Jessie vyběhla rychle do patra, kde se z domácího oblečení převlékla do tmavých riflí a přes hlavu přetáhla obyčejné, jednobarevné triko. Ze skříně ještě vytáhla jednoduchý propínací svetr, který přes sebe přehodila, když už sbíhala schody zpět do přízemí.

V zrcadle před vchodem rychle zkontrolovala svůj obličej a zklamaně si poklepala na kruhy pod očima, které představovaly vzpomínku na včerejší probdělou noc. Párkrát si přehrábla rukou ve vlasech, v marné snaze jim dát nějaký řád. Kroutily se kolem její hlavy jako vlasy Medůzy. Zastrčila si několik neposedných pramínků za ucho, ale více se nesnažila.

Scott ji sledoval jen jedním okem, ale když ji zahlédl na odchodu, zmateně ji ještě na pár momentů zastavil.

„Nepotřebuješ hodit?"

Zavrtěla hlavou. „Je to jen chvilka, za pár minut jsem tam."

„Dobře," přikývl. Nechtěl ji přemlouvat a ona by se stejně nenechala.

Zastavila se ve dveřích, jednou nohou už venku z domu.

„Dávej na sebe pozor."

Neviděla na něj a ani ho neslyšela odpovídat, protože rychle zavřela dveře.

Z kapsy od kalhot vytáhla svůj mobilní telefon a několik dlouhých okamžiků vybírala tu správnou písničku, která by ji zkrátila cestu k domu Stilinských.

Byla překvapená, když šerif zavolal.

Od toho incidentu, kdy ji vyhodil z domu, už uplynulo spoustu dní a nocí bez žádného kontaktu. Jessie sice měla několikrát potřebu znovu zaklepat na dveře malého rodinného domku po každé, když procházela kolem. Chtěla šerifa přesvědčit o své pravdě, ale už k tomu nikdy nesebrala odvahu.

K domu Stilinských to bylo opravdu jen minut a ona se před ním ocitla dřív, než to očekávala. Zůstala stát před zavřenýma dveřmi, dokud ji v uších nedohrála písnička. A pak ještě jedna.

Nakonec ale i ona sama musela uznat, že si připadá hloupě.

Sebrala zbytek své odvahy a zaklepala na dveře.

Trvalo jen chvíli, než ji šerif Stilinski otevřel.

V očích se mu zračilo hned několik emocí a Jessie měla problém je všechny rozeznat. Zdálo se, že za těch několik dní zestárl hned o několik let. Byl unavený a vypadal zmateně. Nebo spíš smutně. Zmateně a smutně.

„Chtěl jste mě vidět...?" zeptala se Jessie opatrně.

Šerif však jen přikývl a gestem ji naznačil, aby ho následovala. V tichosti spolu došli až k místu, kde Jessie před několika týdny zničila tapetu. Ta ale teď byla pryč úplně a na jejím místě byl vstup do opuštěného pokoje.

Zůstal stát před Jessie, hlavu sklopenou a ramena svěšená, jako kdyby na nich musel držet tíhu celého světa a už to pomalu vzdával.

„Asi bychom si měli promluvit o možnosti, že jsem měl syna," zašeptal pak potichu a Jessie mohla slyšet, jak těžce se mu ty slova říkají a jak moc těžké pro něj je to vyslovit.

Se začátkem nového školní semestru pro ně začalo i nové dobrodružství.

Malia oficiálně nastoupila do třetího ročníku, a některé hodiny absolvovala společně se Scottovou smečkou, jejímž jediným vlkodlakem byl samotný Scott.

Jessie se pomalu vracela zpět do formy, zatímco Scott se Stilesem se znovu stali součástí lakrosového družstva. Scott se snažil tvrdě trénovat, aby obhájil místo kapitána v družstvu, ale Jessie na něm viděla, že lakros už dávno není jeho prioritou. Snažila se mu domluvit, že to je právě sport, který mu může otevřít cestu na univerzitu, ale měla pocit, že ji poslouchá jen jedním uchem.

Scott měl totiž plnou hlavu Kiry, která měla zcela evidentně plnou hlavu Scotta.

