Uplynulo několik dalších dní a Jessie pozorovala, že se její kamarádi začali chovat zvláštně. Malia měla stále větší problémy udržet schované své kojotí já - ve škole vytahovala drápy a vrčela na učitele. Lydie byla neustále duchem někde jinde a Jessie dobře věděla, že ji pronásledující zlé předtuchy, o které se (alespoň zatím) nechce podělit ze svými kamarády.

Jednoho večera si k ní Scott přisedl na postel a v ruce držel jejich společnou fotku. Malia na ní seděla na stole, zeširoka se usmívala podivuhodným úsměvem, který si jistě několik dní trénovala před zrcadlem, aby vypadal přirozeně a nenuceně. Vypadal sice přesně obráceně, ale nikdo neměl odvahu ji to říct. Lydie seděla pod ní a vypadala stejně kouzelně a neodolatelně, jako vždycky. Jessie seděla na druhé straně stolu, bradu opřenou o ruce a na tváři andělský úsměv. Mezi Scottem a Lydií pak byl volný prostor.

„Proč mi ukazuješ tu fotku?" zeptala se nechápavě.

„Víš,... spousta věcí mi nejde do hlavy."

„Jako třeba?"

„Pamatuješ si, jak jsi říkala, že jsi na něco zapomněla? Zmizel ten pocit?"

Jessie zavrtěla hlavou. Přestala o tom mluvit, ale ten nesetřesitelný pocit, že zapomněla na něco důležitého, v ní zůstával. A nebyl to jen pocit. Na školní chodbě se neustále rozhlížela, jako kdyby někoho hledala, jen nevěděla koho. V noci se ji špatně spalo a každé ráno připravovala kávu, i když ji u nich doma nikdo nepil.

„Víš, Jessie, pamatuješ si na tu noc, kdy jsem byl pokousán?"

„Jasně."

„Proč jsme byli v tom lese?"

„Já..." Automaticky se natáhla k přívěšku na svém krku a krátce ho promnula v prstech. Pak zvedla pohled a zadívala se do bratrovy tváře. „Já... nevím."

„A jak jsme se tam dostali?"

„Nevím." Znovu nechápavě zavrtěla hlavou.

„Je to víc jak pět mil. Nemohli jsme tam jít pěšky. Já měl v té době astma, pamatuješ si?"

Znovu jen přikývla, ale zůstala mlčet. Usilovně přemýšlela a snažila se sledovat bratrovy myšlenky.

„A jak jsi se pak dostala domů? Proč jsi tam nezůstala se mnou?"

Naprázdno otevřela pusu, ale nevěděla, co říct. Přemýšlela, ale nedokázala si vzpomenout. Na nic.

„Proč jsme do toho lesa vůbec šli?"

„Hledat mrtvolu."

„Ale jak...? Jak jsme to věděli?"

Scott zavrtěl hlavu. „Já nevím, Jessie. Prostě nevím." V ruce stále žmoulal ročenkovou fotku a nakonec ji položil na postel, vedle sebe. Ona ji opatrně vzala do ruky, stále však nedokázala pochopit, proč ji vůbec ukazuje.

„Víš, dnes jsem se o tom bavil s Deatonem v práci. Bavili jsme se Divokém honu, o Ghost Riderech. Mason a Corey je viděli v knihovně. Neodešli." Podíval se na ni, jako kdyby se bál její reakce. Věděl to už několik dní, ale řekl ji to až teď. Nechtěl ji přidělávat starosti. „Víš co Divoký hon dělá, že jo? Přijede s bouří, vezmou pár duší a pak zase odjedou."

„Ale tady zůstali."

„A taky si myslíme, že to nejsou duše, co berou. Jsou to... lidi. Vymažou celého člověka. Jako kdyby nikdy neexistoval."

Jessie zavrtěla hlavou. „Ale to..."

„Podívej se na tu fotku."

