Idioti. Samý idioti. Tohle sakra nejsou studenti - adolescenti, kteří navštěvují střední školu s pokusy se něčemu naučit. Jsou to totální, doslova a do písmene, idioti, kteří mají ze všeho srandu  a myslí si o sobě, že jsou jakž takž chytří a že ty jejich debilní podělaný narážky na cokoli, ať už je to reakce kyseliny octové s hydroxidem sodným nebo reakce naftalenu s vodíkem, tak se vždycky všichni začnou tlemit jako magoři a vystavovat profesora absolutním debilem, že vlastně nemá ponětí o tom, co za předmět učí. Tak to ani náhodou a ne v mé učebně.

Když jsem na té zatracené škole začal teprve učit, měly mě ty děcka za dalšího blázna, tedy, dokud mě vlastně neuviděli. Holky, lacinější než kurvy podél cest v noční čtvrti hříchů, hned začaly vlhnout, když jsem vešel do třídy, viděl jsem jim to na očích a borci, aby si hned zvedli  svojí vlastní ega, která měla větší než své vlastní pohlavní orgány mezi nohama, se mi začali posmívat ohledně mé výšky, což bylo zcela očekávané a když to bylo očekávané, tak jsem samosebou věděl, jak odreaguji a pár sarkastických poznámek opustilo má ústa. Stačilo ještě pár takových poznámek, výhružek, přepadovek a domácích úkolů a udělal jsem z nich poslušná štěňata. Tedy, ze všech tříd, u kterých jsem vyučoval chemii, samozřejmě. 

Takhle jsem po dalším nudném dni ve škole, kdy jeden ze studentů malém svojí nepozorností nechal vynést školní laboratoř do povětří, vracel domů a už se těšil, až si budu moct sednout do svého křesla a pokračovat ve čtení své oblíbené knihy. Eren se měl domů vrátit o chvilku později - psal mi smsku, že se zdrží v práci, protože si s ním prej chtěl jeho šéf promluvit. Aha, takže se vlastně neposadím - budu muset ještě udělat večeři a nakonec to skončí tím, že budu ještě dělat úklid v celé kuchyni, následně v jídelně a pak v celým baráku. Znal jsem se moc dobře. 

Eren pracoval jako grafický designer a měl skvělé předpoklady stát se jedním z nejznámějších grafických designerů, které svět vůbec poznal. Byl jsem na něj pyšný a on pochopitelně na mě. Vždycky mě chemie bavila a i když jsem se ke svým studentům choval tak, jak jsem se choval, rád jsem učil. Eren mě kolikrát přirovnával k jedné postavě z knihy Harryho Pottera a já jen lhostejně vrčel ať si ty kecy strčí někam doprčic, protože to bez tak nebyla pravda a on si ze mě stejně dělal jen srandu. Stejně jsem ho miloval nehledě na to všechno. Byl to skvělý milenec, byli jsme spolu už pět let a i když se mezi námi občas nějaká ta hádka vyskytla, měli jsme stejně poměrně harmonický vztah. Někdy byl romantický, jindy divoký, někdy zase plný chtíče, pak zas smutku - emoce zkrátka přetékaly v jakékoliv formě a to bylo to, co jsem potřeboval, vzhledem k tomu, jakým chladným a bezcitným jsem se zdál. Lišili jsme se, ale zároveň jsme byli součástí toho druhého. 

Po tom, co jsem dorazil domů jsem se pustil podle kuchařky do přípravy australských brambor s žampiony v rajčatové omáčce a u toho přemýšlel, co musím ještě dneska udělat, než půjdu spát... no, možná spát půjdu o hodně později, než si myslím. Pokud Eren dojde z práce v dobré náladě, čeká nás poklidný sex. Pokud bude naštvaný, tak divoký a pokud bude zklamaný nebo smutný, tak ho budu muset nějak uklidnit a sex je zase nejlepší způsob, jak toho docílit. Bez pochyb jsem neměl nic proti. Cítit to fyzické spojení s člověkem, kterého miluji je.. naprosto úžasné a kouzelné ve všech smyslech těch dvou slov a jen s Erenem jsem toto svérázné spojení vždycky pociťoval. Neměl jsem zkrátka žádný důvod si stěžovat. 

,,Jsem doma!" rozezněl se domem hlas mého milence, když se konečně vrátil domů z práce. Už i tak jsem se snažil analyzovat jeho hlas, intonaci, výšku a další podobné blbosti, abych pochopil jakou má náladu. A evidentně ji měl dobrou.

,,Vítej," pronesl jsem zcela tradičně, zatímco jsem smažil rajčata na pánvičce a Eren mě mezitím políbil na tvář a zadíval se na můj nedodělaný výtvor. 

,,Mmm, australské brambory?" přikývl jsem a ochutnal rajčata, jestli jsou dostatečně solená. 

,,Vypal odsud do koupelny si umýt ruce, než tě tam dokopu," nařídil jsem mu ihned a vypnul sporák a tím, že všechno už je hotové, jen je potřeba prostřít stůl. 

,,Rozkaz, pane!" a už valil do koupelny, kde se po chvíli ozvalo spuštění kohoutku. Já zatím prostřel na stůl a nalil nám do sklenicí vodu. Ve čtvrtek pít nikdo nebude - zítra máme práci, takže žádný alkohol. 

Eren se s úsměvem posadil ke stolu a s tradičním dobrou chuť jsme se pustili do jídla.

,,Co po tobě šéf chtěl?" přerušil jsem ticho a koukl na něj, zatímco jsem si do úst vkládal kousek brambory a sledoval Erena vedle mě. 

,,Posílá mě na služební cestu do New Yorku na dva týdny. Odlétám pozítří," potlačil jsem nespokojené povzdechnutí. 

,,Posílá tě snad na kobereček před své šéfy?" mladík vedle mě se pobaveně zasmál. 

,,Ne, to ne. Jen jim pan Smith řekl, že jsem v tomhle státu nejlepší grafický designer a tak si mě na dva týdny zažádali v New Yorku," znovu pobavené zasmání. ,,Vydělám hodně peněz!" 

,,Neraduj se předem, pako," pak jsme už v tichu a klidu dojedli naši večeři. Po té, co jsme všechno uklidili a umyli, jsme si sedli na gauč kouknout na film, no ale nakonec to skončilo tak, že jsme film ani nevnímali a místo toho se spíš začali věnovat jeden druhému, než jsme se přesunuli do postele a měli vášnivý sex plný lásky, kdy jsem šťastný a bezstarostný usnul v jednu ranní po boku svého drahého milence, kterého bych za nic na světě nevyměnil. Jo, měl jsem sakra dobrý život. 

Měl.