Zatímco zbytek Scottovy smečky se snažil najít způsob, jak zabránil Divokému honu, aby odnesl půlku Beaconhillské střední školy, Jessie se nepřestávala honit za přízrakem jménem Stiles. Byla tím úplně posednutá a nenechala si to od nikoho vymluvit. Byla přesvědčená, že Stiles existoval a ona jen musí přijít na to, jak si na něj vzpomenout.

Gwen si na svoji sestru pamatovala, i když ji Ghost Rideři odnesli. Snažila se přijít na to, jaký je mezi nimi rozdíl, ale dlouho ji nic nenapadalo. Až po několika dnech si vzpomněla, že Hayden zmínila náramek, který její spolužačka nosila. Gwen tvrdila, že ji ho dala její sestra.

Strávila několik bezesných nocí tím, že přemýšlela o písmenku na svém krku.

Věděla, že je od něj.

Ale proč si nedokázala vzpomenout?

Ničilo ji to, každý den víc a víc.

Scott ji ze všeho vynechával, i když věděla, že potřebuje její pomoc. Nebyla sice vlkodlak, přesto byla stále součástí smečky a pokud byla smečka v ohrožení... Musela se za ni postavit. Právě proto se vypravila navštívit šerifa Stilinského. Potřebovala odpovědi a věděla, že je nemůže dostat od nikoho jiného, než od něj.

---

Stála v jeho kanceláři, ale on kroutil hlavou.

„To je nesmysl, Jessie."

„Ne... Pokud Stiles skutečně existoval, musel za sebou něco zanechat. Nemůžete jen tak vymazat člověka!"

„A proč mi chceš prohledat byt?"

Jessie neodpověděla, jen sklopila pohled. Měla slzy na krajíčku.

Nemohla to říct nahlas. Nemohla říct, že si myslí, že Stiles byl šerifův syn.

Muž naproti ní si ale hlasitě povzdechl a pokynul ji, aby si sedla na židli naproti němu. Ona ho poslechla, hlavu ale měla stále sklopenou.

„Víš, před pár dny jsem šel do garáže, už ani nevím, pro co. Z ničeho nic na mě vypadla baseballová pálka a já automaticky vykřikl jeho jméno."

„Stiles," šeptla tiše a konečně zvedla pohled.

Přikývl, ale víc nic neřekl.

Opatrně zkoumala výraz v jeho obličeji, ale zdálo se, že je ještě víc zmatený, než ona. Po chvíli ticha se hlasitě nadechl a zvedl se ze židle.

„Claudia je doma, zavolám ji, aby věděla, že přijdeš."

---

Procházela se po téměř prázdném domu a zkoumala každý kout. Neustále zvedala jednu fotku za druhou, ale na všechny byla jen Claudia a šerif.

A právě tmavovlasá žena středního věku z ní celou dobu nespouštěla oči. Byla neustále kousek za ní, kontrolovala každý její pohyb. Jessie z toho byla nervózní, ale nic neřekla. Ona byla na návštěvě, mohla být ráda, že ji vůbec pustila dovnitř.

„Můžu ti nějak pomoct?"

„Ne... Já... Asi bych měla jít."

„Dobře."

Skutečně chtěla odejít, ale na poslední chvíli se zastavila na chodbě. Dostala se do zdánlivě slepé uličky. U zdi byla postavěná komoda a na protější straně bylo pověšeno několik obrazů.

Jessie se zastavila a zavřela oči.

Mezi prsty sevřela písmenko na svém krku. Do očí se ji nahrnuly slzy a ona nevěděla proč.

Někdo ji chyběl.

Někoho ji vzali.

A ona si nedokázala vzpomenout, kdo to byl.

Udělala pár kroků vpřed a rukama se opřela o komodu. Pohled měla zamlžený od slz a snažila se spolknout vzlyk, který se dral na povrch.

Připadala si tak strašně zoufalá. Připadala si neúplná.

A nejhorší byl ten pocit. Věděla, že to má před sebou, jen to neviděla. Prohledala celý dům Stilinských, ale nikde nenašla jediný důkaz o tom, že by někdy měli syna. Nebyl na žádné fotce, nenašla žádné jeho věci, nenašla ani žádný prázdný pokoj.

