Scott přišel z tréninku pozdě večer. Jessie seděla na své posteli, ale nespala. V ruce držela svůj přívěšek a nepřestávala si s ním hrát. Když její bratr vešel do pokoje, hned si všiml, že něco není v pořádku.

„Děje se něco?"

„Ne. Jo. Já... nevím." Zmateně zvedla pohled.

Přisedl si k ní na postel. „Jessie, neboj se. Dostaneš se na jakoukoliv výšku budeš chtít. Vždyť máš jedno z největších GPA v ročníku a určitě dostaneš i atletické stipendium a..."

„Tady nejde o školu, Scotty."

„A o co?"

Rozevřela dlaň, na které měla položené malé, stříbrné písmeno M, které normálně nosila neustále na krku.

„Proč M?"

„Cože?"

„Proč mám na krku písmeno M?"

„Já nevím, Jessie. Nosíš ho pořád, nikdy ho nesundáváš."

Zavrtěla hlavou a znovu sevřela dlaň.

„Mám pocit, že jsem na něco zapomněla. Že jsem měla něco udělat. Ten pocit mě sžírá už několik dní a já si prostě nejsem schopná vzpomenout, co to bylo. Prošla jsem všechny diáře, všechny kalendáře, dokonce jsem vlezla i mamce do mobilu, abych se ujistila, že jsem opravdu na nic nezapomněla..." Zvedla pohled ze země a zadívala se do bratrových očích, jako kdyby tam mohla najít odpověď. „Co to je, Scotty? Na co jsem zapomněla?"

„Já nevím, Jessie."

„A pak je tu to pitomé M! Proč sakra nosím na krku zrovna M?!"

Zvedla hlas a Scottovi neuniklo ani to, jak se ji zrychlilo srdce. Jemně ji uchopil za ruku a rozevřel dlaň, kde skrývala řetízek i s přívěskem.

„Myslím, že jsi ho někdy dostala od táty. Abys nikdy nezapomněla, že jsi McCallová."

Jessie zmateně zamrkala.

„Máš pravdu," uznala nakonec. „Já,... moc se omlouvám, bráško. Jsem... v poslední době prostě nejsem ve své kůži. Asi to bude ten konec školy, nebo nevím." Pokusila se o úsměv. On ji sebral z dlaně řetízek a znovu ji ho zapnul kolem krku.

„To je v pohodě, Jessie."

Ona však jen nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Musím se dát dohromady."

Lehce ji poplácal po rameni a pak se zvedl z postele, aby zamířil do koupelny. Ona mezitím vklouzla pod peřinu a ještě chvíli si hrála se stříbrným písmenem, které ji viselo kolem krku.

A Scott mezitím přemýšlel, jak ji má říct, že Mason dnes ve škole viděl Ghost Ridery a jak moc kvůli tomu potřebuje, aby se, podle jejích vlastních slov, dala znovu dohromady a pomohla mu ochránit jeho smečku, ale i celé město, před těmi podivnými jezdci.

Jessie nevěděla, kde začít. Stalo se toho hodně a ona... nevěděla nic. Po jejím zhroucení během toho, co byli zavření ve škole se ji Scott se Stilesem snažili držet co nejdále od všeho, co jen trochu připomínalo nadpřirozeno.

Zkoušela je přemluvit o opaku, ale oba měli pocit, že bude lepší, když toho bude vědět co nejméně. Ona ale nebyla připravená skončit, ne potom všem, co už přežila. Oba ji do toho zatáhli, když se jednoho krásného večera rozhodli místo sledování filmů u televize vyrazit ven hledat mrtvolu a ji vzít sebou. Na to, aby vycouvala, už bylo příliš pozdě.

Přesto ji ale spoustu věcí unikalo - nevěděla, že Jackson už ví o tom, že její bratr je vlkodlak, ale nevěděla ani o tom, že alfou je Derekův strýc, který podobně jako on, přežil požár jejich domu. Nevěděla ani, že ten požár, při kterém zahynula jedna početná rodina vlkodlaků a spoustu nevinných lidí zapálila teta Allison, Kate. A nevěděla ani to, že Peter, onen Derekův strýc, pozval na rande jejich mámu a právě to je důvod, proč Scott pobíhal po celém domě a snažil se najít klíče od mámina auta. Jessie už se chystala, že pojede s ním, ale on ji to nedovolil. Vztekala se, kopala, nadávala, ale stejně ji to k ničemu nebylo.

Proto teď seděla sama v celém domě.

Z přemýšlení ji ale vyrušilo zaklepání na dveře.

