Zástupce po pár ranách rozuměl moc dobře a když konečně prosil o prominutí, pak teprve Mike přestal. Terry Mika nechal, ale ke konci už mu radil, aby přestal nebo ho zabije.

Nakonec vzal zástupce svoje slova zpět, takže vyhazov ze školy neplatil. Neměla jsem nikdy ráda konflikty tohoto typu, ale na jednu stranu, jsem byla ráda, že mu dal Mike co proto. Cítila jsem se bezpečně, když jsem ho měla u sebe a věděla, že mě ochrání kdykoliv a kdekoliv.

Vyšli jsme všichni z kanceláře a většina mlčela a zírala na Mika.

,,Wau." ohodnotila to Mary.

,,Nechtěl bych ho nasrat." prohlásil Terry a podíval se pobaveně na mě.

I když si hrál Mike na hrdinu, měl parádně dobité klouby na pravačce, ale v návalu adrenalinu a vzteku se netvářil, že by mu to vadilo.

,,Kde je Alex? Chtěl jsem mu poděkovat." rozhlížel se po areálu školy, ale nikde jsme ho nenašli.

Docela jsem se divila, že Mike řekl ,,poděkovat". Hned mě popadl a naložil do auta.

,,Fade, musím ještě na chvíli do práce, ale půjdeme dřív. Pojedeš teď se mnou a pak budu celý den s tebou, ano?" podíval se na mě soucitným pohledem.

,,Jasně. Nedělej si starosti. Jsem v pohodě. Jen jsem trochu v šoku, ale dobrý." stiskl moji ruku.

Zašla jsem s Mikem do firmy a bylo mi úplně jedno, že potkám otce. Zavřeli jsme se v kanceláři a odepsala Debby na pár textovek, zatímco si Mike dodělal svoji práci.

Než jsme byli na cestě rozrazily se dveře a stál v nich Alexův otec.

,,Co se to, zatraceně, stalo v té škole?" vypadal vytočeně.

,,Pane Campbelle, zástupce ředitele po mně vyjel a Alex se mě jen zastal. Vyhazov vzali zpět."

,,O vyhazov mi ani tak nešlo, ale teď mi volala žena, že Alexe odvezli do nemocnice. Něco si vzal nebo co."

,,Cože?" nechápavě se Mike zamračil.

,,Proč by to dělal?" nechápala jsem ani já.

,,Proto jsem se přišel zeptat. Kvůli škole pochybuju, že by tohle udělal."

Já jsem bohužel tušila, ale nenapadlo by mě, že by něco takového udělal. S Mikem a Alexovým otcem jsme se odebrali k odchodu, abychom šli s ním do nemocnice.

Nejprve se na pokoj vydal pan Campbell, ale dlouho nepobyl, protože se s ním Alex odmítal bavit. Prosil tedy mě, abych ho navštívila, ale sama. Mike se zrovna moc netvářil, ale nakonec jsem si okatě hrála se snubním prstenem, aby si toho všiml a zlepšila jsem mu tím náladu.

Vešla jsem na nemocniční pokoj a Alex měl otočenou hlavu k oknu. Myslel si, že se vrátil jeho otec a tak mě poslal do háje.

,,Řekl jsem, abys mě nechal na pokoji." otočil hlavu mým směrem a zarazil se.

,,To jsem já."

,,Co tady děláš?"

,,Jsi v pořádku?"

,,Jo, do hajzlu, jen jsem si vzal prášky na bolest hlavy a zapil to alkoholem a udělalo se mi zle. To je celý. Všichni z toho děláte vědu." protočil oči a vrátil pohled k oknu.

,,Jsem ráda, že jsi v pohodě. Chtěla jsem ti poděkovat."

,,Není za co." neobrátil hlavu zpět.

,,Je. Kdyby nebylo tebe, dopadlo by to asi špatně."

,,Ubránila by ses i sama."

,,Překvapil jsi mě tím pěstím."

,,Hmm..." vypadal naštvaně.

,,Zlobíš se?"

,,Mám na to docela nárok nemyslíš si to?" vrátil se pohledem ke mně.

,,Já vím. Měla jsem ti to říct."

,,Jak dlouho jsi jeho žena?" u slova ,,žena" se zašklebil.

,,Od soboty."

,,Ach tak, jsem zvědavý, jak dlouho vám to vydrží tentokrát."

