Další kapitola života byla za mnou. I nad moje očekávání se všichni naši přátelé a příbuzní sešli v domě Lauren a mého otce. Nakonec jsem byla ráda, že to bylo u nich. Na zahradní párty bylo dost chladno, a tak jsme se posadili okolo velkého stolu v kuchyni. Vlastně se jednalo jen o rodiče, lidi ze školy a přátelé Mika.

Zábava byla v plném proudu a všichni se dobře bavili. Chvíli před devátou oznámil domovní zvonek, že nějaký opozdilec dorazil, ale neměla jsem tušení, kdo by to měl být, když všichni včetně Alexe a jeho otce tu byli.

Trochu mě polil studený pot, když jsem ve dveřích našla Polly.

,,Ty? No čau. Něco slavíte? Kde je Lauren?" vešla drze dovnitř a Lauren hned přiběhla k nám.

,,Polly, co ty tady?"

,,Jela jsem okolo tak jsem se chtěla zastavit. Co slavíte?"

Mlčela jsem, i když jsem měla šílenou chuť jí to vmést do ksichtu. Lauren trochu poklesle nabídla kávu a pozvala ji dál. Věděla jsem, že se prostě muselo něco podělat.

Vešla mezi ostatní a pár šokovaných výrazů na Polly přistálo. Mika na ni upozornil Cole a sotva se otočil, vystřelil jako blesk. Jen jsem z dálky pozorovala, dokud nenamířil Mike k ní.

,,Co tady děláš?" podívali si jeden druhému zpříma do očí.

,,Mám zákaz přijít se podívat na svoji kamarádku Lauren?"

,,Zrovna dneska se to moc nehodí."

,,Vážně? A co slavíte, že nejsem zvaná?" téměř se mu vysmála do obličeje.

Mike mě vyhledal pohledem a kývnul na mě, abych k němu přišla. Těšila jsem se z toho, ale bylo mi Polly svým způsobem líto.

Mike mě vzal za levou ruku a pozvedl jí společně se svojí levačkou. Její pohled sjel okamžitě na naše prsteny a její úsměv se ve vteřině vypařil.

,,No gratuluju. Jsi snad v tom, že jste do toho tak rychle praštili?" podívala se na mě.

,,Ne, nejsem a nech si tu gratulaci, protože vím, že nám nepřeješ nic dobrého."

Mike se na mě trochu překvapeně podíval, ale nic neřekl. Polly to vzdala a s přešlým výrazem se vypařila. Byla jsem na jednu stranu ráda, že nekazila zábavu a v klidu odešla. Musel to být pro ni šok. Byla s Mikem dva roky a on si vzal po pár měsících mě i přes to, jak jsme se spolu hádali a rozcházeli.

Možná to tak mělo být a já se někde uvnitř tetelila blahem, že člověk nemusí být nádherná štíhlá topmodelka s velkými prsy, aby byl s naprosto dechberoucím chlapem vedle sebe. Vlastně ani nechápu doteď, čím jsem si ho zasloužila, ale pevně jsem doufala, že to bude napořád. Byla jsem rozhodnutá se o Mika rvát a snažit se o jeho lásku.

Nikdy by mě totiž nenapadlo, že bych měla ve dvaceti snubní prstýnek na prstě a zrovna od chlapa jako byl Mike. Bylo to jako vystudovat Harvard v šestnácti, ale i tací jsou, kteří by to dokázali. A já překonala sama sebe. Zpočátku jsem si nevěřila ani na Alexe a všechna ta moje skromnost se vyplatila. Byla jsem obyčejná holka s velkými sny, které se mi splnily.

Tohle všechno bylo jako hra. Sotva jsem začala s nejjednodušší verzí, netrvalo dlouho a dostala jsem se až do nejtěžšího levelu. Zdolala jsem totiž ten nejvyšší level a tím byl Mike.