„Allison?" zeptala se překvapeně, když vztekle otevřela dveře a místo svého bratra, pro kterého měla nachystanou spoustu nadávek, spatřila na prahu jejich domu černovlasou dívku s typickým, stydlivým výrazem na tváři.

„Jessie? Je Scott doma?"

„Není, ale... pojď dál. Bude doma každou chvíli."

Allison jen přikývla a vešla do domu. Jessie ji zavedla na pohovku v přízemí a jako správně vychovaná hostitelka ji hned nabídla něco k pití a k jídlu. Allison však všechno odmítla a beze slov zůstala sedět na gauči. Jessie si sedla na druhou stranu a stočila nohy do tureckého sedu.

„Můžu ti s něčím pomoct?"

„Já..." Allison zvedla pohled a zadívala se na Jessie. Se Scottem sice nebyli jednovaječná dvojčata, ale i tak si byli v mnohém podobní - měli stejně řezanou čelist, stejně snědou pleť, stejné karamelové oči. Jessie měla vlasy více vlnité, to pravděpodobně po matce, zatímco ty Scottovy byly úplně rovné. Společné měli i spoustu gest a výrazů, ale ani jeden z nich si toho nebyli pořádně vědomi. Allison si uvědomila, že hypnotizuje dívčin obličej a jak hloupě to musí vypadat. „Já nevím. Chtěla jsem mluvit se Scottem o něčem... vlastně ani pořádně nevím o čem. A proč."

Po rozchodu, nebo jak to Scott nazýval - po pauze - si Jessie všimla, že se Allison podivně moc sblížila s Jacksonem. Nebyla si jistá, kdy a jak k tomu došlo. Ale byla to nepřehlédnutelná věc. Zvlášť když vzala v potaz, že Jackson se rozešel s Lydií. Která stále byla nejlepší přítelkyní Allison.

„To je v pořádku. Můžeš tady na něho počkat jak dlouho budeš chtít."

„Neříkala jsi, že bude doma každou chvíli?"

„Vlastně - pořádně nevím, kdy bude doma. V poslední době se spolu moc nebavíme."

Allison zvědavě povytáhla obočí. Všimla si, že Jessie se Scottem mají mezi sebou poněkud nestandardní sourozenecký vztah. Občas jim ho trochu záviděla, protože ona sama byla jedináček a ne jednou ji chyběla spřízněná duše, se kterou mohla sdílet cokoliv, podobně jako to měli právě dvojčata McCallova.

„Od toho incidentu ve škole?"

„Ani ne. Prostě..." Mávla nad tím rukou, protože si sama nebyla jistá, proč k tomu vlastně došlo. Chápala, že se ji bratr snaží chránit, ale on zase musel pochopit, že ona chránit nepotřebuje. „... prostě jsme asi potřebovali vyčistit vzduch."

Pak se mezi děvčaty zase rozhostilo ticho.

„Pokud můžu bráchovi něco vyřídit..."

Allison sklopila pohled a zavrtěla hlavou.

„Já nevím."

„Hele, klidně mu to nemusím vyřizovat. Klidně to můžeš říct jenom mě."

Poposedla si tak, aby na Allison dosáhla. Jemně ji položila ruku na rameno a černovlasá dívka k ní vzhlédla. Jessie si až teď všimla, jak moc... zmatená je. Událost ve škole ji zasáhla víc, než všechny ostatní.

„Já... nevím, co se to se mnou děje, Jess."

„Jessie."

„Cože?"

„Nesnáším, když mi někdo říká Jess," pozvedla koutky do úsměvu.

„Aha, to jsem nevěděla."

„V pohodě." To co bylo ještě před chvíli nejisté pousmání byl nyní zeširoka protažený úsměv. „Povídej dál, poslouchám," vyzvala však Allison a ona taky nervózně pokračovala: „Víš,... těžko se to popisuješ. Nevím, jak začít."

„To nevadí. Jestli chceš rozvázat jazyk, vím kde máma schovává alkohol."

Allison se pousmála. „Jde o moji rodinu." Sklopila pohled a v klíně sepjala ruce. Chvíli trvalo, než pokračovala: „Nedávno jsem je nachytala při lži. Byla to jen malá lež, ale... Když moje teta přijela do města, měla nějaké problémy s autem a můj táta řekl, že to byl defekt, ale ona tvrdila, že ji umřel motor a potřebovala nastartovat."

„Možná to byla jen chyba v komunikaci," pokusila se Jessie o rozumné vysvětlení.

