Věnováno
ShiroLaufeyson , newky1 , JeanSnape
a Tobě ❤

Don't try to push your luck,
just get out of my way

'Cause I'm back
Yes, I'm back
Well, I'm back...

Tony s trhaným povzdechem vypnul stereo a unaveně si přejel rukou po obličeji, jenž zdobily hluboké vrásky. Byl stále pohublý a jeho kůže měla i nadále lehce popelavý nádech. Nijak mu na tom nezáleželo. Na ničem poslední dobou už nezáleželo.

Navenek působil Tony podivně prázdně a neuvěřitelně klidně, většinu času mlčel a přemýšlel. Pepper na něm viděla, jak moc se trápí, ale kdykoliv během jejich krátkých konverzací nečekaně zmlknul a oči upřel do prázdna, nenutila ho k tomu, aby se jí se svými bolestmi svěřil. Vždy mu jen povzbudivě stiskla ruku, aby věděl, že je tu stále s ním a doufala, že se na ni v případě potřeby nezapomene obrátit.

Rozuměla mu.

Věděla, že jej do nekonečných spirál pohlcují výčitky, možná i strach a úzkosti. Smrt toho chlapce, Petera, jehož Pepper neměla šanci poznat, jím velmi otřásla. Po nocích se probouzel, celý zbrocený potem lapající po dechu, a křečovitě svíral lem přikrývky. Pepper se ho pokaždé pokoušela uklidnit a celého udýchaného jej držela ve své náruči, než znovu usnul.

Cítila se podobně jako Tony, když zjistila, že jí zmizel někde ve vesmíru. To uvědomění si, že ho možná už nikdy neuvidí, že je třeba právě teď již mrtvý, že je v posledních okamžicích před smrtí zajat v bolestivé agónii - bylo to příšerné. Pepper se s tím nechtěla smířit. Ale co mohla dělat? Tony byl bůh ví kde a pokud se nestane zázrak, nepomůže jim už nic.

Ty dlouhé dny, kdy jen civěla do prázdna, bezhlesně plakala a úpěnlivě doufala, že se jí vrátí zpátky, probdělé noci, při nichž se neodvažovala čelit děsuplným nočním můrám, chvíle plné úzkosti, žalu a strachu, to bylo snad to nejhorší, co kdy zažila a pocítila. A přesto to musela nějak vydržet, přetrpět, protože Tony dost možná prožíval něco mnohem horšího než ona. Věděla ale, že on se jen tak nevzdá.

Když se vrátil, nemohla tomu uvěřit. Byl tak vyhublý a ztrápený, ale živý a opravdový, stál před ní v celé své kráse a v další chvíli už ji pevně objímal. Oba na ten okamžik pocítili třepotavé štěstí a radost. Jako kdyby svět byl najednou o něco barevnější.

Ale to nemělo vydržet věčně.

Tony se se svým žalem vypořádával tak, že se uzavřel do sebe. Pepper bolelo vidět jej, jak se trápí, ale nemohla mu pomoct, pokud on sám nechtěl. Byl si jistý, že je za to všechno zodpovědný on a po právu také musí nést následky.

,,Tony?" Trhl sebou, když jej z prázdnoty vytrhl hlas Pepper. Zvedl k ní své hnědé oči, jež od toho dne postrádaly tu skotačivou jiskru. Pokusil se o úsměv. ,,Už si jdeš lehnout?"

,,Asi ano," povzdechl si Tony a vjel si rukou do tmavých rozcuchaných vlasů. Měl pocit, jako kdyby pomalu ztrácel sám sebe, své vědomí a příčetnost, vše, co patřilo jen jemu. Zhluboka se nadechl a vydechl. ,,Omlouvám se, Pep. Já vím - vím, že to teď se mnou nemáš jednoduchý. Teda," nevesele se uchechtl, ,,mělas to se mnou vůbec někdy jednoduchý?"