Jedině...

Rukávem si rychle setřela slzy a udělala krok dozadu. Komoda přesně pasovala do výklenku ve zdi, který až podezřele připomínal rozměry dveře od pokoje. Přistoupila zpět ke komodě a natáhla ruku. Opatrně uchopila kousek tapety a škubla.

Jenže ve stejný moment její zápěstí uchopila Claudia. Jessie bolestivě sykla, stiskl byl příliš pevný.

„To bolí."

„Co jsi to udělala?!" Konečně ji pustila a naštvaně kontrolovala zničenou tapetu.

Jessie se chtěla nadechnout a vysvětlit ji to. V její hlavě to dávalo dokonalý smysl, ale... Jenom v její hlavě. Raději se omluvila a doslova vyběhla z domu. Zastavila se až o ulici dál.

Potřebovala přijít na jiné myšlenky.

Vytočila Scottovo číslo a slíbila mu pomoc.

Oslava narozenin Lydie byla vždy největší párty školního roku.

Scott i Stiles se na ni vypravili. Stiles, aby zaujal Lydii a Scott, aby si to vyžehlil u Allison. Od toho večera, kdy se ho pokusila její máma zabít, spolu nemluvili. Scott ji odmítal říct o co se Victoria pokusila, ale věděla, že problémy mezi nimi trvají delší dobu. Její bratr se o tom nebavil, vždy jen něco zamumlal a Jessie pokaždé rychle odbyl.

Ten večer se rozhodla zůstat doma. Pravdou bylo, že se nechtěla setkat s Johnem. Nepochybovala, že by si podobnou párty nechal ujít a ona nebyla připravená se mu znovu podívat do očí.

Chvíli se dívala v přízemí na televizi, ale nakonec se rozhodla jít brzo spát.

Jenže hodinu po půlnoci ji probudil telefon. Poslepu se natáhla ke stolku a popadla telefon do ruky. Místo pozdravu cosi zamumlala.

„Jessie?"

„Mhm."

„Jessie, potřebuji abys dovezla mamku na policejní stanici. Hned teď."

„Ale já spím."

„To slyším. Ale je to důležité, opravdu je."

„Jo."

„Přijeďte co nejdřív, Jessie. Je to Matt. To on ovládá Jacksona. To on zabil Jessicu, tu těhotnou dívku v nemocnici. Máma ten večer měla směnu, mluvila s ním. Musí to dosvědčit."

Matt byl jejich spolužák. Hrál v lakrosovém týmu, ale nikdy se nedostal do prvního útoku, většinu času zahříval lavečku, podobně jako Stiles. Často nosil fotoaparát a pořizoval si nejrůznější snímky. A taky, jak si Jessie uvědomila až v autě, ho ten večer spatřila na párty. Byl tam s Allison.

---

„Scotte! Jsme ta-..." Odmlčela se v půlce věty. Stanice byla prázdná, ale co ji sebralo slova z úst byl pohled na Scotta. Tvářil se odevzdaně, ale za ním stál Matt, který mu pistolí mířil na hlavu.

„Jen dělejte, co vám řekne. Slíbil, že vám neublíží."

„Má pravdu. Ale neřekl jsem, že nic neudělám tobě." Matt se zeširoka usmál, sklopil zbraň a vystřelil. Scottova košile se rychle začala zabarvovat od krve a on se svezl na kolena. Zmateně se díval na krev na svých rukách. Melissa hlasitě vyjekla a přes celou stanici se roznesl i vyděšený výkřik bývalého šerifa. „Stilesi?! Scotte?!" Volal jejich jména, ale nikdo mu neodpověděl.

„Zlato,..." šeptla máma, když se probrala z prvotního šoku. Její prvotní mateřský instinkt byl pomoct svému zraněnému synovi. Udělala rychlý krok vpřed, ale Matt ji zamával pistolí před obličejem. „Ustup."

Jessie ji lehce zatáhla za paži a ona zmateně zatěkala pohledem mezi dvojčaty. Jessie si všimla jejího zaváhání a zatáhla ji silněji, aby ji přinutila udělat pár kroků dozadu. Pak se obratně dostala před ni a teď to byla ona, komu mířil zbraní do obličeje.

