Když se dostala na lakrosové hřiště, spustil se prudký déšť.

Malia a Chris Argent měli za úkol chránit část lidí v bunkru, který patřil rodině lovců. A i když by byla raději s nimi, nemohla porušit pečeť, kterou byl podzemní kryt zabezpečen. Proto se vydala na hřiště, kde Scott s Liamem chtěli ochránit zbývající spoluhráče, kteří se odmítli vydat do krytu.

Déšť rychle zhoustnul a rozhodčí brzy ukončil hru.

Jessie vběhla na hřiště a doběhla až ke svému bratrovi.

„Co se děje?"

„Já nevím," přiznal, „spustila se bouřka, musí být někde blízko."

„Vlastně, už jsou tady," řekl Corey. Jako jediný z nich tajemné jezdce viděl. Dokázal se zneviditelnit a právě v tomhle stavu je mohl spatřit.

Scott stáhl Jessie za sebe. Byla ve skupince dvou chlapců a jedné dívky, ve které rychle rozeznala Gwen.

Ucítila, jak ji Corey uchopil za paži. Překvapeně zamrkala a okamžik ji trvalo, než se vzpamatovala. Před ní bylo několik mužů na koních. Oblečeni sice byli jako kdyby si odskočil z kovbojky, nejpodivnější na nich byl ale obličej. Ten svoji strukturou připomínal dřevo, neměli žádná ústa a i když jim klobouk zakrýval oči, všimla si, že místo nich mají jen dvě černé díry.

„Jessie, drž je u sebe!" Křikl Scott a Corey se pustil její ruky. Čekala, že Jezdci zase zmizí, ale nestalo se tak.

„Pořád je vidím!"

Scott se jen na okamžik otočil na svojí sestru, ale ten drobný moment stačil k tomu, aby zmizel jeden ze studentů.

Liamovi oči zajiskřily žlutě a s hlasitým řevem skočil po jednom muži. Strhl ho z koně, ale to bylo všechno. Muž ho několikrát uhodil do obličeje a mladý vlkodlak zůstal chvíli ležet na zemi, než se jeho tělo dostalo z otřesu. Ale i to stačilo k tomu, aby zmizel další člověk.

I Scottovy oči zářily červenou barvou. Cenil tesáky a neustále kontroloval Jessie. Ta zůstala stát za jeho zády společně s Gwen.

Pevně ji držela za ruku a byla přesvědčená, že se ji dívka nemůže vysmeknout. Jenže právě to ona udělala. Než stihl Scott zareagovat, dostala se před něj a dobrovolně se nechala unést.

A Jessie to vnuklo myšlenku.

Zůstala stát těsně za Scottem a upřeně se dívala na jednoho z Jezdců. Nebyla si jistá, co se děje s unesenými lidmi, ale byla si jistá, že se tam setká se Stilesem.

„Jessie, ne!" Scottův hlas ji přenesl zpátky na zem.

Dokázal číst její myšlenky. Viděl ji to na očích. Věděl, co chtěla udělat. Byla by schopná jednomu z Ghost Riderů sebrat zbraň a sama se s ní střelit, jen pokud by to znamenalo, že se dostane na místo, kde byl i Stiles. Ať už byl Stiles kdokoliv. 

„Scotty."

Zklamaně zavrtěl hlavou a vrhl se k Liamovi, který stále ležel na zemi.

Déšť ustal a Jezdci byli pryč.

A ona zůstala stát uprostřed hřiště s vědomím, že zase jednou prohráli. Přišli o spoustu lidí a stále neměli ani tušení, jestli se podivní muži na koních dají vůbec zastavit. Všem jim chyběl Stiles, i když někteří z nich to neuměli přiznat.

Třeba Scott.

„Jsi v pořádku?" Do reality ji vrátil Corey, který celou dobu stál vedle ní.

„Jo." Ale byla to lež. Byla to největší lež jejího života.

Jessie si nedokázala představit, jaké myšlenkové pochody přinutily kouče postavit Stilese do hry. Většinu času stál bokem a nervózně přešlapoval. Když se mu náhodou podařilo získat míček, během sekundy ležel na zemi, jak ho nějaký protihráč srazil k zemi.

