Po večeři jsme si hladili přejedená břicha. Tak dobře jsem se už dlouho nenajedla. Hlavně ta atmosféra byla úžasná a nebyla zdaleka napjatá jako u nás.

,,A co tvoji rodiče?" podíval se na mě Mikův otec.

,,No můj otec se rozvedl a znovu oženil a má dvojčata. Máma neměla peníze na střídavou péči, takže jsem zůstala u táty s tím, že se občas uvidíme, ale našla si chlapa a pak jsme se přestali vídat."

,,Nechybí ti?"

,,Vlastně se o mě starala Lauren. Snažila se, ale já jsem k ní měla vždycky odpor, protože chtěla zastoupit mámino místo. Dneska už se na to dívám jinak. Svým způsobem se máme rády, i když jsme se párkrát dost pohádaly."

,,A jak jste se vy dva dali dohromady?" podíval se otec na Mika.

,,To je dlouhý příběh." rozpačitě se zakousl do pěsti a zadíval se kamsi k podlaze.

,,Fade? Ty tak hezky vyprávíš..." podíval se na mě Mikův otec s úsměvem a naše pohledy se střetly.

,,No. Mike je kolega mého táty."

,,A?" popohnal mě, když jsem zmlkla.

,,Měli jsme společné přátelé a prostě se ke mně choval vždycky moc hezky."

,,Nebyl jsi ty náhodou s tou Molly?"

Mike se zarazil a nebylo mu to zrovna po srsti.

,,Johne, nech ho." okřikla ho Nia.

,,Víš, že tohle nesnáším. Vždycky jsem ho učil, aby tohle své přítelkyni nedělal."

,,Popravdě on za to ani nemohl." snažila jsem se ho zachránit.

,,Za co?"

,,No já jsem si dovolila víc než bych měla."

,,Fade, nic proti tobě, to chraň Bůh, ale co nesnáším je nevěra. Jestli ti tohle někdy udělá, tak mi ho sem přiveď a já mu dám přes držku. V mojí rodině neexistuje, že by někdo někoho podváděl."

,,Už se stalo. Něco zlé je pro něco dobré. Jsem rád, že se to stalo a Fade bych nikdy nepodvedl, protože jí miluju." zadívala jsem se na něho jako na obrázek.

Tohle by mi mohl říkat dokola a já bych se toho nenabažila. Jak kouzelně a pohádkově to znělo.

,,To tě pro tentokrát omlouvá, ale už aby se to nikdy neopakovalo."

,,Je krásný se na vás koukat." zasněně si nás Nia prohlížela.

,,Takže jsi nám ji sem přivedl, abys nám ji jen představil nebo hodláš tasit zásnubní prstýnek, když už víš, že je to ta pravá?" prudce jsem se podívala na Johna a srdce se mi rozbušilo jako by chtělo utéct.

Mike zrudnul a očividně přemýšlel, co mu na to říct.

,,Když byla máma u nás a Fade měla nějaký problémy se žaludkem, mysleli jsme si všichni, že je těhotná a upřímně jsem z toho měl radost. Nakonec se ukázalo, že to tak nebylo a já jsem hodně přemýšlel. Kvůli vzájemné žárlivosti jeden na druhého jsme se pohádali a rozešli,..." usmál se na mě. ,,...ale už se k tomu nechci vracet."

,,Víš, kolikrát jsme se s Niou hádali? Do krve? Pche. Rozváděli jsme se každý týden a víš co? Stejně je na tom nejkrásnější to usmiřování."

,,Ale vždyť vám to klape teď, ne?" podívala se Nia na Mika.

,,Jo klape."

,,Tak kašli na pár hádek. Stejně byly z lásky." zamrkal na mě John.

,,Ustlala jsem vám nahoře v podkroví. Já už si půjdu vzít léky a ulehnout."

,,Díky mami, taky už půjdeme. Po snídani vyrazíme."

,,Ale doufám, že brzy zase přijedete."

Vstali jsme všichni a s taškami odkráčeli do pokoje. Ten vypadal ještě líp než obývací pokoj s krbem. Stěny i strop tvořilo dřevo a každý kout zdobily starožitnosti. Koberce byly tak měkké na dotek, že jsem se jich musela dotknout prsty. Mike se mi smál, ale já jsem byla jako v ráji. Nic mi nechybělo.

,,Koupelna je naproti, chceš jít první? Oba se tam totiž nevejdeme." zamrkal na mě a objal, aby mě umlčel polibkem.