„Vstávej, McCalle!"

Scott si rukou stále přidržoval zraněné místo, ale Jessie zahlédla, že krvácení se již zastavilo. Začal se hojit.

Jessie si všimla, že ruka, ve které Matt držel zbraň, se mu ruka třese.

A pak – ve vteřině se rozhodla. Ještě, než se stihl Scott postavit, rychle se natáhla dopředu a popadla Matta za zápěstí. Ten byl překvapený rychlým a nečekaným útokem a ze začátku neměl dostatek sil, aby Jessie vzdoroval. Pokusila se mu vykroutit zbraň z ruky, ale trvalo ji to příliš dlouho. Moment překvapení byl pryč. Jessie ale stále pevně svírala jeho zápěstí, když se ozval druhý výstřel.

Chvíli ji trvalo, než ji došlo, co se stalo.

Podlomila se ji kolena a ona přistála v náručí své matky. Kulka ji zasáhla do lýtka. Noha ji krvácela, adrenalin v těle ji ale nedovolil cítit bolest. Zatím ne.

Scott byl okamžitě na nohou, zbraň měl ale položenou mezi oči.

„Příště budu mířit lépe, ano?"

---

Melissu s Jessie zavřel do vězeňské cely, šerif byl spoutaný, ale seděl tam s nimi.

„Mami, to je v pořádku," zašeptala Jessie a unaveně se sklouzla k zemi. Rána ji nebolela, ale ztratila příliš krve.

Melissa měla v očích slzy a zoufale těkala pohledem mezi Scottem a Jessie. Scott se jen držel za ránu, byla si však jistá, že je již zahojený.

„Všichni sklapněte! A ty se vrať zpět dopředu!" Pohybem zbraně popohnal Scotta z místnosti pryč. Jen co odešel, Melissa se sklonila k dívce u jejích nohou. Popadla její obličej do svých dlaní a začala na ni mluvit.

„Jessie, zlatíčko, nesmíš usnout, ano? Neusínej mi. Budu ti dávat příklady, ano?"

Ona jen přikývla a Melissa se zeptala na první matematickou úlohu. Mezitím ji opatrně sundala pásek, který měla kolem pasu. Co nejpevněji ho utáhla nad ránou a poté si vysvlékla košili, pod kterou měla ještě obyčejné triko. Košili přitiskla na ránu.

„Zlatíčko, kolik ti to vyšlo?"

„Nemám ráda matematiku."

„Tak mi zarecituješ nějakou básničku?"

„A co kdybych se prostě jen na chvilku vyspala?"

„Zlatíčko, nesmíš usnout, ano? Povídej mi něco. Povídej mi, jak jsi se dneska měla."

Šerif vše sledoval z dálky, protože se k děvčatům nedostal.

Chvíli na to na celé stanici zhasla světla a vzduchem se nesl zvuk dalších výstřelů. Stilinski si nervózně přejel volnou rukou ve vlasech a pak pořádně nahlas zaklel. Jessie ten zvuk zase na chvíli přivedl k vědomí. Šerif se pak pokusil osvobodit z pout, ale v momentě, kdy se mu to povedlo, vtrhl dovnitř Matt a hlavní pistole ho udeřil natolik silně, že upadl do bezvědomí.

„Prosím, moje děti..." Melissa na chvíli opustila Jessie, aby se dostala blíže k mřížím. Její prosby ale nechaly Matta naprosto klidného.

„Mami, to... já jsem v pořádku. Scott taky," ozval se slabý hlas Jessie.

Matta to celé jen rozesmála.

„Ty nemáš vůbec ponětí o tom, co se v tomhle městě děje, že jo?"

Melissa měla znovu na krajíčku. Chtěla něco namítnout, ale její hlas se ztratil ve vlkodlačím řevu. Tmavou místností do slova zazářily Derekovy červené oči. Skočil po Mattovi a Melissa zacouvala zpět do cely. Schovala Jessie do své náruče a po tváři ji tekly velké slzy. Jessie cítila, jak se celá klepe.

„Mami, neboj se."