Celá hra se vyvíjela špatně a domácí družstvo brzy prohrávalo o několik bodů. Pak se ale na hřiště dostal Isaac, který poslal k zemi několik slabších spoluhráčů a kouč (pokud nechtěl celý zápas odpískat) musel na hřiště poslat Scotta.

Isaac ale po jednom ze sebevraždných útoků zůstal ležet na zemi a nezvedal se. Nad ním se tyčil Jackson.

Hra se rychle blížila ke konci.

Domácí stále ztráceli a Jessie se marně mezi hráči pokoušela najít Scotta. Zmateně těkala pohledem po hříšti, ale místo svého bratra uviděla Stilese, před kterým skončil míček. Zbytek hráčů mu nevěnoval žádnou pozornost a tak si ani nevšimli, když ho Stiles opatrně nabral a zuřivě se s ním rozběhl před bránu, kde se však náhle zarazil.

„Střílej, Stilinski!" Křičel kouč a s ním i zbytek publika, kromě šerifa, který s tichým povzdechem schoval svůj obličej do dlaní.

Stiles po několika dlouhých okamžicích skutečně vystřelil.

A míček skončil za zády brankáře.

Běželi poslední minuty a Stilesovi se podařilo ještě dvakrát skórovat. Jen pár sekund před koncem hry vstřelil i vítězný gól a zatímco se radoval na hřišti i se zbytkem spoluhráčů, Scott doběhl na hřiště. Stál kousek od hloučku ostatních sportovců a pohledem kontroloval okolí. Nebyla si jistá, co přesně hledá, ale když se zvukem roznesl závěrečný hvizd, viditelně se mu ulevilo.

Jenže ten pocit netrval dlouho.

Světla kolem hřiště s hlasitým lupnutím zhasla a celý prostor se propadl do téměř neproniknutelné tmy. Jessie se automaticky schoulila do klubíčka, aby byla co nejmenší. Šerif přes dívku přehodil svoji bundu a pak ji napomenul, aby se nehnula z místa.

Slyšela hlasité výkřiky a všude kolem ní zavládl chaos.

Ona se snažila co nejvíce pokrčit zraněnou nohu, aby zabírala co nejméně místa, ale bylo to všechno, co mohla udělat. Zůstala skrčená pod šerifovou bundou, zhlasita oddechovala a doufala, že to brzy skončí.

Po chvíli uslyšela další lupnutí, jak světla znovu naběhla. Ihned se narovnala a vrávoravě se postavila.

„Scotty!" Křikla a věděla, že ji bratr uslyší. „Scotty!"

Rozhlížela se kolem sebe a cítila, jak se jejího těla zmocňuje panika. Snažila se uklidnit sama sebe, když se vedle ní objevil Isaac.

„Kde je můj bratr?" Dožadovala se odpovědí, aniž by věděla, jestli je na jejich straně.

„Scott je v pořádku. Ale Jackson..."

„Co se stalo?"

„Je mrtvý. Tvoje máma se mu pokusila dát první pomoc, ale bylo už příliš pozdě. Vypadá to, že... se zabil sám. Měl rozpárané břicho a ruce celé od krve."

Jessie zalapala po dechu a jednou rukou si zakryla ústa. „Panebože," vydechla po chvíli a opatrně se posadila.

„A... kde je Scott? A Stiles?"

„Scott je dole na hřišti. Je u tvé mámy. Poslal mě, abych zkontroloval, jestli jsi v pořádku."

„A Stiles?"

Isaac zůtal mlčet, pohledem však hypnotizoval špičky svých tenisek.

„Kde je Stiles?!"

„Já... Nevím. Je pryč. Zmizel."

---

Šerif Stilinski odvezl Jessie k sobě domů.

Netrvalo dlouho, než zjistili, že Jacksonova smrt nebyla jen nešťastná řada náhod. Pokud ho chtěl Gerard mrtvého a nařídil mu smrt, neudělal to jen tak. Scott a Isaac se snažili vystopovat Stilese po čichu, zatímco Derek a Peter se snažili přijít na to, proč je teď Jackson mrtvý. Melissa sledovala jeho tělo, protože jako jediná měla přístup do nemocniční márnice. Šerif pokračoval v pátrání po svém synovi a Jessie zůstala v jejich domě úplně sama.