Opatrně ji uchopila do obou rukou a zvedla ji. Prázdné místo mezi Scottem a Lydií přímo vybízelo k tomu, aby na něm seděl někdo další.

Musela párkrát zamrkat, aby zahnala slzy, které se ji z nepochopitelných důvodů nahrnuly do očí. Fotku zase položila na postel a loktem si rychle setřela slzy, které si našly cestu ven z jejich očí.

„Ty pláčeš?"

„Já nevím, Scotty. Já nevím."

Scott to nechal být, jen díky tomu, jak se tvářila. Byla zmatená, ještě víc než v posledních dnech. Nebyla ve své kůži. Dlouho to připisoval jen stresu z blížícího se konce školy, ale brzy pochopil, že je v tom něco víc. Něco, co ona, ani on nedokázali rozluštit.

„Myslíš si, že na té fotce byl někdo s námi, že jo?" Prolomila konečně ticho, které se mezi nimi rozhostilo.

Jen přikývl a rychle dodal: „Myslím, že to byl můj nejlepší přítel."

„Byl to náš nejlepší přítel."

Sáhla si na krk a nadzvedla stříbrné písmenko. „Tohle není od táty. Je to od něj, že jo?"

Scott však jen bezradně pokrčil rameny.

„Je to od něj," trvala na svém Jessie. Zběsile se přitom hrabala ven z postele. Něco uvnitř se pohnulo, ale místo toho, aby to zaplnilo tu chybějící díru, kterou měla, fungovalo to přesně obráceně. Ta díra se víc a víc zvětšovala a ji to dohánělo k šílenství. Přešlapovala pak z jedné strany pokoje na druhou a Scott se snažil stíhat její myšlenky, které beze smyslu vykřikovala: „To proto se Malia chová tak, jak se chová. Ten někdo ji pomáhal zůstat člověkem. Nemohla si nikdy zapnout pouta sama, ale nikdo z nás ji nepomáhal, že jo. A Lydia! Má nějaké předtuchy, vize, nebo cokoliv. Ale nechce se o ně podělit. Musí z toho být strašně zmatená. A já - ten pocit, že jsem na něco zapomněla. Že mi něco chybí. Nikdy to nebylo něco, ale někdo. A byl to ten člověk, co mi dal ten řetízek. A..." Byla by pokračovala klidně celou noc, ale Scott ji zarazil. Postavil se ji do cesty a pevně ji chytl za paže. Chvíli se snažila vzdorovat, ale proti síle vlkodlačího bratra stejně neměla žádnou šanci.

„Uklidni se, Jessie. Srdce ti bije tak rychle, že ti za chvilku vyskočí z hrudi."

„Scotty,..." vydechla tiše. Sklopila pohled a oči se ji hned naplnili slzami. „Scotty, on nebyl můj nejlepší přítel," špitla pak mezi vzlyky.

„A kdo to byl?"

„Já... myslím... Myslím, že jsem ho milovala."

Jessie se usadila u jednoho stolu, kde sedělo atletické družstvo školy a pobaveně sledovala dění v tělocvičně.

Spousta spolužáků bezstarostně tancovalo, někteří se snažili na ples propašovat alkohol, další poposedávali u stolu podobně jako ona a na to všechno dohlížel učitelský dozor, v čele s koučem.

Všimla si Allison s Jacksonem, kteří tancovali na jedné straně tělocvičně, ale její pozornost upoutal hlavně Stiles tančící s Lydií.

Stiles nikdy neuměl tančit a nešlo mu to ani teď. Jeho pohyby připomínali svíjení se v agónii, které bylo smíchané se zásahem elektrickým proudem. Zakroutila nad tím hlavou a znovu pohledem prohledala místnost. Na druhé straně si všimla svého bratra, který se schovával ve stínech. Jenže podobně jako ona, si jeho přítomnosti všiml i kouč.