,,Chtěla jsem s tebou mluvit nějak sama, ale nepodařilo se to. Nechtěla jsem, aby ses to dozvídal takhle."

,,Víš co, je mi to jedno. Popravdě mi na tobě záleželo a mrzelo mě, když jsi byla z toho blba smutná, ale je to tvoje rozhodnutí a já to beru. Každopádně pokud si tě vzal, tak už je to opravdu vážný i z jeho strany."

,,Mike s tebou chtěl taky mluvit."

,,Hele dneska na něho nemám náladu, ale zítra mě pustí, takže se večer zastavím u něho...u vás."

,,Děkuju Alexi."

Cítila jsem se tak provinile. On tvrdil, že se napil na prášky na bolest, ale musel si jich vzít fakt hodně, aby skončil až v nemocnici. Důvod, proč to udělal byla jeho věc a já po tom nepátrala.

Zavřela jsem za sebou dveře pokoje a jak pan Campbell, tak Mike se mi očima přilepili na rty, abych jim objasnila, co se stalo a proč.

,,Vzal si prášky na bolest hlavy a zapil to alkoholem." pokrčila jsem rameny.

,,I malý dítě ví, že ti to neudělá dobře a on je debil nebo co?" rozčiloval se jeho otec, ale Mike mlčky stál a sledoval mě.

Myslel si svoje a já vlastně taky. Nechtěla jsem znát jeho názor a nechtěla jsem mu ani vyprávět ten můj. Každopádně jsem se trochu styděla, že jsem za to možná částečně mohla já, protože jsem mu neuvedla vše na pravou míru.

S radostí jsem se zavrtala do postele po tom všem, co mě dneska potkalo a neměla jsem ani pomyšlení na to, že všichni kamarádi ze školy ví o našem sňatku, zatímco Debby ani otec ne. Chtěla jsem jim to povědět, ale zrovna po tom incidentu se zástupcem jsem fakt neměla náladu.

S Mikovým objetím jsem vytuhla a probral mě, až když vstával do práce. Na školu jsem se poprvé za celý semestr jednoduše vykašlala a zůstala spát. Až polední sluníčko mě vykopalo z postele.

Udělala jsem si něco dobrého k obědu a napsala Debby. Už jsem to přeci jen musela říct svojí kámošce a nemlžit tak důležitou a radostnou zprávu. Měla jsem z toho sama ještě stále hroznou radost a ona by měla být součástí.

,,Až půjdeš ze školy zastav se u Mika doma. Tedy vlastně u nás. Potřebuju ti něco říct."

,,Jestli jde o tu scénu se zástupcem, tak jsem něco slyšela od Mary."

,,To taky, ale ještě o něco."

,,OK. Za hodinu končím, tak přijedu."

Byla jsem ráda, že mi celé odpoledne dělala společnost. Nechtěla jsem být sama a Mike měl spoustu práce, kterou musel dodělávat za včerejšek a psal mi, že skončí později.

Řešili jsme celou dobu tu věc ve škole i Alexe, než jsem se dokopala k tomu hlavnímu.

,,Ještě je tu něco, co bych ti chtěla říct, než se to dozvíš jinde." usmála jsem se na ní.

,,Hmm?" naklonila zvědavě hlavu a culila se.

,,Mike mě v sobotu požádal o ruku."

,,Wau..." začala hulákat.

,,Počkej..."

,,Takže přípravy v plném proudu. Kdy to chcete? Na jaře? Už máš vybrané šaty?" div nenadskakovala.

,,Mike si mě chtěl vzít hned v tu sobotu. Takže..." pozvedla jsem dlaň před její obličej a ona jen s otevřenou pusou civěla a snažila se to zpracovat.

,,Ne, to jako vážně? Vy jste se vzali?"

,,Byl to momentální nápad a já souhlasila. Konec žárlivých scén."

,,To...je...šílený. Jaký to bylo?" začala se radovat.

,,Bylo to úžasný. Rychlý, ale mělo to svoje kouzlo a teď už mluvíš s paní Claytonovou."

,,Co na to řekl tvůj otec?" zeptala se nadšeně a ze mě ten úsměv hned vyprchal.

,,No, víš...on to ještě neví."

,,A kdy se na to chystáte?"

,,Dneska Mike přijde pozdě, takže to asi nepůjde, ale chtěla bych to mít už za sebou."