Pepper se usmála a v očích se jí kromě něhy zatřpytily i slzy. ,,Žádný vztah se neobejde bez překážek, Tony. A ty jsi všechno, co mám."

Tonymu se zadrhl dech v krku a rychle sklopil oči na své třesoucí se ruce. Miloval Pepper a nesnesl by pomyšlení na to, že by ji někdo mohl ohrozit, ublížit. Přestože jejich největší hrozba, Thanos, byl podle Rhodeyho slov již mrtvý, Tony se strachu z toho, že by se na Zemi mohl znovu vrátit, stále nemohl zbavit. Možná, že kdyby jeho smrt viděl na vlastní oči... Ne, stále se bál; bál se, že by mohl přijít o ty, na kterých mu záleželo a kteří měli to štěstí, že přežili Thanosovo lusknutí.

Se Stevem nemluvil, Avengers se rozpadli. Rhodey kvůli němu málem zemřel. Pepper ohrozil na životě už tolikrát a nikdy by se nesmířil s tím, kdyby se jí něco stalo. Když byl s Nebulou uvězněný ve vesmírné lodi a nemohl nic dělat, jen sedět, zírat do kolem se rozprostírajícího nekonečna a mučit se svými strachy a myšlenkami, hrozně se bál, že je Pepper mrtvá. Že už ji nikdy neuvidí, že ji nikdy nebude moct políbit a zašeptat jí slova lásky. Že se rozpadla na prach, zmizela stejně jako - jako -

Jako Peter. Jako ten neuvěřitelně pošetilý, bláznivý a odvážný mladík, který se mu snažil dokázat, že za něco stojí. Tony litoval toho, že to pochopil až pozdě. Že mu nestihl říct, jak úžasný je. Přál si, aby dostal tu možnost. Druhou šanci, když tu první promrhal. Při pomyšlení na Peterovu strachem staženou tvář se mu udělalo úzko.

,,Půjdu si lehnout," řekl po delší odmlce tiše a vstal z gauče. Cestou do ložnice prošel kolem Pepper a vtiskl jí polibek do vlasů. Stiskla mu ruku.

,,Brzy za tebou přijdu, jen ještě odpovím na e-maily," slíbila mu a když přikývl, pustila ho. Tony odešel do ložnice a tam se posadil na postel, zíraje z okna na zářivý měsíc. Měl pocit, jako kdyby zestárl o spoustu let.

Od jeho návratu byl každý den stejný jako ten předchozí. Probudil se, dal si snídani, pokoušel se pomáhat Pepper, naobědval se a až do večeře se potloukal po domě, nebo seděl před televizí a zíral do prázdna, než byl čas na jídlo a potom i na spánek. Do dílny nevkročil ani jednou za tu dobu, co byl zpátky. Chtěl i nechtěl. Věděl, že by se tam pravděpodobně něčím konečně zaměstnal, ale na druhou stranu nechtěl - nemohl koukat na všechny ty vyrobené obleky, protože měl pocit, jako kdyby jej... zklamaly. Jako kdyby on zklamal.

Neochránil Petera.

Tony zatnul ruce v pěst a zavřel oči. Kdykoliv to udělal, měl ten den naprosto živě před očima. Jak ho Peter neposlechl a přes jeho jasný zákaz jej následoval. Jen kvůli Tonymu skončil ve vesmíru a musel čelit Thanosovi, jenž ho mohl vmžiku rozmáčknout jako otravného brouka. Jenže Peter byl úžasný a odvážný a Tony si uvědomil, že jej podcenil. V ten okamžik byl opravdu vděčný, že je tam s ním.

Vděčnost ale pominula a nahradily ji výčitky, když po neúspěchu sebrat rukavici s kameny nekonečna Thanos zmizel. A pak - pak se to stalo. Všichni, kromě něj a Nebuly, se začali rozpadat v prach.

A on s tím nemohl nic dělat.

,,Pane Starku? Necítím se moc dobře..."