„Hej!" Křikl přes celou tělocvičnu. „Hej, McCall! Vidím tě!" Scott se začala urychleně zvedat a podobně i Jessie. Ještě předtím, než se stihl kouč rozběhnout za Scottem, vstoupila mu do cesty a s nevinným výrazem na tváři se zeptala: „Volal jste mě?"

„Volal jsem McCalla!" odpověděl ji naštvaně a snažil se ji odstrčit stranou.

„Ale já jsem McCall!"

„Toho druhého, sakra!" Konečně se mu podařilo Jessie oběhnout a s křikem se vydal k pronásledování jejího bratra. S obavami ho sledovala a jen doufala, že svému bratříčkovi poskytla dostatek času na to, aby vymyslel, jak zmizet.

„Hej, McCalle! Nemůžeš..." Trenérův hlas se v půlce věty odmlčel, když konečně našel Scotta tančit v objetí Dannyho, jednoho z lakrosových hráčů, který neskrýval svoji orientaci. Kouč ještě párkrát na prázdno otevřel pusu, ale bylo mu jasné, že cokoliv teď řekne, bude později použito proti němu. Proto jen zvedl ruce a zacouval zpátky do davu tančících puberťáků.

---

„Sedíš tady jako papuč!"

Před ní stál Stiles, s úsměvem od ucha k uchu, s rukou nataženou vpřed.

„To víš, ne každý má to štěstí, že si může dnes večer zatančit s Lydií Martin!" Zazubila se na něj na oplátku a s vděkem popadla nabízenou ruku. Zatáhl ji na parket a opatrně položil ruky na její boky.

„Když se bavíme o Lydii, kde je?"

„Šla hledat Jacksona."

„Aha."

Beze slova si pak položila ruce kolem jeho ramen a unaveně si o něj opřela hlavu.

„Jessie, už ti někdo řekl, že ploužák není o tom, abys usnula?"

„A už ti někdo řekl, že ploužák není od toho, abys tančil se svými nejlepšími kamarády?"

„Takže bych měl tančit se Scottem?"

„Ty jsi vážně občas idiot, Stilesi," zeširoka se na něj usmála a zavrtěla hlavou.

„Hele, jen jednou - nech mě to taky říct."

„Nikdy."

„Jsi idiot, Jessie."

Než stihla cokoliv odpovědět, lehce ji stiskl v bocích a přitáhl si ji blíž k sobě. Nechápavě zvedla pohled, ale on jen zavrtěl hlavou. Bez protestů mu dovolila, aby ji těsněji schoval ve svém náručí. Málem se zastavili, jen přešlapovali na místě.

Stilese překvapilo, jak je to s Jessie snadné a o kolik jiné to je, než tanec s Lydií.

Jessie překvapilo, jak příjemně se cítí.

Když píseň dohrála, chvíli si tiše koukali do očí, které teď měli jen pár centimetrů od sebe.

„Neměl bys takhle tančit, když jsi tu na rande s jinou."

„Jo, máš pravdu." Stiles jemně sundal jednu její ruku z ramen a propletl si s ní prsty. Když začala hrát další písnička, jemně ji odstrčil od sebe, zatímco druhou rukou vykroužil oblouk a Jessie tak s překvapeným výsknutím skončila v otočce, aniž by pořádně věděla, jak se to stalo. On ji však nedal pokoj a točil ji tak dlouho, dokud jim pár tančící vedle neoznámil, že tohle je ploužák a oni by se podle toho měli chovat. Se smíchem se pak vrátili zpátky na svá místa.

---

Na chvíli se zapovídala s kamarády z běžeckého týmu a náhle nemohla nikoho najít. Na vratkých nohách v botách na vysokém podpatku se vydala hledat kteréhokoliv z nich. Nebyla si jistá, proč ji to přitáhlo na sportovní hřiště. Ale už z dálky dokázala rozpoznat tři postavy. Dva muži a jedna drobná, ženská postava, která jim ležela u nohou.

Bez rozmyslu si sundala lodičky, popadla je do ruky a rozběhla se k nim. Na trávníku ležela Lydie, s rozsápaným hrdlem, zatímco cizí muž držel Stilese pod krkem a vyhrožoval mu. Nechápavě zastavila jen pár kroků od nich.

