozval její smích a ona se s námahou vyhrabala zpět na nohy.

„V pořádku?"

„V tom největším!"

Zašklebil se na ni a ona mu to oplatila vyplazeným jazykem.

Sevřenou pěstí ho pak uhodila do ramene a sama se jeho ráně šikovně vyhnula.

„Zvládneme to, bráško. Zvládneme to stejně, jako jsme zvládli všechno před tím."

Jeho úsměv najednou pohasl a zmateně se zadíval na Jessie. Nakonec však jen rázně přikývl.

„Už nedovolím, aby se někomu dalšímu něco stalo."

„Já vím."

Po dlouhé době jsem opravdu nespokojená s kapitolou. Několikrát jsem ji přepisovala a opisovala a přepisovala a dopisovala a stejně s výsledkem nejsem pořád spokojená. No ale... lepší už to asi nebude :D

Děkuji za každé přečtení, za každou hvězdičku a za každý komentář. Opakuji se, ale... prostě z toho mám pořád radost a po každé mi to zvedne náladu :))