Jessie měla před sebou jeden z posledních atletických závodů ve vínovém dresu Beaconhillské střední školy.

Nervózně přešlapovala před startovacími bloky. Pohledem propátrala tribuny a netrvalo dlouho, než v publiku našla sedět svoji matku s bratrem. Oba se zeširoka usmívali a ukázali ji vztyčené palce. Ona jen pokývala hlavou a pokusila se o úsměv.

V hlavě měla zmatek a dělalo ji potíže soustředit se jen na běh.

Když se ale ozval rozkaz k zaklenutí do bloku, byla ráda. Závod rozběhla rychle, ale brzy ji došly síly a ona skončila těsně pod stupni vítězů. V poslední době se ji opravdu nedařilo a ona pořád nedokázala pochopit proč. Zatímco v uplynulých letech vždy bojovala o celkové vítězství, teď měla problém se udržet v nejlepší pětce. Vztekle popadla mikinu a vyběhla schody na tribunu, kde se posadila vedle mámy.

„Jessie, netvař se jak kakabus, vždyť to byl dobrý závod!" Pokusila se ji uklidnit Melissa, ale ona jen zatvrzele zavrtěla hlavou. „Bylo to špatný, mami. To by viděl i slepý. Ze začátku jsem se chytla holky, co běžela v dráze vedle mě a snažila jsem se ji držet celou dobu. Jenže ke konci mi došly síly. Byla to chyba."

Olízla si suché rty a potáhla rukávy na mikině. Její tělo již vstřebalo všechno teplo a začínala ji být zima.

„Mami, tak řekni něco. Dej mi nějakou radu, nebo tak něco."

„Jessie, zlatíčko. Já ti přece nemůžu v tomhle radit. Nikdy jsem atletiku nedělala a taky si myslím, že jsi běžela dobře. Jestli chceš poradit, měla by jsi jít za koučem, ne za mnou."

Jessie se naprázdno nadechla a chtěla něco namítnout. Na poslední chvíli se ale zarazila a raději se zvedla a seběhla z tribuny zpátky na hřiště. Popadla tašku a pohledem přitom zavadila o kouče. Když jejich trenérka odešla na mateřskou dovolenou, škola k atletickému týmu přiradila kouče, který měl na starosti lakrosový tým. Ten ale jejímu sportu absolutně nerozuměl, místo toho jen postával na kraji atletického oválu a nervózně okusoval tužku, když sledoval studenty.

Zamířila zpět do šatny, ale byla tam sama. Svlékla se a stoupla si pod sprchu. Byla zvyklá, že chvíli trvá, než se voda ohřeje a ze začátku tedy teče jen studená voda. Když však první kapky dopadly na její kůži, rozbrečela se, aniž by věděla proč. Svezla se na kolena a hlasitě vzlykala.

A nepřestala, dokud ji nedošly všechny slzy, které v sobě tak dlouho dusila.

Allison přešlapovala na jedné straně police s knihami, zatímco Scott, Stiles a Jessie stáli na té druhé. Černovláska založila mezi knihy tablet, na kterém měla uložený Bestiář. Ukázalo se, že Lydie hovoří plynule latinsky a část textu jim zvládla přeložit. A taky se ukázalo, že paní Morellová se ve svém překladu spletla. Kanima nehledala přítele, ale hledala pána. Někdo ji ovládal a ona plnila jeho rozkazy. Allison se rozhodla prověřit Jacksona, Stiles a Jessie chtěli od Lydie zjistit, jestli nezná důvod smrti jeho biologických rodičů. A Scott měl za úkol zvládnout opravný test z chemie.

---

Scott přišel domů jen chvíli před Melissou. Jessie seděla v pokoji a ztratila pojem o čase, protože seděla nad učením.

Když rozrazil dveře do pokoje, zkontrolovala čas a probodla ho zkoumavým pohledem.

„Kde jsi byl tak dlouho?"

„Byl jsem po škole."

„Scotte!"

„Prosím, nech si ty poučné kecy, co se chystáš říct a nech mě žít. Dnešek stál fakt za nic."

Vztekle odložil batoh k nohám postele a pak do ní po zádech spadl. Jessie zaklapla učebnice a posadila se vedle něj.

„Co se stalo?"

„Všechno," zakňoural a posadil se. „Nejdřív jsem se porval s Jacksonem v šatnách, za to jsem musel zůstat po škole. Pokazil jsem ten test z chemie, ten zatracený opravný test z chemie, který mi dává jedinou možnost jak neopakovat druhák! A kdyby toho náhodou nebylo málo, Jackson se v knihovně proměnil a zanechal nám výhrůžný vzkaz, že ho máme nechat být, nebo nás všechny zabije."