Jenže ani jeden z nich se nedokázal vyslovit, a tak kolem sebe kroužili v opatrných kruzích, usmívali se na sebe a každá jejich konverzace končila trapných tichem.

Jessie to nemohla mít svému bratrovi za zlé. Sama měla pořádný zmatek ve svém milostném životě. Ona a Stiles se snažili budovat svůj podivný a opatrný vztah, který zůstával skrytý před zraky ostatních, a především před Scottem. Jessie si nebyla jistá, jestli ji její bratr odpustí ještě jednu lež, ale věděla, že nemá žádnou jinou možnost. Udržet vše v tajnosti byla pro oba stále lepší alternativa než vystoupit před Scotta.

Ani jeden z nich si nebyl jistý, jak by zareagoval.

A oba nejdříve potřebovali poznat sami sebe jinak než jen jako kamaráda. A pro oba to bylo překvapivě těžké.

Jejich první schůzky byly neobratné, oba nedokázali najít tu správnou rovnováhu mezi přátelstvím a zamilovaností. Celý den si dokázali povídat o všedních věcech, a nakonec se rozloučili rozpačitou pusou na tvář, podobnou jako dává babička na rozloučení svému malému vnukovi.

Jediný, kdo o nich věděl, byla Lydia.

Jessie ji nemusela nic říkat, hned na silvestrovské oslavě poznala, že se něco změnilo. Jessie se sice chvíli pokoušela vše zamluvit, ale její zrzavá kamarádka se nedala oklamat. A i když nedokázala pochopit, proč z toho oba dělají takovou vědu, souhlasila s tím, že jim pomůže. Lydia byla dokonalé alibi, proč Jessie tráví tolik času mimo domov.

---

Jenže v Beacon Hills to nikdy nebylo jen o středoškolských vztazích a úlohách z matematiky. Netrvalo dlouho, než si Scott povšimnul dlouhé absence Dereka. Už si sice všichni zvykli, že jejich nevrlý přítel na několik dní zmizel, ale nikdy to nebylo bez rozloučení a bez krátkého vysvětlení a nikdy to nebylo na tak dlouho.

Stačila jim jediná návštěva Derekova bytu, aby zjistili, že nikam neodjel, ale že ho někdo nejspíš unesl. Podlaha bytu byla poseta prázdnými nábojnicemi, na kterých Jessie rychle rozeznala znak lovecké rodiny Calavera, která sídlila v Mexiku, jen kousek od hranic.

Scott rychle rozhodl o tom, že budou muset podniknout rychlý výlet do Mexika. Podařilo se jim vymyslet perfektní lež a Jessie zapracovala na tom, aby se dostali do kontaktu s rodinou Calavero.

Jenže najednou stáli před problém, se kterým nikdo nepočítal.

Do Stilesova se auta se vešlo jen pět lidí a jich bylo šest, přičemž každý z nich byl nenahraditelnou součástí.

Problém se však vyřešil sám od sebe, když Jessie v předvečer odjezdu dostala silnou střevní chřipku a celou noc strávila zavřená v koupelně. Ráno měla vysokou horečku a byla na tolik vyčerpaná, že i když tvrdila, že je v pořádku, Scott nemohl dovolit, aby jela s nimi.

---

Stiles ji informoval o každé maličkosti a psal ji téměř neustále, pokud zrovna neseděl za volantem. Neustále se ujišťoval, jestli je v pořádku a ona mu neustále tvrdila, že ano. Pravdou ale bylo, že ji stále nebylo dobře. Nechtěla ale nikomu z nich přidělávat starosti.

Skutečný problém totiž nastal až po jejich příjezdu zpět do Spojených států.

Zatímco Scott zamířil na veterinární kliniku, Stiles skončil u McCallů doma. Chtěl překvapit Jessie, ale Jessie překvapila jeho. Seděla zhroucená vedle záchodové mísy a jen stěží dokázala vnímat jeho přítomnost.

