Scott Jessie odvezl před dům Stilinských. Sám ale zůstal stát venku, opřený o svoji motorku.

Jessie hlasitě a zběsile zabouchala na vstupní dveře a nepřestala, dokud je překvapená Claudia neotevřela.

„Děje se něco?" zeptala se zmateně a ona se kolem ní protáhla dovnitř domu. Zastavila se až v obývacím pokoji, kde seděl zaražený šerif. Nechápavě se na ni zadíval a podobný pohled poté věnoval i své ženě, která přišla hned vzápětí.

„To auto... Patřilo vám!" Jessie podala Claudii papír, který našli v přihrádce džípu.

Starší z žen ho přejela pohledem, ale po chvíli jen nechápavě zavrtěla hlavou. „Já... To auto někdo ukradlo před..." Otočila se na šerifa a ten ji hned doplnil: „Před osmnácti lety. Od té doby jsme ho neviděli." „A už tenkrát to byl pořádný krám."

„Ale... Nemůžete třeba dohledat, kdo ukradl? Komu patřilo? Vzít nějaké otisky? Musíte přece udělat něco!"

„Jessie,..." Šerif ji chlácholivě položil ruku na rameno. Ona se však otřepala a udělala krok dozadu. Manželé stáli přímo před ní a sjížděli ji ustaraným pohledem. Jessie si před nimi připadala jako nahá. Intuitivně ustoupila ještě kousek dozadu, ale za ní už byla jen zeď.

„Jde tady o Stilese?"

Neodpověděla.

„Jessie, zlatíčko, myslím, že už to překročilo všechny meze. Myslím, že by sis měla s někým promluvit. S někým, kdo ti doopravdy pomůže," promluvila Claudia chlácholivě.

„S někým promluvit?!" Křikla náhle a samotnou ji překvapilo, jak rázně zněla. „Mluvím s jeho rodiči! Mluvím s jeho rodiči, co zapomněli na to, že měli syna. Možná byste měli přestat být tak strašně do sebe zahledění a..."

„Vypadni z mého domu."

Šerif ji skočil do řeči.

„Okamžitě vypadni z mého domu. Nikdo nebude takhle mluvit se mnou a už vůbec nikdo nebude takhle mluvit s mojí ženou." Jeho hlas byl překvapivě pevný a klidný. A to bylo to, co Jessie vyděsilo úplně nejvíc. Beze slova vyběhla z jejich domu. Ignorovala Scotta, který ji čekal před domem a ignorovala i zmatené volání jejího jména.

Nedoběhla daleko. Zastavil ji téměř okamžitě.

Prudce s ní trhl a ona skončila v jeho náručí.

„Jessie? Co se stalo?"

Místo odpovědi se rozplakala. Ten pláč ji přepadl tak náhle a tak silně. Schovala obličej do bratrova hrudníku a hlasitě vzlykala. Její tělo ji neposlouchala a ona se mu zhroutila do náruče. Kdyby ji nedržel, skončila by na zemi.

„Jessie? Proboha, co se stalo? Jessie?"

Vrtěla hlavou a nepřestávala plakat. Bylo ji jedno, že je na ulici, kde ji každý vidí. Bylo ji jedno, že lidé se zastavují a ukazují si na ně prstem. Bylo ji jedno úplně všechno.

Scott přestal vyzvídat.

Těsněji ji schoval ve svém objetí a nechal ji vybrečet.

Ani jeden z nich si nebyl jistý, kolik času uběhlo, než konečně přestala plakat.

„Zavez mě zpátky k tomu džípu, prosím," pípla potichu. A on jen přikývl a za ruku ji odvedl zpět ke své motorce. Jako robot si nasadila přilbu a posadila se za něj. Svoje ruce pak omotala kolem jeho pasu a hlavou se opřela mu o záda.

Cesta ke škole netrvala dlouho.

Jessie si podobně jako předtím otevřela dveře a vklouzla na sedačku spolujezdce.

Hlasitě si povzdechla a nechala další slzy, aby ji znovu smáčely tváře.

Scott si přisedl vedle ní, ale nic neřekl.

„Strašně mi chybí, Scotty. Je to, jako kdybych měla uvnitř sebe obrovskou díru. Obrovskou černou díru, která mě zevnitř požírá. Mám pocit, že jsem ztratila část sama sebe. Jako kdybych ztratila tebe."

Natočila hlavu tak, aby se dívala na něj.