„Bráško,..."

„A paní Argentová mě zpovídala, jestli spím s její dcerou!"

Znovu spadl do postele. Po dobu se převrátil, zabořil hlavu do polštáře a tlumeně vykřikl.

„Cože?"

„Strouhala tužku a ptala se mě, jestli mám sex s její dcerou."

„A máš?" Jessie do něj zabodla prst a zeširoka se usmála.

„Zrovna tobě to budu vykládat..."

„Jak myslíš!"

Dívka vstala z postele a zamířila zpět ke svému stolu. Přitom ji ale pohled padl na ten Scottův, kde téměř provokativně stála krabička kondomů. Změnila tedy směr své cesty, popadla ji a převrátila vzhůru nohama. Na pracovní desku pak dopadl jen jeden jediný. S potutelným výrazem ho hodila po svém bratrovi a pak ze smíchem zamířila do koupelny, aby se vyhnula odplatě.

„Aspoň jedna věc v tvém životě je v pořádku, bráško!" Křikla pak ještě přes zavřené dveře a raději zmizela ve sprše.

---

Stilesovi se podařilo najít vzorec mezi lidmi, které kanima zabila. Kromě Isaacova otce to byli všechno spolužáci a chodili na společné hodiny k panu Harrisovi, který na střední škole dodnes učil chemii.

Dokonce se jim podařilo vytipovat i další oběť, ale aby ji zachránili, bylo třeba dostat se na párty, která se o víkendu konala v místním klubu. A zatímco Scott a Stiles se snažili usilovně sehnat lístky, Jessie je zaskočila.

„Já tam budu."

„Jak jako budeš?"

„John mě pozval."

„Kdo je, sakra, John?" Zeptal se Scott ochranitelským hlasem.

„John je třeťák, běhá osmistovku, pozval mě na rande, já řekla ano. Jen jsem netušila, že během něj budu zachraňovat svět od vraždící ještěrky."

„Jak jako na rande?!" Tentokrát to byl Stiles, kdo promluvil.

Jessie však protočila očima a celou debatu rázně ukončila. „Prostě mám rande, ano? Ty nejsi můj otec," prstem ukázala na Scotta a pak zamířila na Stilese, „... a ty nejsi můj kluk. Nemám k vám žádnou ohlašovací povinnost. Je mi šestnáct, můžu chodit na rande!"

---

Jessie dorazila na místo mnohem dříve než oba její kamarádi a Derekova smečka. Chtěla strávit co nejvíce času s Johnem, ale zároveň věděla, že se nemůže na ostatní vykašlat. Deaton jim pomohl vypracovat plán na dopadení kanimy i s jejím pánem a ona měla za úkol pomoct Stilesovi, který měl celou budovu obehnat popelem z jasanu horského, jenž sloužil jako bariéra proti všemu nadpřirozenému.

Oblečená byla do krátké sukně a přiléhavému topu, vlasy měla vyčesané do vysokého copu a když tančila, zvesela ji létal ze strany na stranu.

Nepřestávala se usmívat. Položila Johnovi ruce kolem ramen a on ji opatrně sevřel v pase. Lidé v davu už začínali být opilý, ale ona zůstávala bez alkoholu, aby si udržela čistou hlavu. Jedním okem nepřestávala v davu hledat Jacksona, ale místo toho narazila jen na Allison, která zde byla s Mattem, klukem z jejich ročníku.

Na okamžik se zarazila – netušila, že i Allison je součást jejich plánu. Zmateně se zastavila a z kabelky, kterou měla přehozenou přes rameno, vytáhla telefon.

„Na chvilku zmizím!" Křikla pak do ucha Johnovi. „Hned se vrátím!" Vyhoupla se na špičky a na důkaz svých slov ho opatrně líbla na rty. On ji chytil pevněji v pase a než se mu stihla vykroutit, vtiskl ji opravdový polibek. „Už abys byla zpět!"

---

Cupitala vedle Stilese, který držel v ruce velký pytel s popelem jasanu horského.

Byli téměř na konci, když se k jejich uším donesly výstřely z pistole, doplněné nezaměnitelným vlkodlačím řevem. Jessie se ustaraně zadívala na Stilese a ten přidal do kroku.

„Proč jednou nemůže jít něco podle plánu?" povzdechla si a zrychlila, aby držela tempo.

„Protože by to byla nuda," zamumlal si spíš pro sebe a zastavil se. V ruce sevřel poslední hrst popelu, ale zbývalo mu ještě několik metrů, aby dokončil celý kruh. Bezradně se podíval na Jessie, která nervózně přešlapovala vedle něj a rukama se objímala kolem těla, protože ji začínala být zima.

