Ještě ten večer se sešli v zavřené veterinární klinice. Scottův šéf byl možná veterinář, ale jeho specializací nebyli kočky a psi, ale všechno nadpřirozené.

Jessie, Scott i Malia postávali nervózně na jedné straně místnosti a sledovali, jak Deaton uvádí Lydii do transu.

Chvíli všem trvalo, než odhalili její schopnosti – byla pokousána alfou, ale nikdy se nestala vlkodlakem. Byla to obrovská záhada, kterou ještě prohlubovalo její podivné nadání neustále objevovat mrtvá těla.

Lydie byla banshee a byla nadána zvěstovat smrt.

Jenže teď seděla ve ztichlé veterinární klinice a zuřivě kreslila na papír. Její automatické psaní je už několikrát navedlo na správnou cestu, a proto to byla první možnost, kterou se rozhodli vyzkoušet i dnes.

„To má vypadat takhle?" zeptala se Lydie a prstem ukázala na zrzku, která zuřivě popisovala papír před sebou.

Deaton jen zavrtěl hlavou a rozběhl se k dívce, aby ji přivedl zpět do reality. Scott a ostatní ji mezitím obklopili a se zájmem zkoumali papír, který byl celý popsán jedním jediným slovem.

Jessie ruka automaticky vystřelila k přívěšku na jejím krku. Vytáhla drobné stříbrné písmeno z výstřihu a promnula ho mezi prsty.

„Říkala jsem ti to," zamumlala směrem k bratrovi.

„Co je to mischief?" optala se Malia a zvedla papír do ruky. Samozřejmě věděla, co slovo znamená. Bylo to synonymum pro uličníka, zlobivého kluka, nebo malého neposedu. Nedokázala však vymyslet spojitost mezi tím, co hledali a slovem, které Lydia napsala.

„Je to něco jiného," zamumlal Scott, přebral papír od Malie a znovu ho položil před sebe. Prsty pak sledoval jednotlivá slova, které byli vytvarované do pěti písmen.

„Stiles," šeptla tiše Jessie, aniž by věděla, co to slovo znamená.

I když to vypadalo, že po smrti alfy se situace ve městě uklidní, bylo všechno zcela obráceně. Derek si začal budoval novou smečku – nejdříve pokousal Isaaca, tichého chlapce, kterého si moc lidí nevšímalo a poté i Ericu – dívku, která trpěla epilepsií.

Derek usiloval o to, aby se členem jeho smečky stal i Scott, ale ten jeho nabídku neustále odmítal. Derek se k němu ale nechoval agresivně, nepokoušel se ho přemlouvat násilím – ba naopak – přislíbil Scottovi i nadále pomoc a pomohl mu lépe pochopit jeho nové vlkodlačí smysly a schopnosti.

Lydia po kousnutí alfou zmizela na několik dní z nemocnice a zcela nahá se ztratila v lese, který obklopoval celé město. Když ji konečně našli, nedokázala nikomu říct, co dělala.

Na pohřeb tety Allison přijela celá její rodina, včetně několika lovců. A také ji začali postupně zasvěcovat do života lovkyně.

A pochopitelně – Argentovi zakázali svojí dceře stýkat se Scottem. Ani jeden z nich je pochopitelně neposlouchal. Teď, když Allison věděla o vlkodlačím tajemství, zdálo se, že jejich vztah už nemůže nic rozdělit.

---

O víkendu měla Jessie první atletický přebor. Na jaře vždy začínala nová sezóna a první závody byly na její domácí škole.

V publiku zahlédla svoji matku se Scottem, hned vedle nich pak seděl i Stiles se svým otcem. Nejistě se na ně usmála, zatímco oni ji zvedli palce aby ji povzbudili.

Jessie běhala střední tratě a byla v tom zatraceně dobrá. Našlo se jen pár dívek, které ji dokázaly porazit, zvlášť pokud se jednalo o její oblíbenou trať dlouhou 400 metrů. Blížil se konec února a ona byla oblečená jen v úsporném běžeckém kompletu, a aby se zahřála, poklusávala kolem tratě.

Když doběhla na konec rovinky její pozornost upoutala přítomnost Allison v publiku. Když si černovlasá dívka všimla, že ji Jessie zaregistrovala, krátce ji zamávala a zeširoka se usmála. Jessie ji úsměv oplatila, ale nedokázala pochopit, proč vedle její kamarádky sedí její otec. I ten Jessie pokynul a ona rozpačitě zvedla ruku, aby mu zamávala. Pak se ale rozběhla zpět, protože její soupeřky se začaly řadit do bloků.