Koupelna byla skutečně sotva pro jednoho a na naše hrátky ve sprše by rozhodně nestačila. Připadala jsem si tady jako doma a byla ráda, že jsem tu mohla s Mikem být.

,,Nevadí ti, že jsem tě sem vzal?" vešel zpět do pokoje, když jsem se za svitu lampy snažila zavrtat do dek a polštářů.

,,Proč by mělo? Ráda jsem poznala tátu a oba jsou úžasní."

,,Polly by se tady nelíbilo. Byla trochu jiná, a navíc jsem nechtěl poslouchat tyhle kecy o svatbě. Ji jsem si rozhodně brát nechtěl."

,,Stejně sis to vyslechl."

,,S tebou mi to nevadí, Fade. Už jsem ti to několikrát řekl. Jestli bych měl být někdy tátou, tak tvých dětí."

,,To jako myslíš vážně?"

,,A už nikdy na mě nežárli, nemáš důvod. Nikdy bych nedošel dál než k pokecu. Věříš mi konečně?"

,,Ani s bejvalkou?" zesmutnila jsem.

,,Ani s ní a ani s jinou."

,,Děkuju, lásko." spokojeně jsem se pousmála a poplácala místo vedle sebe na posteli.

,,Nemůžu se dočkat až se k tobě přitulím."

Skočil do postele až jsem se začala smát jako blázen. Naklonil se ke mně a věnoval mi ten nejsladší polibek. Tak dokonale se mi usínalo, když mě držel.

Ráno jsem se vzbudila jako první. Nechala jsem Mika spát a šla se provětrat na terasu. John mě vylekal, když se vracel s prutem v ruce a kýblem ve druhé.

,,Ranní ptáče?" zazubil se.

,,Něco jste chytil?"

,,Pstruh. Bude k obědu. Zůstanete tu na oběd, ne?"

,,Nevím. Jak bude chtít Mike."

,,Mike si hraje na autoritu, ale přitom bude skákat, jak ty pískáš. Tak že, jak řekneš, že tu budete na oběd, tak budete." usmál se na mě a já jen trochu zaraženě civěla a přemýšlela.

,,Navrhnu to."

Dali jsme si snídani a skutečně Mike byl rád, že jsem chtěla zůstat i na oběd. Nia i John na sebe mrkali a já byla nadšená. Dokonce i vypnutý telefon celý víkend se vyplatil.

,,Líbí se ti tu?" vzal mě Mike za ruku a šel mi ukázat okolí.

,,Moc. Tady jsi vyrůstal?"

,,Ne. Naši se sem přestěhovali před pár lety. Bydleli jsme v bytě. Nic moc."

Zastavili jsme u břehu jezera a sledovali pár rybářů na loďkách.

,,Děkuju za všechno." objala jsem ho a přitiskla k jeho hrudi hlavu.

,,A stejně toho Alexe nemůžu vystát. Až se vrátíme, tak bych si ho nejradši něčím vychutnal a zavřel mu hubu."

,,Neměj mi to za zlý, ale přesně vím, jak bude reagovat. Cituji: Jak dlouho si myslíš, že vám to vydrží tentokrát. Nebaví mě, že nás všichni řeší."

,,Tak se vezmeme." skočil mi do řeči a já jsem zůstala zírat s otevřenou pusou, co to vlastně právě řekl.

,,Cože?"

,,Zavřeme tím pusu všem. Nikdo nebude mít nárok jak na tebe, tak ani na mě. Všechno bude oficiální a budeš mi konečně věřit, že to myslím smrtelně vážně." usmál se.

,,Ještě před týdnem jsi mě poslal k vodě."

,,Kvůli podělaný žárlivosti." podíval se mi do očí. ,,.Už nikdo nebude mít pochyby, že to mezi námi za týden skončí.?"

,,No,..." rozzářila jsem se jako sluníčko. ,,...já jsem trochu v šoku. Nečekala jsem nic takového."

,,Chci tě. Chci být s tebou a chci, aby si na tebe nikdo nedělal nároky."

,,Kdy a kde?"

,,To jako že souhlasíš?"

,,Ano, souhlasím. Už žádný žárlivý scény." culili jsme se jeden na druhého.

,,Táta s mámou nám to odsvědčí. Můžeme ještě dnes. Je teprve deset. Ve městě někoho seženeme."

,,To myslíš vážně?"

,,Stačí průkaz totožnosti." pokrčil rameny.

Usmívala jsem se jako blázen. On to myslel vážně a já umírala touhou být oficiálně jeho...jeho žena, jeho manželka. Jak úžasně to znělo.