„No tak to je paráda."

„Co se stalo?"

„Mám poslední hrst! A koukni kolik ještě zbývá!"

Zatěkala pohledem a pak nahlas zaklela. „Ale... víš, co říkal Deaton. Že to funguje jako..."

„Jako magický prach?" zeptal se a přitom nadzvedl obočí. Jessie ale k jeho překvapení přikývla. „Stačí věřit a..." „... a zázračně to zvládnu?" Znovu přikývla a culík ji přitom poskočil. „Musíš tomu věřit, Stilesi."

Pochybovačně se na ni zadíval, ale nakonec jen protočil očima. Zhluboka se nadechl, zamumlal cosi, čemu nerozuměla a pak z hlasitým povzdechem vykročil. Jessie s obavami sledovala každý jeho pohyb, ale prach z jeho rukou nemizel, naopak – ušel několik chybějících metrů a skutečně dokončil celý okruh. Nevěřícně se pak zadíval na dívku a ta mu radostně skočila kolem krku.

„Zvládl jsi to!" Vypískla až příliš nahlas.

„Pochybovala jsi snad?"

„Nikdy!"

Zvesela se zasmála, ale brzy ji ztuhl úsměv na rtech. „A co teď?"

„Isaac a Erica mají injekci s ketaminem, který by měl Jacksona na chvíli uspat. Dotáhnou ho a uvidíme, kdy se objeví jeho pán."

„Dobře."

„Chceš se vrátit zpět na rande?"

Jen přikývla. „Kdyby něco..."

„Zavoláme."

Už byla na odchodu, ale na poslední chvíli se zastavila a otočila se zpět na Stilese. „Budeš opatrný, že jo?"

„Opatrnost je moje druhé jméno."

---

Jessie se vrátila zpět, ale celou dobu měla podivný pocit v břiše, že je něco špatně. Nedokázala se soustředit, na tváři měla falešný úsměv a myšlenkami byla neustále někde jinde. Netrvalo dlouho a všiml si toho i John. Sklonil se k ní a zeptal se: „Bavíš se?"

„Ne. Teda... jo! Jo! Bavím se!"

„Jessie..."

„Já... Johne... Moc mě to mrzí. Líbíš se mi, opravdu se mi líbíš, ale mám pocit, že jsme se potkali v nevhodnou dobu. Mám teď hlavu plnou něčeho jiného."

„Něčeho, nebo někoho?"

„Prosím?" zeptala se nechápavě.

„Jessie, nejsem slepý. Ale myslel jsem si, že ty a Stiles... že jste jenom přátelé."

„Ale my jsme jenom přátelé!"

„Evidentně nejste. Celý večer jsi myšlenkami někde jinde a já ani nemám pocit, že by ses snažila, aby to bylo jinak."

„Johne..." Tiše vydechla jeho jméno, ale věděla, že má pravdu. „Moc se omlouvám." Zvedla pohled a zastrčila si uvolněný pramínek za ucho. Nevěděla, co jiného říct, protože všechno navíc bylo zbytečné. Věděla to ona a věděl to i on. Spustil ruce podél těla a Jessie mohla vidět bolest v jeho očích.

„Prostě nám nebylo souzeno."

„Jsi super chlap, Johne. Věřím, že někde je ta správná holka."

„Jo. Stojí přede mnou."

Jessie nevěděla, co by měla odpovědět. Zůstala beze slova stát a kromě nervozity však ucítila i jiný pocit. Naplnil ji nevysvětlitelná úzkost a pocit, že je něco špatně. Každou vteřinu byl ten pocit stále silnější, až nakonec zamumlala jedno jméno: „Scott."

„Cože?"

„Musím jít. Musím jít, teď hned."

Bez dalších slov se otočila a rozběhla se pryč.

---

„Musíš to přerušit!" Křikla na Stilese, který stál za hranicí a o něčem se dohadoval s Derekem, jenž byl před ním. „Něco se děje! Scott! On... Něco se děje!"

S povzdechem si přidřepl a rukou porušil čáru z jasanu. Derek se pak rozběhl pryč a Jessie ho následovala tak rychle, jak jen mohla.

Když konečně doběhla do malého přístřešku, našla v něm Scotta, který téměř nedýchal. A Dereka v souboji s Victorií Argentovou, matkou Allison. Bez váhání popadla Scotta a přehodila si jeho ruku přes rameno. Druhou rukou ho podepřela v pase a s námahou ho zvedla.