Mattovi se podařilo vyklouznout, když do místnosti vtrhla kanima. Pro Dereka bylo mnohem těžší soupeřit s ní. Vyhýbal se jejím drápům s jedem a přitom se sám snažil ji zasáhnout. A pak se do toho všeho zmatku přimotal i Scott. Byl celý proměněný. Ignoroval zoufalý výkřik své matky, která se chtěla ujistit, že je v pořádku.

„Mami," šeptla tiše Jessie, zatímco Melissa překvapeně vyjekla, když se na ni Scott otočil.

„Ne, ne, ne," zoufala kroutila hlavou a odmítala přiznat pravdu.

„Mami," Jessie úzkostlivě stiskla její ruku. „Mami, to je v pořádku." Pokusila se o úsměv, ale ten ji ztuhl na rtech, když ztratila vědomí.

---

Probudila se až v nemocnici. U její postele stála Melissa a nervózně se usmívala.

„Mami?"

„Teď už budeš v pořádku, zlatíčko."

Pohladila ji po vlasech a vtiskla ji polibek na čelo.

„Jak dlouho jsem byla mimo?"

„Udržovali tě ve spánku. Ztratila jsi spoustu krve, ale jinak by jsi měla v pořádku. Jako zázrakem se ta kulka vyhnula všem svalům, takže hybnost nohy by neměla být omezena."

Jessie se zadívala na mámu a všimla si, že výjimečně na sobě nemá uniformy sestřičky. Byla oblečená v civilním oblečení a to na ní téměř viselo. Pod očima měla obrovské kruhy z nevyspaní, vlasy byly již několik dní nemyté. Držela ji za ruku a Jessie neušlo, jak se ji třepe.

„Mami, jsi v pořádku?"

Melissa jen přikývla.

„Mami... já... Scott..." Zmateně koktala, ale ona ji zastavila rázným gestem.

„Někdo tě chce vidět," rozešla se ke dveřím, jako kdyby ji snad ani neslyšela. Jessie se na posteli lehce narovnala, zatímco Melissa otevřela dveře od jejího pokoje a dovnitř proklouzl Scott se Stilesem.

„Nechám vás o samotě."

Scott si přisedl k sestře na postel, zatímco Stiles se usadil na křesle v blízkosti jejího lůžka.

„Jessie... Tak moc mě to mrzí. Tohle... se nikdy nemělo stát."

„To je v pořádku, Scotty."

„Není to v pořádku! Vždyť tě postřelili!"

„Ale mojí vlastní vinou. Chtěla jsem si hrát na hrdinku."

„Jessie..."

„Bolí to?" Stiles přerušil jejich debatu, která se pomalu zvrhávala v nekonečné sebeobviňování a omlouvání.

„Ani ne. Asi dostávám hodně tohohle." Zvedla ruku, do které měla zapíchnutou kanylu. Stiles si znechuceně odfrkl a Jessie neuniklo, že jeho obličej ztratil zdravou barvu.

„Ať neomdlíš!"

„Nemůžeš si tu ruku třeba zakrýt, nebo něco?"

Zavrtěla hlavou a celá se schovala pod peřinou. Koukala ji jen špička hlavy. „Stačí takhle?" zamumlala tlumeně.

„Ideální!"

---

Ještě pár minut mezi sebou vzájemně vtipkovali a vyhýbali se tomu nejdůležitějšímu. Nakonec to byl Scott, kdo ji všechno pověděl.

O tom, že máma už ví, že je vlkodlak. O tom, jak se mu neustále vyhýbá a má strach se na něj podívat

O tom, že Lydie záhadným způsobem oživila Petera. Ten ale naštěstí ztratil všechny své schopnosti alfy a je jen obyčejnou betou, podobně jako Scott. Vůdcem smečky zůstal i nadále Derek.

O tom, že Matt je mrtvý.

O tom, že nyní ovládá kanimu Gerard.

O tom, že máma Allison spáchala sebevraždu. Když se pokusila zabít Scotta, Derek ji při jeho záchraně kousl. Kodex lovecké rodiny ji však nedovolil dále žít. Jessie si dokázala představit, že zemřela s hlavou hrdě vztyčenou, i když úplně zbytečně.

Scott ji také vyprávěl, že Allison se od něj úplně odtáhla a proměnila se ve vražedný nástroj, který se žene jen za pomstou.

Jessie nevěděla, jak reagovat, co říct.