„Nic se mi nedaří, Scotty. Nejsem schopná se soustředit, nejsem schopná se cokoliv naučit. Zhoršily se mi známky, zhoršily se mi časy na ovále. Všechno jde od desíti k pěti a já nevím, jak to zastavit. Je to, jako kdybych bez něj nebyla opravdovým člověkem."

Sklopila pohledem a natáhla se pro přívěšek, který se ji houpal kolem krku.

Zavřela oči a zavrtěla hlavou.

„Scotty," šeptla pak tiše jeho jméno, když nic neříkal.

„Taky mi chybí, Jessie. Když se něco stane, popadnu do ruky do telefon a chci mu zavolat. Neustále se ohlížím, jestli tu náhodou někde není. Spousta věcí mi nedává smysl. Mám pocit... Mám pocit, jako kdybych ztratil bratra."

Jessie se natáhla a jemně stiskla jeho ruku, kterou měl položenou na stehně. Společně pak seděli v autě tak dlouho, dokud se nesetmělo.

Seděla ve svém pokoji a dočítala knihu do hodin anglické literatury, když se z přízemí ozval vyděšený Isaacův hlas.

„Jessie!"

Odložila knihu a seběhla schody do přízemí. Když ale spatřila oba hochy stát na prahu domu, srdce ji vynechalo jeden úder. Isaac byl celý od krve a podpíral Scotta, který se jen stěží udržel na nohou. Hlavu měl sklopenou a vypadal, že není při vědomí.

Chvíli ji trvalo, než tělo začalo zase poslouchat její hlavu.

„Do koupelny!" Zavelela. Isaac odložil Scotta na studenou podlahu a sám si vyčerpaně sedl jen kousek od něho. Jessie s námahou vysvlékla bratrovo triko a na jeho hrudi našla obrovský škrábanec, který mu mohl udělat jen jiný vlkodlak. Ráda ale stále krvácela a to bylo to, co ji znepokojovala.

„Co se stalo?"

„Já vlastně ani nevím," přiznal Isaac.

Jessie zavrtěla hlavou a z jedné ze skříněk vytáhla lékárničku. Nejdříve bratrovu ránu pečlivě vyčistila, ale i přes její snahu rána dále krvácela.

„Proč se nehojí?!"

„Je to od alfy."

„Od alfy?!" Hlas ji vyletěl o oktávu výše, než by chtěla. „Snad jste vy dva idioti nemysleli, že dokážete zastavit celou smečku alf sami dva?!"

„Ne... My... Derek..." Isaac zmateně koktal a přitom sledoval Jessie, která pokračovala v ošetření svého bratra. Ten byl při vědomí a přimhouřenýma očima sledovat svojí sestru. Když si všimla, že ji vnímá, vlepila mu pořádnou facku.

„Idiote," zamumlala přitom, zatímco mu ránu pečlivě zavázala. Pak se unaveně posadila a pohledem sjela Isaaca. „Potřebuješ...?"

„Ne. Já jsem v pohodě."

„Dobře," rázně přikývla a postavila se na nohy. „Takže mi pomůžeš dostat ho do postele a hned pak mi řekneš, co se stalo."

---

Jessie musela uznat, že Isaac se do celé situace přimotal více méně náhodou. Nechtěl nechat Scotta odjet samotného a než stihl napočítat do deseti, ocitl se společně s ním a Derekovou smečkou uprostřed souboje s ostatními alfa vlkodlaky.

Samozřejmě, že proti nim neměli sebemenší šanci, ale nikdo z nich nepočítal, že to celé dopadne Derekovou smrtí. Při souboji s Ennisem ztratil rovnováhu a oba skončili o několik podlaží níž, když jejich těla dopadla na eskalátor, který již nebyl několik let v pohybu.

---

Jessie nemohla dlouho usnout. Ležela na posteli, ruce položené na hrudníku a hypnotizovala strop nad sebou. Nebyla si jistá, kolik času uběhlo, když se rozhodla zvednout a vypravit se do přízemí.

Ve svém tradičním nočním úboru, který se skládal jen z dlouhého trika, které bylo pravděpodobně někdy Scottovo, seběhla dolů a plácla sebou na gauč. Zkontrolovala čas a zjistila, že už je vlastně ráno.

Chvíli držela telefon v ruce a odolávala pokušení zavolat Stilesovi, aby mu pověděla, co všechno se událo. Nakonec ale mobil odložila. Pro Stilese byl spánek svatý a dobře věděla, že když usne, nevzbudí ho téměř nic.