Stiles ji chtěl povědět o všech těch šokujících novinkách – o tom, že v Mexiku sice našli Dereka, ale ten je teď o několik let mladší a vypadá jako puberťák. Chtěl ji také říct, že jeho únoscem nebyla rodina Calaverů, ale Kate Argentová, nemilosrdná lovkyně, o které si všichni mysleli, že je mrtvá.

Místo toho ji ale pomohl do postele a s obavami v očích sledoval, jak hrozně se za prodloužený víkend změnila. Zhubla hned několik kilo, obličej měla posetý kapkami potu od vysoké horečky.

Stiles zůstal sedět na kraji její postele a sledoval ji několik dlouhých minut, aby se ujistil, že usnula.

Pak se potichu vytratil z pokoje a zavolal Melisse, která byla na směně v práci. Nemohla si dovolit vzít si dovolenou, i když šlo o zdraví její dcery. Aniž by to Jessie, nebo Scott tušili, Melissa se dostala do vážných finančních problémů a nebyla si jistá, jestli vůbec dokáže zaplatit energie na další měsíc.

„Stilesi?" zeptala se zmateně Melissa, když zvedla telefon.

„Hej, ahoj, já... zastavil jsem se u vás doma... a... Jessie... ona...?" koktal zmateně, když se snažil přijít na jediný rozumný důvod, proč je u nich doma.

„Co je s Jessie?"

„No... ona... myslel jsem... já..."

„Stilesi, co je s Jessie?"

„Ona má pořád vysokou horečku a asi pořád zvracela, a..." Pokračoval ve zmateném koktaní, ale Melissa ho rychle přerušila.

„Co dělá teď?"

„Spí?"

„Můžeš ji dovézt sem, prosím?"

„Jo, hned."

Zavěsil telefonem a vrátil se zpět do pokoje. Opatrně přebral Jessie do náručí, tak aby ji nevzbudil. Ona se v jeho rukách jen zavrtěla a přitiskla se k jeho hrudi. Za normálních okolností by to jistě považoval za roztomilé, ale momentálně měl až příliš práce s tím, aby se mu nepodlomila kolena pod její váhou.

„Co to děláš?" zeptal se Scott, který se najednou objevil v domě.

Stiles mu neodpověděl, ne do té doby, než jeho nejlepší kamarád pochopil, že ten zoufalý výraz v jeho tváři pramení z toho, že jeho sestra byla pro něj až příliš těžká. Přiskočil k němu a opatrně ji přebral do své náruče. Jessie se neklidně zavrtěla a Scottovi stačil jediný dotyk s její holou kůží, aby zjistil, že má velké bolesti a stále ji není dobře.

„Mluvil jsem s Melissou, máme ji odvézt do nemocnice."

Scott jen přikývl a beze slov donesl svoji malou sestřičku až do džípu, kde ji pečlivě položil na zadní sedadlo. Přikryl ji vlastní mikinou, a přitom ji pevně držel za ruku, i když ona stále spala a jen stěží vnímala, co se s ní vlastně děje.

Jessie nebyla vážně nemocná, jen ji střevní chřipka připravila o všechny živiny, které její tělo bojující s virózou tak nutně potřebovala. Poležela si v nemocnici necelé dva dny, připojená na kapačky, které ji dodaly potřebné vitamíny.

Už druhý den ji bylo viditelně lépe a usilovně bojovala s vlastní matkou, aby ji propustila z nemocnice, aby mohla pomoci svým přátelům. Melissa však o ničem podobném nechtěla ani slyšet.

A tak Jessie zůstala ležet v nemocnici, zatímco její kamarády se snažili pomoci Derekovi proti Kate, která do města přivedla nové nebezpečí v podobě bájných berserkerů. Během boje s těmito nelidskými tvory se Derekova vrátila zpět jeho podoba a z tajného trezoru rodiny Haleů bylo ukradeno přes sto milionů dolarů.

A Jessie, stejně jako ostatní, dobře věděla, že to vše je jen začátek něčeho většího.

---

Uplynulo několik dalších dní, než se konečně začalo zase něco dít. Stiles přiběhl k její skříňce během jedné z přestávek a mával ji telefonem přímo před obličejem. Jessie zalovila ve skříňce, odkud vytáhla učebnici ekonomie a otočila se na něj.