Tony sebou trhnul a rychle otevřel oči. Vyrušilo jej pípnutí telefonu, jenž ležel na nočním stolku a obrazovka mu svítila. Lhostejně se pro něj natáhl a přečetl si zprávu od Happyho, který se ho ptal, jak se mu daří. Neodpověděl mu, už na to neměl sílu. Stiskl tlačítko zpět, ukázal se mu seznam všech zpráv, dokonce na něj čekalo i pár nepřečtených...

Celé tělo mu ztuhlo šokem, když mu došlo, že velká většina z nich je od Petera. Ruka se mu roztřásla a uvnitř sebe začal svádět další snad z nikdy nekončících bojů.

Má je otevřít nebo ne?

Věděl, že jejich přečtení mu způsobí další a hlubší bolest, pokud to tedy ještě bylo možné. Na druhou stranu byl zvědavý a dychtil po něčem, co by mu alespoň na chvíli mohlo vnuknout myšlenku, že je Peter zdravý a v pořádku, že se s ním může spojit. Ta čirá touha jeho srdce, jež toužilo po ukonejšení, přece jen zvítězila.

Se zatajeným dechem je otevřel.

Zdravíčko, pane Starku! Jak se máte?

Dneska jsem vyzkoušel svůj nový oblek a je vážně boží!!!

Pane Starku, dneska se mi zdálo o tom, že jste měl se slečnou Pottsovou svatbu! A víte co ještě? Byl jsem vám za svědka! Já! Haha, no ale byl to jen sen, co? Mějte hezký den, Peter x

Když pro mě budete mít nějaký úkol, budu moc rád, když se ozvete. I kdyby to mělo znamenat jen to, že potřebujete koupit chipsy ve večerce.

PANE STARKU, NEUVĚŘÍTE, CO SE STALO! DNESKA JSEM POMOHL JEDNOMU MALÉMU KLUKOVI A ON MI ŘEKL, ŽE JSEM JEHO OBLÍBENÝ SUPERHRDINA!! NO VĚŘIL BYSTE TOMU?!

Doufám, že máte pěkný den. Petey x

Vážně vám moc děkuju za ten oblek, pane Starku. Je fakt úžasnej. Slibuju vám, že vás nezklamu!!

Dneska jedeme se školou na exkurzi do New Yorku! To by bylo skvělý, kdybychom se viděli. Pozdravuje vás Ned. Pete x

Tony cítil, jak jej v očích štípou slzy. Na okamžik zavřel oči a nechal je volně téct. Sklouzly se po řasách, vykreslily si cestičku po tvářích a dopadly na rozzářený display. Litoval, že se tomu klukovi víc nevěnoval. A on přitom o jejich přátelství tak moc stál... A nedokázal mu Peter snad už několikrát, že mu může skutečně věřit?

Otřel si oči a otevřel je, zíraje na mokrý display. Setřel jej rukávem svého svetru a pak, naprosto bez rozmyslu, začal vyťukávat zprávu pro Petera. Párkrát se zarazil, několikrát ji smazal a začal ji psát úplně odznova. Jenže nenacházel ta správná slova, která by dokázala vyjádřit, co cítí. Nakonec se spokojil s tímhle:

Je mi to tolik líto, mladej. Kdyby to šlo, udělal bych cokoliv, abych tě dostal zpátky. Chybíš mi. TS

Pak telefon odhodil vedle sebe, zabořil tvář do dlaní a rozplakal se. ,,Je to všechno moje vina. Promiň mi to, Pete."

,,Tony? Ach, Tony..." K uším mu dolehl ženský hlas, jenž byl naplněný zármutkem a bolestí. Pepper se posadila vedle něj a pevně jej objala. Schoulil se do její náruče jako malé dítě, co touží po troše lásky. ,,Já vím, Tony. Já vím," konejšila ho.

,,Pepper?" zamumlal po chvíli do ohbí jejího krku, když se uklidnil.

,,Copak, zlato?"