„Pojď, bráško, pojď," šeptala potichu a snažila se ho povzbudit. Oči mu zářily jasně žlutou barvou, ztěžka oddechoval a cenil tesáky.

Trvalo dlouho, než se ji podařilo dostat ho na čerstvý vzduch. Victoria byla natolik zaměstnaná bojem s Derekem, že neměla čas, aby jim zabránila v odchodu.

Jen co se dostali ven, Scott padl na kolena a hlasitě se rozkašlal. Jessie si k němu dřepla, chlácholivě ho hladila po zádech tak dlouho, dokud jeho oči nebyly zase karamelově hnědé.

Než stihl cokoliv říct, objevil se Derek. Popadl Scotta a Jessie cupitala vedle nich. Na nic se neptala, věděla, že by stejně nedostala žádné odpovědi. Když se dostali zpět ke smečce, Derek nařídil Stilesovi, aby ji odvezl domů, zatímco on vzal Scotta na veterinární kliniku, za Deatonem.

---

V autě ji Stiles vysvětlil, že jim Jackson utekl. Ona mu na oplátku prozradila, jak dopadlo její rande. Zbytek cesty pak mlčeli. Stiles po chvíli zastavil před domem McCallů, ale Jessie se ještě nechtělo domů.

„Je všechno v pořádku?" zeptala se svého kamaráda.

Otočil klíčem v zapalování a džíp ztichl. V ulici nikdo nebyl a i jejich dům měl zhasnutá světla.

„Táta... on... Táta už není šerifem."

„Cože?!"

„On... Oni si myslí, že když šerifův syn ukradne vězeňský transportér a dostane soudní zákaz přiblížení, že to nevrhá dobré světlo na celé oddělení." Stiles pevně sevřel volant před sebou. „Jsem ten nejhorší syn na světě."

Jessie se natáhla směrem k němu a opatrně mu položila ruku na rameno. Lehce ho stiskla, ale on se k ní neotočil.

„Stilesi... To přece není tvoje vina."

„A koho jiného? Já ten transportér fakt ukradl a ten soudní zákaz jsem fakt dostal."

„Ale není to přece jen takhle černobílé."

„Myslíš si, že mi někdo uvěří, když řeknu, že ten transportér jsem musel ukrást, abych v něm zamknul svého spolužáka, který se mění ve vraždící ještěrku, která pobíhá po městě a bezcílně zabijí lidi? Nebo, že můj nejlepší kamarád je vlkodlak a proto musím neustále lhát skoro každému, kolem sebe?" Podíval se na ni a ona si dobře všimla, jak ztrápeně vypadá.

„Mě nemusíš lhát."

„Jenže to někdy nestačí, víš, kámoško?"

Beze slova přikývla. Ticho, které nastalo, bylo tíživé. Ani jeden z nich neměl co dodat a tak zůstali mlčet. Spolu. Po chvíli se Jessie natáhla směrem k němu a schoulila se do jeho náruče, tak jak to jen šlo. Po tichu se rozvzlykala a on ji jen hladil po vlasech, ale zůstal mlčet.

„Kdy se z našich životů stala tahle šílená fraška?"

„Nevím."

„Ona ho chtěla zabít, Stilesi," špitla tiše mezi vzlyky. „Chtěla ho zabít."

„Oni ho nedostanou."

„Já se bojím," přiznala a ucítila, že ji pevněji sevřel ve svém náručí. Sklonil se k ní a zašeptal pár slov tak potichu, až si nebyla jistá, jestli doopravdy promluvil.

„Já se taky bojím."

Já vím, že jsem říkala, že teď už nebudou kapitoly tak často. Tak jsem asi kecala, no. Pardon. 

Znáte takový ten pocit, kdy něco napíšete a jste s tím strašně moc spokojení a po dvou dnech si to přečtete znovu a vlastně vůbec nevíte, proč jste z toho byli tak nadšení? Ach jo, to je přesně případ téhle kapitoly. Mám trochu pocit, že se motám v bludném kole a vlastně se pořádně nic neděje. (Ale v další kapitole se alespoň tohle spraví, slibuji!) (I když já už bych možná neměla nikdy slibovat nic.)

A taky se blížíme ke konci druhé řady. Prozradím vám, že třetí řada je moje nejoblíbenější! (A která je ta vaše?)

Nahoře Jessie (aka Victoria Justice)

P. S. - pokud jste někdo četli moji předchozí FF Deníky Lovce, mohli jste si všimnout, že jsem příběh občas prokládala různýma random kapitolkami, které se nestahovaly k ději. Měli byste zájem o něco podobného i tady?