„Co se to?" Chtěla se zeptat, ale hlas se ji zadrhl v hrdle.

Sklonila se k ležící Lydii a snažila se ji nahmat puls. Jenže ona na sobě měla tolik krve, že si nebyla jistá, kde by vůbec měla hledat.

Zvedla pohled ke Stilesovi s cizím mužem.

„Jessie, zůstaň tady. Zavolej záchranku, postarej se o ni. Nic nepodnikej, ano?"

Muž pak prudce škubl Stilesem a Jessie si ať teď všimla drápů, které měl muž na svých prstech.

„Peter," vydechla tiše jeho jméno a on se jen zlomyslně usmál.

„Rád tě poznávám, Jessie."

A pak, bez dalších slov, odvedl Stilese pryč.

---

Do nemocnice dojela spolu s Lydií. Na příjmu ji převzala Melissa, která ji dovedla do místnosti pro sestry a donutila ji, aby se celá osprchovala. Pak ji ponořila ruce do umyvadla a pomohla ji smýt dívčinu krev z rukou. Nakonec ji donesla nějaké svoje oblečení, aby se mohla převléct z večerních šatů do něčeho normálnějšího. Pak ale zůstala sedět v hale a sledovala, jak se to kolem Lydie začalo hemžit lidmi. Nejdříve doktoři a brzy na to dorazila i policie.

„Jessie?" oslovil ji šerif Stilinski a přisedl si na židli k ní.

„Jessie, posloucháš mě?"

„Jo."

„Co se stalo?"

„Já... já nevím. Prostě... tam tak ležela. Celá od krve. Nevím,..."

„To je v pořádku, Jessie." Položil ji ruku kolem ramen a ona si opřela hlavu o jeho hruď. Nechal ji tak chvilku sedět, než si byl jistý, že se alespoň trochu uklidnila. Jessie párkrát rychle zamrkala, aby zahnala všechny slzy a na zkoumavý šerifův pohled odpověděla jen pokývnutím hlavy. Stilinski se pak s povzdechem zvedl a nechal Jessie sedět na nemocniční chodbě samotnou.

---

V ruce držela telefon a střídavě telefonovala Scottovi a Stilesovi. Ani jeden z nich ji nezvedal telefon a ona byla každou minutu víc a víc naštvaná. Nakonec se na chodbě zjevil Stiles, oblečený jen v košili a s povolenou kravatou.

„Kde jsi sakra byl?!" Popadla ho právě za tu kravatu, ale v okamžiku ho zase pustila, protože si všimla, že je sleduje šerif.

„Děje se něco?" zeptal se nechápavě a oba dva zavrtěli synchronizovaně hlavou.

Když se chystal odejít, Stiles ho popadl za rameno a začal se ho vyptávat na Lydii. V podstatě omylem přiznal, že Lydie byla jeho doprovodem na plese, a že on se teď cítí odpovědný za to, co se ji stalo. Jessie si jejich rozhovoru nevšímala, její pozornost zaujal Jackson, který dorazil do nemocnice. Nervózně přešlapoval a sledoval Lydii.

Když se k ní Stiles vrátil, znovu ho popadla za kravatu, ale tentokrát několikrát zkontrolovala, jestli v okolí není její matka, nebo šerif Stilinski.

„Co to sakra bylo? Kde jsi sakra byl? Kde je sakra Scott?"

„Nemůžu mluvit, když mě škrtíš."

Povolila teda svůj stisk. „Okey, je to Peter ano. Peter je ta alfa. To on kousl Scotta. A chce vědět, kde je Derek. A z nějakého nepochopitelného důvodu si myslel, že já to budu vědět."

„A víš to?"

„Nevím! Teda - myslím si, že Derek má u sebe Scottův telefon a díky němu teď Peter může vystopovat Dereka."