Jessie měla plnou hlavu jiných myšlenek, přesto se však dokázala soustředit na svůj závod. Vystartovala ve stejný okamžik, kdy k jejím uším dolehl výstřel startovací pistole a rozběhla svůj první závod letošní sezóny.

Těsně před cílem ji došly síly a jen několik kroků před cílem ji předběhla dívka z jiné školy. Jessie po proběhnutí cílem ještě vyklusala na konec rovinky a pak se zadívala na tabuli, kde našla svůj čas. Nebyla s ním spokojená, loni běhala časy o několik setin lepší.

Pak se vrátila zpět na start, přehodila přes sebe mikinu a zamířila na tribuny mezi svoji rodinu. Melissa ji hned začala gratulovat, podobně jako její dva kamarádi. Ona si však sedla stranou, vedle šerifa.

„Jak se vám to líbilo?" zeptala se opatrně, podobně jako se ptá malé dítě, které čeká na kárání.

„Jessie, nemůžeš být pořád tak kritická sama k sobě. Byl to první závod sezóny a ty jsi byla druhá. To je v pořádku – druhé místo je přece pořád skvělé místo!" Poplácal ji po rameni a usmál se na ni. Ona však měla hlavu sklopenou. „Špatně jsem si rozložila síly. Měla jsem vyhrát."

„Poslouchej mě – byl to první závod."

„Ale..." pokusila se mu něco namítnout, ale on ji zastavil jediným pohledem.

„Máš to v sobě, Jessie."

---

Jessie a šerif Stilinski měli mezi sebou zvláštní vztah, který se začal budovat v momentě, kdy Jessie před více než deseti lety rozbila jeho synovi nos. Šerif si vždy přál malou holčičku, ale Claudia nemohla dlouho otěhotnět a pak už bylo na druhé dítě příliš pozdě.

Po odchodu otce Jessie a Scotta se o malou holčičku staral jako o vlastní. Když si Scott chodil hrát k Stilinským domů, často si s ní hrál sám, aby nemusela trávit čas s hochy.

Jak rostla, všiml si její neobvyklého atletického talentu a vedl ji k tomu, aby se běhu věnovala. Podporoval ji v tom, neustále ji pobízel, dokonce ji koupil i její první tretry.

Jessie ho brala jako svého trenéra, i když ho milovala jako svého otce, zároveň to byl její strýček a přísný dozor, který se nebál zvýšit hlas, když přišla pozdě domů.

---

Stilesovi se podařilo sehnat klíče od ledové plochy a propašovat je všechny dovnitř po zavírací době, takže měli celý stadion jen sami pro sebe. Jessie, ani Scott nikdy na bruslích nestáli.

Ale zatímco Scott neustále padal (což neustále rozesmívalo Allison), Jessie stála na kraji, přidržovala se mantinelu a usilovně se snažila vrátit zpět na bezpečnou zemi.

„Dej mi ruku!" Pobídl ji Stiles již po několikáté, ale ona mu odpověděla vždy stejně: „Nedám, ty mě shodíš!"

„Prostě mi dej tu ruku!"

„Ty mě shodíš!"

„Tak budeš mít mokrej zadek!"

Jessie se na něho podívala a přimhouřila oči do úzké čáry. Stiles ten pohled znal až moc dobře a věděl, že s Jessie v této náladě není dobré si zahrávat. Přesto (a nebo možná právě proto) ji rychle uchopil v pase a odtáhl ji od mantinelu téměř doprostřed ledové plochy.

„Idiote, idiote, idiote!" Křičela vysokým hlasem a nepřestala, ani když se zastavili.

Stiles ji se smíchem pustil a ona se hned natáhla zpátky k němu. Svoje ruce mu položila kolem pasu, ale ten nebývale rychlý pohled ji vykolejil na tolik, že zavrávorala a nebýt Stilese, který ji podepřel, ležela by už pod jeho nohama.

„Dovez mě zpátky!"

„Až se naučíš bruslit!"

„Scott je vlkodlak a taky mu to nejde!"

Jednou rukou přitom rozhodila směrem k bratrovi, který se válel po zemi, po jednom z mnoha jeho pádů. Allison se nakláněla nad ním, zeširoka se usmívala.

Zdálo se, že jediný, kdo se doopravdy baví, je Lydie, která kroužila po ledě, jako zkušená bruslařka. Čas od času si neodpustila piruetu a Jessie brzy nabyla dojmu, že se musela v dětství věnovat krasobruslení.

