Leželi jsme jen vedle sebe a já se ho snažila nabažit. Otočila jsem se na bok a sledovala ve stínu, jak oddychoval a nejspíš těžce přemýšlel.

,,Co kdybychom odjeli pryč? Daleko od všeho?" opřela jsem se o loket.

,,Fade, promiň, ale já si stojím za tím, co jsem řekl před tím." rozbušilo se mi srdce.

,,Jako že se mezi námi tímhle nic nezměnilo?"

,,Dej tomu volný průběh. Potřebuju čas, abych to vstřebal. Já prostě Alexe nedávám."

,,Ty víš, že jestli mi dáš aspoň naději, že se budu snažit. Prosím." posadila jsem se mu obkročmo do klína.

,,Chci tě vídat, ale nemůžu s tebou být pod jednou střechou. Nechci, aby to pokaždý skončilo takhle." posadil se a hleděl mi upřeně do očí.

,,Takže je tu ještě malá naděje?" položila jsem mu ruce na ramena a zároveň mu zajela prsty do vlasů.

,,Fade, pořád tě miluju, ale bylo by možná lepší být každý zvlášť."

,,Přísahám, že ti budu věřit. Žádná žárlivost ani scény."

,,O tohle nejde. Je toho víc."

,,Alex?"

,,Jo."

,,Zlato! Alex mě nezajímá. Ty mě zajímáš."

,,Jdu se vysprchovat."

Přistihla jsem se, že se usmívám jako idiot a za to mohlo to, že mi dal Mike alespoň malou šanci. Musela jsem bojovat za toho chlapa, i když mě tak neuvěřitelně rozčiloval.

Vydala jsem se do sprch a z pánského oddělení jsem zaslechla dámský hlas. Našponovala jsem uši a poznala hlas té blonďaté krávy. Rozbušilo se mi srdce a celá jsem se roztřásla.

,,Ty nejsi normální."

,,Nechyběla jsem ti? Jako za starých časů?"

,,Emily!"

Vtrhla jsem za nimi a to už jsem měla přímo před očima Mika do půl pasu v ručníku a před ním stála ta blbá kráva v rozvázaném župánku. Tohle na mě bylo moc. Vyškrábat jí oči, tak se bude cítit ukřivděná. Zavrtěla jsem hlavou a s pláčem se vrátila do dámských sprch.

Věděla jsem moc dobře, že po něm jela. Poznala jsem to okamžitě. Jenže jsem nemohla udělat vůbec nic, protože jsme se s Mikem oficiálně rozešli a nakonec jsem neviděla žádnou líbačku nebo podobně. Zalezla jsem do sprchy a celá se ponořila do víru myšlenek. Co budu dělat?

Už jsem se nezdržovala s nějakým líčením. Vyčesala jsem si drdol a navlékla se do tílka s teplákovými kraťásky. S taškou jsem vyběhla ven a přímo před koupelnami na mě čekal Mike. Stál opřený o sloupek plotu a jen co mě viděl, vydal se mi naproti.

,,Fade." podíval se na mě a nenacházel slova.

,,Hmm?" civěla jsem do země a celá se třásla.

,,Pojedeš se mnou?"

,,Kam?"

,,Chtěla jsi pryč? Nechci tu být totiž ani minutu."

,,Určitě jsi oslovil tu správnou?"

,,Nikdy to nebude jinak."

Jen jsem přikývla až mi znovu vytryskly slzy. Vzal mi tašku a druhou rukou mě vzal za ruku.

V několika minutách jsme měli složený stan a vypařili se jako pára nad hrncem. Přesně jako jsme sem přijeli, tak jsme i odjeli. Připadala jsem si jako na houpačce. Jednou jsem byla v sedmém nebi a podruhé bych nejradši umřela.

Tentokrát jsem se musela pekelně snažit. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a celou cestu ho držela za ruku. Nikdo z nás nemluvil.

Dorazili jsme domů a vyndali tašky z auta. Mike stál v kuchyni a nehnutě se na mě díval. Popošla jsem až k němu a objala ho. Posadil mě na pult a já ho něžně políbila na tvář. Chvíli na mě zamyšleně koukal. Vztáhla jsem prsty k jeho vlasům a putovala přec líce, krk, hrudník a břicho k lemu trička.

,,Nedívej se na mě takhle."

Nečekala jsem na nic. Rovnou jsem si vysvlékla tričko, obtočila nohy okolo jeho boků a zamířila ke rtům.

Prošlo mi to i podruhé. Jen ve spodním prádle jsme za doprovodu polibků jsme se přesunuli do ložnice. Rozhodně to však nebyla žádná výhra. Nezaručovalo mi to, že náš vztah bude pokračovat, když se spolu vyspíme.

Když usnul, otevřela jsem skříň a začala si vyndávat věci do otevřeného kufru. Chtěl to tak a já jsem mu chtěla vyhovět. Postavila jsem si zabalený kufr mezi dveře a šla si dát ještě rychlou sprchu. Vrátila jsem se zpět do ložnice a Mike už byl vzhůru.

,,Jen spi dál. Nechtěla jsem tě vzbudit."

,,Začalo mi být chladno. Přitul se ke mně." pousmál se a zvedl se na lokty.

Úsměv mu zmrzl, když si všiml kufru u dveří.

,,Co je to?"

,,Můj kufr s věcmi. Chtěl jsi to tak."

,,Počkej, prosím, ještě si ke mně lehni."

Ta věta mě tak šíleně potěšila, že jsem mu skočila do náruč. Mike si položil hlavu na můj hrudník a přitiskl se ke mně blíž.

,,Půjdu něco připravit k jídlu."

,,To budeš asi kouzelnice, protože tady v ledničce není vůbec nic."

,,Uvidím, co najdu a zítra skočím na nákup."

,,Sjedeme tam spolu, nenechám tě tahat nákup."

,,Přísahám, že od teď to mezi námi bude jiný, Miku."

,,Nech tomu volný průběh a třeba to dopadne tak, jak oba chceme." pousmál se.

To jsem si přála nejvíc na světě, ale nechtěla jsem na něho tlačit. Ostatní si zasloužili také odpověď.

Proto jsem si vzala do ruky mobil a uvedla ho do provozu. Přišlo mi šílené množství nepřijatých hovorů a textovek. Debby, Jill, Sean, Alex i táta. Všem jsem musela odepsat. Debby mě k tomu informovala, že Mike taky zmizel a Sean se naopak ptal na Mika. Alexovi jsem musela napsat, že jsem odjela a uvidíme se v pondělí po škole. Načež mi odepsal.

,,Rád tě uvidím kdykoliv budeš chtít, klidně hned zítra. Děkuju, že jsi mi napsala, kam ses poděla. Strašně si vážím té druhé šance, a když mi to dovolíš, tak já tě rozhodně nezklamu."

Bylo mi z toho zle. Alex se snažil a já mu dávala opět falešné naděje. Moc dobře jsem věděla, kdo u mě byl na prvním místě.