Stiles měl pokoj v přízemí, jen kousek od vchodu a dopajdat se do něj nepředstavovalo pro Jessie žádný velký problém. Plácla sebou do jeho postele a hypnotizovala strop. Nakonec se stočila do malého klubíčka a schovala se pod jeho peřinu. Celý pokoj páchl jako on a ona si nebyla jistá, jestli je ji ta vůně příjemná, nebo ne.

Když ale zavřela oči, usnula téměř okamžitě.

---

„Jessie?"

Postel se prohnula, jak si někdo sedl kousek od ní. Zmateně otevřela oči a spatřila Stilese, který byl jen kousek od ní. V obličeji měl unavený výraz, ale nejhorší byla krvavá podlitina, která se mu táhla přes půl tváře. Měl i roztržený ret a celkově vypadal, že se dostal do hospodské bitky.

„Stilesi!" Vypískla a skočila mu kolem krku.

„Kde jsi byl? Co se ti stalo? Kdo to udělal? Jak..." Zavalila ho vlnou otázek, ale když si všimla, jak zničeně vypadá, odmlčela se. Místo toho mu položila starostlivě ruku na rameno a zeptala se na otázku, na kterou se měla zeptat jako první: „Jsi v pořádku?"

---

Zatímco Stiles zmizel v koupelně, Jessie zapípal telefon. Myslela si, že to je Scott, ale k jejímu překvapení to byla textová zpráva od Lydie. Zmateně vzala telefon do ruky a přečetla si krátký text.

Muzu s tebou mluvit?

Nechápavě nad sebou zavrtěla hlavou.

Byla natolik zahleděná do vlastních problémů, že zapomněla na problémy ostatních. Před očima zrzky zemřel kluk, kterého milovala. A ona se zachovala jako nejhorší kamarádka na světě a nenapsala ani blbou SMSku, aby se zeptala, jestli je v pořádku.

Jsem u Stilinskych, klidne se zastav.

Odepsala téměř okamžitě.

---

Než dorazila Lydie, Stiles ji povyprávěl, co se mu vlastně stalo. Byl to Gerard, kdo ho unesl a půlku noci ho věznil ve sklepě v domě Argentových, společně s Ericou a Boydem. Jessie o těch dvou dlouho neslyšela – Derek jen pronesl něco o tom, že se rozhodli opustit jeho smečku a ona si myslela, že prostě odešli z města.

Gerard pak ztloukl Stilese téměř do bezvědomí a nakonec ho nechal jít.

Bylo to varování.

Když dorazila Lydie, téměř okamžitě se rozplakala.

Stiles se ji snažil utěšit, protože to se slovama, ale hlavně s Lydií, uměl lépe. Lydia byla křehká dívka, která si toho v posledních dnech prožila až příliš. A vidět zemřít milovanou osobu, byla ta poslední kapka.

Jessie zazvonil telefon a ona se neobratně přemístila za dveře, aby nechala ty dva o samotě. Unaveně se pak opřela o stěnu a přijala hovor.

„Jessie?"

„Scotte?"

„Potřebujeme sehnat Lydii."

„Je tady. Je u Stilinských."

„A můžeš ji dopravit k nám?"

„Proč?"

V telefonu se ozval hlasitý povzdech a nakonec pokračoval: „Peter si myslí, že její láska k Jacksonovi ho dokáže přeměnit zpět."

„On žije?" zeptala se nechápavě.

„Něco mezitím. Vypadá to, že se jen zakuklil. Tělo má teď celé obalené do vlastního jedu, ale už se začíná hýbat. Nebude trvat dlouho, než se probere úplně."

„Dobře. Dobře."

Položila telefon a stejně namáhavě se pak vrátila do pokoje. Když ji Stiles uviděl na prahu dveří, přisunul směrem k ní židli, na kterou se s vděčností posadila. Pak vše vylíčila Stilesovi s Lydií.

Jakmile ji rusovláska vyslechla, neváhala ani chvíli. Okamžitě byla na nohou a hnala se ke dveřím. Stiles ji však na poslední chvíli zadržel.

„Lydie, ty tomu vůbec nerozumíš."

„Rozumím. Vím, že ho můžu zachránit. A já ho musím zachránit." Naléhavost v jejím hlase byla odzbrojující. Ne však pro Stiles.

„Vůbec si neuvědomuješ, co všechno se může stát. Vůbec nerozumíš tomu, co je tam venku."

„Větší část si zvládnu domyslet."