„Ty jsi mu to řekl?!"

„Hele, už se tě někdo pokoušel zabít?!"

Jessie bezradně rozhodila rukama. Měl pravdu, samozřejmě, že měl pravdu. Nepochybovala o tom, že Stiles se bránil, než Peterovi prozradil tyhle zásadní informace.

„Musíme najít bráchu."

„Nemám auto."

„On jo," ukázala prstem na Jacksona, který stál jen kousek od nich. Předstíral, že celou konverzaci neposlouchá, ale ona dobře věděla, že to není pravda.

---

Přes prvotní nesouhlas Jackson souhlasil, že je odveze.

Jessie v jeho obličeji vypozorovala podivuhodnou směs emocí a jediné, čím si byla jistá, že sebevědomý Jackson, král střední školy a kapitán lakrosového týmu, je pryč. Něco ho vystrašilo a nebyla si jistá, co to byla. Možná Lydie, se kterou se sice rozešel, ale ona teď v podstatě umírala před jeho očima?

Když už se chystali opustit nemocnici, zastoupil jim cestu Chris Argent, otec Allison, spolu s dalšími lovci. Když jim ani jeden z nich neodpověděl na otázku, kde se nachází Scott, popadli je a v podstatě je hodili do jedné z prázdných místností.

Argent přirazil Stilese ke zdi, pevně ho uchopil pod krkem a znovu se zeptal: „Kde je Scott McCall?!"

Stiles však pronesl jednu z dalších svých sarkastických poznámek a tím jen lovce rozzuřil ještě více, než předtím.

„Viděl jsi někdy rozzuřeného psa, Stilesi?"

„Přidám si to na seznam věcí, které chci vidět, až mě pustíte."

Argent povolil svůj stisk a obrátil svoji pozornost k Jessie. Tu držel za paži jeden z lovců a ona bez pípnutí stála vedle něj, rty pevně sevřené k sobě. Chris si ji teď přebral. Podobně jako před chvíli Stilese ji popadl pod krkem a ona bezhlasně vyjekla. Rychle ji docházel vzduch a i když se bránila, kopala kolem sebe a snažila se vykroutit z toho těsného sevření, oproti cvičenému muži neměla šanci.

„Pusťte ji!" Vykřikl Stiles, když viděl, jak zoufale lapá po dechu. „Máte kodex! Nemůžete zabít nevinného!" Argent si pohrdavě odfrkl a povolil svůj stiskl. Jessie nasála do plic vzduch tak usilovně, až se hlasitě rozkašlala. Stále ji ale držel pod krkem.

„Kde je Scott McCall?" zopakoval svoji otázku znovu.

„Co se stane, když někdo z vašich poruší váš kodex?" odpověděl mu otázkou Stiles, kterému konečně začala docházet řada souvislostí, jenž mu až do teď unikaly.

„Nemyslím si, že jsi v pozici, kdy můžeš klást otázky."

„Co když ten někdo je vaše sestra?"

---

Když je Argent opustil, Jessie se svezla na kolena a hlasitě sípala. Dlouho se ji nepodařilo najít ztracený dech a když konečně promluvila, hlas se ji třásl. „Co to..." Musela si odkašlat, hlas se ji zadrhnul někde uprostřed krku. „Co to bylo?"

„Musíme najít Scotta."

„Já..." Pokusila se postavit, ale zavrávorala. K jejímu překvapení to byl Jackson, kdo ji pomohl na nohy. Stiles ji pak podepřel z druhé strany a oba dva ji pomohli, aby se posadila na nemocniční lehátko, které bylo v místnosti.

„Mám v kapse mobil. Napiš mámě," šeptla pak tiše. „A až to uděláš, řekneš mi, co se sakra děje. Co to mělo znamenat. Jaký kodex? Jaká sestra? Kde je Scott?"