Allison však znovu sklopila pohled a zavrtěla hlavou. „To jsem si taky myslela, ale... pak jsem našla sklo v jejím autě a okno u řidiče bylo rozbité." Zase se odmlčela. Jessie nevěděla, co by měla odpovědět. O její rodině pravděpodobně věděla víc, než Allison sama. Nechtěla ji ale nic prozradit, tohle je věc, kterou by si Argentovi měli vyřešit sami mezi sebou a ona neměla žádné právo cokoliv říct.

A tak se rozhodla mlčet.

„Víš co, udělám nám horkou čokoládu a pustíme si Amerika hledá topmodelku."

„Díky, Jessie."

„To je přece maličkost."

Zvedla se z gauče a za chvíli se skutečně vrátila s dvěma hrníčky, ze kterých se kouřilo. Jeden z nich položila před Allison a druhý objala oběma rukama a položila si jej do klína.

„Víš, Allison, jsou věci, které vyřeší jenom hrníček horké čokolády," usmála se na dívku naproti sobě.

„Amen." Černovláska povytáhla koutky do úsměvu a zhluboka se napila. „To je asi nejlepší čokoláda mého života," pronesla pak zasněně a znovu si přiložila hrnek k ústům.

---

Když ani po hodině Scott nepřišel, Allison se začala pomalu zvedat. Jessie se ji v tom nesnažila zabránit.

„Řeknu mu, že jsi tady byla."

„Děkuji, Jessie. A chtěla jsem se zeptat - půjdeš na letošní ples?"

Jessie nebyla holčičí typ holky. Nebyla si jistá, čím přesně to bylo, ale velkou část viny házela na Scotta se Stilesem, v jejichž přítomnosti vyrůstala. Přesto, když se ji Allison zeptala na letošní školní ples, z nějakého zvláštního důvodu řekla, že půjde.

„Já... Lydie chce jít vybírat šaty a chce, abych šla s ní. Nechceš se přidat?"

Jessie překvapeně zamrkala. „Nebude to Lydii vadit?"

„Nemyslím si."

„Tak... asi jo."

„Super. Ještě ti napíšu."

„Super..." vydechla omámeně Jessie, překvapená náhlou změnou událostí.

Allison už stála ve dveřích, když ji ještě na poslední chvíli zastavila. „Víš,... on není špatný kluk." Jessie si nervózně olízla rty a snažila se přečíst emoce z dívčina obličeje. Jenže ten byl poprvé během celého večera nečitelný. A Jessie rychle pokračovala: „Měla bys mu dát ještě šanci. On - nechtěl ti ublížit. Všechno co ten večer udělal proto, aby tě ochránil. Měla bys to vědět."

Allison zůstala ještě chvíli stát. Pak beze slova přikývla, otočila se a bez rozloučení se rozběhla ke svému autu.

---

Když se druhý den vrátila Jessie z tréninku, našla doma pokoj, který vypadal, jako kdyby se jim prohnalo tornádo. Scott zmateně rozhazoval věci po pokoji a zcela ignorovat fakt, jestli se jedná o jeho věci, nebo o její. Stiles zaujal strategické místo u dveří a snažil se uklidnit rozrušeného Scotta.

„Co se tady sakra děje?!" Vykřikla zděšeně, když konečně vyběhla do patra.

„Nemůžu najít svůj telefon, jasný," vyjel po ní podrážděně Scott.

„A proto náš pokoj vypadá, jako kdyby tu vybuchla atomová bomba?"

„Nemůžu ho prostě najít!"

„Tak ať tě Stiles prozvoní! Nemusíš tu dělat takový bordel!"

„Nezvoní to," ozval se jmenovaný.

„Tak jsi ho ztratil!"

„Jessie, sakra!" Scott se k ní otočil a bezmocně rozhodil rukama. Ona stála proti němu, oči lehce přimhouřené, paže překřížené na prsou.

„Sakra co?"

„Prostě..."

„... se do toho nepleť?!"

„Jo!"

„Ale já se do toho sakra budu plést, jasný! Jsem tvoje zatracená sestra a ty jsi můj zatracený bratr. Tvůj problém je můj problém."

Scott zůstal mlčet, stejně tak jako ona. Stáli tam naproti sobě a měřili se pohledem. Jessie nebyla zvyklá ustupovat a už vůbec nebyla zvyklá ustupovat svému bratrovi. Trvalo několik minut, než Scott znovu promluvil. Naštvaně rozhodil rukama a pak nahlas křikl: „Fajn! Když to chceš vědět, tak fajn!"