S hlasitým povzdechem zamířila do kuchyně, kde z ledničky vyndala krabici mléka. Nalila si jej do hrnku a ten poté dala na několik minut do mikrovlnky, aby se ohřál. Během čekaní vyskočila na linku a pohupovala nohama.

Nedokázala uvěřit tomu, že je Derek mrtvý.

Mrtvý.

To slovo ji stále rezonovalo v hlavě a ona ho nemohla vytěsnit.

„Do háje," zaklela potichu, když ucítila, jak se ji do oči ženou slzy. Rychle je setřela hřbetem ruky, seskočila z linky a z mikrovlnné trouby si vytáhla hrnek s teplým mlékem. S tím se pak usadila ke kuchyňskému stolu, kde několik dlouhých minut jen tak seděla, dokud ji nevyrušil Isaac.

„Jessie?"

„Isaacu!"

Vyskočila ze židle, ale vzápětí se hned posadila. Jeho přítomnost ji překvapila.

„Co tady děláš?"

„Slyšel jsem nějaké zvuky, tak jsem se šel podívat, co se děje."

„Šla jsem po špičkách."

Isaac se posadil ke stolu naproti a jen nevinně pokrčil rameny. „Vlkodlačí smysly."

Ona jen zavrtěla hlavou a konečně upila z hrnku, který celou dobu svírala v rukách. Mléko mezi tím ale stihlo vychládnout.

„Jessie, jsi v pořádku?" zeptal se ji opatrně a ona rázně přikývla.

„Jasně, proč bych jako nebyla?"

„Já nevím... Vypadáš..."

„Jak?!" Vyjela po něm až příliš zprudka.

„Prostě... Já nevím. S tím vším kolem... Víš, že to nemusíš dělat, že jo?"

„Co nemusím dělat?"

„Být tady. Být se Scottem, snažit se ho ochránit. Snažit se všechny zachránit. Není to tvoje povinnost. My všichni máme drápy a tesáky, a taky je tu ta věc se zrychleným hojením, trochu posunutý práh bolesti a vůbec to všechno... Jsme vlkodlaci, Jessie. Dokážeme se o sebe postarat."

Jessie nechápavě zamrkala. Zvedla pohled a na krátkou chvíli se zadívala do jeho oči.

„Ty tomu nerozumíš."

„Tak mi to vysvětli. Podívej se na sebe. Vypadáš, jak kdyby ses měla každou chvíli rozsypat. A to bylo jen trochu krve. Bude hůř, Jessie. Bude mnohem hůř. Jak to zvládneš, když máš problém už teď?"

Sevřela hrnek před sebou ještě pevněji. Jeho slova ji zraňovala, protože byla pravdivá.

„Scott je můj bratr. Neopustím ho."

„Takže se radši necháš zabít?"

„Dokážu se o sebe postarat."

Isaac jen pozvedl koutky do úsměvu. Nic neřekl, prostě tam seděl a usmíval se.

„Dokážu se o sebe postarat," zopakovala znovu.

„Jasně, že jo."

Na dlouhou chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Ani jeden z nich nic neřekl, jen se vzájemně měřili pohledem. Isaac seděl relaxovaný na druhé straně stolu a posmíval se ji jen tím, že prostě byl.

„Mám pocit, že to nechápeš ty," promluvila po chvíli. Zprudka se postavila a pokračovala: „Derek je mrtvý, Isaacu. Někdo, kdo ovládá nějakou podivnou magii vraždí lidi a dělá z nich lidské oběti. Je tu smečka alfa vlkodlaků, kteří se budou jistě chtít pomstít za smrt jednoho z nich. A ty tady sedíš, usmíváš se a snažíš se vyprovokovat mně. Mně. Ale já nejsem tvůj problém. Jsem na Scottově straně, stejně jako ty."

Když promluvil, z jeho hlasu zmizela lehkovážnost se kterou běžně vystupoval. „Já se tě nesnažím vyprovokovat. Snažím se tě ochránit. Derek je mrtvý, Jessie. Derek, který byl vlkodlak. A kdo myslíš, že bude další, hm? Kolik práce dá asi zabít jednu malou holku, hm?"

Jessie si založila ruce na hrudníku, ale neřekla nic. Isaac však pokračoval: „Slyším, jak ti rychle bije srdce. Jsi vystrašená a to mluvíš jenom se mnou."

