,,Fade, máš sbaleno?"

Nikdy jsem si nemyslela, že mě tohle čekalo. Nechat za sebou celý život, všechny přátelé a odstěhovat se do Kalifornie. Už žádné svetry, teplé ponožky a šály.

Možná jsem chtěla utrousit pár slz, ale někde hluboko v sobě jsem to tady nenáviděla. Život tady nebyl tak snadný, jak se možná zdálo. Na jednu stranu mě měli za tatínkovu rozmazlenou holčičku a na druhou jsem byla ta nudná a zatrpklá slečínka, která nikam nechodila a neúčastnila se večírků jako ostatní.

Táta byl možná jediný, co se o mě trochu zajímal. Rodiče byli rozvedení a já zůstala s otcem, protože mě dokázal zaopatřit. Matka se zakopala v nějakém zapadákově, aby pracovala patnáct hodin denně a mně nic jiného ani nezbylo. Co se otec podruhé oženil, přestali se o mě zajímat a já byla spíš ta tišší a neprůbojná holka, co si nechala všechno líbit. Tátova nová žena vlastně špatná nebyla. Nikdy se ke mně nechovala špatně. Hodně se snažila se mnou vycházet hlavně kvůli tátovi.

,,Fade? Slyšíš?" nakoukla Lauren do mého bývalého pokoje, který zel prázdnotou.

Parkety najednou dostaly výraznější dubový nádech, francouzské okno ještě víc dominovalo celému pokoji a jediné, co mě donutilo k povzdechu byly malé dírky na zdech po rámečcích s fotkami.

,,Jo, jsem připravená." polkla jsem a přerušila přísun čerstvého vzduchu z otevřeného okna.

,,Tak už pojď. Patrick na nás čeká i s kluky..." popadla jsem jeden z kufrů. ,,Patricku, pomoz nám s kufry." zakřičela na otce ze schodů.

Pronajaté soukromé letadlo s vlastním pilotem bylo sice fajn, ale já jsem si připadala jako arogantní snob. Lauren to nevadilo. Drahé kožichy a šperky přímo zbožňovala a dvojčata si to ještě neuvědomovala. Bylo jim teprve pět. Timmy a Noah byli moji nevlastní bráškové, ze kterých byl otec totálně odvařený, ale já jsem mu to nezazlívala. Měla jsem je také moc ráda a věnovala jsem jim téměř veškerý volný čas.

Ačkoliv ke mně se Lauren chovala slušně, k těm, co neměli takové štěstí, aby se narodili alespoň do střední vrstvy, to dávala pekelně sežrat.

,,Jak nakládáš ty kufry, mladej? Stály víc než tvoje roční výplata." ušklíbla se a obešla ho.

Otci to přišlo vtipné a mně spíš trapné. Vzala jsem si proto své příruční zavazadlo a podala ho klukovi, co byl jen o pár let starší než já. Hodil po mně naštvaný pohled a vyrval mi malý kufr z rukou, aby ho nacpal mezi ostatní. Praštil víkem od kufru auta a rovněž dal i sílu do zavírání zadních dveří, kde jsme všichni seděli.

,,Timmy, nekopej mi do holeni. Ušpinil jsi mi kalhoty." okřikla ho Lauren a prsty si snažila očistit zaprášený flíček.

,,Jak budu mít veliký pokojíček?" zajímal se Noah a zašklebil se na Timmyho.

,,Neboj se. Budete mít velký pokoj." pohladil ho otec a věnoval mu milý úsměv.

A měl pravdu. Moderní šedobílá kostka s obrovskými okny mi vyrazila dech. Bazén do tvaru písmene L se skákacím můstkem byl jako třešínka na dortu.

Sotva svítalo, když jsme se dopotáceli do domu. Cápek, co nás přivezl pomohl kufry odnést do vzdušné moderní předsíně a s otevřenou pusou pozoroval každý kout domu asi jako já. Světle hnědé kudrliny mu padaly do očí, když se ohýbal a vlastně byl docela hezký. Jenže se na mě za celou dobu ani nepodíval. Nezajímala jsem ho a nejspíš jsem nebyla ani jeho typ, stejně tak jako ostatních kluků. Prostě bych pro ně nebyla přitažlivá ani kdybych spolkla magnet.

Tohle nebylo jako každé jiné ráno. Cítila jsem se jinak. Jako bych se vzbudila do cizí kůže.

,,Dobré ráno." špitla jsem a zaplula do kuchyně mezi kluky a Lauren, která právě sypala corn flakes do misek.

,,Jak se ti spalo poprvé v novém?" ozvalo se od francouzských oken, kde otec típal cigaretu do ozdobného popelníku.