„Co?"

„Vrah se sekerou, který vyvraždil celou rodinu!"

„Jo, já vím."

„Cože? Jak?"

„Máma mi volala, věděla, že to uvidíme ve zprávách."

„Super, takže můžeme jít!"

„Jít... kam?"

„Jít... to vyšetřovat?"

„Ale za pět minut máme ekonomii," sklopila Jessie pohled a zabouchla skříňku.

„Zapomněla jsi na tu část, kdy jsem mluvil o vrahovi se sekerou?"

„Zapomněla jsi na tu část, kde je tvůj otec šerif, který vyšetřuje vrahy se sekerou? Naši rodiče si nepřejí, abychom do toho zasahovali. A vzhledem k tomu, že ten vrah nemá tesáky a drápy, tak asi nemáme důvod, abychom do toho zasahovali."

Stiles ji probodl pohledem.

Ona se však usmála a pokrčila rameny.

„Uvidíme se na tréninku?"

„Nemysli si, že nepočkám na tvůj trénink," zamumlal nepřítomně, myšlenkami stále u trojnásobné vraždy.

Jessie mívala běžecké tréninky vždy po těch lakrosových. Jejich trenérka navíc odešla na mateřskou dovolenou a od nové sezóny dostal jejich tým na starosti kouč, který trénoval i lakrosové družstvo.

„Po tvém tréninku zůstaneš ležet na zemi a budou tě sbírat lopatou, abys nezabíral místo."

„Hahaha, strašně vtipné McCallová," zavrčel nepříjemně a ji to jen vykouzlilo široký úsměv na tváři.

„Jo, pravda někdy bolí!" zašveholila jakoby nic a společně se zvoněním zmizela v davu studentů, kteří proudili do tříd.

---

Jessie přišla na trénink o několik minut později, protože se chtěla ještě v klidu převléct. Na sobě měla svoje běžecké legíny a tretry, přes sebe ještě přehozenou jednu ze svých nadměrně velkých mikin.

Posadila se vedle Kiry s Maliou, které už seděly na tribunách.

S úsměvem pak sledovala, jak Scott sbírá Stilese ze země a když si všimla, že se oba dívají jejich směrem, zvedla na znamení svého drobného vítězství palec vzhůru. Stiles však jen protočil očima a nechal se odtáhnout za roh. Jessie už v hlavě vymýšlela milion a jeden vtip, kterými ho bude otravovat celé odpoledne, a ještě několik následujících dnů.

„Tak jo, co se děje?" zavrčela najednou Malia, která celou dobu seděla sehnutá nad učebnicí matematiky.

„Nic se neděje," zamumlala Kira, ale i Jessie poznala, že lže.

„Páchneš úzkostí a mě to rozptyluje."

Kira švihla pohledem po Jessie a pak si nervózně poposedla. Olízla si suché rty a pak váhavě promluvila. „Tak jo... Mezi mnou a Scottem se stala taková jedná věc. Ale nešlo o moc. Vlastně nešlo skoro o nic. A já si teď myslím, že to bylo nic. Jakože... úplně nic."

Malia nechápavě nakrčila obočí a otočila se směrem po Jessie, která evidentně rozuměla Kiřiným slovům více než ona.

Kira teď upřela svoje velké oči přímo na ni a Jessie v nich mohla vidět tu zoufalou touhu po odpovědích na otázky, které ji tak dlouho trápily. Jessie dobře věděla, že její bratr chová ke Kiře city, které nedokázal schovat. Jenže oni dva se o tom nebavili a ona si teď nebyla jistá, jestli vůbec má nějaké právo radit svému bratrovi a jeho potencionální přítelkyni v otázkách jejich budoucího vztahu. Zůstala tedy dlouho mlčet a Kira si její vyložení vyložila po svém.

„Takže... úplně nic," zašeptala zklamaně a sklopila pohledem.

„Ne! To ne!" vyjekla Jessie zmateně.

„Cože?"