Zvedl hlavu a zarudlýma očima se na ni podíval. Jemně ji políbil na koutek rtů a ona se pousmála. Pak ji vzal za ruku a zadíval se do jejích modrých studánek.

,,Pepper, měli bychom se vzít."

‎⎊🕸ᛤ

,,Pete? Pete! Vstávej, přijdeš pozdě do školy!" zavolala z kuchyně teta May. Peter byl vzhůru už dávno, schoulený v klubíčku byl zavrtaný pod dekou a zíral na protější stěnu, která byla hodinu od hodiny světlejší, jak ji ozařovalo vycházející slunce.

,,Petere?" Teta zaťukala na dveře a pootevřela je, nakukujíc do neuklizeného pokoje. Peter si zhluboka povzdechl a přetočil se na záda. ,,Vstáváme! Happy tu bude každou chvíli."

,,May, já... dneska mi není moc dobře," zamumlal Peter a vlastně to ani nemusel hrát. Opravdu se na to dnes necítil. ,,Nemohl bych zůstat doma? Prosím."

May si povzdechla a vešla do pokoje. Jedním pohledem přejela špinavé prádlo na podlaze, stůl plný knih, papírů a rozházených učebnic a raději to nijak nekomentovala. Posadila se k Peterovi na postel a přiložila mu ruku na čelo. Trochu se pod dekou přikrčil a vytáhl si ji až k bradě.

,,Petere, moc se mi to nelíbí," zavrtěla hlavou a odtáhla od něj ruku. Peter si držel palce, aby to vyšlo. ,,Poslyš, já ti rozumím, že poslední týdny jsou pro tebe... náročné... ale už takhle jsi zameškal opravdu hodně. Musíš jít dál. Tony by to tak chtěl. Určitě by si nepřál, abys kvůli němu měl špatné známky a vysokou absenci. Vím, že to bolí, zlato, ale nemůžeš se takhle trápit donekonečna."

Peter rychle odvrátil hlavu, když začala mluvit o Tonym. Bodlo ho u srdce. Nebylo to tak dlouho, co se uprostřed noci probudil kvůli noční můře, v níž znovu a znovu zažíval to samé... jak Tony lusknul... a obětoval svůj život za záchranu celého světa. Když se probudil, brečel jako malé dítě a May, která ho za pár chvil už svírala v objetí, jej dokola ujišťovala, že to není jeho chyba.

Ale co když byla?

Když se po tom všem vrátil zpátky domů, našel v telefonu zprávu od Tonyho. A dokonce dvě! Byly vůbec první, které od něj dostal, a pocit euforie pohasl stejně rychle, jako přišel, když si uvědomil, že Tony Stark mu už nikdy nenapíše.

Psal mu, že on a ostatní Avengers se snaží dostat všechny, co po lusknutí zmizeli, zpátky. Co když měl výčitky svědomí? Co když do toho Tony šel jenom proto, že se cítil být za Petera zodpovědný? Už jednou mu to přece řekl...

Kdybys zemřel, byla by to moje chyba...

,,... tak dobře, ale opravdu je to výjimečně. Jen dnes. A další absenci budeš mít až maximálně za měsíc! Vlastně ne, za týden jdeme k zubaři..." Tetina slova jej probrala z transu, a když si uvědomil, co říká, v duchu si oddechl. Vděčně se na ni usmál, popřál jí, ať se jí v práci daří a přetočil se na druhý bok. V posledních dnech sice vypadal jako chodící mrtvola, spát teď v plánu ale neměl. Přestože byl unavený, usnout nedokázal. Možná se příliš bál toho, co by ve snech mohl zase vidět...

O chvíli později už slyšel bouchnutí hlavních dveří a vydechl. Z nedostatku spánku byl opravdu unavený a podrážděný, takže by v posteli nejraději proležel celý den a ani se nehnul.

Ale potřeboval si pročistit hlavu.