„Prostě mi důvěřuj, jo?" Pobídl ji Stiles už po několikáté. Položil si ruky na ty její, které ho křečovitě držely v pase. Zlehka schoval její drobné ruce do svých dlaní a pobaveně sledoval její vyděšený výraz ve tváři. Stál čelem k ní a zlehka udělal několik pohybů dozadu a Jessie, naopak – se posunula dopředu.

„Vidíš, není to tak těžký."

Zavrtěla hlavou, ale neřekla ani slovo. Usilovně se soustředila na svoje nohy, které se pomalu a nejistě pohybovaly dopředu.

„A když teď uděláš to stejný, jako já, bude to skoro jako bruslení."

Opatrně se snažila napodobit pohyb bruslí a překvapeně vypískla, když nespadla, a naopak se posunula ještě víc dopředu.

„Je to jako jízda na kola."

„Tu nesnáším."

„Ale tohle budeš milovat."

„Ani za nic," trvala na svém.

---

„Už jedeš úplně sama!" Smál se Stiles, když mu Jessie padla do náruče, poté co se ji podařilo urazit necelý metr na vlastních nohách.

„Nemusíš se ke mně chovat jako k malému děcku," zamumlala uraženě a rychle se vyprostila z jeho náručí, aby se pokusila překonat další metr.

„Řekla holka, která ještě před deseti minutami prosila, abych ji nepouštěl."

„To jsem ještě neuměla bruslit."

„Za to teď by jsi mohla hrát v NHL."

Chtěla ho okřiknout, odpovědět mu nějakou podobně vtipnou hláškou, ale nedostala k tomu šanci. Ve stejný moment, kdy otevřela pusu, aby něco namítla, se přes celý stadion rozlehl hlasitý křik Lydie. Klečela na ledové ploše, jen několik metrů od nich.

Stiles byl u ní během vteřiny a snažil se ječící dívku uklidnit. Ta si ale snad ani nevšimla jeho přítomnosti a její křik se dál rozléhal opuštěným stadionem.

---

„Co to bylo?"

„Nevím."

Scott i Jessie leželi ve své posteli ve zhasnutém pokoji.

„Bylo to... Jako kdyby něco viděla."

„Nic tam nebylo."

„Já vím," odpověděla zamyšleně a přetočila se na stranu. Pak si přehodila peřinu přes hlavu a nechala ven koukat jen špičku nosu a pár vlasů, které ji trčely na všechny strany.

„Vždycky když si myslím, že mám nárok na to, chovat se alespoň jeden den jako normální puberťák, se něco pokazí."

„Hm," zamumlala a Scott z jejího hlasu poznal, že už z ní víc nedostane. S povzdechem se, podobně jako ona, přetočil na bok a pokusil se usnout. V uších se mu ale stále rozléhal Lydiin křik a jeho myšlenky se rozbíhaly tolika směry, že usnout se zdálo jako téměř nemožné.

---

A události dalších dnů ukázaly, jak moc správné byly jeho obavy.

Posledním členem Derekovy smečky se stal Boyd, kluk ze stejného ročníku.

Střední škola dostala nového ředitele – stal se jím Gerard Argent, dědeček Allison. I když ona mu nikdy neřekla nikdy jinak než Gerarde. Byl to právě on, kdo vedl její tvrdý výcvik. A byl to také on, kdo nechal do školy nainstalovat kamery, aby sledoval svoji vnučku a její případný vztah se Scottem.

A jako kdyby toho nebylo málo, ve městě se objevila nová stvůra. Nikdo ji pořádně neviděl a jediný popis, který měli nebyl příliš uspokojivý – šupinaté tělo s dlouhým ocasem a zářivě žlutýma očima.

---

A byla to právě Jessie a Stiles, kdo měl možnost se s ní poprvé řádně seznámit.

Stiles byl v autoopravně, kam ho doprovázela Jessie. Od té doby, co si Scott začal s Allison spolu trávili stále více času, protože Scott trávil stále více času s Allison.

Přes sklo kanceláře pobaveně sledovala, jak se Stiles dohaduje s mechanikem pravděpodobně o ceně, za kterou provede opravu. Jeho džíp měl bezesporu nejlepší léta života za sebou, ale on k němu měl vztah, hlavně proto, že dříve patřil jeho matce. Byla si jistá, že oprava bude stát podobně jako nové auto a byla si jistá, že Stiles ty peníze raději zaplatí, než aby si koupil nové auto.

Naštvaně rozrazil dveře a na rukou měl podivuhodný sliz a dle výrazu v jeho tváři ani on netušil, kde se tam vzal.

„Fuj, to je nechutný," neodpustila si poznámku a on, za odměnu, otřel špinavou ruku do její holé paže.