„Ne... úplně nic, ne. Já... nevím, jestli o tom můžu mluvit. Ale... vím, že úplně nic mezi vámi není. A taky vím, že můj bratr je hrozný trubec!"

Kira překvapeně zamrkala a Jessie sledovala, jak se ji roztahuje úsměv na tváři. Malia znovu sklopila zrak k učebnici před sebou a nebyla si vůbec jistá, čeho to právě byla svědkem. Kira se znovu zadívala na hřiště před sebou, podobně jako Jessie.

Ta úpěnlivě sledovala svého přítele, jak netrefuje branku a zmateně pobíhá po hřišti, neobratně se snaží nabrat míček a podobně se mu vlastně nic nedaří. Na druhé straně byl Scott, který... netrefoval brány, v obraně za nic nestál a překvapivě nebyl nejlepším hráčem na hřišti, jak by se od kapitána předpokládalo.

Pak ale přišly na řadu útoky na bránu a kouč postavil Scotta se Stilesem před bránu. Oba byli dokonale sehraní a nemuseli se na sebe vzájemně ani dívat, aby předvídali krok toho druhého. Každého ze spoluhráčů se jim podařilo včas zastavit a Jessie se konečně roztáhl úsměv na tvář. Všimla si, že i Kira zatíná vítězně pěst, a dokonce i Malia zvedla pohled a zvědavě sledovala dění před sebou.

Pak se ale před oba kluky postavil nováček týmu. Jessie nevěděla, jak se jmenuje, věděla jen, že je zatraceně dobrý. Podle výšky ho tipovala na prváka, ale to jak se oháněl s lakrosovou holí a s jakou elegancí se proháněl po hřišti z něj dělalo minimálně hráče z vysoké školy.

Překonat Scotta se Stilesem mu nedělalo žádný problém. Obratně se klem nich protáhl a jakoby nic pak trefil i vítězný gól, šikovně mířený do horního růžku brány.

„To byla jen náhoda!"

Malia vystartovala ze svého místa, dlaně stočené do trychtýře, který měla přiložený ke svým ústům.

„Ale ne, Malio, nepleť se do toho, to je jedno..." Jessie se pokusila zatáhnout Malii za svetr a přinutit ji, aby se znovu posadila, ale veškeré její snahy byly marné. Malia si dokonce ještě přisadila, když na trenéra pořvávala něco o tom, že klidně vsadí deset babek, že po druhé kolem nic neprojde.

A kouč skutečně na její slova slyšel.

Postavil drobného hocha znovu před Scotta a Stilese a ten se s arogantním úsměvem na tváři znovu rozběhl naproti bráně. Když se ale pokusil vyhnout Scottovi, ten jej silně nabral a klučina mu přeletěl přes záda tak nešikovně, že když dopadl na zem, ozvalo se hlasité křupnutí.

Kouč se pochopitelně hned rozběhl k mladíkovi na zemi a ten se po chvíli neobratně zvedl. Scott a Stiles ho popadli a společně pak zmizeli ze hřiště.

---

Jessie po tréninku zamířila ke Stilinským domů.

Podle Stilesových slov zůstal Scott v nemocnici. Liamovo zranění nakonec nebylo tak vážné, přesto se zdálo, že si několik týdnů lakros nezahraje. Scott se cítil provinile a rozhodl se zůstat v nemocnici s Liamem. Stiles zůstal doma a společně s ním i Malia, kterou doučoval z matematiky.

Jessie byla po tréninku unavená, podobně jako vždy. Neuměla něco dělat jen na půl. A i když šlo jen o trénink, vždy ze sebe dostala všechno. I to byl důvod, proč teď seděla v křesle ve Stilesově pokoji, zkroucená do malého klubíčka a vše sledovala jen jedním okem.

Kdyby nebyla Malia v pokoji, byla by si jistá, že by už dávno spala.

Jenže přítomnost jiné dívky v blízkosti Stilese ji dělala nervózní a naplňovala ji žárlivostí. Zvlášť pokud ta dívka ležela v jeho posteli. Vedle něj.

„Malio, co je tohle?"