,,Jo, dobře." zasedla jsem ke stolu a nabrala si obří hromadu lupínků s mlékem.

,,Nerozčiluj mě a koukej to sníst. Nandal sis hromadu, že by pod ní tatínek schoval svého Chevroleta." rozčilovala se Lauren nad Noahem a Timmy se jim smál.

,,Tak já letím do práce." políbil Lauren a kluky pohladil po hlavě tak, že jim udělal z vlasů vrabčí hnízdo.

Na mě jen zamrkal a už zmizel.

Po snídani jsem se rozhodla jít na procházku s prcky, abych to tu trochu poznala. Ačkoliv tu nebylo nic zvlášt zajímavého. Celou ulici lemovaly vysoké betonové zdi, za kterými se tyčily milionářské vily s obřími zahradami.

Bylo sice šílené dusno a nejspíš bylo před deštěm, ale já jsem se nevzdávala a šla dál. Na konci se ulice rozdělovala do véčka. Jednou cestou se najíždělo na dálnici podél moře a tou druhou se jelo do centra městečka.

Zahřmělo a kluci mi strachy naskákali pomalu za krk.

,,No tak vždyť to bylo jen malé zahřmění. Nebojte se."

,,To znělo jako výbuch bomby."

,,Jo nebo spadl meteorit." dohadovali se kluci.

Sotva to dořekli, začalo pršet. V téhle čtvrti bych autobusovou zastávku asi hledala jen marně. Chtěla jsem se schovat po nějakou střechu, když jelo okolo stříbrné Porsche.

,,Ahoj, nechcete se jít schovat před deštěm?" usmála se na mě pohledná zrzka s rudými rty.

,,No to by bylo fajn." přitáhla jsem k sobě kluky blíž a naklonila se do okýnka.

,,Tak poběžte támhle do těch vrat." zamrkala na mě.

To už jsme běželi za autem, abychom se dostali dovnitř.

,,To je slejvák." zamračila se a dala si nad hlavu kabelku, aby přeběhla kousek od auta k verandě s monumentálními sloupy.

,,Jo a my jsme se vydali na procházku, prozkoumat okolí." zazubila jsem se na ní, když odemykala mohutné vchodové dveře.

,,Takže jsi tady nová? Určitě jste koupili ten dům v zatáčce."

,,Jo, ten šedý s kovaným plotem."

,,To jste měli štěstí. Tady nebývají nemovitosti dlouho na prodej."

,,Ty už tu bydlíš dlouho?"

,,Od narození. A promiň, jsem Debby." podala mi ruku.

,,Já jsem Fade."

,,Moc mě těší, Fade. Kam jdeš na vejšku? Tedy jdeš na vejšku, že jo?"

,,Nakonec sem na Gliverdale."

,,Studovat ekonomii? Kristova noho, to by mě nebavilo."

,,A co studuješ?"

,,Půjdu teprve příští rok. Jedu od září poslední ročník na střední." protočila očima.

,,Jee, podívej, hele, Fadee." tahal mě Tommy za ruku a ukazoval na malou chlupatou kouli.

Byl to malý bílý špic a byl nejroztomilejší malý psík, co jsem kdy viděla. Kluci se od něho nemohli odtrhnout a my s Debby na tom byly stejně. Pořád jsme něco řešily dokud konečně nepřestalo pršet, abychom s chlapci odešli. Ve vchodu jsme se střetli s Debbyinými rodiči, kteří právě přijeli a zdáli se být moc milí.

Nejen, že jsme neskončily s Debby jen u pokecu naživo, ale pokračovaly jsme i přes telefon.

,,Začala jsem se bát, kde jste byli? Pršelo jako blázen." semkla Lauren pevně rty a div nevrtěla hlavou.

,,Hráli jsme si s Koulí."

,,Maličký psík s mašličkou." nadšeně kluci poskakovali.

,,Promiň Lauren, našli jsme útočiště před deštěm u jedné sousedky."

,,Alespoň, že jste nezmokli."

Konečně se mi přestala věnovat a přehodila téma při pohledu na mého otce ve dveřích.

,,Jak bylo?"

,,To už je jiné cestování, když to tady mám za rohem."

Otec dělal už přes rok v jedné přepravní firmě vedoucího finančního oddělení a vedl si hodně dobře. Občas se mi zdálo jako by snad vydělával víc než ten jejich šéf. A když už byla otcova pýcha matematika, daně, účetnictví a podobné věci, věnoval se mi na střední natolik, že mě to dokonce i začalo bavit a odkývala jsem mu vejšku ekonomického zaměření, abych pokračovala v jeho šlépějích.