„Aby ti to nebylo líto."

„Fuj!" Z kapsy vytáhla balení papírových kapesníčků a snažila se ten sliz setřást ze své kůže.

Stiles mezitím vytáhl z kapsy svůj mobilní telefon a chystal se napsat textovku svému otci, aby ho informoval o stavu auta. Jenže Jessie si všimla, že se mu roztřásly ruce a telefon mu vyklouzl z ruky.

„Co to sakra..."

Náhle se mu podlomila kolena a on skončil na zemi, telefon jen několik centimetrů před sebou.

„Co to sakra..."

Vyklouzlo ji z úst, ale než stihla větu dořeknout, všimla si, že i svaly v jejím těle začínají ochabovat. Téměř okamžitě pak skončila na zemi, vedle Stilese.

Podobně jako ona měla téměř dokonalý výhled na dění v dílně. Zahlédla záblesk šupinaté kůže.

„Zavři oči!" Křikl na ni náhle Stiles.

„Cože?"

„Zavři oči, Jessie!"

„Proč?"

„Prostě je zavři!"

„Ale..."

„Prosím!"

Úzkost v jeho hlase ji donutila, aby oční víčka usilovně stiskla k sobě. Netrvalo dlouho, než ji hlasitý výkřik mechanika donutil pochopit, co se vlastně stalo. Plošina, na které bylo umístěno Stilesovo auto povolila a zavalila ho.

Když znovu otevřela oči, měla před sebou obličeje zvláštního plaze. Jessie naprázdno zalapala po dechu a znovu oči rychle zavřela. Když je po chvilce otevřela, byl už pryč. Zůstali tam jenom Stiles a ona, a ani jeden z nich nebyl schopný se pohnout.

---

Stiles zavolal otci, hned jak to bylo možné. Policie byla na místě téměř okamžitě, ale přesto měli oba dva dostatek času na to, aby vymysleli důmyslnou lež.

Šerif Stilinski se několikrát ujistil, jestli jsou oba dva v pořádku a oni mu po každé odkývali, že ano.

Když je konečně propustil, naskočili do auta ke Scottovi, který si půjčil auto od mámy. Melissa svému synovi auto často nepůjčovala, ale když na ni vyrukovala, že potřebuje vyzvednout Jessie, která našla mrtvého automechanika, náhle neměla se zapůjčkou žádný problém.

Jessie skočila na přední sedadlo vedle bratra, který ji zkoumal starostlivým pohledem. „Jsi v pořádku?" zeptal se po chvilce ticha.

„Jo, nic jsem neviděla. Stiles mě donutil zavřít oči."

Jen přikývl, ale pohled stočil na zadní sedadlo, kde seděl jeho nejlepší kamarád. Rty bezeslova naznačil tiché děkuji a on jen pokrčil rameny, jako kdyby se jednalo o samozřejmost.

„Je to úplně jiné než ty, Scotte." Stiles se zapřel o přední sedačky a naklonil se dopředu.

„Jak jiné?"

Stiles mu pak dopodrobna vylíčil, co všechno se v autoopravně stalo a nevynechal i setkání s podivným plazem. Jessie seděla potichu, ruce schované ve velkém klokaní kapse, kterou měla na mikině..

„Mělo to úplně jiné oči, Scotte. Vypadaly jako kdyby patřily nějakému plazi."

Jessie jen přikývla.

„Ale to není všechno. Bylo to jako když... Víš, jak když potkáš někoho známého v halloweenské masce a jediné co z něho rozpoznáš jsou jeho oči?"

„Chceš říct, že jsi to poznal?"

„Ne. Ale mám pocit, že to poznalo mě."

Dnešní "přítomná" část byla jedna z těch kratších, ale přece jen důležitá. Postupně se dostáváme k tomu, aby si Scottova smečka vzpomněla na chybějícího kamaráda, ale pochopitelně - ještě to chvíli potrvá (a ještě bude prolito spoustu slz!)

V minulosti jste měli možnost Jessie poprvé vidět na běžeckém ovále, ale taky jsem se blíže podívala na její vztah s šerifem. Tento vztah mám v úmyslu ještě blíže přiblížit, protože oba mají mezi sebou podivná pouta.

No a v neposlední řadě - kanima! Yey. Po alfovi tu je další záporná postava, se kterou je třeba se vypořádat. A kromě kanimy jsou tu samozřejmě i Argentovi, se kterými taky ještě budou pořádné problémy.

Zas a znovu děkuji za přečtení, za hvězdičky, za komentáře!