Ale od toho tu byl Stiles. Stačilo jen pár slov, aby se nálada v pokoji zvedla. Mluvil o ničem a vlastně o všem. Hlavně o tom, že když jeho táta pomohl vyřešit celý případ, dostal zpátky šerifskou hvězdu.

Ještě chvíli se spolu bavili a Jessie jim slíbila, že přijde na finálový zápas v lakrosu, který se měl hrát za týden. Oni ji naopak slíbili, že ji budou pravidelně navštěvovat.

Jen co odešli, schoulila se do klubíčka a téměř celá zmizela pod peřinou. Usnula okamžitě.

---

Máma u ní byla každou volnou minutu a Jessie se každý společně strávený čas snažila zavézt řeč na Scotta. Melissa ale vždy rychle změnila téma, anebo – když její nátlak začínal být větší – prostě z místnosti odešla.

Scott a Stiles u ní trávili vždy nějaký čas po škole.

Melissa tam nikdy nebyla s nimi.

Několikrát ji přišel navštívit i šerif Stilinski. Povídali si o atletice a on ji ujišťoval o tom, že i po tomhle zranění se může znovu vrátit vítězně na ovál. Atletika sice byla to poslední, co chtěla se šerifem probírat, ale uvědomila si, že je to vlastně docela příjemné. Přišla na jiné myšlenky a to bylo přesně to, co potřebovala nejvíce.

Podobně na tom byla, i když ji přišla navštívit Lydie. Netrávila tam sice tolik času jako chlapci, ale párkrát se zastavila. Na rozdíl od Allison, kterou neviděla celou dobu.

---

Z nemocnice ji propustil v den finálového zápasu.

Musela dlouho přemlouvat mámu, aby ji pustila ven, ale Melissa nakonec souhlasila.

Scott se Stilesem již seděli na lavičce, ale ani jeden z nich se neusmívali.

Její bratr vyběhl po tribuně a sedl si vedle ní.

„Jessie, nemusíš tady být."

„Ale já tady chci být! A slíbila jsem ti to."

„Já nebudu hrát."

„Cože?!"

„Trenér mě posadil na lavičku. Propadám ze tří předmětů. Ale já musím hrát. Je tady."

„Kdo?"

Prst zabodl do vzduchu a Jessie se podívala, kam ukazuje. Na hřišti se rozcvičoval Jackson. Celý týden o něm nikdo neslyšel a najednou byl tady. A ještě než stočila pohled zpět na bratra, všimla si Gerarda.

„Jak moc je to zlý?"

„Já nevím, Jessie. Byl bych raději, kdybyste byli s mámou doma."

„Ale já neodejdu."

„Jessie, sakra!" Uchopil ji za ramena a prudce s ní zatřásl. „Postřelili tě!"

„Ale přežila jsem to!"

Scott se bezmocně chytl za hlavu, ale na další argument už se nezmohl. Vedle Jessie se posadil šerif Stilinski a ten ho vyhnal na hřiště.

Do začátku hry už zbývalo jen několik minut.

---

Na zápas se přišla podívat i Lydie, která si sedla vedle Jessie.

„Ale ne. Proč jde můj syn na hřiště?" zaúpěl šerif, zatímco Stiles naběhl na trávník. Poskakoval na místě, v ruce svíral lakrosovou tyč a přitom všem vypadal, že vlastně vůbec neví, co dělá.

„Protože hraje?"

„Panebože. Můj syn hraje!" Šerif nadšeně vyskočil z místa a ostatní na tribuně mu věnovali nechápavý pohled.

Jessie se naklonila k Lydii a zeptala se na Allison. Ale ani zrzka neměla o své kamarádce žádné zprávy.

A pak se konečně ozval hvizd oznamující začátek hry.

Tadá - další kapitola je na světě. 

Tato byla snad trochu akčnější. V příští kapitole se již rozloučíme s kanimou a dějovou linkou druhé série. Zatímco první sérii jsem měla na devět kapitol, druhou sérii jsem osekala jen na  šest. Doufám, že jsem se do toho moc nezamotala a vy se tak neztratili v ději :))

Moc děkuji za všechny komentáře a hvězdičky, moc to pro mně znamená! :))