Neochotně se tedy vyhrabal z postele a došel ke skříni, která byla plná zmuchlaného oblečení. S povzdechem se posadil na zem, vytáhl hromadu triček a kalhot ven a začal je trpělivě skládat. Během toho mu zavolal Happy.

,,Nazdar, Petere," ozvalo se, ,,May říkala, že ti prej není dobře. Mám za tebou přijet?"

,,Ne, to je dobrý, Happy, já to nějak zvládnu. Prostě... budu ležet v posteli a dostanu se z toho," odpověděl nepřesvědčivým hlasem, jenž se mu na konci mírně zlomil.

,,No jak myslíš, ale kdybys chtěl -"

,,Happy, k tomuhle tě navedla May, že jo?" přerušil ho Peter. Chvilku bylo slyšet jen ticho, jež narušil Happyho těžký povzdech. ,,Nemusíš se obtěžovat."

,,Petere, prosím tě, May to myslí dobře. Měli bychom spolu trávit víc času, dohlídnu na tebe -"

,,Se mnou jsi přece čas trávit nikdy nechtěl," namítl ostře a hned, co ta slova vyřkl, se za ně zastyděl a zatoužil je vzít zpět. To ale bohužel nešlo. ,,A nejsem malý dítě, Happy. Postarám se o sebe sám."

,,Poslouchej, já vím, že jsem udělal chybu, ale myslím to vážně, měli bychom -"

,,Měj se. A pozdravuj May," zašeptal Peter se slzami v očích a bez varování zavěsil. Pak odevzdaně svěsil hlavu a popotáhl. Co to s ním bylo? Proč byl na Happyho tak nepříjemný? Netoužil dřív přece po tom, aby s ním byl co nejvíc v kontaktu? Tak co se stalo?

Z myšlenek jej vyrušilo krátké pípnutí. Peter otráveně odemkl telefon a rozklikl ikonku se zprávami. Byl si jistý, že je od May, která ho bude kárat za to, jak se choval k Happymu.

Ale byla od Happyho. A psal mu něco, o čem se Peterovi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.

Malá Starková se nemůže dočkat, až tě pozná. Navykládal jsem jí o Spider-manovi spoustu věcí a nutně tě potřebuje vidět. Tak kdybys měl někdy zájem... Uděláš jí velkou radost. A mně taky.

Peterovo srdce vynechalo jeden dva údery. Na zprávu nevěřícně třeštil oči a pročítal si ji pořád dokola, aby tomu uvěřil. Pak ale pomalu zavrtěl hlavou a telefon odložil zpátky na podlahu.

Morgan Starkovou viděl poprvé na pohřbu jejího otce a nebyl si jistý, zda by byl někdy v brzké době schopný s ní navázat kontakt. Ztráta Tonyho byla opravdu obrovská. Když takhle moc trpěl on, jaké to asi muselo být pro Pepper a pro Morgan? Pro jeho nejbližší přátele, kteří jej znali třeba skoro celý život?

Co když mohl za Tonyho smrt skutečně on? Co když on byl tím důvodem, proč sestrojil ten... stroj času, nebo co to vlastně bylo? Co když jeho záchranu vnímal jako nutnost, jako povinnost a zodpovědnost, která ho dovedla až k tomu, že Thanosovi sebral rukavici s kameny nekonečna a luskl dřív, než to stihl udělat on? Pokud se v tomhle Peter nemýlil, jak by se po tom všem mohl podívat do tváře Pepper a Morgan? Tohle si až do konce života neodpustí...

Mezi prsty sevřel látku svého úplně prvního obleku Spider-mana. Od té doby, co měl oblek od Tonyho, ten starý nepoužíval a měl jej hozený ve skříni v tom chumlu oblečení. Teď jím probleskl jakýsi záblesk nostalgie. Zbožně látku obleku pohladil a mezi slzami se pousmál.