---

Netrvalo dlouho, než jim Melissa otevřela dveře. Stiles pak zakoktal nějakou výmluvu, jak se stalo, že se všichni tři ocitli zamčení v jedné místnosti. Melissa mu pochopitelně nevěřila ani nos mezi očima, ale nechala to být. Zkoumavým pohledem jen prozkoumala svoji dceru, která měla načervenalý krk. Nechápavě přelétla pohledem ze Stilese na Jacksona a zpátky.

Pak se naklonila k Jessie a šeptla ji do ucha: „Jackson, jo?"

„Mami! To není... Mami!"

Melissa na ni ale jen mrkla a pak zmizela za rohem, když ji zapípal pager, který měla připevněný ke své sesterské uniformě. Nechápavě zakroutila hlavou a posadila se do nemocniční haly, naproti Jacksonovi, neboť Stiles jim znovu zmizel k dohledu.

V kapse od kalhot ji ale zabzučel telefon, když jí od něj přišla SMS zpráva.

„Za deset minut odcházíme," pronesla směrem k Jacksonovi. „A mám ti vyřídit, že prý řídí."

---

Jessie pochopila, že nemá smysl se na cokoliv ptát. Naskočila na zadní sedadlo Jacksonova Porsche a v ruce držela dvě lahvičky s podivuhodným obsahem. Stiles naskočil za volant a rychlostí závodní jezdce se rozjel na druhou stranu města, do rezervace.

Zastavil až před ohořelým domem, kde se Jessie naskytnul podivuhodný obrázek.

Argent ležel na zemi, evidentně omámený po úderu. Kousek od Allison ležela její teta, s rozsápaným hrdlem a černovláska v ruce držela sportovní luk, kterým zmateně mířila z místa na místo, aniž by doopravdy chtěla něco zasáhnout. Před nimi byl Scott, zcela proměněný, v souboji se svojí alfou, vlkodlakem, který ani trochu nepřipomínal člověka. Scott byl oproti němu sotva poloviční a zdálo se, že nemá nejmenší šanci na vítězství.

To však Stiles vyskočil z auta a hodil po té stvůře jednu z lahviček. Alfa vlkodlak ji však bez problémů zachytil do pracky a kdyby jeho obličej vyzařoval nějaké emoce, byl by to úsměv. Jenže v ten moment vzduchem prolétl šíp a lahvička se roztříštila na několik tisíc kousků. Kapalina v ní vzplála a vlkodlak se ocitl v zoufalém a marném boji s ohněm, který postupně pohlcoval každý centimetr jeho těla.

Jackson po něm po chvíli hodil i druhou lahvičku a vlkodlak nyní zoufale zacouval do lesů, kde padl na kolena a proměnil se zpět do lidské podoby.

K ohořelému tělu pak doběhl Derek, který mu - i přes Scottovy protesty - jednou ranou rozpáral hrdlo a navždy jej tak zbavil života. Jessie si pak všimla, že jeho oči se zablýskly červeně.

„Teď jsem alfa já."

Upřímně se přiznám, že si touhle kapitolou nejsem vůbec jistá. Taky uznávám, že jsem se první řadu seriálu snažila uzavřít co nejrychleji a mám strach, jestli to všechno nejde moc poznat, není to moc zmatené a... tak.

A jeden "vtipný" příběh, který se váže k videu na úvodu. Když jsem hledala někoho, kdo by představoval Jessie, usilovně jsem hledala herečku/zpěvačku, která má hispánské rysy podobně jako Scott. Zalíbila se mi Victoria Justice, kterou také hned od začátku používám jako představitelku Jessie. Herečku jsem předtím absolutně neznala, ale velmi jsem se pobavila, když jsem hledala různé obrázky k různým kapitolám. Jako první jsem zjistila, že hrála ve filmu s Dylanem (fotku z filmu jste mohli vidět u sedmé kapitoly s názvem "Maraton špatných filmů") a teď jsem pro změnu našla videoklip s Coltonem (seriálový představitel Jacksona). Jde vidět, že nikoho lepšího jsem si prostě vybrat nemohla! :D