Páni, nečekala jsem, že bude tak jednoduché tuto fanfikci napsat (svaté poznámky) a že to bude tak krátké. Každopádně, je to tak - jsme u konce. Samosebou, kdo chce, číst nemusí.  Z této části zkoušeni nebudete, takže ji můžete vynechat nebo vypustit z hlavy (ano, učení, kvůli maturitám, mi už leze na mozek). 

Doufám, že moje vykecávání nebude moc dlouhé, jelikož tu už pomalu usínám a zítra vystupuji v divadle (musela jsem se pochlubit), ale nyní přejdu k hlavnímu. 

Hlavní myšlenka je zcela jednoduchá: Mysl opravdu nerozezná rozdíl mezi realitou a fantazií a jenom fyzické vjemy a podněty nám pomáhají vycítit, co probíhá v reálu a co jenom v naší hlavě. Proto se často říká, abychom hodně snily a své sny i prožívaly - je tu pak větší pravděpodobnost, že budou reálné. Tím vás samosebou nevybízím tomu, abychom se všichni společně sešli v blázinci, ani náhodou - stejně tak se jednodušeji prožívají i noční můry. Nevím, jak vy, já jich už mám dost. 

Dalším důvodem k napsání této fanfikce byl zkrátka můj strach, že právě tuto hranici ztratím. Možná jste si mohli všimnout, že se v názvu fanfikce nachází lomítko (/), stejně jako v názvu fanfikce in/sane. Lomítko v obou případech značí tuto konkrétní hranici. Zároveň je to takový symbol mého strachu a jak nejlépe se se svým strachem vypořádat, než li přes psaní? 

Pro napsání tohoto příběhu jsem se nechala inspirovat hrou "Layers of fear", kde hlavní hrdina - malíř - taktéž ztratil tuto hranici a je zajímavé sledovat hru z jeho pohledu. Tato hra mě vážně hodně nadchla. Další inspirací posloužil film "Les sebevrahů" z roku 2016 na který jsem se koukala společně s Lashu16 (dříve známou jako Heichoou) o prázkách a který mě naprosto ohromil plot twistem na konci. A tak jsem se v ten moment rozhodla vytvořit tuhle fanfikci, kde vás, drahé čtenáře, absolutně zmatu, že nebudete sami vědět, co je reálné a co ne a pokud se mi to podařilo - jsem jedině ráda.

Pokud si přečtete něco o schizofrenii, pochopíte, že je to nejspíš něco zcela jiného, než bylo v Leviho případě. Jde o to, že jsem se chtěla z větší části unést svojí fantazií, strachem a představami, plus, teď nemám moc čas na to, abych nad fanfikcemi hodně a dopodrobna přemýšlela (to je taktéž důvodem, proč zatím nepíšu fanfikci "The Somnium Shop" - chci si na ní vážně hodně dát záležet, protože je to dílo, které by ve vás mělo zanechat nejen určité pocity, ale i myšlenky), takže se když tak omlouvám, že jsem se vyhnula svému tradičnímu způsobu "piš až si to nastuduješ".

Nyní přejdu tradičně k plusům - co se mi na této fanfikci líbilo. Tak prvně - nezamotala jsem se v tom. Původně jsem čekala, že se zamotám v téhle fanfikci a "The Somnium Shop" budu psát v pohodě a bez problému. Heh, vyšlo to naopak. Další věc je ta, že jsem ráda, že se mi jednoduše něco takového podařilo napsat. Nedokážu to vysvětlit, ale i když tohle není přímo moje korunní dílo, jsem opravdu ráda, že jsem ho napsala. 

Teď ale mínusy - jak jste již pochopili, mám ve zvyku psát tradičně "piš až si to nastuduješ", což jsem tady porušila a to mě částečně štve. Ráda píšu složité věci (i když se kolikrát kvůli tomu vztekám, protože jsem sloužité) a  tohle.. zdálo se mi to zkrátka moc jednoduché. A krátké. Plánovala jsem nebo respektive jsem si myslela, že tahle fanfikce bude delší. 

Na závěr chci poděkovat vám, čtenářům, za skvělou podporu, hodnocení a komentáře a  i za obyčejné předčtení. V poslední době mám perné časy, psát skoro nestíhám, což mě neuvěřitelně štve, plus si všímám, že jedinci, oddaní SnK fandomu pomalu mizí, takže jsem ráda, že se tací, věrní, stále najdou a i já, nehledě na nic a na to, že už na anime nekoukám, zůstávám EreRi věrná. Ještě jednou vám moc moc děkuji. 

Co se týče budoucích prací - aktivně teď budu pracovat na fanfikci "Nositelka Smrti". "The Somnium Shop" zatím zůstane pod prachem, protože, jak říkám - je zde potřeba hodně podrobností a předem promyšlených detailů na které jednoduše kvůli škole nemám čas. Taktéž jsem se pustila do psaní v angličtině, ale práce v angličtině naleznete na stránce archiveofouown.org, kde se budu jmenovat jako tady na wp. Prvně tam naleznete fanfikce na Destiel ze seriálu "Supernatural" (česky "Lovci duchů") a později plánuji některá svá díla přeložit do angličtiny. Ovšem, pokud se tu najdou ti, kteří "Supernatural" znají a mají rádi Destiel (nebo aspoň vaši přátelé), ale nechtějí číst anglicky, dejte vědět a fanfikce se objeví i tady v češtině.  

Pro dnešek je to ode mě vše, já vám děkuji moc za přečtení jak mého kecání, tak i fanfikce (zvlášť fanfikce). Jsem vám za všechno moc vděčná a doufám, že se vám budou líbit i další má díla a že vás nezklamu. 

Vaše AnnieMirai<3