„To jsou poznámky od Lydie, vůbec je nechápu."

Stiles zvedl papír tak, aby na něj viděla i Jessie. Zmateně zamrkala a zeširoka otevřela obě oči, které měla ospalé. Jenže papír před ní ani v nejmenším nepřipomínal matematické příklady.

„To není matematika," zamumlala omámeně a Stiles jen přikývl.

„A pokud to napsala Lydia, určitě to nevěští nic dobrého."

„Takže... pokud to nebyla matematika, můžu už jít domů?"

Stiles pokrčil rameny a vypadal, že s jejím odchodem nesouhlasí. Věděl, že se v jejich doučování nepohnuly příliš dopředu, jenže zároveň toužil využít volné chvíle s Jessie. Nakonec však jen odevzdaně přikývl a vyprovodil Malii z domu.

Když se vrátil zpět do pokoje, Jessie se přemístila z křesla do jeho postele. Na jedné straně pak ležely jeho učebnice a hromada papírů popsaná nejrůznějšími příklady, zatímco na druhé straně byla Jessie stočená do klubíčka.

Sehnul se k ní a jemně ji políbil na čelo, jen aby zjistil, že nespí. Jedním rázným pohybem pak srazil zbytek učení z postele a lehl se vedle ní. Ona vklouzla do jeho náruče a on ji k sobě vděčně přitáhl.

„Vypadáš, jak kdybys zaběhla maraton," zašeptal ji do vlasů, snad jako kdyby bál, že každou chvíli usne a on ji může vzbudit.

„To víš, on je docela rozdíl mezi tréninkem a flákáním na hřišti."

„Slečna je dneska nějaká útočná."

„Slečna je dneska určitě více útočná než chlapec na lakrosovém tréninku."

Se smíchem ji od sebe odtáhl.

Jessie se narovnala na loktech a původní únava byla rázem úplně pryč. Natáhla se pro polibek, ale on před ní uskočil tak rázně, že málem spadl z postele. Jessie se po něm natáhla, aby zabránila jistému pádu, ale on ji se smíchem strhl s sebou a oba přistáli na hromadě učebnic před postelí.

„Moje záda," zabrebtal Stiles, zatímco ona se nepřestávala smát. Snad aby ji umlčel, hladově se natáhl po jejích rtech. Ale ona se i přesto nepřestávala...

---

„Jessie, musíme jít," zašeptal potichu a políbil ji na čelo.

Spala v jeho posteli, stočená do klubíčka a schovaná pod peřinou. Pod nečekaným dotykem se zavrtěla a zamručela, přesto se ale neprobudila.

„Jessie." Znovu vyslovil její jméno a jemně s ní zatřásl.

„Co se děje?"

„Musíme jít."

„Kam?"

Oči měla stále slepené k sobě. Ráno vyžehlené vlasy se ji začaly pomalu znovu kroutit do šílených vln a jednu polovinu tváře měla pomačkanou od polštáře.

„Tvůj bratr provedl nějakou pitomost."

„Jakou pitomost?" mumlala ospalým hlasem, zatímco se neobratně hrabala z postele.

„Pokud jsem to dobře pochopil, tak se mu omylem podařilo stvořit svoji první betu."

„Idiot."

„Lépe bych to neřekl."

Jak jsem slíbila, tak se snažím plnit - nová kapitola po delší době a pokusím se přidávat vždy koncem týdnem - ve čtvrtek, nebo v pátek, podle toho, jak budu stíhat.

Dnešní kapitola je taková nic moc, ale možná vám napoví, jaké vztahy vlastně budou panovat mezi Jessie a Malií. No a příště se můžete těšit i na Liama, na což se já osobně těším až moc. Hehe.

Děkuji za hvězdičky a komentáře, mám strašnou radost, že se příběh líbí. (A ano, opakuji se v každé kapitole, ale prostě... to pořád platí! :D

P. S. - zjistila jsem, že z nějakého nepochopitelného důvodu se tahle kapitola zobrazuje špatně. Máte s tím taky problémy? Zkusila jsem to trochu pozměnit, tak doufám, že to pomohlo.