May měla pravdu; měl by jít dál. Tony by to tak určitě chtěl. A jestli Peter bude jen sedět doma a truchlit, Tonyho smrt byla úplně zbytečná. Peter je přece dobrý soused Spider-man. A jediné, jak Tonymu může oplatit, je pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují, a dát mu pozor na Morgan a Pepper. Přesně to udělá.

Nové odhodlání jako kdyby mu do těla přineslo i novou sílu. Udělá May dobrou večeři, napíše si všechny úkoly a zítra půjde do školy. Sice stále bude cítit bolest ze ztráty Tonyho, ale s tou se časem snad naučí žít. Bude muset, stejně jako všichni ostatní, stejně jako jeho rodina, přátelé a všichni Avengers.

Na chvíli se zamyslel nad Happyho zprávou. Pak znovu hmátl po mobilu a roztřeseným prstem kliknul ne na kontakt na Happyho, ale na Tonyho. Čekaly tam od něj dvě zprávy; jednu odeslal před pěti lety, tu druhou teprve před několika týdny.

Je mi to tolik líto, mladej. Kdyby to šlo, udělal bych cokoliv, abych tě dostal zpátky. Chybíš mi. TS

Nazdar, mladej. Nevím, proč ti píšu, ale cítím to jako potřebu. Už to bude 5 let od té doby, co jsi pryč. Ale já a ostatní Avengers se tě pokusíme dostat zpátky. Vás všechny. Pokud všechno vyjde, možná už za týden budeš zpátky a budeš si číst tuhle zprávu. Opravdu doufám, že to vyjde. Chybíš mi, Petere. TS

Jeho poslední zprávu si v uplynulých týden četl skoro každý den. Několikrát. A teď, přestože věděl, že odpověď nikdy nepřijde, se mu rozhodl odepsat.

Už je to nějaká doba od chvíle, kdy jste zemřel. Myslím, že mi nikdy nepřestanete chybět a asi se přes vaši smrt nikdy úplně nepřenesu. Nechci se s tím smířit a necítím se úplně nejlíp, ale asi je to dobře. Chtěl jsem vám konečně odpovědět na vaši zprávu a mrzí mě, že si ji nikdy nepřečtete. Že neuvidíte vyrůstat svoji dceru. Ale dám vám na ni pozor, slibuju.

Na srdci toho měl spoustu, a tak zprávu rychle odeslal a ihned pokračoval ve psaní dál.

Chtěl bych, abyste věděl, že váš plán vyšel a že se vám podařilo zachránit nás všechny. Přál bych si, abych mohl taky něco udělat a zachránit vás. Opravdu mi chybíte, pane Starku. Tony. Bude divné žít ve světě bez vás. Byl jste pro mě jako otec. A chtěl bych, abyste věděl, že to nebyla vaše chyba. Mám vás rád. Petey x

Z očí mu tekly slzy. Rychle hmátl po kapesníku a vysmrkal se. Na odeslané zprávy už se nepodíval.

S těžkým srdcem vstal. Nesmí se nechat srazit na kolena. Musí být stejně silný jako Tony.

Svůj oblek uklidil zpátky do skříně. Bude tam na něj čekat, dokud nebude připravený. A až ten den nastane, přijde ten správný čas navštívit Morgan Starkovou.

•••

Znáte to, jak se nutně potřebujete naučit na hromadu testů a zkoušení, jste ve stresu a čeká vás hektický týden, ale inspirace se náhle začne hrnout ze všech stran? Tak přesně to se mi stalo včera. A protože miluju prokrastinování, samozřejmě jsem se hned chopila prvotního nápadu a začala psát. (Jak jinak, než něco depkovýho.)
Snad se vám tahle jednohubka líbila, já se musím přiznat, že i mně u něčeho ukáplo pár slz. Budu moc ráda, když mi tu zanecháte zpětnou vazbu.❤
Tři tisíce tun lásky pro vás💙 Millie xx

Za beta reading děkuji mé zlaté JeanSnape ❤
A za nejnádhernější cover skvělé ShiroLaufeyson ❤