To už ale Jessie stála na nohou a postavila se mezi oba dva. „Stilesi," šeptla tiše, tak aby ji slyšel jen on, „musíš ji nechat jít. Musíme ho zachránit."

„Ne, my nemusíme vůbec nic." Lehce zvýšil hlas, ale nekřičel. „Jessie, tobě nestačilo, že tě postřelili? Po-stře-li-li tě!" Vyhláskoval poslední slovo a přitom kladl na každou slabiku zvláštní důraz. „A vidíš tohle? Tohle není proto, aby mi ublížili! Tohle má ublížit vám všem!" Zuřivě máchal rukama kolem svého obličeje. „Ty nejsi žádný podělaný vlkodlak, aby ses vyléčila, když tě někdo zraní. Dokážeš si představit, jak jsem se cítil, když jsem tě viděl s kulkou v noze? Ležela jsi v kaluži krve a já si říkal, že není možné, aby někdo ztratil tolik krve a přežil to. Myslel jsem, že jsem tě ztratil, Jessie! A ten pocit už nechci nikdy zažít, jasné? Nechci ztratit nikoho dalšího – nechci ztratit tebe, ani Lydii, ani Scotta, nebo tátu!"

Zhluboka oddechoval a bedlivě sledoval obě dívky před sebou.

Jessie sklopila pohled, ale nebyla schopná nic říct.

Stiles ji ale znal příliš dobře na to, aby věděl, že se už stejně rozhodla. Byla stejná jako Scott – sebe a svoje bezpečí kladla až na poslední místo. Nechápavě zavrtěl hlavou a chystal se říct něco dalšího. Jenže brzy mu došlo, že ať řekne cokoliv, ona nezmění svůj názor.

Jessie se naklonila k Lydii, která vše beze slova sledoval. „Počkej mě v autě, prosím."

Zrzka jen přikývla a odešla.

Jessie se natáhla ke Stilesovi. Opatrně mu položila ruce kolem pasu a pak se přitáhla k jeho hrudi.

„A víš jak jsem se cítila já, když jsi po tom zápase zmizel? Nemohla jsem nic dělat – seděla jsem u tebe v pokoji a čekala, až mi zazvoní telefon. A nejhorší na tom bylo, že já jsem se bála, že zazvoní. Bála jsem se, že mi někdo řekne, že se ti něco stalo." Chtěla zvednout pohled, aby nemumlala do jeho trička, ale on si unaveně položil bradu na její hlavu. „Ale to není důvod to vzdávat. Kdyby se něco stalo tobě, mohla bych být na smrtelné posteli a přesto bych se zvedla a udělala cokoliv, abych tě zachránila. A ty teď to stejné musíš udělat pro Lydii."

„Ale..."

„Já vím, že ji miluješ. Nebo si možná myslíš, že ji miluješ. A právě proto nechápu, proč ji nechceš pomoc. Nevěřím tomu, že tě vystrašilo něco, jako pár ran do obličeje."

Náhle se od něj odtáhla. Zůstala stát kousek od něj a dívala se mu do očí. Po chvíli se jen ušklíbla a pronesla: „Budu čekat v autě. Ale nebudu čekat dlouho."

Pak se otočila a vratkým krokem se vydala z pokoje pryč. Doběhl ji jen pár kroků před domem, a i když Lydie seděla ve svém autě, naskočil do svého džípu a nechal obě děvčata, aby si k němu přisedla.

---

Trvalo několik nekonečných minut, než se dostali na druhou stranu města, i když Stiles jel celou dobu s pedálem přitisknutým k zemi a vysoko nad všechny povolené rychlostní limity. Bez přemýšlení pak projel zástěnou, která představovala chatrný vjezd do skladových prostor, kde se podle všeho nacházel Derek i Scott, ale hlavně – Jackson.

Při nárazu Stiles zavřel oči, podobně jako Jessie. Lydie naopak měla oči dokořán a byla to ona, kdo sešlápl brzdu místo Stilese v momentě, kdy přes kapotu auta přelétlo ještěrčí tělo kanimy.

Jen co auto zastavilo, vyběhla zrzka z auta a rozběhla se k Jacksonovi. Ten se hned rozpřáhl, ale Lydie v ruce svírala obyčejný klíč. Jackson se zarazil a zkoumavým pohledem si prohlížel malý a úplně obyčejný klíček. Když zamrkal, jeho oči se přeměnily na lidské a jeho kůže postupně ztrácela šupiny.