„Nejsem vystrašená. Jsem nasraná. To je rozdíl."

Bez dalších slov pak vyběhla zpátky do svého pokoje. Tam se schovala pod peřinu a stočila se do klubíčka.

„Idiot!"

Zaklela pak sama pro sebe.

Ale nebyla naštvaná na něj.

Byla naštvaná na sebe, protože všechno co řekl... Všechno to byla pravda.

---

Jessie musela nakonec přece jen usnout, protože ji teď vzbudit zvuk budíku, který se nemilosrdně rozléhal přes celý pokoj.

„Co to...?" zamumlala zmateně, protože venku byla ještě tma.

Scott se posadil a protřel si oči. V obličeji byl celý pomačkaný a i když se snažil na sobě nedat nic znát, nebyl ve své kůži.

„Dneska je ten přespolní běh. Musíme být brzo ve škole."

„Ale ne. Na to jsem úplně zapomněla." Po zádech znovu spadla do postele. Přehodila si peřinu přes hlavu a otočila se na stranu. Pak vystrčila hlavu, aby ji bylo rozumět. „Vážně je to dobrý nápad? Potom všem, co se včera stalo?"

„Právě proto musíme jet."

„Právě proto?" zeptala se nechápavě.

„Já... Musíme přijít na jiné myšlenky."

„Scotte, včera ti zabili kamaráda přímo před očima. A ty chceš jet na nějaký pošahaný přebor v přespolním běhu."

Unaveně se postavil a ze země zvedl triko. „Pořád jsem student střední školy, Jessie. A ty taky." S těmi slovy zmizel v koupelně a Jessie bylo jasné, že celá debata skončila.

---

V autobuse seděla před Scottem a Stilesem. Většinu času prospala, hlavu opřenou o studené sklo. Cestu do vedlejšího města s nimi absolvoval téměř celý lakrosový tým, včetně Isaaca s Boydem, který se vrátil do školy. Stále se ale nevzpamatoval ze smrti Ericy a úplně se uzavřel do sebe. Vedle Dannyho také seděl Ethan, jedno z dvojčat.

Jessie se probudila, až když autobus sebou prudce škubl a zastavil.

„Co se děje?" Otočila se dozadu, kde Stiles zuřivě ťukal do telefonu.

„Před námi je kolona," zamumlal unaveně Scott a z jeho úst mu vyklouzlo tiché zasténání.

„Scotty?"

Jessie vyskočila na sedačku. Pak se nahnula dopředu, dostatečně daleko, aby dosáhla na bratra. Jemně mu nadzvedla bundu a objevila tak krvavou skvrnu, která se objevila na jeho triku.

„Ennis to přežil."

„Cože?"

„Ethan... proto pořád kontroluje telefon. Čeká, až se mu ozvou. Danny napsal, že nějaký jeho přítel je nemocný a není jisté, jestli to zvládne."

Stiles vítězoslavně zamával telefonem před obličejem nejdříve Jessie a poté i Scottovi. Až poté si všiml jejich výrazů a zarazil se.

„Přišel jsem o něco?"

„Scott stále krvácí."

„Jsem v pořádku," zamumlal potichu, ale nepřesvědčil ani sám sebe.

Stiles znovu popadl telefon.

„Komu voláš?"

„Lydii s Allison."

„Jak nám pomůžou z Beacon Hills?"

„Jsou v autě za námi. Sledují nás."

---

Jessie si do teď nebyla jistá, jak se Stilesovi podařilo kouče přimět k tomu, aby zastavil. Nejdřív tu byla hádka, kdy vedl filozofický rozhovor o velikosti svého močového měchýře. Nicméně kouč měl v této debatě nesmírnou výhodu, protože v momentě, kdy Stiles otevřel pusu, on hlasitě zapískal na svoji píšťalku, která se mu neustále houpala kolem krku. Po chvíli už jen na prázdno otevíral ústa bez toho, aby z nich vycházel nějaký zvuk.

Nakonec to vše vyřešil Jared, jejich spolužák. Celou cestu mu bylo špatně, ale po té co se u něj zastavil Stiles, se pozvracel.

Autobus tedy skutečně zastavil na odpočívadle, kde je už čekala Allison s Lydii.