A pak ji všechno pověděl - hlavně o tom, jak se s Derekem dostali do přestřelky a o tom, jak chce Peter využít Allison proti němu.

Pak si prohonili ještě několik peprných nadávek a nakonec Jessie odhodila jeho rifle ze svojí postele, aby se na ni pohodlně usadila. „Zítra jdu s Allison a Lydií vybírat šaty na ples. Pohlídám ji."

Scott i Stiles se nechápavě na Jessie podívali. A pak oba ve stejný moment: „Cože?!"

„Jdu na ples."

„Nejdeš."

„Ale jo, jdu."

„A kdo jde s tebou?"

„To nevím," pokrčila rameny. „A nehodlám se o tom s vámi bavit!"

---

Allison a Jessie připravili pro Lydii malé překvapení. Před pár dny se s ní Jackson rozešel a ona se pochopitelně tvářila tak, že celý rozchod byl její nápad. Na ples ji pozval další podobný frajírek, ale Allison se nějakým záhadným způsobem podařilo zrzku přesvědčit, aby místo toho šla se Stilesem. Ten o tom ještě pochopitelně nevěděl a Jessie si zoufale moc přála, aby mohla být u toho, až se to dozví.

Allison měla jít na ples s Jacksonem a k překvapení Jessie to byl Scottův nápad. Ten měl zakázáno na ples jít kvůli jeho stále se zhoršujícímu prospěchu, ale tvářil se, že koučovo varování neslyšel a místo toho plánoval, jak se na ples dostane.

A Jessie - ta se náhle ocitla uprostřed obchoďáku a zoufale sledovala cenovky na šatech, aby našla ty nejlevnější, které měli být ty vyvolené na její první ples.

---

Večer pak u McCallů probíhali velké přípravy.

Jessie se podařilo vyhrát bitvu o koupelnu. Mezitím Melissa zašívala Scottovo sako a chvíli na to i jeho kalhoty. V pravidelných intervalech pak znervózňovala svoji dceru neustálými dotazy na to, jestli ještě dnes opustí koupelnu.

A Jessie si nebyla jistá, jestli to skutečně někdy udělá. Od přírody vlnité vlasy si nejdříve žehličkou narovnala a pak jim přidala rádoby přirozené vlnky na konci. Oči si zvýraznila linkami, jenže je několikrát překreslovala a jedno oko teď měla celé zarudlé a stejně si vůbec nebyla jistá, jestli jsou stejné. Vlastně si byla docela jistá, že nejsou. Rty si jen lehce přetřela leskem, aby jim dodala trochu barvy.

A pak tu byly ty šaty - v obchodě si bez zkoušení vzala ty nejlevnější, které dokázala najít. Měly zářivě žlutou barvu, těsně ji obtahovaly kolem těla, ale od pasu se mírně rozšiřovaly a končily zhruba v půlce stehen. Jessie i přesto měla pocit, že jsou příliš krátké a neustále si je snažila popotahovat dolů. A už vůbec si nebyla jistá tou barvou. Jenže, i když to ona sama neviděla, ono to nějakým záhadným způsobem fungovalo. Žlutá ladila k jejím snědému odstínu pleti, šaty ji obepínaly na těch správných místech a nechaly vyniknout její vysportovanou postavu, kterou normálně schovávala ve velkém oblečení.

„Jessie, vylezeš někdy?!"

„Jo..." Zamumlala spíš pro sebe, než pro ostatní. Pomalu otevřela dveře od koupelny a vyklouzla ven. Melissa i Scott ji věnovali zkoumavý pohled.

„Tak co?"

„Vypadáš..."

„Hrozně, že jo? Ty šaty jsou moc krátké!"

„Chtěla jsem říct, že vypadáš nádherně, zlato," Melissa si na ni usmála. „A ty šaty vůbec nejsou krátké. Jsem tvoje matka, kdyby byly moc krátké, donutila bych tě, aby ses převlékla."

Jessie se vděčně podívala na mámu, přesto ale popadla okraj šatů a pokusila se ho stáhnout o něco níž.

„Fakt ti to sluší, sestřičko," ozval se konečně i Scott a ona se na něj pochybovačně zadívala.

„Díky, bratříčku. Ty taky nevypadáš k zahození."

Vyplázl na ni jazyk a ona mu to samozřejmě hned oplatila. Jejich pošťuchování ale přerušila Melissa, která zdánlivě odnikud vytáhla fotoaparát. „Běžte k sobě. Dělejte, že se máte rádi. Hodně se usmívejte."

„Mami!"

„Copak nemůžu chtít jednu pěknou fotku?"