Už to vypadalo, že se promění na člověka, ale v ten moment zasáhl Derek a Peter. Oba dva se rozběhli proti chlapci a každý z jedné strany do něj zaryli své drápy. Jackson zasýpal, zalapal po dechu a pak se zhroutil Lydii do náruče.

Chvíli trvalo, než se zrzka znovu postavila. Z očí ji tekly slzy a jen stěží se udržela na nohou.

A pak se to stalo. Jackson nejdříve pomalu a opatrně pohnul rukou. Byl to malý pohyb, který téměř nikdo nezaregistroval. Jenže pak se začal opatrně zvedat. Kousek po kousku se jeho tělo probouzelo k životu. Derek i zbytek jeho smečky zůstali stát na místě – žádný z nich se neodvážil pohnout a jen sledovali chlapce před sebou. Ten se konečně narovnal a se zakloněnou hlavou zařval.

Byl to vlkodlačí řev.

Jeho oči zářily pronikavě modrou.

Lydie neváhala ani chvíli a skočila mu kolem krku. On ji k sobě zmateně přitáhl a nechal ji ztratit se v jeho objetí. Otázkou ale bylo, jestli to nebyl on, kdo se ztratil v jejím objetí.

---

Jessie potřebovala slyšet odpovědi na všechny otázky. Ale Scott je nechal nezodpovězené, když odjel společně s Allison a jejím otcem do jejich domu a ji nechal na pospas Stilesovi a Derekovi.

Od nich se dostala jen kusého vysvětlení. Gerard onemocněl rakovinou a jeho velkolepý plán na přežití zahrnoval přeměnu ve vlkodlaka. Derek ho dokonce doopravdy kousl, ale Scott byl několik kroků před nimi a podařilo se mu do jeho tělo otrávit jasanem horským a tak proměna nebyla možná. Místo toho z něj začala téct černá krev, a když přijel Stiles, podařilo se mu nenapádně zmizet.

Jessie věděla že z nemluvného Dereka už více nedostane a tak neochotně zamířila domů.

---

Pozdě v noci ji probudili tiché vzlyky, které vycházely ze Scottovy postele.

Zmateně se narovnala a protřela si oči.

„Scotty?" Opatrně, jako kdyby se bála, že ho vyleká.

Když přišel domů, už spala – události uplynulých hodin ji příliš vyčerpaly.

„Scotte?" zeptal se ještě jedou, ale ani tentokrát ji neodpověděl.

Po tmě se tedy vypravila na dlouhou cestu ze své postele do jeho. Napadala na zraněnou nohu a byla si jistá, že nadělala tolik hluku, že musela vzbudit i mámu, která spala o patro níž. Nebylo pochyb, že citlivé, vlkodlačí smysly slyší každý její pohyb. Nic neříkal a tak pokračovala dál. Ale ona by pokračovala dál, i kdyby něco řekl.

Opatrně vklouzla do jeho postele.

„Už mi řekneš, co se stalo?"

„Rozešla se se mnou."

„Scotty..."

„Ne... to je v pořádku. Asi. Já... ona..." Hlas se mu třásl, jak se snažil udržet vzlyky v sobě. „Ona potřebuje čas pro sebe, aby to všechno vstřebala. Umřela ji máma, to s Gerardem a hlavně si vyčítá to, jak se po její smrti chovala. Nechala Gerarda, aby se ji dostal do hlavy a proměnil ji v úplně jiného člověka." Odmlčel se a po chvíli zase pokračoval: „Potřebuje být sama. Potřebuje to."

„Scotty..."

„Prosím, neříkej nic. Jen... Tu se mnou dneska zůstaň."

Přikývla a byla si jistá, že to viděl.

„Dobrou noc, bráško."

„Dobrou noc, sestřičko." 

Druhá série je u konce.

Ani nevím, co pořádně napsat - snad jen, že děkuji všem za komentáře a hvězdičky. Zdá se mi neuvěřitelné, že za měsíc (měsíc?) příběh nasbíral téměř 500 votes a získal si několik čtenářů. Moc si toho vážím a každá hvězdička a každý komentář mě posouvá dopředu a já mám vždy takovou chuť na psaní.

Takže - díky!