Jessie podpírala Scotta z jedné strany, z druhé to byl Stiles. Společně se jim podařilo dostat ho na toalety, kde se bezvládně zhroutil. Jessie ihned klečela u něho a přetáhla mu triko přes hlavu. Gáza, kterou včera zalepila jeho ránu, byla celá od krve a ona ji bez váhání strhla. Rána pod ní se ale vůbec nezahojila. Dokonce vypadala ještě hůře, než večer.

„Panebože," slyšela Allison.

„Proč se nehojí? Viděla jsem, jak se dostal z horších ran!"

„Je to v jeho hlavě," zamumlala zamyšleně Lydie. „Nedovoluje svému tělu se léčit, protože si vyčítá Derekovu smrt."

Stilesovi oči se překvapením roztáhly. I když zrovna on by neměl být překvapený inteligencí drobné zrzky. Než stihl kdokoliv cokoliv říct, přišla i s řešením. „Musí uvěřit tomu, že se vyléčí. Když tu ránu zašijeme..."

„Udělám to."

Allison a Jessie promluvily ve stejný okamžik.

Mezi nimi panovalo podivné napětí, které teď bylo téměř hmatatelné. Vzájemně si dívaly do očí a nakonec to byla Jessie, která ustoupila.

„Já... skočím pro jeho věci," zakoktala zmateně a pak beze slova pak vyběhla z místnosti, aniž by slyšela výmluvu Stilese a Lydie, kteří ji ihned následovali.

„Co to bylo?" zeptal se Stiles, když spatřil, jak nervózně přešlapuje na čerstvém vzduchu, bez tohož, aby se vůbec snažila dojít pro Scottovy věci. To Lydie jen střihla pohledem mezi Stilesem a Jessie a beze slov odešla do autobusu pro čisté oblečení.

„Já prostě..." Nahlas vydechla a zaklonila hlavu. „Já ji prostě nevěřím. Já prostě..."

„Jessie. Je to Allison. Allison."

„Zlomila mu srdce, Stilesi. A teď se chová, že je tady jenom pro něj. Dělá, jako kdyby se nikdy nic nestalo, jako kdyby mezi nimi nikdy nebyla ta velká, románová láska, kterou jsme jim všichni záviděli... Prostě..." Sevřela dlaně do pěstí a z úst se ji vydral tichý výkřik. „Prostě mě to štve!"

Než stihl Stiles něco namítnout, přerušil je hluk. Jessie se otočila za zvukem a spatřila Isaaca, který držel Ethana za košili. Napřáhl se a uhodil ho tak silně, že uslyšela prasknutí Ethanovy čelisti. Jedna rána mu ale nestačila a Isaacova dlaň znovu a znovu dopadala na tvář druhého vlkodlaka.

„A sakra."

„Aspoň nám neujede autobus."

„Ty jsi fakt idiot, Stilesi."

Společně se pak rozběhli k místu rvačky, kde se brzy shromáždil celý autobus. Ozývaly se různé pokřiky, které podporovaly jednoho, nebo druhého.

„Isaacu!" Zkusila ho okřiknout Jessie, ale on ji vůbec neslyšel.

To už se ale na místě ocitl i Scott.

„Isaacu!" Křikl rázně. Jessie byla zaskočena silou, jaká se ukrývala v jeho hlase. Isaacova pěst se zastavila v půlce pohybu a pak mu klesla podél těla. Zmateně zatěkal pohledem ze Scotta na Jessie, a poté na Ethanovu zakrvácenou tvář. O krok ustoupil, zcela ochromen sílou, kterou v sobě měl Scottův hlas.

To už tam byl ale kouč. Nejdříve se rozkřičel naIsaaca a později i na Ethana, který byl v celé věci nevinně. Nakoneczvýšil hlas i na zbytek lidí, kteří jen povstávali kolem. Nahnal je zpět doautobusu. Spolu se sportovci nastoupily i Lydia s Allison.    

Isaac provokuje Jessie jen svojí existencí a mezi nimi to začíná docela skřípat, co myslíte? V dalším díle nás čeká epizoda "Motel California", která patří mezi mé oblíbené. 

Také se potýkám s menším "lingvistickým" problémem, jsem zvědavá, jestli mi dokážete poradit - je Scott pravý alfa, nebo pravá alfa? :D Při psaní pozdějších kapitol se nemůžu rozhodnout, které oslovení je správné a neustálé to přepisuju a přepisuju a přepisuju a nakonec sama nevím, jak mi to vlastně přijde správné :D

Všem vám přeji pěkné Velikonoce, odpočívejte a relaxujte! :)))